32 C 270/2021

Plný text

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudcem titul titul Zdeňkem Piskačem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 72.152,63 Kč s příslušenstvím <b>I. Žaloba se zamítá co do částky 25.452,63 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 25.452,63 Kč od [datum] do zaplacení.</b> <b>II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 46.700 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 46.700 Kč od [datum] do zaplacení.</b> <b>III. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení ve výši 5.466,60 Kč k rukám zástupce žalobce.</b> <b>IV. Povinnosti uložené ve výrocích II. a III. tohoto rozsudku je žalovaná povinna splnit v pravidelných po sobě jdoucích měsíčních splátkách po 1.000 Kč, počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž tento rozsudek nabude právní moci, splatných vždy do každého 25. dne v měsíci s tím, že nezaplacením byť i jediné splátky řádně a včas nastává splatnost celého dluhu.</b> 1. Žalobce se domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci 72.152,63 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 72.152,63 Kč od [datum] do zaplacení – to vše z titulu„ Smlouvy o revolvingovém úvěru“, kterou údajně uzavřel právní předchůdce žalobce, tj. [právnická osoba], se žalovanou dne [datum] (v elektronické podobě), na základě které právní předchůdce žalobce údajně poskytl žalované úvěr ve výši úvěrového limitu 80.000 Kč. Žalovaná úvěr údajně vyčerpala, avšak řádně a včas jej nesplácela dohodnutým způsobem, splatnost úvěru nastala ke dni [datum]. Dlužná částka ve výši 72.152,63 Kč byla dle žaloby tvořena v žalobě blíže nespecifikovanými a nijak podrobně nerozepsanými položkami.

2. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku:„ Věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).“. Podle § 1880 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku:„ Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.“. Postoupení pohledávky z původního věřitele na žalobce a tím i právní nástupnictví žalobce měl soud za prokázané následujícími listinami: Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], Seznamem postoupených pohledávek, Oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum] + Podacím lístkem ze dne [datum]. Tím měl soud za prokázanou aktivní věcnou legitimaci žalobce – tzn., že žalobci svědčí práva z postoupené pohledávky.

3. Žalovaná se k věci vyjádřila a to při ústním jednání soudu dne [datum], kdy uvedla: smlouvu s právním předchůdcem žalobce jsem žádnou nepodepsala, nevím, jakého obsahu by smlouva měla být, je možné, že mi od právního předchůdce žalobce na účet přišlo cca 50.000 Kč, z nichž jsem část zaplatila, myslím, že jsem zaplatila 2 splátky, nejsem si jistá, jakou částku jsem celkem zaplatila. Když mi soud sdělil, že mi takto na účet přišlo 51.500 Kč, tak si myslím, že je to možné a je i možné, že jsem splatila 4.800 Kč, pokud jde o rozdíl těchto splátek 46.700 Kč, žádám soud o povolení splácení dluhu ve splátkách po 500 Kč měsíčně. Soud žalovanou poučil o nutnosti takové výše splátek, aby dluh byl splněn v přiměřené době, čemuž splátka 500 Kč měsíčně opravdu neodpovídá. Soud jako minimální splátku vidí částku 1.000 Kč měsíčně. Žalovaná po tomto poučení o nutnosti přiměřenosti výše splátky souhlasila s tím, aby soud určil splátky ve výši 1.000 Kč měsíčně. Žalovaná svoji žádost o povolení splátek odůvodnila takto: jsem [anonymizováno], mám [anonymizováno] vyživovací povinnost k dceři ve věku [anonymizováno] let, spolu s otcem dcery máme zdejším soudem povolenu [anonymizováno] péči, kdy já mám určeno výživné platit k rukám otce [částka] a on mě [částka] měsíčně s tím, že reálně to probíhá tak, že mi posílá rozdíl mezi těmito částkami, tj. [částka] měsíčně. Momentálně jsem [anonymizováno], přičemž [anonymizována dvě slova] mi skončila podpora v nezaměstnanosti. V minulosti jsem pracovala v [jméno] a naposledy v [anonymizováno]. Práci si hledám. Je mi [anonymizováno] let a mám odpracováno [anonymizováno] let. Bydlím v bytě, který mám pronajatý od realitní kanceláře, za který platím čistý nájem [částka] (v této částce je obsažena i platba za vodu a topení) + [částka] za elektrickou energii. Nemám žádný majetek větší hodnoty nemovitý ani movitý, auto nevlastním.

4. Soud považuje za vhodné připomenout, že na majetek žalované bylo vedeno insolvenční řízení s tím, že [datum] bylo vydáno usnesení o vzetí na vědomí splnění oddlužení.

5. Skutkový stav, který byl podrobněji popsán v odstavci prvém odůvodnění tohoto rozsudku, byl v řízení zjištěn z důkazů listinných: Odpovědí banky [právnická osoba] doručené soudu dne [datum], měl soud za prokázané, že účet č. [bankovní účet] patřil žalované (na čl. 24) + Výpisem z běžného účtu žalované, měl soud za prokázanou platbu od právního předchůdce žalobce žalované ve výši 1.500 Kč dne [datum] (na čl. 25). 11 kusy Potvrzení o platbách z účtu právního předchůdce žalobce, měl soud za prokázané platby z tohoto účtu v celkové výši 51.500 Kč na výše uvedený účet žalované v období od [datum] do [datum] a dále splátka od žalované ve výši 4.800 Kč. Smlouvou o revolvingovém úvěru ze dne [datum], která je nepodepsaná žalovanou i právním předchůdcem žalobce neměl soud za prokázané, ani že tato smlouva byla uzavřena, ani že by ji s právním předchůdcem žalobcem uzavřela skutečně žalovaná. Obchodními podmínkami společnosti [právnická osoba] – ke spotřebitelskému úvěru poskytovanému spotřebitelům s trvalým pobytem v České republice neměl soud za prokázané, ani že tyto podmínky byly žalované známy, ani jejich obsah. Standardními informacemi o spotřebitelském úvěru neměl soud za prokázané, ani že tyto informace byly žalované známy a tím ani jejich obsah. Listinou nazvanou:„ [jméno] application info“ provedení platby ve výši 1.500 Kč na účet žalované. Listinou nazvanou:„ Platební informace“ za období od [datum] do [datum] měl sice soud za prokázaný obsah této listiny, ale nikoliv již platnost v ní uvedených údajů, zejména tak soud neměl za prokázanou výši dlužné částky, která byla v této listině uvedena 72.152,63 Kč, přičemž soud rovněž poukazuje n fakt, že tato listina neobsahuje datum svého vydání. Výpisem plateb za období od [datum] do [datum] měl soud za prokázané, že právní předchůdce žalobce zaslal na účet žalované celkem částku 51.500 Kč, přičemž tuto skutečnost potvrdila i žalovaná a dále tímto výpisem měl soud za prokázané, že žalovaná uhradila právnímu předchůdci žalobce částku celkem 4.800 Kč, přičemž i tuto skutečnost žalovaná potvrdila a z toho vyplývá, že rozdíl těchto dvou částek činí 46.700 Kč. Svazkem 11 kusů Potvrzení o provedené platbě měl soud za prokázané, že právní předchůdce žalobce zaslal na účet žalované celkem částku 51.500 Kč. Výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne [datum] učiněnou zástupcem žalobce + Podacím lístkem ze dne [datum] měl soud za prokázané, že žalobce řádně vyzval žalovanou k úhradě dluhu před podáním žaloby.

6. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru o skutkovém stavu, kdy soud měl za prokázané pouze to, že na účet žalované č. [bankovní účet] byla poskytnuta částka 1.500 Kč, a to převodem na tento účet dne [datum] údajně na základě výše uvedené smlouvy o úvěru. Soud používá slovo údajně z toho důvodu, že soud nemá najisto postaveno, že tuto smlouvu o úvěru uzavřela se žalobcem skutečně žalovaná, neboť přístupové údaje k účtu mohly být zneužity třetí osobou, jak už se s tím soud ve své praxi opakovaně setkal, například osobou, která s majitelem účtu žije ve stejné domácnosti, stejně tak mohou být zneužity další doklady, jako je občanský průkaz a rodný list a jak tomu mohlo být i v tomto posuzovaném případě. Smlouva o úvěru nebyla žalovanou podepsána a soud tak neměl za prokázaný ani obsah smlouvy, se kterým žalovaná údajně souhlasila, to že žalobce tvrdil, že žalovaná podepsala smlouvu elektronicky, nepovažuje soud za prokázání toho, zda tento úkon, resp. právní jednání žalovaná skutečně učinila. Soud tak nemá najisto postavené ani to, že žadatelkou o úvěr byla skutečně žalovaná a najisto postavené měl pouze, že částka 1.500 Kč došla na účet, který byl veden na jméno žalované, to znamená, že žalovaná byla prokazatelně majitelkou uvedeného účtu č. [bankovní účet] dne [datum], jak soudu na dotaz sdělila [právnická osoba] ve své odpovědi na výzvu soudu došlé soudu dne [datum] (na čl. 24 – 25 spisu). Výpisem plateb za období od [datum] do [datum] měl soud za prokázané, že právní předchůdce žalobce zaslal na účet žalované celkem částku 51.500 Kč, přičemž tuto skutečnost potvrdila i žalovaná a dále tímto výpisem měl soud za prokázané, že žalovaná uhradila právnímu předchůdci žalobce částku celkem 4.800 Kč, přičemž i tuto skutečnost žalovaná potvrdila a z toho vyplývá, že rozdíl těchto dvou částek činí 46.700 Kč. Jinak řečeno, není jisté, s kým byla smlouva o úvěru uzavřena, ale pouze to, komu byla vyplacena částka 51.500 Kč. Soud tak žalobci přiznal podle dále uvedených právních norem pouze jistinu dluhu ve výši 46.700 Kč a z ní zákonné úroky z prodlení ve výši 8,25 % ročně ve výši, z částek a za období jak jsou uvedeny ve výroku II. tohoto rozsudku. Částku 46.700 Kč soud žalobci přiznal nikoliv z titulu smlouvy o úvěru, ale z titulu bezdůvodného obohacení na straně žalované. Z výše uvedeného tak vyplývá i to, že ostatní nároky žalobcem uplatněné, jak jsou vyčísleny ve výroku I tohoto rozsudku, soud jako nedůvodně uplatněné zamítl. K částce 46.700 Kč dospěl soud tak, že od částky poskytnuté právním předchůdcem žalobce žalované ve výši 51.500 Kč odečetl žalovanou uhrazené částky v celkové výši 4.800 Kč.

7. Hmotně právní posouzení věci spočívalo v ustanovení § 2991 až § 3005 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) o bezdůvodném obohacení, kdy podle § 2991 odst. 1 o. z. platí, že:„ Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“. Podle § 2991 odst. 2 o. z., platí, že„ Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“ 8. Právní posouzení věci ohledně úroků z prodlení spočívalo v ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku dle kterého:„ Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“ ve spojení s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k prvnímu dni prodlení s plněním peněžitého dluhu dle kterého:,,Výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů.“ Výše repo sazby je soudu známa z jeho činnosti. V této sazbě (dané shora uvedeným prováděcím předpisem) tedy soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci úroky z prodlení. <i>9. Soud dále zjistil počet exekucí vedených proti žalované:</i> 1 řízení EXE zahájena před uzavřením smlouvy o úvěru 0 řízení EXE zahájena až po uzavření smlouvy o úvěru 0 řízení E zahájena před uzavřením smlouvy o úvěru Vzhledem k výše uvedenému soud nárok žalobce posoudil nikoliv podle ustanovení Občanského zákoníku o smlouvě o úvěru, ale aplikoval ustanovení tohoto předpisu o bezdůvodném obohacení, neboť žalobce navíc neprokázal řádné zjišťování úvěruschopnosti žalované právním předchůdcem žalobce před uzavřením smlouvy o úvěru a soud i z tohoto důvodu na tuto smlouvu hleděl jako na neplatnou.

10. S ohledem na výši dlužné částky a nákladů řízení, rozhodl soud o povinnosti žalované zaplatit toto vše v pravidelných po sobě jdoucích měsíčních splátkách po 1.000 Kč. Důvodem pro toto rozhodnutí byla žádost žalované, jak byla podrobněji popsána výše v odstavci 3. odůvodnění tohoto rozsudku. Soud při určení výše splátek zohlednil složitou finanční situaci žalované, rovněž celou situaci ohledně vzniku závazku žalované, tzn. situaci, do které se byť vlastní vinou dostala, neboť ač smlouvu o účtu zcela jistě s právním předchůdcem žalobce neuzavřela, ale vzhledem k tomu, že použila peníze došlé jí na účet od právní předchůdce žalobce, musela si tak být vědoma následků neplnění povinností. A dále soud splátku povolil proto, že nechce být tím, kdo automaticky žalovanou vystaví hrozbě exekuce, k níž by bez pochyby došlo za situace, kdyby buď povolil splátky vyšší než povolené, nebo kdyby určil lhůtu k plnění v zákonné třídenní lhůtě. Dále soud uvěřil žalované, že její snaha o splacení dluhu je upřímná. Soud při určení výše splátek zohlednil žádost žalované o povolení dluhu včetně příslušenství a nákladů řízení v pravidelných splátkách po 1.000 Kč (i když původně žalovaná požadovala splátku ve výši pouze 500 Kč měsíčně), přičemž soud zohlednil i narůstající úroky z prodlení a soud tuto splátku povolil ve výši 1.000 Kč měsíčně tak, aby ke splacení došlo v přiměřené době. Soud takto rozhodl podle § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř. a určil dále, že nesplní-li žalovaná byť i jedinou splátku řádně a včas, stane se celý dluh splatný ihned. Soud má za to, že tento možný následek nesplacení bude pro žalovanou dostatečnou výstrahou, aby splátky plnila řádně a včas. Vzhledem k výše uvedenému soud velmi apeluje na žalobce, aby akceptoval rozhodnutí soudu o povolení splátek.

11. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého: Měl-li účastník řízení úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Pro posouzení úspěchu a neúspěchu účastníků řízení soud porovnával předmět řízení – jak byl uveden v žalobě (celkem do dne vyhlášení rozsudku 77.012,53 Kč) a předmět řízení – který zůstal po částečném zamítnutí žaloby (celkem do dne vyhlášení rozsudku 49.845,50 Kč). Přičemž předmětem řízení je vždy souhrn žalovaných částek a příslušenství, tj. zde úroků z prodlení. V daném případě měl žalobce úspěch pouze částečný, a to v rozsahu 64,72 %, neúspěch žalobce a tudíž úspěch žalované tak činil 35,28 %. Odečtením úspěchu žalované od úspěchu žalobce, dospěl soud k procentuální výši nákladů řízení, které soud jako oprávněné žalobci přiznal ve výši 29,44 %, a to z celkových, tzn. ještě poměrně nesnížených nákladů řízení, které činily 18.568,60 Kč, tzn., že soud žalobci přiznal na náhradě nákladů řízení částku 5.466,60 Kč. Celkové (tedy ještě poměrně nesnížené) náklady řízení byly tvořeny: zaplaceným soudním poplatkem ze žaloby 2.887 Kč dle zákona o soudních poplatcích, odměnou za zastoupení advokátem 12.060 Kč za čtyři úkony právní služby po 4.020 Kč, dle § 7 bod 5, § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., čtyřmi paušálními náhradami po 300 Kč, tj. 1.200 Kč dle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a 21 % sazbou daně z přidané hodnoty z nákladů 2.721,60 Kč dle § 137 odst. 3 o. s. ř. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaná povinna zaplatit náhradu nákladů řízení zástupci žalobce.