32 C 265/2022

Plný text

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudcem titul titul Zdeňkem Piskačem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 14.970 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se zastavuje co do kapitalizovaného úroku ve výši 2.238 Kč a dále co do smluvní pokuty ve výši 4.970 Kč.

II. Žaloba se zamítá co do nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 10.000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 1.361,64 Kč a dále spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 10.000 Kč od datum do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 558,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce.

1. Žalobce se žalobou domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 14.970 Kč spolu s úrokem s úvěru ve výši 2.238 Kč, dále spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 1.361,64 Kč, dále spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 10.000 Kč od datum do zaplacení a dále spolu s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč – to vše z titulu„ Smlouvy o úvěru“ číslo kterou údajně uzavřel právní předchůdce žalobce, tj. právnická osoba, se žalovaným dne datum, údajně ve znění smlouvy o úvěru téhož čísla, uzavřené mezi týmiž účastníky dne datum, na základě které právní předchůdce žalobce údajně poskytl žalovanému úvěr ve výši 10.000 Kč. Žalovaný úvěr údajně vyčerpal, avšak řádně a včas jej nesplatil v dohodnutém termínu, respektive v dohodnutých splátkách, splatnost úvěru nastala ke dni datum. Dlužná částka ve výši 14.970 Kč byla dle žaloby tvořena následujícími položkami: jistinou 10.000 Kč a smluvní pokutou 4.970 Kč. Žalobce dále požadoval zaplacení úroků z úvěru, zákonných úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, jak je podrobně popsáno výše.

2. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku:„ Věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).“. Podle § 1880 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku:„ Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.“. Postoupení pohledávky z původního věřitele na žalobce a tím i právní nástupnictví žalobce měl soud za prokázané následujícími listinami: Dohodou o postoupení pohledávek ze dne datum + Přílohy, Potvrzením o provedení transakce za postoupené pohledávky ze dne datum, Přílohou číslo – Seznamem postoupených pohledávek (na čl. 30), Oznámením o postoupení pohledávky ze dne datum a Oznámením o postoupení pohledávky ze dne datum. Tím měl soud za prokázanou aktivní věcnou legitimaci žalobce – tzn., že žalobci svědčí práva z postoupené pohledávky.

3. Dříve než soud začal jednat ve věci samé, sdělil žalobce podáním doručeným soudu dne datum, že žalobu bere částečně zpět v rozsahu uvedeném ve výroku I. tohoto rozsudku. Podle § 96 odst. 1, 2 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) může žalobce vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení (žalobu), a to zčásti nebo zcela. Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popř. v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Jestliže ostatní účastníci řízení se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, rozhodne soud, že zpětvzetí návrhu není účinné. To neplatí, došlo-li ke zpětvzetí návrhu dříve, než začalo jednání. Vzhledem k tomu, že žalobce vzal žalobu částečně zpět ještě před jednáním, postupoval soud v souladu s ust. § 96 odst. 2 o. s. ř. a řízení částečně zastavil, aniž zjišťoval stanovisko žalovaného, neboť by byl případný nesouhlas žalovaného se zpětvzetím neúčinný (§ 96 odst. 4 o. s. ř.). Předmětem řízení po částečném zpětvzetí žaloby a částečném zastavení řízení tak zůstaly nároky žalobce uvedené ve výrocích II. a III. tohoto rozsudku.

4. Žalovaný se k věci nevyjádřil a svoji neúčast u ústního jednání soudu neomluvil.

5. Skutkový stav tak, jak je podrobněji popsán v odstavci prvém odůvodnění tohoto rozsudku, a zejména jak je podrobněji popsán níže, byl v řízení zjištěn z důkazů listinných: Odpovědí banky právnická osoba doručenou soudu dne datum měl soud za prokázané, že účet č. bankovní účet patřil žalovanému (na čl. 25 spisu) + Výpisem z běžného účtu žalovaného (na čl. 26 – 27 spisu) měl soud za prokázané, že právní předchůdce žalobce učinil ve prospěch účtu žalovaného následující platby: -) ve výši 6.000 Kč dne datum; -) ve výši 1.500 Kč dne datum; a -) ve výši 2.500 Kč dne datum. Smlouvou o úvěru číslo ze dne datum a Smlouvou o úvěru číslo ze dne datum – nepodepsaných žalovaným, měl soud za prokázané znění této smlouvy, nicméně neměl za prokázané, že tyto smlouvy skutečně s právním předchůdcem žalobce uzavřel právě žalovaný, když smlouvy nejsou žalovaným podepsány, respektive nejsou opatřeny žádným projevem vůle žalovaného, který by prokazoval, že žalovaný se s uvedenými smlouvami seznámil, s jejich obsahem souhlasil a v tomto znění je s právním předchůdcem žalobce skutečně uzavřel Výpisy z účtu právního předchůdce žalobce ze dne datum, ze dne datum, ze dne datum a ze dne datum prokázané, že na účet právního předchůdce žalobce došla platba z účtu žalovaného ve výši 0,01 Kč dne datum, a dále měl za prokázané, že z tohoto účtu odešly následující platby: -) platba ve výši 6.000 Kč dne datum; -) platba ve výši 1.500 Kč dne datum; a -) platba ve výši 2.500 Kč dne datum. Listinou nazvanou:„ anonymizováno číslo“ měl soud za prokázané znění této listiny, která je však pouze interní listinou právního předchůdce žalobce. Výpisem úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky ze dne datum měl soud za prokázané, že pověřený terénní pracovník věřitele (právního předchůdce žalobce) jednou navštívil žalovaného v jeho bydlišti na kontaktní adrese. Upomínkou ze dne datum + Opakovanou výzvou k úhradě ze dne datum + Předžalobní výzvou k okamžité úhradě dluhu ze dne datum měl soud za prokázané, že žalobce opakovaně vyzýval žalovaného k dobrovolné úhradě dluhu před tím, než pohledávku předal k vymáhání do advokátní kanceláře. Výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne datum učiněnou zástupcem žalobce + Podacím archem ze dne datum měl soud za prokázané, že žalobce před podáním žaloby řádně vyzval žalovaného k dobrovolné úhradě dluhu, a že se tato výzva žalovanému dostala do dispozice.

6. Soud zjistil, že proti žalovanému nebylo v době před uzavřením smlouvy o úvěru vedeno žádné řízení EXE, v minulosti proti němu byla vedena dvě řízení E, která však byla zastavena již v roce 2011, tedy dávno před uzavřením smlouvy o úvěru. Tři řízení EXE byla proti žalovanému zahájena až po uzavření smlouvy o úvěru.

7. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru o skutkovém stavu, kdy soud měl za prokázané pouze to, že na účet žalovaného č. bankovní účet byla ze strany právního předchůdce žalobce poskytnuta částka v celkové výši 10.000 Kč, a to postupnými úhradami v období od datum do datum, a to údajně na základě v žalobě uvedených smluv o úvěru. Soud používá slovo údajně z toho důvodu, že nemá najisto postaveno, že tyto úvěrové smlouvy zavřel s právním předchůdcem žalobce skutečně žalovaný, neboť přístupové údaje k účtu mohly být zneužity třetí osobou, jak už se s tím soud ve své praxi opakovaně setkal, například osobou, která s majitelem účtu žije ve stejné domácnosti, stejně tak mohou být zneužity další doklady, jako je občanský průkaz a jak tomu mohlo být i v tomto posuzovaném případě. Smlouvy o úvěru nebyly žalovaným podepsány a soud tak neměl za prokázaný ani obsah smluv, se kterým žalovaný údajně souhlasil, ani to, že právní úkony – uzavření tvrzených úvěrových smluv – skutečně žalovaný učinil. Soud tak nemá najisto postavené ani to, že žadatelem o úvěr byl skutečně žalovaný a najisto postavené měl pouze, že částka v celkové výši 10.000 Kč došla na účet, který byl veden na jméno žalovaného, to znamená, že žalovaný byl prokazatelně majitelem uvedeného účtu č. bankovní účet v období od datum do datum, jak soudu na dotaz sdělila právnická osoba ve své odpovědi na výzvu soudu došlé soudu dne datum (na čl. 25 – 27 spisu). Jinak řečeno, není jisté, zda a s kým byly smlouvy o úvěru uzavřeny, ale pouze to, komu byla vyplacena částka 10.000 Kč. Soud tak žalobci přiznal podle dále uvedených právních norem pouze částku ve výši 10.000 Kč, a to nikoli z titulu smlouvy o úvěru, ale z titulu bezdůvodného obohacení na straně žalovaného. Z této částky pak soud žalobci přiznal úroky z prodlení v zákonné výši, a to od počátku prokazatelného prodlení. Ostatní nároky žalobce, v tomto případě náklady spojené s uplatněním pohledávky, soud jako nedůvodně uplatněné zamítl, neboť vyplývají z neplatné smlouvy o úvěru.

8. Hmotně právní posouzení věci spočívalo v ustanovení § 2991 až § 3005 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) o bezdůvodném obohacení, kdy podle § 2991 odst. 1 o. z. platí, že:„ Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“. Podle § 2991 odst. 2 o. z., platí, že„ Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“ Právní posouzení věci ohledně zákonných úroků z prodlení spočívalo v ust. § 1970 zákona č. 89/2012, občanského zákoníku ve spojení s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

9. Právní posouzení věci ohledně úroků z prodlení spočívalo v ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku dle kterého:„ Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“ ve spojení s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k prvnímu dni prodlení s plněním peněžitého dluhu dle kterého:,,Výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů.“ Výše repo sazby je soudu známa z jeho činnosti. V této sazbě (dané shora uvedeným prováděcím předpisem) tedy soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci úroky z prodlení.

10. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší.

11. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého: Měl-li účastník řízení úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Pro posouzení úspěchu a neúspěchu účastníků řízení soud porovnával předmět řízení – jak byl uveden v žalobě (celkem do dne vyhlášení rozsudku 19.742,74 Kč) a předmět řízení – který zůstal po částečném zastavení řízení a částečném zamítnutí žaloby (celkem do dne vyhlášení rozsudku 13.317,74 Kč). Přičemž předmětem řízení je vždy souhrn žalovaných částek a příslušenství, tj. zde úroků z prodlení, úroků z úvěru a smluvní pokuty. V daném případě měl žalobce úspěch pouze částečný, a to v rozsahu 62,4 %, neúspěch žalobce, a tudíž úspěch žalovaného, tak činil 37,6 %. Odečtením úspěchu žalovaného od úspěchu žalobce, dospěl soud k procentuální výši nákladů řízení, které soud jako oprávněné žalobci přiznal ve výši 24,8 %, a to z celkových, tzn. ještě poměrně nesnížených nákladů řízení, které činily 2.252 Kč, tzn., že soud žalobci přiznal na náhradě nákladů řízení částku 558,50 Kč. Celkové (tedy ještě poměrně nesnížené) náklady řízení byly tvořeny: zaplaceným soudním poplatkem ze žaloby 800 Kč dle zákona o soudních poplatcích, odměnou za zastoupení advokátem 1.200 Kč za tři úkony právní služby po 300 Kč dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (soud považuje za vhodné připomenout, že ohledně nákladů řízení aplikoval ustanovení § 14b advokátního tarifu vzhledem k tomu, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně, jímž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, v němž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50.000 Kč a úspěšnému žalobci, v němž byla přiznána náhrada nákladů řízení), třemi paušálními náhradami po 100 Kč, tj. 300 Kč, dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. a 21 % sazbou daně z přidané hodnoty z nákladů zastoupení 252 Kč dle § 137 odst. 3 o. s. ř. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení zástupci žalobce. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím soudu podepsaného. Nebude-li plněno dobrovolně, co ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, lze se jeho splnění domáhat návrhem na nucený výkon rozhodnutí dle příslušných ustanovení občanského soudního řádu nebo řádu exekučního, zák. č. 120/2001 Sb.