32 C 270/2024

Plný text

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Zdeňkem Piskačem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 18.415,10 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se zamítá co do poplatků , částka, , co do zákonného úroku z prodlení 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a co do smluvní pokuty , částka, .

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni , částka, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení , částka, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni , částka, spolu se zákonným úrokem z prodlení 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení – to vše z titulu smlouvy o úvěru č. , číslo, , kterou uzavřela žalobkyně se žalovanou dne , datum, , na základě které žalobkyně poskytla žalované úvěr , částka, , který měl být splacen nejpozději do , datum, . Žalovaná úvěr vyčerpala, řádně jej však nesplatila v dohodnutém termínu, a to ani přes výzvu žalobkyně. Pro případ, že by soud neměl za prokázaný žalobní titul z tvrzené úvěrové smlouvy, navrhla žalobkyně přiznání nároku na zaplacení dlužné částky z titulu bezdůvodného obohacení na straně žalované, neboť finanční prostředky byly prokazatelně poukázány na její bankovní účet. Dlužná částka byla tvořena jistinou úvěru , částka, , poplatky , částka, a smluvní pokutou , částka, . Žalobkyně se dále domáhala zaplacení příslušenství pohledávky, jak bylo specifikováno výše.

2. Žalobkyně na výzvu soudu doplnila svá žalobní tvrzení v podání ze dne , datum, a uvedla, že žalovaná nezaplatila na dluh ničeho. Ohledně zjišťování úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy o úvěru žalobkyně uvedla, že před uzavřením úvěrové smlouvy prověřila příjmy žalované, bytové poměry její výdaje a současně žalovanou prověřila v dostupných registrech. K tomu předložila listinné důkazy – výpis z běžného účtu žalované (Kontomatik).

3. Oběma účastníkům bylo doručeno usnesení spolu s výzvou, aby se ve lhůtě 7 dnů od jeho doručení vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání, současně byli poučeni, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasila, žalovaná se ve stanovené lhůtě nevyjádřila, soud proto dospěl k závěru, že jsou splněny podmínky pro rozhodnutí věci bez jednání podle § 115a o. s. ř.

4. Skutkový stav, který byl podrobněji popsán v odstavci prvém odůvodnění tohoto rozsudku, a který je zejména popsán v odstavcích dalších, byl v řízení zjištěn z důkazů listinných:Odpovědí , právnická osoba, ., doručenou soudu dne , datum, , měl soud za prokázané, že účet č. , č. účtu, patřil žalované (na čl. 24) + Výpisem z běžného účtu žalované měl soud za prokázanou platbu od žalobkyně žalované ve výši , částka, dne , datum, (na čl. 27), shodně vyplývá rovněž z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli předloženého žalobkyní. Z výpisu z bankovního účtu žalobkyně dále vyplývá řada dalších spotřebitelských úvěrů ve výši desítek tisíc korun, a současně splátky jiných spotřebitelských úvěrů, žalovaná si další úvěry brala na úhradu svých dosavadních závazků ze spotřebitelských úvěrů a její dluhy tak evidentně narůstaly.Smlouvou o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním ze dne , datum, měl soud za prokázané, že žalovaná podepsala smlouvu prostřednictvím SMS kódu a svou totožnost prokázala zasláním verifikační platby (viz listina „Autorizace ověření totožnosti“ a listina BankID výpis“), tedy pomocí bankovní identity. Jistina úvěru činila , částka, , úroková sazba byla sjednána 0 %, úrok byl nicméně nahrazen poplatkem za poskytnutí úvěru , částka, . Úvěr byl splatný jednorázově do , datum, . RPSN činila 1.732,08 %.Výpisem o posouzení úvěruschopnosti u společnosti , právnická osoba, . měl soud za prokázané znění této interní listiny žalobkyně, ale nikoliv již údaje v této listině uvedené, přičemž je zřejmé, že žalobkyně z těchto údajů při posouzení úvěruschopnosti žalované vycházela. Žalobkyně evidovala osobní údaje žalované, která měla údajně žít v domácnosti o třech členech, z nichž dva měli příjem, dále že žalovaná má měsíční příjmy ve výši , částka, , výdaje , částka, na bydlení, další , právnická osoba, Kč vynaloží nezbytné výdaje, , částka, na zbytné výdaje a na půjčky , právnická osoba, Kč měsíčně, vypočtené minimální výdaje činily částku , částka, , disponibilní příjem činil , částka, .Všeobecnými obchodními podmínkami , právnická osoba, . měl soud za prokázané znění těchto podmínek.Sazebníkem poplatků – platným od , datum, měl soud za prokázané znění této listiny, avšak nikoliv to, zda se s ní žalovaný skutečně seznámil, neboť tato listina nebyla žalovaným podepsána.Údaji o poskytovateli spotřebitelského úvěru měl soud za prokázané znění této listiny, která obsahuje zákonem vyžadované informace, které byla žalobkyně povinna před uzavřením úvěru žalovanému poskytnout, jelikož tato listina nebyla žalovaným podepsána, neměl soud za prokázané, zda se s ní žalovaný skutečně seznámil.Souhlasem se zpracováním osobních údajů – nedatovaným a nepodepsaným měl soud za prokázané znění této listiny, avšak nikoliv to, zda se s ní žalovaný skutečně seznámil.Obecnými principy posuzování a filozofie společnosti neměl soud za prokázané ničeho, neboť se jedná o interní listinu žalobkyně, která není závazná, a současně jí není prokazováno, zda žalobkyně v případu žalované dle těchto principů skutečně postupovala.Výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne , datum, učiněnou zástupcem žalobkyně + Podacím lístkem ze dne , datum, měl soud za prokázané, že žalované byla zaslána tato výzva a že se jí dostala do dispozice.Listinou nazvanou: „Identifikované příjmy“ měl soud za prokázané znění této listiny, která je pouze interním dokumentem žalobkyně, dle které žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy ověřila měsíční příjmy žalované na základě „nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“, kdy na základě tohoto ověření dospěla k čistému měsíčnímu příjmu ve výši , částka, . Není prokázáno, zda k tomuto ověření skutečně došlo, ani není prokázán konkrétní způsob případného ověření, ani jaké příjmy byly do tohoto výčtu započteny.Výpisem z účtu žalované , Anonymizováno, měl soud za prokázané příjmy žalované ze zaměstnání, případně po určité období z nemocenských dávek, současně měl za prokázané, že žalovaná nabrala řadu spotřebitelských úvěrů od různých společností, celková výše dlužných částek činila desítky tisíc korun. Některými úvěry splácela žalovaná své předchozí závazky, jiné užívala na přímou spotřebu. Již z tohoto výpisu je evidentní, že částka , právnická osoba, Kč, kterou žalovaná vynakládala dle posouzení úvěruschopnosti na splácení půjček, je zásadně podceněna, žalovaná na své závazky splácela desítky tisíc korun měsíčně. Její disponibilní příjem, s nímž žalobkyně počítala, proto zcela neodpovídá reálnému stavu, tomuto neodpovídají ani spočtené výdaje.

5. Z výpisu řízení E a EXE bylo zjištěno, že proti žalované bylo v době před uzavřením smlouvy o úvěru zahájeno 1 exekuční řízení, po uzavření smlouvy o úvěru nebylo proti žalované zahájeno žádné další exekuční řízení.

6. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru o skutkovém stavu, kdy měl za prokázané, že na účet žalované č. , č. účtu, byla poskytnuta částka , částka, z titulu předmětné smlouvy o úvěru, kterou žalovaná uzavřela elektronicky. Totožnost žalované byla ověřena verifikační platbou a bankovní identitou. Žalobkyně neprokázala, že před uzavřením úvěrové smlouvy důsledně prověřila úvěruschopnost žalované, vycházela při tom pouze z tvrzení žalované, která si ověřila pouze formálně prostřednictvím výpisu z účtu (Kontomatik). Z tohoto výpisu je patrné, že údaje, s nimiž žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti počítala, neodpovídají realitě, žalovaná měla v době uzavření smlouvy o úvěru řadu splatných závazků, rovněž i řadu závazků, které se splatnými teprve staly. Žalovaná konstantně splácela předchozí úvěry dalšími úvěry a z výpisu z jejího bankovního účtu je zřejmé, že neměla prakticky žádný disponibilní příjem, z nějž by mohla předmětný úvěr splácet. Žalobkyně současně nezjistila, že proti žalované je vedeno exekuční řízení. Z výše uvedeného je zřejmé, že žalobkyně řádně neposoudila úvěruschopnost žalované a poskytla úvěr osobě, která úvěruschopná evidentně nebyla. Neúvěruschopnost žalované přitom vyplývala z dokladů, které žalobkyně soudu předložila.

7. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:

8. Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C-679/18 zaujal stanovisko, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

9. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ze dne 25. 7. 2018 věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

10. Přestože shora uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu odkazuje na starý zákon o spotřebitelském úvěru, tak soud je toho názoru, že není sebemenší důvod nepostupovat obdobně i podle nového zákona o spotřebitelském úvěru.

11. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

12. Podle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb. platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

13. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. Rovněž chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Jelikož nebylo prokázáno, že žalobkyně řádně posoudila úvěruschopnost žalované, dospěl soud k závěru, že je smlouva o úvěru neplatná.

15. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

16. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

17. S ohledem na shora uvedené dospěl soud k závěru, že žalovaná nemusela neplatnost namítat, naopak soud byl povinen k ní přihlédnout z úřední povinnosti. Podstatné je, že úvěruschopnost nebyla žalobkyní řádně posouzena před poskytnutím úvěru žalované a žalobkyně tak poskytla úvěr osobě, která evidentně úvěruschopná nebyla.

18. Hmotně právní posouzení věci spočívalo v ustanovení § 2991 až § 3005 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) o bezdůvodném obohacení, kdy podle § 2991 odst. 1 o. z. platí, že: „Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“. Podle § 2991 odst. 2 o. z., platí, že „Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“19. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022 ve věci sp. zn. 33Cdo 3675/2021, jímž byl posuzován nárok na úroky z prodlení z úvěrové smlouvy neplatné pro nedostatečné posouzení úvěruschopnosti, lze ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká poskytovateli teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (stanovené na základě dohody stran nebo na základě rozhodnutí soudu). Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.

20. Soud dospěl k závěru, že žalované bylo vyplaceno , částka, z titulu úvěrové smlouvy, žalovaná nevrátila ničeho. Soud proto žalobkyni přiznal z titulu bezdůvodného obohacení na straně žalované částku , částka, , která byla žalované skutečně vyplacena na její bankovní účet. Jelikož soud úvěrovou smlouvu posoudil jako neplatnou pro nedostatečné prověření úvěruschopnosti žalované, zamítl soud ostatní nároky žalobkyně, jak jsou vyčísleny ve výroku I tohoto rozsudku, a to včetně nároku na zaplacení zákonných úroků z prodlení (k tomu srov. právní názor Nejvyššího soudu ČR ve věci sp. zn. 33Cdo 3675/2021).

21. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší.

22. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého: Měl-li účastník řízení úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Pro posouzení úspěchu a neúspěchu účastníků řízení soud porovnával předmět řízení – jak byl uveden v žalobě (celkem do dne vyhlášení rozsudku , částka, ) a předmět řízení – který zůstal po částečném zamítnutí žaloby (celkem do dne vyhlášení rozsudku , částka, ). Přičemž předmětem řízení je vždy souhrn žalovaných částek a příslušenství, tj. zde úroků z prodlení. V daném případě měla žalobkyně úspěch pouze částečný, a to v rozsahu 58,9 %, neúspěch žalobkyně, a tudíž úspěch žalované, tak činil 41,1 %. Odečtením úspěchu žalované od úspěchu žalobkyně dospěl soud k procentuální výši nákladů řízení, které soud jako oprávněné žalobkyně přiznal ve výši 17,8 %, a to z celkových, tzn. ještě poměrně nesnížených nákladů řízení, které činily , částka, , tzn., že soud žalobkyni přiznal na náhradě nákladů řízení částku , částka, . Celkové (tedy ještě poměrně nesnížené) náklady řízení byly tvořeny: zaplaceným soudním poplatkem ze žaloby , částka, dle zákona o soudních poplatcích, odměnou za zastoupení advokátem , částka, za tři úkony právní služby po , částka, dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (soud ohledně nákladů řízení aplikoval ustanovení § 14b advokátního tarifu vzhledem k tomu, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech, v němž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje , částka, , a úspěšné žalobkyni v něm byla přiznána náhrada nákladů řízení), třemi režijními paušály po , částka, dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., tj. celkem , částka, a 21 % sazbou daně z přidané hodnoty z nákladů , částka, dle § 137 odst. 3 o. s. ř. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaná povinna zaplatit náhradu nákladů řízení zástupci žalobkyně.