32 C 271/2023

Plný text

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Zdeňkem Piskačem ve věci žalobkyně: Anonymizováno ., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1 . sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozená Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 15.412 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se zamítáco do částky , částkaco do kapitalizovaného úroku ve výši , částkaco do zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplaceníco do úroku ve výši 23,19 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku , částka, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku , částka, spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši , částka, , dále spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši , částka, , dále spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a dále spolu s úrokem ve výši 23,19 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení – to vše z titulu „Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, “, kterou uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, tj. , právnická osoba, , se žalovanou dne , datum, , na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši , částka, . Žalovaná úvěr vyčerpala, avšak řádně a včas jej nesplácela v dohodnutých splátkách, na konto smlouvy za dobu trvání smluvního vztahu uhradila částku v celkové výši , částka, , kterou právní předchůdkyně žalobkyně poměrně započetla na úroky a poplatky, splatnost úvěru nastala ke dni , datum, , a proto právní předchůdkyně žalobkyně vyzvala žalovanou k okamžité úhradě. Dlužná částka ve výši , částka, byla dle žaloby tvořena nesplacenou jistinou , částka, a dlužnými úhradami za služby , částka, . Žalobkyně dále požadovala zaplacení smluvních úroků z úvěru a zákonných úroků z prodlení ve výši, z částek a za období, jak je specifikováno výše.

2. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku: „Věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).“. Podle § 1880 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku: „Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.“. Postoupení pohledávky z původní věřitelky na žalobkyni a tím i právní nástupnictví žalobkyně měl soud za prokázané následujícími listinami: Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, + Seznamem postoupených pohledávek ze dne , datum, + Oznámením o postoupení pohledávky ze dne , datum, + Informacemi o zpracování osobních údajů ze dne , datum, + Podacím lístkem ze dne , datum, + Přílohou č. , hodnota, Potvrzením o úhradě ze dne , datum, + Potvrzením o příchozí platbě ze dne , datum, . Tím měl soud za prokázanou aktivní věcnou legitimaci žalobkyně – tzn., že žalobkyni svědčí práva z postoupené pohledávky.

3. Žalovaná se k věci nevyjádřila a k ústnímu jednání soudu se bez omluvy nedostavila.

4. Skutkový stav, který byl podrobněji popsán v odstavci prvém odůvodnění tohoto rozsudku, a který je dále podrobněji rozebírán dále, byl v řízení zjištěn z důkazů listinných:Smlouvou o spotřebitelském úvěru , Anonymizováno, č. , hodnota, ze dne , datum, – podepsanou žalovanou měl soud za prokázaný obsah této smlouvy, zejména výši úvěru , částka, , délku poskytnutí úvěru, který měl být splácen v 60. týdenních splátkách po , částka, , dále celkovou částku k zaplacení spotřebitelského úvěru , částka, , tvořené jistinou , částka, , úroky , právnická osoba, Kč, administrativním poplatkem , právnická osoba, Kč, poplatkem za hotovostní inkaso splátek , částka, a pojistným , částka, . Dále že byly sjednány úroky z úvěru ve výši 32,15 % ročně a roční procentuální sazba nákladů (tzv. RPSN) činí 215,01 %.Zákaznickou kartou – Žádostí o spotřebitelský úvěr ze dne , datum, měl soud za prokázané, že příjmy a výdaje žalované byly právní předchůdkyní žalobkyně posuzovány na základě tvrzení žalované, která uvedla ve formuláři. Žalovaná uvedla, že je svobodná, nemá žádné nebo základní vzdělání, žije jako nájemník s partnerem, údaj o počtu vyživovaných osob zůstal nevyplněný. Dále uvedla, že je zaměstnána na hlavní pracovní poměr jako dělník potravinářské výroby, a to na dobu neurčitou, svůj čistý měsíční příjem uvedla částkou , částka, (ovšem děleno třemi s poznámkou nemocenská, tj. , částka, , jiný příjem neuvedla (příjmy žalované nebyly ani údajně – zaškrtnutím příslušného pole ve formuláři – žádným způsobem ověřeny). Výdaje na bydlení uvedla částkou , právnická osoba, Kč měsíčně (zde je nicméně viditelně přepsán původní údaj , částka, měsíčně), osobní výdaje pak částkou , částka, měsíčně. Žalovaná uvedla, že nesplácí žádné jiné půjčky, ani jiné závazky, a její disponibilní měsíční příjem byl proto spočten částkou , částka, . Již z tohoto je zřejmé, že žalovaná nemohla být vyhodnocena jako úvěruschopná, neboť jako osoba na nemocenské, s velmi nízkým příjmem, který byl nadto zcela neověřený, nemohla projít jako osoba schopná splácet spotřebitelský úvěr. Nadto žalovaná zásadně podcenila své výdaje, kdy částka , částka, rozhodně nemůže postačit na pokrytí potřeb žalované, včetně nákladů na bydlení.Zařazením zákazníka do pojistného programu , datum, měl soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně zařadila žalovanou do příslušného pojistného programu, a cenu tohoto pojištění.Výzvou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne , datum, + Podacím lístkem ze dne , datum, měl soud za prokázané, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce řádně vyzvala žalovanou k dobrovolné úhradě dluhu ještě před podáním žaloby, a že tato výzva se jí dostala do dispozice.

5. Závěr o skutkovém stavu plně odpovídá tvrzením žalobkyně, která byla stručně zrekapitulována v odstavci 1. odůvodnění tohoto rozsudku, proto na ně soud ohledně závěru o skutkovém stavu odkazuje. Z obsahu spisu je zřejmé, že žalobkyně řádně nezjišťovala před uzavřením smlouvy o úvěru se žalovanou její úvěruschopnost. Z provedeného dokazování je zřejmé, že údaje v kartě zákazníka – žádosti o spotřebitelský úvěr neodpovídaly skutečnosti, zejména nebyla ověřena tvrzení žalované o jejích příjmech, které byly uvedeny natolik nízké, že v žádném případě nemohlo postačit tvrzení žalované. Pokud žalovaná uvedla, že je na nemocenské, a její příjem je proti zásadně snížen, měla právní předchůdkyně žalobkyně zjišťovat důvod pracovní neschopnosti žalované, předpokládané trvání a případně další zdroje příjmu, které by žalovanou sanovaly v případě, že by se do zaměstnání nemohla vrátit. Právní předchůdkyně žalobkyně si ani přes tvrzený nízký příjem žalované neověřila její tvrzení, že za bydlení vynakládá pouze 2.000 Kč (kdy tento údaj byl zřejmě ve formuláři upraven, aby žalovaná dosáhla alespoň nějakého disponibilního příjmu), ani tvrzení žalované, že nemá žádné jiné závazky. Soud zjistil z Výpisu řízení EXE a E, že proti žalované byla v době před uzavřením smlouvy o úvěru vedena dvě exekuční řízení, jedno další exekuční řízení bylo proti žalované zahájeno po uzavření smlouvy o úvěru. Z toho vyplývá, že tvrzení žalované o tom, že nemá žádné jiné závazky, neodpovídalo skutečnosti, neboť nejen že měla jiné závazky, ale měla závazky exekučně vymáhané. Tuto skutečnost mohla právní předchůdkyně žalobkyně snadno zjistit lustrací v Centrální evidenci exekucí za zanedbatelný poplatek, kde by okamžitě zjistila, že žalovaná jistě úvěruschopná není. Právní předchůdkyně žalobkyně proto poskytla úvěr osobě, která evidentně úvěruschopná nebyla a karta zákazníka byla vyplněna s jasným záměrem vytvořit žalované alespoň nějaký disponibilní příjem, z nějž by mohla poskytnuté úvěry splácet.Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:

6. Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C-679/18 zaujal stanovisko, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

7. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ze dne 25. 7. 2018 věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

8. Přestože shora uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu odkazuje na starý zákon o spotřebitelském úvěru, tak soud je toho názoru, že není sebemenší důvod nepostupovat obdobně i podle nového zákona o spotřebitelském úvěru.

9. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

10. Podle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb. platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. Rovněž chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Jelikož nebylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně posoudila úvěruschopnost žalované, dospěl soud k závěru, že je smlouva o úvěru neplatná.

13. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

14. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

15. S ohledem na shora uvedené dospěl soud k závěru, že žalovaná nemusela neplatnost namítat, naopak soud byl povinen k ní přihlédnout z úřední povinnosti. Podstatné je, že úvěruschopnost nebyla žalobkyní, resp. právní předchůdkyní žalobkyně, řádně posouzena před poskytnutím úvěru žalované vycházela právní předchůdkyně žalobkyně pouze z tvrzení žalované, což soud nepovažuje za řádné posouzení úvěruschopnosti, zvláště za situace, kdy řada tvrzení v Žádosti o poskytnutí úvěru byla evidentně nepravdivá a kdy se jednalo o osobu s velmi nízkým příjmem, v té době na nemocenské. Smlouvu o úvěru soud vzhledem ke skutečnosti, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně nezkoumala úvěruschopnost žalované, posoudil jako neplatnou.

16. Hmotně právní posouzení věci spočívalo v ustanovení § 2991 až § 3005 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) o bezdůvodném obohacení, kdy podle § 2991 odst. 1 o. z. platí, že: „Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“. Podle § 2991 odst. 2 o. z., platí, že „Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“17. Soud dospěl k závěru, že žalované bylo vyplaceno na základě smlouvy o úvěru , částka, v den uzavření smlouvy o úvěru (čímž byl celý úvěr vyčerpán), a že žalovaná vrátila částku , částka, . Soud proto žalobkyni přiznal podle výše uvedených právních norem pouze částku ve výši , částka, , ke které dospěl tak, že od částky poskytnutého úvěru , částka, odečetl žalovanou uhrazenou částku , částka, . Z přiznané části jistiny soud žalobkyni přiznal také zákonné úroky z prodlení, a to v zákonné výši za období od prokazatelného prodlení žalované, tj. od , datum, . Ostatní nároky žalobkyně, jak jsou vyčísleny ve výroku I tohoto rozsudku, soud jako nedůvodně uplatněné zamítl, neboť tyto nároky vyplývají z neplatné úvěrové smlouvy.

18. Shora uvedené právní posouzení je i v souladu s rozsudkem , soud, č. j. , spisová značka, ze dne , datum, .

19. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého: Měl-li účastník řízení úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Pro posouzení úspěchu a neúspěchu účastníků řízení soud porovnával předmět řízení – jak byl uveden v žalobě a předmět řízení – který zůstal po částečném zamítnutí žaloby. Přičemž předmětem řízení je vždy souhrn žalovaných částek a příslušenství, tj. zde úroků z prodlení a úroků z úvěru. V daném případě měla žalobkyně úspěch pouze částečný, a to v rozsahu menším než 50 %, neúspěch žalobkyně, a tudíž úspěch žalované, tak činil více než 50 % – byla by to tedy žalovaná, kdo by měl nárok na částečnou náhradu nákladů řízení, žalované však dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly. Vzhledem k výše uvedenému rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.