32 C 264/2024

Plný text

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Zdeňkem Piskačem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 13.805,83 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se zamítá co do:, částka, ,zákonného úroku z prodlení 8,5 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení,kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení , částkakapitalizovaného úroku , částka, ,nákladů spojených s uplatněním pohledávky , částkaa smluvní pokuty , částka, .

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni , částka, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni , částka, spolu s úrokem z úvěru , částka, , dále spolu se zákonným úrokem z prodlení , částka, , dále spolu se zákonným úrokem z prodlení 8,5 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a spolu s náklady spojenými s uplatněním pohledávky , částka, – to vše z titulu smlouvy o úvěru č. , číslo, , kterou uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, tj. , právnická osoba, ., se žalovaným dne , datum, , na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši , částka, , který měl být splacen nejpozději do , datum, . Žalovaný úvěr vyčerpal, řádně jej však nesplatil v dohodnutém termínu, a to ani přes výzvu právní předchůdkyně žalobkyně. Za dobu trvání smlouvy žalovaný uhradil , částka, , tedy jednu řádnou splátku. Dlužná částka byla dle žaloby tvořena jistinou úvěru , částka, a smluvní pokutou , částka, . Žalobkyně se dále domáhala zaplacení zákonných úroků z prodlení z žalované částky za období, jak je specifikováno výše.

2. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku: „Věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).“. Podle § 1880 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku: „Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.“. Postoupení pohledávky z původního věřitele na žalobkyni a tím i právní nástupnictví žalobkyně měl soud za prokázané následujícími listinami: Oznámením o postoupení pohledávky ze dne , datum, + Podacím archem, Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, , Potvrzením o provedení transakce, Seznamem postoupených pohledávek. Tím měl soud za prokázanou aktivní věcnou legitimaci žalobkyně – tzn., že žalobkyni svědčí práva z postoupené pohledávky.

3. Oběma účastníkům bylo doručeno usnesení spolu s výzvou, aby se ve lhůtě 7 dnů od jeho doručení vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání, současně byli poučeni, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasila, žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil, soud proto dospěl k závěru, že jsou splněny podmínky pro rozhodnutí věci bez nařízení jednání podle § 115a o. s. ř.

4. Žalobkyně na výzvu soudu doplnila svá žalobní tvrzení v podání doručením soudu dne , datum, (na čl. 32 – 33 spisu). Žalobkyně uvedla, že její právní předchůdkyně prověřila úvěruschopnost žalovaného na základě informací, které jí poskytl žalovaný v žádosti o poskytnutí úvěru, přičemž svým podpisem stvrdil, že tyto informace jsou pravdivé. Na základě těchto údajů právní předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet předmětný úvěr. Příjmy žalovaného byly ověřeny dohodou o provedení práce, výplatními lístky a poštovními poukázkami A, které budou podrobněji rozebrány dále.

5. Skutkový stav, který byl podrobněji popsán v odstavci prvém odůvodnění tohoto rozsudku, a který je zejména dále popsán níže, byl v řízení zjištěn z důkazů listinných:Smlouvou o úvěru č. , číslo, ze dne , datum, měl soud za prokázané znění této smlouvy, zejména výši úvěru , částka, , celkovou dlužnou částku k zaplacení úvěru , částka, a že úvěr měl být splácen ve 14. měsíčních splátkách. Celková dlužná částka byla tvořena jistinou , částka, , úrokem , částka, , úplatou za poskytnutí úvěru , částka, , náklady na vyhodnocení úvěrového případu , částka, a poplatkem za hotovostní inkaso splátek , částka, . Zápůjční úroková sazba byla sjednána na 15 % ročně a RPSN činila 272,44 %. Shodně vyplývá také z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru.Žádostí o úvěr ze dne , datum, měl soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalovaného na základě informací, které žalovaný vyplnil v tomto formuláři. Žalovaný uvedl, že je svobodný, žije v nájemním typu bydlení, nevyživuje žádnou nezaopatřenou osobu, má střední vzdělání bez maturity. Dále uvedl, že je zaměstnaný od , datum, s příjmem , částka, měsíčně, jiné příjmy neuvedl. Své výdaje odhadl částkou , částka, , sestávající z nákladů na bydlení a energie , částka, , osobních nákladů, dopravu a jídlo , částka, a položkou „srážky ze mzdy, výživné“ , částka, . Disponibilní částka činila , částka, . Žalovaný dále uvedl, že nesplácí jiné úvěry či zápůjčky, ani jiné pohledávky.Výzvou k úhradě dlužné částky + oznámením o postoupení pohledávky ze dne , datum, měl soud za prokázané, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky.Listinou KIEC/6/142 neměl soud za prokázané ničeho podstatného pro rozhodnutí, neboť se jedná o interní listinu právní předchůdkyně žalobkyně, z níž není patrné, k jakému tvrzení žalobkyně se vztahuje.Výpisem úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky měl soud za prokázané, že žalobkyně eviduje jednu cestu pověřeného pracovníka na kontaktní adresu žalovaného.Dohodou o provedení práce ze dne , datum, měl soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně si ověřila zaměstnání žalovaného. Z výplatních lístků měl soud za prokázané, že žalovaný měl pravidelný měsíční příjem z tohoto zaměstnání ve výši , částka, (za období od , Anonymizováno, /, Anonymizováno, do , Anonymizováno, ).Podacími lístky A měl soud za prokázané platby od žalovaného ve výši , částka, v , Anonymizováno, , Anonymizováno, a , částka, v , Anonymizováno, , a to pro příjemce Okresní soud v Mostě.Výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne , datum, učiněnou zástupcem žalobkyně + Podacím lístkem ze dne , datum, měl soud za prokázané, že žalobkyně před podáním žaloby řádně vyzvala prostřednictvím svého zástupce žalovaného k dobrovolné úhradě dluhu, a že se tato výzva žalovanému dostala do dispozice.

6. Z výpisu řízení EXE a E je patrné, že proti žalovanému byla v době před uzavřením smlouvy o úvěru vedena čtyři exekuční řízení (zahájená v letech 2015 až 2018), v roce 2020 byla zahájena další tři exekuční řízení, v letech následujících (2023 až 2024) pak další tři exekuční řízení.

7. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru o skutkovém stavu, který plně odpovídá tvrzením žalobkyně, žalovanému bylo z titulu úvěrové smlouvy vyplaceno , částka, v den jejího uzavření, žalovaný vrátil celkem , částka, . Nebylo nicméně prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně a úplně prověřila úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy o úvěru. Právní předchůdkyně žalobkyně si ověřila příjem žalovaného ze zaměstnání, nijak si nicméně neověřila jeho tvrzené výdaje (byť se jevily jako podceněné, zejména s ohledem na to, že žalovaný měl bydlet v nájemním bytě, za který včetně všech poplatků měl hradit pouze , částka, měsíčně), ani jeho tvrzení o tom, že nemá jiné splatné závazky. Příjem žalovaného byl velmi nízký, plynul z dohody o provedené práce a nebylo proto možné předpokládat jeho zásadní zvýšení. Naopak výdaje žalovaného byly podceněny, aby žalovaný dosáhl alespoň nějakého disponibilního zůstatku oproti zjištěnému příjmu. Soud zjistil, že proti žalovanému byla v době před uzavřením smlouvy o úvěru vedena čtyři exekuční řízení, jejichž existenci žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně evidentně zamlčel. Právní předchůdkyně žalobkyně toto mohla snadno zjistit lustrací žalovaného v centrální evidenci exekucí, v níž by za zanedbatelný poplatek zjistila, že žalovaný o svých poměrech neuváděl pravdivé údaje. Nadto řada exekucí zahájených záhy po uzavření smlouvy o úvěru nasvědčuje tomu, že kromě několika exekučně vymáhaných závazků měl žalovaný v době uzavření úvěrové smlouvy ještě další splatné závazky, které se následně staly závazky exekučně vymáhanými. Z výše uvedeného je zřejmé, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně neposoudila úvěruschopnost žalovaného a v důsledku poskytla úvěr osobě, která evidentně úvěruschopná nebyla, naopak se jednalo o notorického dlužníka, který již v minulosti neplnil řádně své závazky.

8. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:

9. Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C-679/18 zaujal stanovisko, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

10. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ze dne 25. 7. 2018 věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

11. Přestože shora uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu odkazuje na starý zákon o spotřebitelském úvěru, tak soud je toho názoru, že není sebemenší důvod nepostupovat obdobně i podle nového zákona o spotřebitelském úvěru.

12. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

13. Podle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb. platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

14. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. Rovněž chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Jelikož nebylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného, dospěl soud k závěru, že je smlouva o úvěru neplatná.

16. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

17. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

18. S ohledem na shora uvedené dospěl soud k závěru, že žalovaný nemusel neplatnost namítat, naopak soud byl povinen k ní přihlédnout z úřední povinnosti. Podstatné je, že úvěruschopnost nebyla žalobkyní, resp. právní předchůdkyní žalobkyně, řádně posouzena před poskytnutím úvěru žalovanému, právní předchůdkyně žalobkyně nedostatečně ověřila tvrzení žalovaného, jenž byla evidentně nepravdivá, vůbec se nezabývala ověřením jeho výdajů či exekucí. Soud dospěl k závěru, že žalovaný v době uzavření úvěrové smlouvy úvěruschopný nebyl.

19. Hmotně právní posouzení věci spočívalo v ustanovení § 2991 až § 3005 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) o bezdůvodném obohacení, kdy podle § 2991 odst. 1 o. z. platí, že: „Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“. Podle § 2991 odst. 2 o. z., platí, že „Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“20. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne , datum, ve věci sp. zn. , spisová značka, , jímž byl posuzován nárok na úroky z prodlení z úvěrové smlouvy neplatné pro nedostatečné posouzení úvěruschopnosti, lze ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká poskytovateli teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (stanovené na základě dohody stran nebo na základě rozhodnutí soudu). Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.

21. Soud dospěl k závěru, že žalovanému bylo vyplaceno , částka, z titulu úvěrové smlouvy v den jejího uzavření, žalovaný vrátil , částka, . Soud proto žalobkyni přiznal z titulu bezdůvodného obohacení na straně žalovaného částku , částka, , ke které dospěl tak, že od vyplacené jistiny úvěru odečetl žalovaným uhrazenou částku. Jelikož soud úvěrovou smlouvu posoudil jako neplatnou pro nedostatečné prověření úvěruschopnosti žalovaného právní předchůdkyní žalobkyně, zamítl soud ostatní nároky žalobou uplatněné, jak jsou vyčísleny ve výroku I tohoto rozsudku, a to včetně nároku na zaplacení zákonných úroků z prodlení (k tomu srov. právní názor Nejvyššího soudu ČR ve věci sp. zn. 33Cdo 3675/2021).

22. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší.

23. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého: Měl-li účastník řízení úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Pro posouzení úspěchu a neúspěchu účastníků řízení soud porovnával předmět řízení – jak byl uveden v žalobě a předmět řízení – který zůstal po částečném zastavení řízení v důsledku částečného zpětvzetí žaloby. Přičemž předmětem řízení je vždy souhrn žalovaných částek a příslušenství, tj. zde úroků z prodlení a úroků z úvěru. V daném případě měla žalobkyně úspěch pouze částečný, a to v rozsahu menším než 50 %, neúspěch žalobkyně, a tudíž úspěch žalovaného, tak činil více než 50 % – byl by to tedy žalovaný, kdo by měl nárok na částečnou náhradu nákladů řízení, žalovanému však dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly. Vzhledem k výše uvedenému rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.