32 C 269/2022

Plný text

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudcem titul titul Zdeňkem Piskačem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 18.000 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se zamítá co do úroku z úvěru ve výši 3.240 Kč, dále co do smluvní pokuty ve výši 6.000 Kč.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 12.000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 12.000 Kč od datum do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 606,92 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce.

1. Žalobce se domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 18.000 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z úvěru ve výši 3.240 Kč, dále spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 12.000 Kč od datum do zaplacení a dále smluvní pokutu ve výši 6.000 Kč – to vše údajně z titulu„ Smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo“, kterou údajně uzavřel právní předchůdce žalobce, tj. právnická osoba, se žalovaným dne, který nikde v této listině soud nenalezl a to na všech čtyřech stranách smlouvy, kterou měl k dispozici, přičemž žalobce označil v žalobě jako datum uzavření smlouvy den datum – soud vůbec netuší, jak k tomuto datu žalobce dospěl, na základě které právní předchůdce žalobce údajně žalovanému poskytl úvěr ve výši 12.000 Kč formou neúčelového spotřebitelského úvěru. Žalovaný úvěr údajně vyčerpal, avšak řádně a včas jej nesplácel v dohodnutých splátkách – dohodnutým způsobem, splatnost úvěru poskytnutého nastala údajně ke dni datum, žalobce proto vyzval žalovaného k okamžité úhradě dluhu. Dlužná částka ve výši 18.000 Kč je tvořena následujícími položkami: jistinou 12.000 Kč a smluvní pokutou 6.000 Kč. Žalobce dále požadoval úroky z prodlení v zákonné výši tak, jak jsou specifikovány výše.

2. Žalovaný se k věci nevyjádřil a k ústnímu jednání soudu se bez omluvy nedostavil.

3. Soud zjistil počet exekucí vedených proti žalovanému: 0 řízení EXE zahájena před uzavřením smlouvy o úvěru 4 řízení EXE zahájena až po uzavření smlouvy o úvěru 0 řízení E zahájena před uzavřením smlouvy o úvěru 0 řízení E zahájena až po uzavření smlouvy o úvěru.

4. Soud zjistil z Výpisu řízení EXE, že proti žalovanému nebylo v době před uzavřením úvěrové smlouvy vedeno žádné exekuční řízení. Z obsahu spisu je však zřejmé, že žalobce před uzavřením smlouvy o úvěru se žalovaným jeho úvěruschopnost řádně nezjišťoval, jinak než interními doklady žalobce samotného. Žalobce sice v žalobě uvedl, že úvěruschopnost žalovaného řádně prověřil, avšak toto své tvrzení žádným způsobem neprokázal.

5. Skutkový stav byl v řízení zjišťován z důkazů listinných: právnická osoba doručená soudu dne datum, měl soud za prokázané, že účet č. bankovní účet patří žalovanému (na čl. 26) + Výpisem z běžného účtu žalovaného, měl soud za prokázanou platbu od žalobce žalovanému ve výši 12.000 Kč dne datum (na čl. 25). Smlouvou o spotřebitelském úvěru číslo ze dne datum znějící na částku 12.000 Kč – která je nepodepsaná účastníky, resp. údajně podepsaná elektronicky nepodepsanou ani jedním z účastníků a navíc dne, který nikde v této listině soud nenalezl a to na všech čtyřech stranách smlouvy, kterou měl k dispozici, přičemž žalobce označil v žalobě jako datum uzavření smlouvy den datum – soud vůbec netuší, jak k tomuto datu žalobce dospěl – neměl soud za prokázané, že by tato smlouva byla řádně uzavřena se žalovaným, neboť nebyla žalovaným podepsána, soud tak v důsledku toho neměl za prokázaný ani její obsah. Fakturou ke smlouvě o spotřebitelském úvěru znějící na částku 12.000 Kč ze dne datum měl soud za prokázané, že žalobce vydal tuto fakturu, což je pro danou posuzovanou věc naprosto bezvýznamné. Výpisem z účtu žalobce, z něhož se podává, že žalobce odeslal na účet žalovaného částku 12.000 Kč dne datum měl soud za prokázanou platbu na výše uvedený účet žalovaného. Formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru měl soud za prokázaný jeho obsah, ale již nikoliv skutečnost, zda se s tímto formulářem žalovaný seznámil či nikoliv, přičemž tento formulář rovněž nebyl nijakým způsobem podepsán. Výpisem z účtu žalovaného, který měl žalobce k dispozici (na čl. 23 – 25) měl soud za prokázanou platbu na výše uvedený účet žalovaného ve výši 12.000 Kč dne datum. Všeobecnými obchodními podmínkami nepodepsanými vlastnoručně žalovaným, měl soud za prokázané znění těchto podmínek, avšak nikoliv to, zda s nimi byl žalovaný skutečně seznámen. příjmení příjmení statement data + ten samý materiál, ovšem bez českého překladu měl soud za prokázané, že jde o interní dokument žalobce. Výpisem z běžného účtu měl soud za prokázanou platbu na výše uvedený účet žalovaného. Předžalobní upomínkou – zaplacení dlužných pohledávek s přísl. ze dne datum + Podacím archem ze dne datum měl soud za prokázané, že žalobce řádně prostřednictvím svého zástupce vyzval žalovaného k dobrovolné úhradě dluhu ještě před podáním žaloby a tato upomínka se dostala žalovanému do dispozice.

6. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru o skutkovém stavu, kdy soud měl za prokázané pouze to, že na účet žalovaného č. bankovní účet byla poskytnuta částka 12.000 Kč, a to převodem na tento účet dne datum, a to údajně na základě v žalobě tvrzení smlouvy o úvěru. Soud používá slovo údajně z toho důvodu, že soud nemá najisto postaveno, že tuto smlouvu o úvěru uzavřel s právním předchůdcem žalobcem skutečně žalovaný, neboť přístupové údaje k účtu mohly být zneužity třetí osobou, jak už se s tím soud ve své praxi opakovaně setkal, například osobou, která s majitelem účtu žije ve stejné domácnosti, stejně tak mohou být zneužity další doklady, jako je občanský průkaz a jak tomu mohlo být i v tomto posuzovaném případě. Smlouva o úvěru nebyla žalovaným podepsána a soud tak neměl za prokázaný ani obsah smlouvy, se kterým žalovaný údajně souhlasil, to že žalobce tvrdil, že žalovaný podepsal smlouvu elektronicky, nepovažuje soud za prokázání toho, zda tento úkon – právní jednání, žalovaný skutečně učinil. Soud tak nemá najisto postavené ani to, že žadatelem o úvěr byl skutečně žalovaný a najisto postavené měl pouze to, že částka 12.000 Kč došla na účet, který byl veden na jméno žalovaného, to znamená, že žalovaný byl prokazatelně majitelem uvedeného účtu č. bankovní účet dne datum. Jinak řečeno, není jisté, s kým byla smlouva o úvěru uzavřena, ale pouze to, komu byla vyplacena částka 12.000 Kč. Soud tak žalobci přiznal podle dále uvedených právních norem pouze částku ve výši 12.000 Kč a z ní zákonné úroky z prodlení, a to z titulu bezdůvodného obohacení na straně žalovaného, nikoli z titulu žalované smlouvy o úvěru. Nároky žalobce na zaplacení úroku z úvěru a na zaplacení smluvní pokuty soud ze stejného důvodu zamítl, neboť tyto nároky vyplývají z neplatné smlouvy o úvěru.

7. Hmotně právní posouzení věci spočívalo v ustanovení § 2991 až § 3005 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) o bezdůvodném obohacení, kdy podle § 2991 odst. 1 o. z. platí, že:„ Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“. Podle § 2991 odst. 2 o. z., platí, že„ Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“ 8. Právní posouzení věci ohledně zákonných úroků z prodlení spočívalo v ust. § 1970, podle kterého platí, že: Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., dle kterého: Výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. V této sazbě (dané shora uvedeným prováděcím předpisem) tedy soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci úroky z prodlení za období, které je podrobněji odůvodněno v odstavci čtvrtém odůvodnění tohoto rozsudku.

9. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší.

10. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého: Měl-li účastník řízení úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Pro posouzení úspěchu a neúspěchu účastníků řízení soud porovnával předmět řízení – jak byl uveden v žalobě (celkem do dne vyhlášení rozsudku 23.209,10 Kč) a předmět řízení – který zůstal po částečném zamítnutí žaloby (celkem do dne vyhlášení rozsudku 13.969,10 Kč). Přičemž předmětem řízení je vždy souhrn žalovaných částek a příslušenství, tj. zde úroků z prodlení, úroků z úvěru a nákladů spojených s uplatněním pohledávky. V daném případě měl žalobce úspěch pouze částečný, a to v rozsahu 60,19 %, neúspěch žalobce a tudíž úspěch žalovaného tak činil 39,81 %. Odečtením úspěchu žalovaného od úspěchu žalobce, dospěl soud k procentuální výši nákladů řízení, které soud jako oprávněné žalobci přiznal ve výši 20,38 %, a to z celkových, tzn. ještě poměrně nesnížených nákladů řízení, které činily 2.978 Kč, tzn., že soud žalobci přiznal na náhradě nákladů řízení částku 606,92 Kč. Celkové (tedy ještě poměrně nesnížené) náklady řízení byly tvořeny: zaplaceným soudním poplatkem ze žaloby 800 Kč dle zákona o soudních poplatcích, odměnou za zastoupení advokátem 900 Kč za tři úkony právní služby po 300 Kč dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., třemi paušálními náhradami po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., tj. celkem 300 Kč (soud pro určení výše odměny za zastoupení a režijního paušálu použil ust. § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, vzhledem k tomu, že žalobce žalobu podal ve formě návrhu podaného na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, přičemž předmětem řízení je peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50.000 Kč a žalobci v tomto řízení byla přiznána náhrada nákladů řízení) a 21 % sazbou daně z přidané hodnoty z nákladů zastoupení 378 Kč dle § 137 odst. 3 o. s. ř. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení zástupci žalobce. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím soudu podepsaného. Nebude-li plněno dobrovolně, co ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, lze se jeho splnění domáhat návrhem na nucený výkon rozhodnutí dle příslušných ustanovení občanského soudního řádu nebo podle řádu exekučního, zák. č. 120/2001 Sb.