32 C 288/2022

Plný text

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudcem titul titul Zdeňkem Piskačem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 24.591 Kč s příslušenstvím <b>I. Řízení se zastavuje co do kapitalizovaného úroku ve výši 5.900 Kč a dále co do smluvní pokuty ve výši 3.591 Kč.</b> <b>II. Žaloba se zamítá co do nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 256 Kč.</b> <b>III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 21.000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 836,26 Kč a dále spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 21.000 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>IV. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení ve výši 993,90 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce.</b> 1. Žalobce se původně žalobou domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 24.591 Kč spolu s úrokem z úvěru ve výši 5.900 Kč, dále spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 836,26 Kč, dále spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 21.000 Kč od [datum] do zaplacení a dále spolu s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 256 Kč – to vše z titulu„ Smlouvy o úvěru“ [číslo] kterou uzavřel právní předchůdce žalobce, tj. [právnická osoba], se žalovanou dne [datum], na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalované úvěr ve výši 25.000 Kč, a to v hotovosti oproti podpisu smlouvy, k uzavření smlouvy došlo v provozovně zprostředkovatele, [právnická osoba] a. s . Žalovaná úvěr vyčerpala, avšak řádně a včas jej nesplatila v dohodnutém termínu, respektive v dohodnutých splátkách, splatnost úvěru nastala ke dni [datum]. Dlužná částka ve výši 24.591 Kč byla dle žaloby tvořena následujícími položkami: jistinou 21.000 Kč a smluvní pokutou 3.591 Kč.

2. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku:„ Věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).“. Podle § 1880 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku:„ Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.“. Postoupení pohledávky z původního věřitele na žalobce a tím i právní nástupnictví žalobce měl soud za prokázané následujícími listinami: Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] + Přílohy, Přílohou – Seznamem postoupených pohledávek, Oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum] + Podacím archem ze den [datum], Oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum]. Tím měl soud za prokázanou aktivní věcnou legitimaci žalobce – tzn., že žalobci svědčí práva z postoupené pohledávky.

3. Dříve než soud začal jednat ve věci samé, sdělil žalobce podáním doručeným soudu dne [datum], že žalobu bere částečně zpět v rozsahu uvedeném ve výroku I. tohoto rozsudku. Podle § 96 odst. 1, 2 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) může žalobce vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení (žalobu), a to zčásti nebo zcela. Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popř. v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Jestliže ostatní účastníci řízení se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, rozhodne soud, že zpětvzetí návrhu není účinné. To neplatí, došlo-li ke zpětvzetí návrhu dříve, než začalo jednání. Vzhledem k tomu, že žalobce vzal žalobu částečně zpět ještě před jednáním, postupoval soud v souladu s ust. § 96 odst. 2 o. s. ř. a řízení částečně zastavil, aniž zjišťoval stanovisko žalované, neboť by byl případný nesouhlas žalované se zpětvzetím neúčinný (§ 96 odst. 4 o. s. ř.). Předmětem řízení po částečném zpětvzetí žaloby a částečném zastavení řízení tak zůstaly nároky žalobce uvedené ve výrocích II. a III. tohoto rozsudku.

4. Žalovaná se k věci nevyjádřila a k ústnímu jednání soudu se bez omluvy nedostavila.

5. K dotazu soudu ohledně toho, jak právní předchůdce žalobce zjišťoval úvěruschopnost žalované, zástupce žalobce uvedl, že k tomuto nemá žádné listinné důkazní prostředky a není schopen zjišťování úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy o úvěru prokázat. Soud zjistil, že proti žalované nebylo nikdy vedeno žádné řízení EXE ani žádné řízení E.

6. Skutkový stav, který byl podrobněji popsán v odstavci prvém odůvodnění tohoto rozsudku, byl v řízení zjištěn z důkazů listinných: Smlouvou o úvěru [číslo] ze dne [datum] – podepsanou žalovanou měl soud za prokázané znění této smlouvy, kterou uzavřela žalovaná s právním předchůdcem žalobce, prostřednictvím zprostředkovatele úvěru, [právnická osoba] a. s., na základě které byla žalované ze strany zprostředkovatele úvěru v hotovosti vyplacena částka 25.000 Kč dne [datum], kterou se žalovaná zavázala právnímu předchůdci žalobce splatit do 30 dnů, tedy do [datum]. Roční úroková sazba byla sjednána ve výši 279,83 %, žalovaná tedy měla vrátit celkem částku ve výši 30.750 Kč. Formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru – podepsaným žalovanou měl soud za prokázané, že žalované byly před uzavřením smlouvy o úvěru poskytnuty povinné informace o úvěru, a že žalovaná se s nimi seznámila, což stvrdila svým podpisem. Obchodními podmínkami [právnická osoba] měl soud za prokázané znění těchto podmínek. Výpisem úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky ze dne [datum] měl soud za prokázané, že žalobce v rámci mimosoudního vymáhání pohledávky zaslal žalované jeden dopis, a dále že pověřený terénní pracovník žalobce jednou navštívil žalovanou v jejím bydlišti na kontaktní adrese. Předáním do advokátní kanceláře ze dne [datum] měl soud za prokázané, že žalobce předal vymáhání pohledávky svému právnímu zástupci. Upomínkou ze dne [datum] + Opakovanou výzvou k úhradě ze dne [datum] + Předžalobní výzvou k okamžité úhradě dluhu ze dne [datum] měl soud za prokázané, že právní předchůdce žalobce vyzval žalovanou celkem třikrát k úhradě dlužné částky. Výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne [datum] učiněnou zástupcem žalobce + Podacím archem ze dne [datum] měl soud za prokázané, že žalobce před podáním žaloby prostřednictvím svého právního zástupce řádně vyzval žalovanou k dobrovolné úhradě dluhu, a že se tato výzva žalované dostala do dispozice.

7. Z obsahu spisu je zřejmé, že žalobce řádně nezjišťoval před uzavřením smluv o úvěru se žalovanou její úvěruschopnost. Jelikož žalobce nepředložil důkazní prostředky k tvrzením ohledně úvěruschopnosti žalované soudu, je evidentní, že právní předchůdce žalobce skutečně řádně úvěruschopnost žalované nezjišťoval. Tomuto závěru přispívá také to, že smlouva o úvěru byla uzavřena prostřednictvím zprostředkovatele, [právnická osoba] a. s., přičemž soudu je známo, že se jedná o maloobchodní síť prodejen se sortimentem tabák-tisk, a s ohledem na vyplacení úvěru v hotovosti ihned po podpisu smlouvy se jeví jako zcela nepravděpodobné, že by zprostředkovatel úvěru před uzavřením úvěrové smlouvy jakkoli zkoumal úvěruschopnost žalované. Soud proto dospěl k závěru, že žalobce nezjišťoval úvěruschopnost žalované ani formálně dotazem na žalovanou při uzavírání smlouvy o úvěru. Vzhledem k výše uvedenému měl soud za to, že žalovaná fakticky úvěruschopná nebyla.

8. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k závěru o skutkovém stavu ve věci samé, kdy měl za prokázané pouze to, že žalované byla ze strany právního předchůdce žalobce vyplacena částka 25.000 Kč, a to v hotovosti oproti podpisu úvěrové smlouvy. Právní předchůdce žalobce však před uzavřením smlouvy o úvěru, která byla uzavřena prostřednictvím jeho zprostředkovatele [právnická osoba], zcela rezignoval na zjišťování úvěruschopnosti žalované, a úvěr jí poskytl, aniž by alespoň formálně zjistil, zda je žalovaná schopna úvěr splatit. S ohledem na výši úvěru soud dospěl k závěru, že žalovaná úvěruschopná nebyla a smlouvu o úvěru proto posoudil jako neplatnou. Soud proto žalobci přiznal podle dále uvedených právních norem pouze jistinu dluhu ve výši 21.000 Kč a z ní zákonné úroky z prodlení ve výši, z částek a za období, jak jsou uvedeny ve výroku III. tohoto rozsudku. Částku 21.000 Kč soud žalobci přiznal nikoliv z titulu smlouvy o úvěru, ale z titulu bezdůvodného obohacení na straně žalované. Z výše uvedeného tak vyplývá i to, že nárok žalobce na úhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky, jak je vyčíslen ve výroku II. tohoto rozsudku, soud jako nedůvodně uplatněný zamítl, neboť vyplývá z neplatně uzavřené úvěrové smlouvy.

9. Hmotně právní posouzení věci spočívalo v ustanovení § 2991 až § 3005 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) o bezdůvodném obohacení, kdy podle § 2991 odst. 1 o. z. platí, že:„ Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“. Podle § 2991 odst. 2 o. z., platí, že„ Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“ 10. Právní posouzení věci ohledně zákonných úroků z prodlení spočívalo v ust. § 1970 o. z., podle kterého platí, že: Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., dle kterého: Výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8. procentních bodů. V této sazbě (dané shora uvedeným prováděcím předpisem) tedy soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci úroky z prodlení.

11. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší.

12. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého: Měl-li účastník řízení úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Pro posouzení úspěchu a neúspěchu účastníků řízení soud porovnával předmět řízení – jak byl uveden v žalobě (celkem do dne vyhlášení rozsudku 32.923,16 Kč) a předmět řízení – který zůstal po částečném zastavení a po částečném zamítnutí žaloby (celkem do dne vyhlášení rozsudku 23.176,16 Kč). Přičemž předmětem řízení je vždy souhrn žalovaných částek a příslušenství, tj. zde úroků z prodlení, úroků z úvěru a smluvní pokutou. V daném případě měl žalobce úspěch pouze částečný, a to v rozsahu 70,4 %, neúspěch žalobce, a tudíž úspěch žalované tak činil 29,6 %. Odečtením úspěchu žalované od úspěchu žalobce, dospěl soud k procentuální výši nákladů řízení, které soud jako oprávněné žalobci přiznal ve výši 40,8 %, a to z celkových, tzn. ještě poměrně nesnížených nákladů řízení, které činily 2.436 Kč, tzn., že soud žalobci přiznal na náhradě nákladů řízení částku 993,90 Kč. Celkové (tedy ještě poměrně nesnížené) náklady řízení byly tvořeny: zaplaceným soudním poplatkem ze žaloby 984 Kč dle zákona o soudních poplatcích, odměnou za zastoupení advokátem 900 Kč za tři úkony právní služby po 300 Kč dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (soud považuje za vhodné připomenout, že ohledně nákladů řízení aplikoval ustanovení § 14b advokátního tarifu vzhledem k tomu, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně, jímž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, v němž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50.000 Kč a úspěšnému žalobci, v němž byla přiznána náhrada nákladů řízení), třemi paušálními náhradami výdajů po 100 Kč, tj. 300 Kč, dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. a 21 % sazbou daně z přidané hodnoty z nákladů zastoupení 252 Kč dle § 137 odst. 3 o. s. ř. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaná povinna zaplatit náhradu nákladů řízení zástupci žalobce.