32 C 288/2022

Plný text

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudcem titul titul Zdeňkem Piskačem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 24.591 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se zastavuje co do kapitalizovaného úroku ve výši 5.900 Kč a dále co do smluvní pokuty ve výši 3.591 Kč.

II. Žaloba se zamítá co do nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 256 Kč.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 21.000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 836,26 Kč a dále spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 21.000 Kč od datum do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení ve výši 993,90 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce.

1. Žalobce se původně žalobou domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 24.591 Kč spolu s úrokem z úvěru ve výši 5.900 Kč, dále spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 836,26 Kč, dále spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 21.000 Kč od datum do zaplacení a dále spolu s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 256 Kč – to vše z titulu„ Smlouvy o úvěru“ číslo kterou uzavřel právní předchůdce žalobce, tj. právnická osoba, se žalovanou dne datum, na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalované úvěr ve výši 25.000 Kč, a to v hotovosti oproti podpisu smlouvy, k uzavření smlouvy došlo v provozovně zprostředkovatele, právnická osoba a. s . Žalovaná úvěr vyčerpala, avšak řádně a včas jej nesplatila v dohodnutém termínu, respektive v dohodnutých splátkách, splatnost úvěru nastala ke dni datum. Dlužná částka ve výši 24.591 Kč byla dle žaloby tvořena následujícími položkami: jistinou 21.000 Kč a smluvní pokutou 3.591 Kč.

2. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku:„ Věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).“. Podle § 1880 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku:„ Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.“. Postoupení pohledávky z původního věřitele na žalobce a tím i právní nástupnictví žalobce měl soud za prokázané následujícími listinami: Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum + Přílohy, Přílohou – Seznamem postoupených pohledávek, Oznámením o postoupení pohledávky ze dne datum + Podacím archem ze den datum, Oznámením o postoupení pohledávky ze dne datum. Tím měl soud za prokázanou aktivní věcnou legitimaci žalobce – tzn., že žalobci svědčí práva z postoupené pohledávky.

3. Dříve než soud začal jednat ve věci samé, sdělil žalobce podáním doručeným soudu dne datum, že žalobu bere částečně zpět v rozsahu uvedeném ve výroku I. tohoto rozsudku. Podle § 96 odst. 1, 2 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) může žalobce vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení (žalobu), a to zčásti nebo zcela. Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popř. v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Jestliže ostatní účastníci řízení se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, rozhodne soud, že zpětvzetí návrhu není účinné. To neplatí, došlo-li ke zpětvzetí návrhu dříve, než začalo jednání. Vzhledem k tomu, že žalobce vzal žalobu částečně zpět ještě před jednáním, postupoval soud v souladu s ust. § 96 odst. 2 o. s. ř. a řízení částečně zastavil, aniž zjišťoval stanovisko žalované, neboť by byl případný nesouhlas žalované se zpětvzetím neúčinný (§ 96 odst. 4 o. s. ř.). Předmětem řízení po částečném zpětvzetí žaloby a částečném zastavení řízení tak zůstaly nároky žalobce uvedené ve výrocích II. a III. tohoto rozsudku.

4. Žalovaná se k věci nevyjádřila a k ústnímu jednání soudu se bez omluvy nedostavila.

5. K dotazu soudu ohledně toho, jak právní předchůdce žalobce zjišťoval úvěruschopnost žalované, zástupce žalobce uvedl, že k tomuto nemá žádné listinné důkazní prostředky a není schopen zjišťování úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy o úvěru prokázat. Soud zjistil, že proti žalované nebylo nikdy vedeno žádné řízení EXE ani žádné řízení E.

6. Skutkový stav, který byl podrobněji popsán v odstavci prvém odůvodnění tohoto rozsudku, byl v řízení zjištěn z důkazů listinných: Smlouvou o úvěru číslo ze dne datum – podepsanou žalovanou měl soud za prokázané znění této smlouvy, kterou uzavřela žalovaná s právním předchůdcem žalobce, prostřednictvím zprostředkovatele úvěru, právnická osoba a. s., na základě které byla žalované ze strany zprostředkovatele úvěru v hotovosti vyplacena částka 25.000 Kč dne datum, kterou se žalovaná zavázala právnímu předchůdci žalobce splatit do 30 dnů, tedy do datum. Roční úroková sazba byla sjednána ve výši 279,83 %, žalovaná tedy měla vrátit celkem částku ve výši 30.750 Kč. Formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru – podepsaným žalovanou měl soud za prokázané, že žalované byly před uzavřením smlouvy o úvěru poskytnuty povinné informace o úvěru, a že žalovaná se s nimi seznámila, což stvrdila svým podpisem. Obchodními podmínkami právnická osoba měl soud za prokázané znění těchto podmínek. Výpisem úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky ze dne datum měl soud za prokázané, že žalobce v rámci mimosoudního vymáhání pohledávky zaslal žalované jeden dopis, a dále že pověřený terénní pracovník žalobce jednou navštívil žalovanou v jejím bydlišti na kontaktní adrese. Předáním do advokátní kanceláře ze dne datum měl soud za prokázané, že žalobce předal vymáhání pohledávky svému právnímu zástupci. Upomínkou ze dne datum + Opakovanou výzvou k úhradě ze dne datum + Předžalobní výzvou k okamžité úhradě dluhu ze dne datum měl soud za prokázané, že právní předchůdce žalobce vyzval žalovanou celkem třikrát k úhradě dlužné částky. Výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne datum učiněnou zástupcem žalobce + Podacím archem ze dne datum měl soud za prokázané, že žalobce před podáním žaloby prostřednictvím svého právního zástupce řádně vyzval žalovanou k dobrovolné úhradě dluhu, a že se tato výzva žalované dostala do dispozice.

7. Z obsahu spisu je zřejmé, že žalobce řádně nezjišťoval před uzavřením smluv o úvěru se žalovanou její úvěruschopnost. Jelikož žalobce nepředložil důkazní prostředky k tvrzením ohledně úvěruschopnosti žalované soudu, je evidentní, že právní předchůdce žalobce skutečně řádně úvěruschopnost žalované nezjišťoval. Tomuto závěru přispívá také to, že smlouva o úvěru byla uzavřena prostřednictvím zprostředkovatele, právnická osoba a. s., přičemž soudu je známo, že se jedná o maloobchodní síť prodejen se sortimentem tabák-tisk, a s ohledem na vyplacení úvěru v hotovosti ihned po podpisu smlouvy se jeví jako zcela nepravděpodobné, že by zprostředkovatel úvěru před uzavřením úvěrové smlouvy jakkoli zkoumal úvěruschopnost žalované. Soud proto dospěl k závěru, že žalobce nezjišťoval úvěruschopnost žalované ani formálně dotazem na žalovanou při uzavírání smlouvy o úvěru. Vzhledem k výše uvedenému měl soud za to, že žalovaná fakticky úvěruschopná nebyla.

8. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k závěru o skutkovém stavu ve věci samé, kdy měl za prokázané pouze to, že žalované byla ze strany právního předchůdce žalobce vyplacena částka 25.000 Kč, a to v hotovosti oproti podpisu úvěrové smlouvy. Právní předchůdce žalobce však před uzavřením smlouvy o úvěru, která byla uzavřena prostřednictvím jeho zprostředkovatele právnická osoba, zcela rezignoval na zjišťování úvěruschopnosti žalované, a úvěr jí poskytl, aniž by alespoň formálně zjistil, zda je žalovaná schopna úvěr splatit. S ohledem na výši úvěru soud dospěl k závěru, že žalovaná úvěruschopná nebyla a smlouvu o úvěru proto posoudil jako neplatnou. Soud proto žalobci přiznal podle dále uvedených právních norem pouze jistinu dluhu ve výši 21.000 Kč a z ní zákonné úroky z prodlení ve výši, z částek a za období, jak jsou uvedeny ve výroku III. tohoto rozsudku. Částku 21.000 Kč soud žalobci přiznal nikoliv z titulu smlouvy o úvěru, ale z titulu bezdůvodného obohacení na straně žalované. Z výše uvedeného tak vyplývá i to, že nárok žalobce na úhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky, jak je vyčíslen ve výroku II. tohoto rozsudku, soud jako nedůvodně uplatněný zamítl, neboť vyplývá z neplatně uzavřené úvěrové smlouvy.

9. Hmotně právní posouzení věci spočívalo v ustanovení § 2991 až § 3005 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) o bezdůvodném obohacení, kdy podle § 2991 odst. 1 o. z. platí, že:„ Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“. Podle § 2991 odst. 2 o. z., platí, že„ Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“ 10. Právní posouzení věci ohledně zákonných úroků z prodlení spočívalo v ust. § 1970 o. z., podle kterého platí, že: Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., dle kterého: Výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8. procentních bodů. V této sazbě (dané shora uvedeným prováděcím předpisem) tedy soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci úroky z prodlení.

11. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší.

12. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého: Měl-li účastník řízení úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Pro posouzení úspěchu a neúspěchu účastníků řízení soud porovnával předmět řízení – jak byl uveden v žalobě (celkem do dne vyhlášení rozsudku 32.923,16 Kč) a předmět řízení – který zůstal po částečném zastavení a po částečném zamítnutí žaloby (celkem do dne vyhlášení rozsudku 23.176,16 Kč). Přičemž předmětem řízení je vždy souhrn žalovaných částek a příslušenství, tj. zde úroků z prodlení, úroků z úvěru a smluvní pokutou. V daném případě měl žalobce úspěch pouze částečný, a to v rozsahu 70,4 %, neúspěch žalobce, a tudíž úspěch žalované tak činil 29,6 %. Odečtením úspěchu žalované od úspěchu žalobce, dospěl soud k procentuální výši nákladů řízení, které soud jako oprávněné žalobci přiznal ve výši 40,8 %, a to z celkových, tzn. ještě poměrně nesnížených nákladů řízení, které činily 2.436 Kč, tzn., že soud žalobci přiznal na náhradě nákladů řízení částku 993,90 Kč. Celkové (tedy ještě poměrně nesnížené) náklady řízení byly tvořeny: zaplaceným soudním poplatkem ze žaloby 984 Kč dle zákona o soudních poplatcích, odměnou za zastoupení advokátem 900 Kč za tři úkony právní služby po 300 Kč dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (soud považuje za vhodné připomenout, že ohledně nákladů řízení aplikoval ustanovení § 14b advokátního tarifu vzhledem k tomu, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně, jímž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, v němž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50.000 Kč a úspěšnému žalobci, v němž byla přiznána náhrada nákladů řízení), třemi paušálními náhradami výdajů po 100 Kč, tj. 300 Kč, dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. a 21 % sazbou daně z přidané hodnoty z nákladů zastoupení 252 Kč dle § 137 odst. 3 o. s. ř. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaná povinna zaplatit náhradu nákladů řízení zástupci žalobce. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím soudu podepsaného. Nebude-li plněno dobrovolně, co ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, lze se jeho splnění domáhat návrhem na nucený výkon rozhodnutí dle příslušných ustanovení občanského soudního řádu nebo řádu exekučního, zák. č. 120/2001 Sb.