32 C 289/2024

Plný text

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Zdeňkem Piskačem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 10.892 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se zamítá co do , částka, , co do zákonného úroku z prodlení 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a co do smluvní pokuty , částka, .

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni , částka, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši , částka, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku , částka, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení – to vše z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , číslo, , kterou uzavřela žalobkyně se žalovaným dne , datum, , na základě které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr , částka, , který byl údajně poskytnut na dobu neurčitou s tím, že žalovaný měl měsíčně splácet alespoň úroky. Žalovaný úvěr vyčerpal, řádně jej však nesplácel, žalobkyně proto pohledávku zesplatnila ke dni , datum, a vyzvala žalovaného k dobrovolné úhradě. Pro případ, že by soud neměl za prokázaný žalobní titul z tvrzené úvěrové smlouvy, navrhla žalobkyně přiznání nároku na zaplacení dlužné částky z titulu bezdůvodného obohacení na straně žalovaného, neboť finanční prostředky byly prokazatelně poukázány na jeho bankovní účet. Dlužná částka , částka, byla dle žaloby tvořena jistinou úvěru ve výši , částka, , úrokem , částka, a smluvní pokutou , částka, . Žalobkyně dále požadovala zaplacení úroků z prodlení v zákonné výši z žalované částky za období, jak je specifikováno výše.

2. Žalobkyně na výzvu soudu doplnila svá žalobní tvrzení ohledně zjišťování úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy o úvěru, a to v podání doručeném soudu dne , datum, . Žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalovaného prověřila na základě údajů poskytnutých přímo žalovaným, a dále lustrací v dostupných databázích (ISIR, CEE, SULUS, NRKI a BRKI), a to prostřednictvím dálkového přístupu bez dalšího výstupu. Dále vycházela z dokladů poskytnutých žalovaným, z nichž ověřila tvrzení žalovaného.

3. Oběma účastníkům bylo doručeno usnesení spolu s výzvou, aby se ve lhůtě 7 dnů od jeho doručení vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání, současně byli poučeni, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí.Žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasila, žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil, soud proto dospěl k závěru, že jsou splněny podmínky pro rozhodnutí věci bez jednání podle § 115a o. s. ř.

4. Skutkový stav, který byl podrobněji popsán v odstavci prvém odůvodnění tohoto rozsudku, a který je zejména popsán v odstavcích dalších, byl v řízení zjištěn z důkazů listinných:Odpovědí , právnická osoba, ., doručenou soudu dne , datum, , měl soud za prokázané, že účet č. , č. účtu, patřil žalovanému (na čl. 24) + Výpisem z běžného účtu žalovaného měl soud za prokázanou platbu od žalobkyně žalovanému ve výši , částka, dne , datum, (na čl. 25), z tohoto výpisu rovněž vyplývá verifikační platba k úvěru od , právnická osoba, Platba vyplývá rovněž z potvrzení o okamžité platbě předloženého žalobkyní.Smlouvou o spotřebitelském úvěru č. , číslo, ze dne , datum, měl soud za prokázané, že žalovaný uzavřel smlouvu elektronicky, jednalo se o revolvingový úvěr s možností opakovaného čerpání splacené části úvěru, úvěrový limit činil , částka, , úroky byly sjednány 40 % ročně, RPSN činila 5.521,72 %. Splácet měl žalovaný každý měsíc, vždy ke 4. dni v měsíci, a to minimálně ve výši úroku za uplynulé období. Jistinu mohl žalovaný splatit kdykoli během trvání smlouvy.Žádostí o spotřebitelský úvěr č. , číslo, (interní listina žalobkyně) měl soud za prokázané, že žalobkyně disponovala informacemi o žalovaném, z nichž pak vycházela při posouzení úvěruschopnosti. Žalobkyně měla informaci, že je svobodný, žije v pronajatém domě, má základní vzdělání, je zaměstnaný s měsíčním příjmem , částka, , měsíční výdaje činní , částka, .Všeobecnými obchodními podmínkami měl soud za prokázané znění těchto podmínek.Zesplatněním spotřebitelského úvěr č. , číslo, měl soud za prokázané, že žalobkyně oznámila žalovanému, že došlo k zesplatnění úvěru dopisem ze dne , datum, a vyzvala jej k úhradě dlužné částky, která činila , částka, .Prostými kopiemi rodného listu a občanského průkazu žalovaného měl soud za prokázané, že žalobkyně disponovala těmito doklady žalovaného.Výplatní páskou za měsíc , Anonymizováno, /, Anonymizováno, od zaměstnavatele , právnická osoba, měl soud za prokázanou mzdu , částka, v uvedeném měsíci, který nicméně nijak nesouvisí s majetkovou situací žalovaného v době uzavření úvěrové smlouvy.Výpisem z bankovního účtu žalovaného u , právnická osoba, za měsíc, Anonymizováno, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, neměl soud za prokázané ničeho podstatného pro rozhodnutí, neboť z něj není zřejmé ničeho rozhodného pro zjištění majetkové situace žalovaného v době uzavření smlouvy o úvěru.Výpisem z bankovního účtu žalovaného u , právnická osoba, . za měsíce , Anonymizováno, , , Anonymizováno, a , Anonymizováno, , Anonymizováno, měl soud za prokázané, že příjmy žalovaného byly v , Anonymizováno, a v , Anonymizováno, nižší než jeho výdaje, příjmy byly tvořeny prakticky výlučně mzdou ze zaměstnání, která činila v , Anonymizováno, , částka, , v , Anonymizováno, , Anonymizováno, pak , částka, , v , Anonymizováno, , Anonymizováno, se příjmy a výdaje žalovaného rovnaly, žalovaný měl v tomto měsíci příjem z nemocenských dávek, ze zaměstnání pouze , částka, .Výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne , datum, učiněnou zástupcem žalobkyně + Podacím lístkem měl soud za prokázané, že žalobkyně řádně vyzvala žalovaného prostřednictvím svého zástupce k úhradě dluhu před podáním žaloby, a že tato výzva se dostala do dispozice žalovaného, neboť byla zaslána doporučenou zásilkou na adresu trvalého pobytu žalovaného.

5. Z výpisu řízení E a EXE bylo zjištěno, že proti žalovanému bylo v době před uzavřením smlouvy o úvěru zahájeno 7 exekučních řízení, velká část z těchto exekucí přitom byla pro nesplacené spotřebitelské úvěry. Po uzavření úvěrové smlouvy nebyla proti žalovanému zahájena žádná další exekuční řízení.

6. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru o skutkovém stavu, kdy soud měl za prokázané, že na účet žalovaného č. , č. účtu, byla poskytnuta částka , částka, z titulu předmětné smlouvy o úvěru, kterou žalovaný uzavřel elektronicky. Totožnost žalovaného byla ověřena prostými kopiemi dvou dokladů. Žalobkyně současně neprokázala, že před uzavřením úvěrové smlouvy důsledně prověřila úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně vycházela z tvrzení žalovaného, která si ověřila výpisy z bankovního účtu (žalobkyně dále disponovala výplatní páskou, tato byla nicméně za období, které téměř o rok předcházelo uzavření úvěrové smlouvy a není proto relevantní). Žalobkyně vycházela z tvrzení žalovaného, že má výdaje , částka, měsíčně, toto je nicméně vyvráceno výpisy z účtu žalovaného, z nichž je patrné, že příjmy a výdaje žalovaného se buď rovnaly nebo byly výdaje dokonce vyšší než jeho příjmy. V měsíci červnu nadto tvořily příjem žalovaného nemocenské dávky a žalobkyně žádným způsobem nezjišťovala, zda se jedná pouze o přechodnou záležitost. Pracovní neschopnost je důležitým faktorem ve schopnosti osoby splácet poskytnutý úvěr, neboť prakticky vždy dojde ke krácení běžných příjmů této osoby. Žalobkyně se současně nezabývala skutečností, že proti žalovanému byla v době před uzavřením úvěrové smlouvy zahájena řada exekučních řízení, a to pro nesplacené spotřebitelské úvěry. Toto mohla žalobkyně snadno zjistit lustrací v centrální evidenci exekucí. Je zřejmé, že žalovaný neuváděl pravdivé informace, zejména stran svých příjmů a stran dalších závazků, které nebyly pouze splatné, ale rovněž exekučně vymáhané. Současně je z listinných důkazů patrné, že v době vyplacení úvěru žádal žalovaný o další spotřebitelský úvěr (viz verifikační platba patrná ve výpisu z účtu od , právnická osoba, .). Z výše uvedeného je zřejmé, že žalobkyně řádně neposoudila úvěruschopnost žalovaného, který v době uzavření úvěrové smlouvy úvěruschopný nebyl.

7. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:

8. Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C-679/18 zaujal stanovisko, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

9. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ze dne 25. 7. 2018 věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

10. Přestože shora uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu odkazuje na starý zákon o spotřebitelském úvěru, tak soud je toho názoru, že není sebemenší důvod nepostupovat obdobně i podle nového zákona o spotřebitelském úvěru.

11. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

12. Podle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb. platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

13. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. Rovněž chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Jelikož nebylo prokázáno, že žalobkyně řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného, dospěl soud k závěru, že je smlouva o úvěru neplatná.

15. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

16. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

17. S ohledem na shora uvedené dospěl soud k závěru, že žalovaný nemusel neplatnost namítat, naopak soud byl povinen k ní přihlédnout z úřední povinnosti. Podstatné je, že úvěruschopnost nebyla žalobkyní řádně posouzena před poskytnutím úvěru žalovanému a žalobkyně tak poskytla úvěr osobě, která evidentně úvěruschopná nebyla.

18. Hmotně právní posouzení věci spočívalo v ustanovení § 2991 až § 3005 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) o bezdůvodném obohacení, kdy podle § 2991 odst. 1 o. z. platí, že: „Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“. Podle § 2991 odst. 2 o. z., platí, že „Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“19. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022 ve věci sp. zn. 33Cdo 3675/2021, jímž byl posuzován nárok na úroky z prodlení z úvěrové smlouvy neplatné pro nedostatečné posouzení úvěruschopnosti, lze ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká poskytovateli teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (stanovené na základě dohody stran nebo na základě rozhodnutí soudu). Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.

20. Soud dospěl k závěru, že žalovanému bylo vyplaceno , částka, z titulu úvěrové smlouvy, žalovaný nevrátil ničeho. Soud proto žalobkyni přiznal z titulu bezdůvodného obohacení na straně žalovaného částku , částka, , která mu byla prokazatelně vyplacena na bankovní účet a o kterou se tedy žalovaný bezdůvodně obohatil. Jelikož soud úvěrovou smlouvu posoudil jako neplatnou pro nedostatečné prověření úvěruschopnosti žalovaného, zamítl soud ostatní nároky žalobkyně, jak jsou vyčísleny ve výroku I tohoto rozsudku, a to včetně nároku na zaplacení zákonných úroků z prodlení (k tomu srov. právní názor Nejvyššího soudu ČR ve věci sp. zn. , spisová značka, ).

21. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší.

22. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého: Měl-li účastník řízení úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Pro posouzení úspěchu a neúspěchu účastníků řízení soud porovnával předmět řízení – jak byl uveden v žalobě (celkem do dne vyhlášení rozsudku , částka, ) a předmět řízení – který zůstal po částečném zamítnutí žaloby (celkem do dne vyhlášení rozsudku , částka, ). Přičemž předmětem řízení je vždy souhrn žalovaných částek a příslušenství, tj. zde úroků z prodlení. V daném případě měla žalobkyně úspěch pouze částečný, a to v rozsahu 56,8 %, neúspěch žalobkyně, a tudíž úspěch žalovaného, tak činil 43,2 %. Odečtením úspěchu žalovaného od úspěchu žalobkyně dospěl soud k procentuální výši nákladů řízení, které soud jako oprávněné žalobkyně přiznal ve výši 13,6 %, a to z celkových, tzn. ještě poměrně nesnížených nákladů řízení, které činily , částka, , tzn., že soud žalobkyni přiznal na náhradě nákladů řízení částku , částka, . Celkové (tedy ještě poměrně nesnížené) náklady řízení byly tvořeny: zaplaceným soudním poplatkem ze žaloby , částka, dle zákona o soudních poplatcích, odměnou za zastoupení advokátem , částka, za tři úkony právní služby po , částka, dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (soud ohledně nákladů řízení aplikoval ustanovení § 14b advokátního tarifu vzhledem k tomu, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech, v němž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje , částka, , a úspěšné žalobkyni v něm byla přiznána náhrada nákladů řízení), třemi režijními paušály po , částka, dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., tj. celkem , částka, a 21 % sazbou daně z přidané hodnoty z nákladů , částka, dle § 137 odst. 3 o. s. ř. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení zástupci žalobkyně.