32 C 285/2020

Plný text

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudcem titul titul Zdeňkem Piskačem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 35.911,51 Kč s příslušenstvím <b>I. Řízení se zastavuje co do části smluvní pokuty ve výši 3.139,51 Kč.</b> <b>II. Změna žaloby, kterou se žalobce navíc oproti žalobě domáhá zákonných úroků z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 1.017,16 Kč od [datum] do zaplacení a úroků z úvěru ve výši 15 % ročně z částky 15.000 Kč od [datum] do zaplacení, se připouští.</b> <b>III. Žaloba se zamítá co do částky 10.272 Kč, dále co do celé smluvní pokuty ve výši 7.500 Kč a dále co do celých úroků z úvěru ve výši 15 % ročně z částky 15.000 Kč od [datum] do zaplacení.</b> <b>IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 15.000 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 15.000 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobce se původně žalobou domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 25.272 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 13.982,84 Kč od [datum] do zaplacení a dále smluvní pokutu 10.639,51 Kč – to vše z titulu„ Smlouvy o úvěru“ [číslo] kterou uzavřel právní předchůdce žalobce, tj. [právnická osoba], se žalovaným dne [datum], na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalované úvěr ve výši 15.000 Kč. Žalovaná úvěr vyčerpala, avšak řádně a včas jej nesplatila v dohodnutých splátkách, celý úvěr byl splatný ke dni [datum] a právní předchůdce žalobce proto využil svého práva a vyzval žalovanou k okamžité úhradě celého dluhu. Dluh žalované tak jak byl v žalobě uveden, tzn. před rozšířením žaloby žalobcem a připuštěním tohoto rozšíření soudem a zároveň před částečným zpětvzetím žaloby a před částečným zastavením řízení, ve výši 35.911,51 Kč je tvořen následujícími položkami: jistinou 15.000 Kč, poplatky spojenými s úvěrem v celkové výši 10.272 Kč (které však v žalobě nebyly konkrétně rozepsány) a smluvní pokutou ve výši 10.639,51 Kč.

2. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku:„ Věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).“. Podle § 1880 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku:„ Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.“. Postoupení pohledávky z původního věřitele na žalobce a tím i právní nástupnictví žalobce měl soud za prokázané následujícími listinami: Oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum], Smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum] + Seznam postoupených pohledávek – 1. převod pohledávky, Smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum] + Seznam postoupených pohledávek – 2. převod pohledávky. Tím měl soud za prokázanou aktivní věcnou legitimaci žalobce – tzn., že žalobci svědčí práva z postoupené pohledávky.

3. Dříve než soud začal jednat ve věci samé, sdělil žalobce podáním doručeným soudu dne [datum], že žalobu bere částečně zpět v rozsahu uvedeném ve výroku I. tohoto rozsudku. Podle § 96 odst. 1, 2 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) může žalobce vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení (žalobu), a to zčásti nebo zcela. Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popř. v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Jestliže ostatní účastníci řízení se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, rozhodne soud, že zpětvzetí návrhu není účinné. To neplatí, došlo-li ke zpětvzetí návrhu dříve, než začalo jednání. Vzhledem k tomu, že žalobce vzal žalobu částečně zpět ještě před jednáním, postupoval soud v souladu s ust. § 96 odst. 2 o. s. ř. a řízení částečně zastavil, aniž zjišťoval stanovisko žalované, neboť by byl případný nesouhlas žalované se zpětvzetím neúčinný (§ 96 odst. 4 o. s. ř.). Předmětem řízení po částečném zpětvzetí žaloby a částečném zastavení řízení tak zůstaly nároky žalobce uvedené ve výrocích III. a IV. tohoto rozsudku.

4. Dříve než soud začal jednat ve věci samé, sdělil žalobce podáním doručeným soudu dne [datum] že žalobu mění tak, že jí rozšiřuje a to v rozsahu uvedeném ve výroku I. tohoto rozsudku. Podle § 95 odst. 1, 2 o. s. ř. žalobce může za řízení se souhlasem soudu měnit návrh na zahájení řízení (žalobu). Změněný návrh (žalobu) je třeba ostatním účastníkům doručit do vlastních rukou, pokud nebyli přítomni jednání, při němž ke změně došlo. Soud nepřipustí změnu návrhu (žaloby), jestliže by výsledky dosavadního řízení nemohly být podkladem pro řízení o změněném návrhu (žalobě). V daném případě soud rozšíření žaloby připustil, neboť výsledky dosavadního řízení mohou být podkladem pro řízení o změněném návrhu (rozšířené žalobě) a změněný návrh (žaloba) byl doručen žalované do vlastních rukou. Soud takto rozhodl výrokem II. tohoto rozsudku. Předmětem řízení po rozšíření žaloby a po připuštění rozšíření žaloby tak zůstaly nároky žalobce uvedené ve výrocích III. a IV. tohoto rozsudku.

5. Žalovaná se k věci nevyjádřila a k ústnímu jednání soudu se bez omluvy nedostavila.

6. Skutkový stav, který byl podrobněji popsán v odstavci prvém odůvodnění tohoto rozsudku, byl v řízení zjištěn z důkazů listinných: Žádostí o úvěr ze dne [datum] – podepsanou vlastnoručně žalovanou měl soud za prokázané, že to byla žalovaná, kdo žalobce o poskytnutí úvěru ve výši 15.000 Kč požádal. V žádosti žalovaná uvedla, že její příjem, respektive mzda, činí [částka] měsíčně, což dle jejího tvrzení byl jediný její příjem a dále uvedla své měsíční výdaje na bydlení [částka], na dopravu, jídlo a osobní náklady [částka] a měsíční splátku stávajících půjček [částka], výdaje tak měsíčně činily dle tvrzení žalované [částka] a použitelný měsíční příjem tak činil [částka]. Informacemi pro spotřebitele ze dne [datum] – podepsané vlastnoručně žalovanou měl soud za prokázané, že žalované byly sděleny informace o zprostředkovatelce úvěru a její telefonní číslo. Ujednáním o zpracování osobních údajů ze dne [datum] – podepsaným vlastnoručně žalovanou měl soud za prokázané, že žalovaná udělila souhlas s jejich zpracováním. Formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne [datum] – podepsaným vlastnoručně žalovanou měl soud za prokázané, že žalovaná byla právním předchůdcem žalobce seznámena s parametry úvěru, kdy celková částka, kterou žalovaná měla uhradit ve 14 měsíčních splátkách po 1.948 Kč, činila 27.272 Kč a byla tvořena úhradou za poskytnutí úvěru 6.750 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru 1.378 Kč a inkasním poplatkem 2.700 Kč. Smlouvou o úvěru [číslo] ze dne [datum] – podepsanou vlastnoručně žalovanou měl soud za prokázané, že mezi žalobcem a žalovanou byla uzavřena tato smlouva, dále obsah této smlouvy, zejména celkovou výši spotřebitelského úvěru, kdy celková částka, kterou žalovaná měla uhradit ve 14 měsíčních splátkách po 1.948 Kč, činila 27.272 Kč a byla tvořena úhradou za poskytnutí úvěru 6.750 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru 1.378 Kč a inkasním poplatkem 2.700 Kč, dohodnuta byla i úroková sazba úvěru ve výši 15 % ročně, roční procentuální sazba nákladů (tzn. RPSN) 252,65 %. Předžalobní upomínkou a výzvou k plnění ve smyslu ust. § 142a občanského soudního řádu ze dne [datum] učiněnou zástupcem žalobce + Podacím lístkem ze dne [datum] měl soud za prokázané, že ještě před podáním žaloby žalobce zaslal žalované předžalobní výzvu k dobrovolné úhradě dluhu, a že tato výzva se žalované dostala do její dispozice. Souhlasem žalované s pořízením fotokopie občanského průkazu – na této listině však samotná fotokopie chybí, měl soud za prokázané, že žalovaná dala souhlas s pořízením fotokopie občanského průkazu, avšak na této listině samotné, ve vyhrazených k tomu místech, fotokopie občanského průkazu chybí.

7. Žalobce sice na výzvu soudu doplnil tvrzení k posouzení úvěruschopnosti žalované právním předchůdcem žalobce, přičemž na výzvu soudu, aby předložil důkazní prostředky ke skutečnosti, jak úvěruschopnost žalované zjišťoval právní předchůdce žalobce (např. výpisy resp. odpověďmi příslušných evidencí BRKI, NRKI, exekucí a insolvencí) nepředložil jiné důkazní prostředky než ty, které již byly založeny ve spise a odkázal na ně, přičemž na výzvu soudu uvedl,„ že úvěruschopnost žalované byla původním věřitelem náležitě ověřena v příslušných databázích a registrech dlužníků v tom smyslu, že žalovaná není aktuálně po splatnosti s úhradou závazku, to vše s negativním výsledkem. Dále bylo rešerší provedenou původním věřitelem v insolvenčním rejstříku ověřeno, že žadatel o půjčku (žalovaná) u soudu nežádá o povolení oddlužení, že nečelí insolvenčnímu návrhu.“ Žalobce tak svá tvrzení ohledně toho, že úvěruschopnost žalované byla původním věřitelem náležitě ověřena v příslušných databázích a registrech dlužníků, nijak nedoložil listinnými důkazy, přičemž jak je vyloženo podrobněji v následujícím odstavci odůvodnění, tvrzení ohledně toho, že proti žalované nebyla aktuálně vedena žádná exekuční řízení, se ukázalo jako nepravdivé, a tím se jeví jako nepravděpodobné i to, že by žalovaná nebyla vedena v registru dlužníků, a že„ žalovaná není aktuálně po splatnosti s úhradou závazku“. Soudu je nadto z jeho úřední činnosti známo, že právní předchůdce žalobce, tj. společnost [právnická osoba], opakovaně poskytuje úvěry lidem, kteří jsou v exekuci, což nelze označit jinak, než jako obchod s chudobou, což je chování, které podepsaný soud nebude poskytovat právní ochranu.

8. Jak soud zjistil ze své úřední činnosti, tj. nahlédnutím do soudního informačního systému ISAS, v době uzavření smlouvy o úvěru byla vedena proti žalované exekuce s počátkem v roce 2018 z doby před uzavřením smlouvy o úvěru, což by právní zástupce žalobce bezpochyby zjistil dotazem na Centrální evidenci exekucí a to za poplatek 15 Kč, a jistil by tak, že žalovaná jednoznačně úvěruschopná nebyla. A není dosud, protože v soudním systému jsou evidovány další exekuce v dalších letech až dosud. O tom, že žalovaná úvěruschopná nebyla, svědčí mimo jiné i fakt, že žalovaná na dluh z titulu smlouvy o úvěru neuhradila ani částečně byť i jedinou splátku. Z rozdílu příjmů a výdajů, jak byly uvedeny v žádosti o úvěr by tak vyplývalo, že žalované by zbývalo měsíčně 3.776 Kč na financování úvěru. Ale tak tomu evidentně nebylo, neboť žalovaná neuvedla ve své žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru pravdivé informace o svých závazcích závazky, které však existovaly, neboť proti žalované byla vedena exekuce jak před uzavřením smlouvy o úvěru tak i po něm. <b>9. Z uvedeného vyplývá, že žalobce, aniž by současně doložil listiny, z nichž údaje výdajích a závazcích žalované dovozoval, vycházel z toho, že žalovaná má výše uvedené příjmy a výdaje. Je zřejmé, že zejména výdaje a závazky žalované prověřovány nebyly. Zejména však oprávněné pochybnosti o úvěruschopnosti žalované vzbuzuje fakt, že žalovaná si od právního předchůdce žalobce měla, ať už z jakýkoliv důvodů, půjčit za značně nevýhodných podmínek částku 15.000 Kč, kterou by za dobu jen o dva měsíce převyšující jeden rok, při řádném splácení přeplatila o podstatných 12.272 Kč. Není patrné, proč si za této situace právní předchůdce žalobce nevyžádal od žalované výpisy z běžného účtu žalované, výplatní pásky nebo jiné doklady, které by prokazovaly výši příjmů a výdajů žalované.</b> <b>Z výše uvedeného je zřejmé, že žalobce řádně neposoudil úvěruschopnost žalované.</b> 10. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k závěru o skutkovém stavu ve věci samé, který zcela odpovídá žalobním tvrzením, na která soud v plném rozsahu odkazuje, avšak není řádně prokázáno zkoumání úvěruschopnosti žalované před poskytnutím úvěru. Úvěruschopnost byla posouzena pouze z tvrzení žalované. Avšak důležité informace ohledně závazků žalované a zejména exekuce žalované prověřovány řádně nebyly.

11. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:

12. Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne [datum] ve věci sp. zn. C [číslo] zaujal stanovisko, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 [číslo] ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady [číslo] musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

13. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ze dne 25. 7. 2018 věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

14. Přestože shora uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu odkazuje na starý zákon o spotřebitelském úvěru, tak soud je toho názoru, že není sebemenší důvod nepostupovat obdobně i podle nového zákona o spotřebitelském úvěru.

15. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

16. Podle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb. platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

17. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

18. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. Rovněž chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Jelikož nebylo prokázáno, že žalobce, resp. právní předchůdce žalobce, řádně posoudil úvěruschopnost žalované, neboť toto neprokázal, dospěl soud k závěru, že je smlouva o úvěru neplatná.

19. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

20. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

21. S ohledem na shora uvedené dospěl soud k závěru, že žalovaná nemusela neplatnost namítat, naopak soud byl povinen k ní přihlédnout z úřední povinnosti. Podstatné je, že úvěruschopnost nebyla žalobcem, resp. právním předchůdcem žalobce, řádně posouzena před poskytnutím úvěru žalované, žalobce vycházel zejména z tvrzení žalované, což soud nepovažuje za řádné posouzení úvěruschopnosti. Úvěrovou smlouvu soud vzhledem ke skutečnosti, že žalobce, resp. právní předchůdce žalobce, řádné nezkoumal úvěruschopnost žalované, posoudil jako neplatnou.

22. Hmotně právní posouzení věci spočívalo v ustanovení § 2991 až § 3005 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) o bezdůvodném obohacení, kdy podle § 2991 odst. 1 o. z. platí, že:„ Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“. Podle § 2991 odst. 2 o. z., platí, že„ Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“ 23. Právní posouzení věci ohledně zákonných úroků z prodlení spočívalo v ust. § 1970, podle kterého platí, že:„ Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“ Ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., dle kterého: Výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. V této sazbě (dané shora uvedeným prováděcím předpisem) tedy soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci úroky z prodlení za období, které je podrobněji odůvodněno výše v odůvodnění tohoto rozsudku.

24. Soud dospěl k závěru, že žalované bylo vyplaceno 15.000 Kč v den uzavření smlouvy o úvěru a že žalovaná uhradila 0 Kč, splatnost dlužné částky nastala dne [datum] a dne [datum] se tak žalovaná dostal do prodlení. Soud proto uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 15.000 Kč představující neuhrazenou jistinu úvěru. Zároveň soud uložil žalované uhradit i úroky z prodlení od počátku prokazatelného prodlení dne [datum] (tak, jak tento den žalobce v žalobě označil) z přiznané jistiny. Soud ve zbytku žalobu zamítl, neboť zbylé nároky plynou z neplatné úvěrové smlouvy. Soud tak konkrétně zamítl tyto nároky žalobce: 10.272 Kč, dále celou smluvní pokutu ve výši 7.500 Kč a dále celé úroky z úvěru ve výši 15 % ročně z částky 15.000 Kč od [datum] do zaplacení. [příjmení] 10.272 Kč je tvořena následujícími položkami: úroky z úvěru 1.444 Kč, poplatkem za poskytnutí a sjednání úvěru 6.750 Kč, poplatkem za vyhodnocení úvěru 1.378 Kč a inkasním poplatkem 700 Kč.

25. Shora uvedené právní posouzení je i v souladu s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. 14 Co 36/2020-63 ze dne 19. 5. 2020.

26. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší.

27. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého:„ Měl-li účastník řízení úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.“ Pro posouzení úspěchu a neúspěchu účastníků řízení soud porovnával předmět řízení – jak byl uveden v žalobě a předmět řízení – který zůstal jednak po rozšíření žaloby a po částečném zamítnutí žaloby. Přičemž předmětem řízení je vždy souhrn žalovaných částek a příslušenství, tj. zde úroků z úvěru a úroků z prodlení. V daném případě měl žalobce úspěch pouze částečný, a to v rozsahu menším než 50 %, neúspěch žalobce a tudíž úspěch žalované tak činil více než 50 % – byla by to tedy žalovaná, kdo by měl nárok na částečnou náhradu nákladů řízení, žalované však dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly. Vzhledem k výše uvedenému rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.