32 C 291/2020

Plný text

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudcem titul titul Zdeňkem Piskačem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 72.172,25 Kč s příslušenstvím <b>I. Žaloba se zamítá co do částky 59.460,25 Kč, dále co do zákonných úroků z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 17.891,31 Kč od [datum] a dále co do smluvních úroků z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 24.921 Kč od [datum] do zaplacení.</b> <b>II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 12.712 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 12.712 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobce se domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 72.172,25 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 30.603,31 Kč od [datum] do zaplacení a dále spolu se smluvními úroky z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 24.921 Kč od [datum] do zaplacení – to vše jednak z titulu„ Smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru“ [číslo] kterou údajně uzavřel žalobce se žalovanou dne [datum] (smlouva o úvěru dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku – dále jen o. z.), na základě které žalobce údajně poskytl žalované úvěr ve výši 20.000 Kč tak, že 10.423 Kč mělo být vyplaceno na úhradu předchozího závazku, 4.000 Kč mělo být použito na poplatek na náklady spojené s vyřízením úvěru a 5.577 Kč mělo být vyplaceno na účet žalované (přičemž vyplacení částky 5.577 Kč bylo skutečně žalované vyplaceno – poznámka soudu). Žalovaná údajně úvěr vyčerpala, avšak řádně a včas jej nesplácela v dohodnutých splátkách a proto žalobce využil svého oprávnění a pohledávku zesplatnil ke dni [datum] a vyzval žalovanou k úhradě celého dluhu. A dále z titulu„ Smlouvy o inkasní službě“, která dle sdělení žalobce na Žádosti o zřízení inkasní služby je součástí smluvní dokumentace, tzn., patrně měla tvořit součást výše uvedené„ Smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru“ [číslo]. Dlužná částka ve výši 72.172,25 Kč byla tvořena následujícími položkami: zbylá část jistiny 19.868,87 Kč, zbylá část úroků z úvěru 16.657,94 Kč, zbylá část inkasní služby 5.822 Kč, zbylá část doplňkové služby Podpora – odklad 4.331 Kč, zbylá část doplňkové služby Podpora – nemoc 7.384 Kč, zbylá část doplňkové služby Podpora – práce 7.384 Kč, náklady na upomínky k zaplacení 800 Kč, smluvní pokuta dle ustanovení V. Smlouvy o úvěru 53,90 Kč, smluvní pokuta dle ustanovení II. Smlouvy o zřízení inkasní služby 3,85 Kč a smluvní pokuta dle ustanovení V [číslo] smlouvy o úvěru ve výši 9.934,44 Kč. Žalobce dále požadoval smluvní úroky z prodlení a zákonné úroky z prodlení ve výši, z částek a za období, jak jsou uvedeny ve výroku I. tohoto rozsudku.

2. Žalovaná se k věci nevyjádřila a k ústnímu jednání soudu se bez omluvy nedostavila.

3. Skutkový stav, který byl podrobněji popsán v odstavci prvém odůvodnění tohoto rozsudku, byl v řízení zjištěn z důkazů listinných: <b>První smlouva o úvěru, resp. v pořadí druhá údajně uzavřená smlouva o úvěru</b> Odpovědí banky [právnická osoba] doručené soudu dne [datum], měl soud za prokázané, že účet č. [bankovní účet] patří žalované (na čl. 42) + Výpisem z běžného účtu žalované, z něhož se podává platba od žalobce žalované ve výši 8.000 Kč dne [datum] (na čl. 43) + Výpisem z běžného účtu žalované, z něhož se podává platba od žalobce žalované ve výši 5.577 Kč dne [datum] (na čl. 44) Listinou nazvanou:„ Zesplatnění úvěru, poslední předžalobní upomínka s oznámením o převzetí právního zastoupení“ ze dne [datum] (na č. l. 12 p. v. – 13) měl soud za prokázané, že žalobce oznámil žalované zesplatnění úvěru i oznámení o zastoupení advokátem. E-mailem od žalobce pro příjemce [email] ze dne [datum] s předmětem: Instrukce k uzavření smlouvy (vůbec není jisté komu uvedený e-mail patří) měl soud za prokázané, že žalobce odeslal tento e-mail na uvedenou e-mailovou adresu. Žádostí o poskytnutí spotřebitelského úvěru + žádost, aby část spotřebitelského úvěru byla na základě spotřebitelské smlouvy použita na úhradu zůstatku mého předchozího závazku celkem ve výši 10.423 Kč, který vyplývá ze smlouvy [číslo] ze dne [datum] – nepodepsaná – měl soud za prokázané, že ten, kdo na straně žalované jednal se žalobcem, požádal o použití částí spotřebitelského úvěru k úhradě zůstatku z předchozího úvěru. Žádostí o zřízení inkasní služby (není součástí smluvní dokumentace) + Žádostí o doplňkové služby PODPORA ke Smlouvě o poskytnutí spotřebitelského úvěru – tyto žádosti jsou nedatované a nepodepsané – měl soud za prokázané, že ten, kdo žádal o poskytnutí úvěru, zároveň žádal o tyto služby, zároveň však soud nemá najisto postavené, že by to byla skutečně žalovaná. Smlouvou o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne [datum], která nebyla datována, ani vlastnoručně podepsána žádným z účastníků, údajně byla uzavřena formou SMS kódu měl soud za prokázané, že tato smlouva čítá 28 stran, přičemž na straně 15 je příloha [číslo] Smlouva o inkasní službě, na straně 17 následuje příloha [číslo] Dotazník k posouzení bonity žadatele (spotřebitele), na straně 22 je příloha [číslo] Smlouva o zřízení Doplňkové služby PODPORA, a až na straně 27 následuje žádost o zřízení inkasní služby a na straně 27 následuje žádost o doplňkové služby PODPORA. Soud měl dále za prokázanou výši úvěru, která činila celkem 20.000 Kč tvořených částkou 5.577 Kč skutečně zaslanou na účet žalované a částkou 10.423 Kč, kterou žalobce zaslal z jednoho svého účtu na jiný svůj účet, přičemž dále součástí úvěru byla částka 4.000 Kč, která byla započtena ihned na náklady poskytovatele úvěru, přičemž smlouva o úvěru zněla na hotovostní úvěr v celkové výši 20.000 Kč. Detailem pohybu – Bezhotovostní platba ve výši 5.577 Kč zaúčtovaná [datum] z účtu žalobce na účet žalované č. [bankovní účet] měl soud za prokázané, že tohoto dne byla převedena částka 5.577 Kč z účtu žalobce č. [bankovní účet] na účet žalované č. [bankovní účet], jak již soud zjistil z prvního výše uvedeného důkazního prostředku, tj. Odpovědi [příjmení] [příjmení] a. s na dotaz soudu, patřil tento účet skutečně žalované. Detailem pohybu – Platba převodem uvnitř banky ve výši 10.423 Kč zaúčtovaná [datum] z účtu žalobce na jiný účet žalobce měl soud za prokázané, že žalobce si z jednoho svého účtu zaslal na jiný svůj účet tuto částku, o které tvrdil, že jde o úhradu předchozího závazku – soud však o tomto závazku má naprosto stejnou pochybnost jako o závazku z titulu v tomto sporu posuzované smlouvy o úvěru, tzn., že soud netuší s kým byla tato smlouva uzavřena a už vůbec soud nemá jistotu v tom, zda se žalovaná seznámila se zněním smlouvy tak, jak ji žalobce k žalobě přiložil. Detailem pohybu – Bezhotovostní příjem ve výši 10 Kč zaúčtovaný [datum] na účet žalobce z účtu žalované č. [bankovní účet] měl soud za prokázané, že z účtu žalované došlo 10 Kč na účet žalobce. Listinou nazvanou:„ Věc: Potvrzení o vyplacení úvěru a opakovaná platební instrukce“ ze dne [datum] soud zjistil, že listina byla adresována žalované na adresu [adresa žalované], tzn. na adresu, která je adresou trvalého pobytu žalované dle evidence v centrální evidenci obyvatel, k listině není přiložen poštovní podací arch, který by prokazoval předání této listiny k přepravě; a soud tak nemá na jisto postavené, zda žalobce žalované tuto listinu vůbec odeslal a zda se žalované případná zásilka žalobce vůbec do dispozice dostala. Listinou nazvanou:„ Věc: Upomínka [číslo]“ ze dne [datum] + Podacím lístkem ze dne [datum] a Listinou nazvanou:„ Věc: Upomínka [číslo]“ ze dne [datum] + Podacím lístkem ze dne [datum] měl soud za prokázané, že se zásilky dostaly do dispozice žalované. Listinou nazvanou:„ Věc: Zesplatnění úvěru – možnost alternativního řešení“ učiněná zástupcem žalobce ze dne [datum] + [příjmení] mocí pro zástupce žalobce ze dne [datum] + Podací arch ze dne [datum] měl soud za prokázané, že žalobce prostřednictvím svého zástupce řádně vyzval žalovanou k dobrovolné úhradě dluhu. Znaleckým posudkem [číslo] ze dne [datum] měl soud za prokázané znění tohoto posudku, a zejména jeho závěr dle kterého znalec [titul]. [jméno] [příjmení] míní, že:„ Úroková sazba i sazba RPSN, tak jak ji nabízí a používá [právnická osoba] u spotřebitelských úvěrů odpovídá situaci na trhu dalších nebankovních společností a v některých případech i bankovních domů. [příjmení] doplňkové služby nabízené společností jsou pro klienty spíše pozitivní a co do ceny i podmínek použití na trhu obvyklé. Sankční ujednání používaná společností jsou na tuzemském trhu obvyklá a zároveň i přiměřené ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru. [právnická osoba] posuzuje úvěruschopnost klienta řádně a obezřetně, v určitém ohledu i mírně nad rámec zákona. V případě zajištění úvěru nemovitostí společnost nepoužívá nemovitosti ve výrazném nepoměru vzhledem k poskytovaným částkám a ani nezajišťuje do celé hodnoty nemovitosti, ale pouze k poměrné části.“ S těmito závěry znalce soud kategoricky nesouhlasí, neboť celou smlouvou o spotřebitelském úvěru se jako červená nit vine evidentní snaha žalobce na úvěr na nepatrnou částku, zde pouhých 16.000 Kč (tvořených částkou 5.577 Kč skutečně zaslanou na účet žalované a částkou 10.423 Kč, kterou žalobce zaslal z jednoho svého účtu na jiný svůj účet, přičemž dále součástí úvěru byla částka 4.000 Kč, která byla započtena ihned na náklady poskytovatele úvěru, přičemž smlouva o úvěru zněla na hotovostní úvěr v celkové výši 20.000 Kč), nabalit množství nepřehledných nároků různě nazývaných a umně maskujících pravou podstatu věci, tj. absolutní jednostrannou výhodnost smluvních ujednání ve prospěch žalobce a v neprospěch žalované. Listinou nazvanou:„ Věc: Potvrzení o úhradě dluhu“ ze dne [datum] – potvrzující doplacení úvěru [číslo] měl soud za prokázané, že žalobce vydal toto potvrzení, ale vzhledem k tomu, že k listině není přiložen poštovní podací arch, který by prokazoval předání této listiny k přepravě; a soud tak nemá na jisto postavené, zda žalobce žalované tuto listinu vůbec odeslal a zda se žalované případná zásilka žalobce vůbec do dispozice dostala. Fotografií mobilního telefonu, na němž je vidět složka: Inkasa a SIPO na účtu č. [bankovní účet], na němž je vidět inkaso ve výši 2.590 Kč ve prospěch účtu č. [bankovní účet] (které je číslem žalobce uvedeném ve smlouvě o úvěru), přičemž inkaso je zřízeno jak je vidět z fotografie ve prospěch [právnická osoba] a je platné od [datum] měl soud za prokázané, že bylo zřízeno toto inkaso. Screenshotem obrazovky mobilního telefonu, na němž je vidět složka: Odchozí úhrada z účtu, jehož číslo není vidět, na němž je vidět odchozí platba ve výši 10 Kč ve prospěch účtu č. [bankovní účet] (které je číslem žalobce uvedeném ve smlouvě o úvěru), přičemž platba je zaúčtována dne [datum] s tím, že dále je zde vidět zpráva pro příjemce:„ Tímto souhlasím s návrhem smlouvy [číslo]“ měl soud za prokázané, že z nějakého účtu byla v mobilní bankovnictví zadána tato platba. <b>Druhá smlouva o úvěru, resp. v pořadí první údajně uzavřená smlouva o úvěru</b> Žádostí o zřízení inkasní služby (není součástí smluvní dokumentace) + Žádostí o doplňkové služby PODPORA ke Smlouvě o poskytnutí spotřebitelského úvěru – tyto žádosti jsou nedatované a nepodepsané – měl soud za prokázané, že ten, kdo žádal o poskytnutí úvěru, zároveň žádal o tyto služby, zároveň však soud nemá najisto postavené, že by to byla skutečně žalovaná. Smlouvou o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne [datum], která nebyla datována, ani vlastnoručně podepsána žádným z účastníků, údajně byla uzavřena formou SMS kódu, úvěr ve výši 10.000 Kč měl soud za prokázané, že tato smlouva čítá 26 stran, přičemž na straně 15 je příloha [číslo] Smlouva o inkas ní službě, na straně 17 následuje příloha [číslo] Dotazník k posouzení bonity žadatele (spotřebitele), na straně 21 je příloha [číslo] Smlouva o zřízení Doplňkové služby PODPORA, a až na straně 26 následuje žádost o zřízení inkasní služby a na straně 26 následuje žádost o doplňkové služby PODPORA. Soud měl dále za prokázanou výši úvěru, která činila celkem 10.000 Kč s tím, že částka 8.000 Kč bude vyplacena na účet žalované č. [bankovní účet] a částka 2.000 Kč měla být započtena na náklady poskytovatele. Listinou nazvanou:„ Úvěr [číslo]“ – listina obsahuje osobní údaje žalované č. účtu k vyplacení úvěru [bankovní účet] a platby spojené s úvěrem ve výši 10.000 Kč měl soud za prokázané, že se v tomto případě jedná o interní dokument žalobce, který obsahuje osobní údaje žalované včetně struktury úvěru v celkové výši 10.000 Kč, jak byla podrobněji rozebrána u předchozího listinného důkazu. Listinou nazvanou:„ Věc: Potvrzení o vyplacení úvěru a opakovaná platební instrukce“ ze dne [datum] soud zjistil, že listina byla adresována žalované na adresu [adresa žalované], tzn. na adresu, která je adresou trvalého pobytu žalované dle evidence v centrální evidenci obyvatel, k listině není přiložen poštovní podací arch, který by prokazoval předání této listiny k přepravě; a soud tak nemá na jisto postavené, zda žalobce žalované tuto listinu vůbec odeslal a zda se žalované případná zásilka žalobce vůbec do dispozice dostala. Výpisem z běžného účtu žalované č. [bankovní účet] za měsíc březen 2020 měl soud za prokázané, že žalobce měl k dispozici tento výpis z účtu žalované. Auditní zprávou produktu – spotřebitelský úvěr z pohledu ZSÚ [číslo] ze dne [datum] měl soud za prokázaný závěr této auditní zprávy, a to, že:„ V případě porušení závazku spotřebitelem společnosti (žalobci) nic nebrání, aby požadovala na základě smlouvy celkovou cenu poskytnuté doplňkové služby.“ Z tohoto je dle názoru soudu patrné, že společnost na sebe nebere za úplatu riziko, že klient nebude řádně splácet úvěr v případě nahodilé události, jako je nemoc, ztráta zaměstnání, smrt apod. Dle názoru soudu vlastně tyto tzv.„ služby“ žádnými službami, které by měly být jakkoliv honorovány ze strany žalované, nejsou a opět se zde jedná pouze o taktiku žalobce, která spočívá v tom nabalit množství nepřehledných nároků různě nazývaných a umně maskujících pravou podstatu věci, tj. absolutní jednostrannou výhodnost smluvních ujednání ve prospěch žalobce a v neprospěch žalované. Listinou nazvanou:„ Člověk v tísni zveřejnil velké srovnání poskytovatelů půjček – rozdíl v sankcích může činit pětinásobek“ ze dne [datum] měl soud za prokázané, že v tomto výzkumu alespoň dle žalobcem k důkazu předloženého článku vůbec nejsou zohledněny všechny následky případného neplnění smlouvy ze strany úvěrovaných, neboť nebyla odhalena taktika žalobce, která spočívá v tom nabalit množství nepřehledných nároků různě nazývaných a umně maskujících pravou podstatu věci, tj. absolutní jednostrannou výhodnost smluvních ujednání ve prospěch žalobce a v neprospěch žalované. Přílohou A – Metodika a vysvětlivky k vyhodnocení úvěruschopnosti klienta – s hlavičkou CFIG, měl soud za prokázané postupy, které žalobce používá při hodnocení úvěruschopnosti svých klientů – úvěrovaných i faktory, které žalobce zohledňuje. 3 kusy certifikátu v oblasti poskytování spotřebitelských úvěrů měl soud za prokázané, že žalobce je držitelem těchto certifikátů vztahujících se k poskytování spotřebitelských úvěrů. Dopisem [obec] národní banky (ČNB) [právnická osoba] ze dne [datum] měl soud za prokázané, že rozsah zjišťovaných údajů a formu jejich doložení ohledně úvěruschopnosti žadatelů o úvěr určuje poskytovatel spotřebitelského úvěru na základě svého kvalifikovaného uvážení, přičemž je nutné vždy zohledňovat při posuzování úvěruschopnosti žadatele i životní náklady spotřebitele, přičemž při jejich zjišťování v rámci procesu posuzování úvěruschopnosti však není nezbytně nutné, aby poskytovatel zjišťoval konkrétní životní náklady v rozčlenění na jednotlivé skupiny (výdaje na dopravu, zdravotní pomůcky, léky, drogistické zboží). [příjmení] z insolvenčního rejstříku učiněný dne [datum] na rodné číslo žalované – počet nalezených dlužníků 0 – měl soud za prokázané, že žalobce zjišťoval úvěruschopnost žalované. Oboustrannou fotokopií občanského průkazu žalované [číslo] + Kontrolou [číslo obč. průkazu] v neplatných dokladech k číslu OP žalované ze dne [datum], z něhož se podává, že tento občanský průkaz nebyl nalezen v databázi neplatných dokladů, měl soud za prokázané, že ten, kdo elektronicky jednal se žalobcem, ať už to byl kdokoliv, disponoval občanským průkazem žalované, což může být např. osoba spolubydlící v bytě se žalovanou, jak už se s ním soud ve své praxi častokrát setkal. [příjmení] [příjmení] listu žalované měl soud za prokázané, že ten, kdo elektronicky jednal se žalobcem, ať už to byl kdokoliv, disponoval rodným listem žalované, což může být např. osoba spolubydlící v bytě se žalovanou, jak už se s ním soud ve své praxi častokrát setkal. Fotokopií výplatního lístku žalované za měsíc březen 2020 vydaným [právnická osoba], z níž se podává čistá mzda ve výši 14.580 Kč, měl soud za prokázané, že ten, kdo elektronicky jednal se žalobcem, ať už to byl kdokoliv, disponoval touto výplatní páskou žalované, což může být např. osoba spolubydlící v bytě se žalovanou, jak už se s ním soud ve své praxi častokrát setkal. Výsledkem lustrace z nebankovního registru ze dne [datum] – výsledek lustrace 0 měl soud za prokázané, že žalobce zjišťoval úvěruschopnost žalované. Licencí ČNB – Nebankovní poskytovatelé spotřebitelského úvěru, mezi nimiž je uvedena i [právnická osoba] měl soud za prokázané, že žalobce je společností vlastnící licenci ČNB jako nebankovní poskytoval spotřebitelského úvěru. Výsledkem lustrace ze dne [datum] – výsledek lustrace 0 (poznámka soudu: není jasné v jakém registru tato lustrace proběhla) měl soud za prokázané, že žalobce zjišťoval informace o úvěruschopnosti žalované ještě v nějakém registru, není však jasné v jakém. 3 kusy e-mailové komunikace mezi [právnická osoba] a [email] ze dne [datum] (vůbec není jisté komu uvedený e-mail patří) měl soud za prokázané, že někdo, kdo používá e-mailovou adresu výše uvedenou, komunikoval se žalobcem a rovněž obsah této komunikace, není však jisté, zda to byla žalovaná nebo nějaká třetí osoba. Detailem pohybu – Bezhotovostní platbou ve výši 8.000 Kč zaúčtovaná [datum] z účtu žalobce na účet žalované č. [bankovní účet] měl soud za prokázané, že tohoto dne byla převedena částka 8.000 Kč z účtu žalobce č. [bankovní účet] na účet žalované č. [bankovní účet], jak již soud zjistil z prvního výše uvedeného důkazního prostředku, tj. Odpovědi [příjmení] [příjmení] a. s na dotaz soudu, patřil tento účet skutečně žalované.

4. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru o skutkovém stavu, kdy soud měl za prokázané pouze to, že žalobcem na účet žalované č. [bankovní účet] byly poskytnuty částky 8.000 Kč a 5.577 Kč, a to převody na tento účet dne [datum] a [datum], které byly zaúčtovány na účet žalované dne [datum] a [datum] a to údajně z titulu Smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru [číslo] Smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru [číslo]. Soud používá slovo údajně z toho důvodu, že soud nemá najisto postaveno, že tyto smlouvy o úvěru uzavřela se žalobcem skutečně žalovaná, neboť přístupové údaje k účtu mohly být zneužity třetí osobou, jak už se s tím soud ve své praxi opakovaně setkal, například osobou, která s majitelem účtu žije ve stejné domácnosti, stejně tak mohou být zneužity další doklady a jak tomu mohlo být i v tomto posuzovaném případě. Smlouva o úvěru nebyla žalovanou podepsána a soud tak neměl za prokázaný ani obsah smlouvy, se kterým žalovaná údajně souhlasila, to že žalobce tvrdil, že žalovaná podepsala smlouvu elektronicky, nepovažuje soud za prokázání toho, zda tento úkon – právní jednání žalovaná skutečně učinila. Soud tak nemá najisto postavené ani to, že žadatelem o úvěr byla skutečně žalovaná a najisto postavené měl pouze, že částky 8.000 Kč a 5.577 Kč došly na účet, který byl veden na jméno žalované, to znamená, že žalovaná byla prokazatelně majitelkou uvedeného účtu č. [bankovní účet] dne [datum], jak soudu na dotaz sdělila [právnická osoba] ve své odpovědi na výzvu soudu dne [datum] a dne [datum]. Jinak řečeno, není jisté, s kým byly smlouvy o úvěru uzavřeny, ale pouze to, komu byly vyplaceny částky 8.000 Kč a 5.577 Kč. Soud z uvedených důvodů žalobu zamítl v rozsahu uvedeném ve výroku I. tohoto rozsudku, tj. co do částky co do částky 59.460,25 Kč, dále co do zákonných úroků z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 17.891,31 Kč od [datum] a dále co do smluvních úroků z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 24.921 Kč od [datum] do zaplacení.

5. Protože na dluh z prokázaného bezdůvodné obohacení ve výši 13.577 Kč bylo uhrazeno žalovanou 865 Kč /tj. 1 x 865 Kč = 865 Kč - (přičemž údajně žalovanou žalobci zaslaných 10 Kč nebylo plnění, které by prokazatelně poslala žalobci žalovaná), tak v řízení bylo prokázáno pouze bezdůvodné obohacení na straně žalované na úkor žalobce ve výši 12.712 Kč, soud žalobě co do části jistiny ve výši 12.712 Kč vyhověl a žalobci rovněž přiznal zákonné úroky z prodlení 8,25 % ročně z částky 12.712 Kč od [datum] do zaplacení, které však soud přiznal až od [datum] (jak žalobce v žalobě požadoval) do zaplacení, a to z toho důvodu, že i předžalobní upomínka učiněná zástupcem žalobce byla žalované prokazatelně odeslána jako doporučená zásilka dne [datum], poslední den, kdy mělo být dle předžalobní upomínky hrazeno (uvedená lhůta v předžalobní upomínce je uvedena do [datum]) je [datum] a soud tak zákonné úroky z prodlení přiznal od data, které bylo uvedeno v žalobě, tj. od [datum] a to do zaplacení. Částku 12.712 Kč soud žalobci přiznal nikoliv z titulu smlouvy o úvěru, ale z titulu bezdůvodného obohacení na straně žalované. Z výše uvedeného tak vyplývá i to, že ostatní nároky žalobcem uplatněné, jak jsou vyčísleny ve výroku I tohoto rozsudku, soud jako nedůvodně uplatněné zamítl 6. Podle ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) o smlouvě o úvěru platí, že:„ Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“ 7. Hmotně právní posouzení věci spočívalo v ustanovení § 2991 až § 3005 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) o bezdůvodném obohacení, kdy podle § 2991 odst. 1 o. z. platí, že:„ Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“.

8. Podle § 1813 o. z. platí, že:„ Má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.“ V projednávané smlouvě o úvěru (pokud ji vůbec uzavřela žalovaná) cena úvěru byla sjednána klamavým a nesrozumitelným způsobem. Úvěr (respektive oba výše uvedené úvěry) byl sice prezentován jako úvěr s úrokovou sazbou 23 % ročně (resp. RPSN 38,64 % ročně), avšak žalobce do výše úroku bez zjevného důvodu nezahrnul složky tvořící cenu úvěru, tedy zejména tzv. náklady poskytovatele specifikované v článku IV. bodu 4. 8. smlouvy – ve výši v tomto ustanovení smlouvy uvedené a tzv. inkasní službu ve výši neuvěřitelných 5.904 Kč v případě smlouvy [číslo] ve výši neuvěřitelných 3.024 Kč v případě smlouvy [číslo] Toto soud však uvádí pouze na dokreslení celé situace ohledně poskytnutí spotřebitelského úvěru, neboť soud vůbec nemá za prokázané, zda to byla žalovaná, kdo se žalobcem tuto smlouvu elektronicky uzavřel.

9. Článek 1 odst. 2 směrnice [číslo] stanoví, že:„ Smluvní ujednání, která odrážejí závazné právní a správní předpisy a ustanovení nebo zásady mezinárodních úmluv, jejichž stranami jsou členské státy nebo (Evropská unie), zejména v oblasti dopravy, nejsou předmětem ustanovení této směrnice.“ 10. Podle článku 3 odst. 1 téže směrnice, platí, že:„ Smluvní ujednání, které nebylo individuálně sjednáno, je považováno za zneužívající, jestliže v rozporu s požadavkem poctivosti způsobuje významnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran, které vyplývají z dané smlouvy, v neprospěch spotřebitele.“ 11. Podle článku 4 odst. 2 uvedené směrnice, platí, že:„ Posouzení zneužívající povahy smluvních ujednání se netýká vymezení hlavního předmětu smlouvy, ani přiměřenosti mezi cenou a odměnou na straně jedné a službami nebo zbožím poskytovaným jako protiplnění na straně druhé, pokud jsou tato ujednání sepsána jasným a srozumitelným jazykem.“ 12. Podle článku 5 téže směrnice, platí, že:„ V případě smluv, v nichž jsou všechna nebo některá ujednání nabízená spotřebiteli předložena písemně, musí být tato ujednání sepsána jasným a srozumitelným jazykem. Při pochybnosti o významu některého ujednání se použije výklad, který je pro spotřebitele nejpříznivější. Toto pravidlo pro výklad se nepoužije v souvislosti s postupy stanovenými v čl. 7 odst. 2.“ 13. Článek 6 odst. 1 směrnice [číslo] stanoví, že:„ Členské státy stanoví, že zneužívající ujednání použitá ve smlouvě uzavřené prodávajícím nebo poskytovatelem se spotřebitelem nejsou podle jejich vnitrostátních právních předpisů pro spotřebitele závazná a že smlouva zůstává pro strany závaznou za stejných podmínek, může-li nadále existovat bez dotyčných zneužívajících ujednání.“ 14. Podepsaný soud dále připomíná, že podle ustálené judikatury vychází systém ochrany zavedený směrnicí [číslo] z myšlenky, že se spotřebitel nachází v nerovném postavení vůči prodávajícímu nebo poskytovateli z hlediska jak vyjednávací síly, tak úrovně informovanosti, což ho vede k tomu, že přistoupí k podmínkám předem vyhotoveným prodávajícím nebo poskytovatelem, aniž může ovlivnit jejich obsah (rozsudky ze dne [datum], Océano Grupo Editorial a [příjmení] [jméno], C [číslo] až C [číslo], Recueil, s . I [číslo], bod 25, a ze dne [datum], [příjmení] [jméno], C [číslo], Sb. rozh. s . I [číslo], bod 25, jakož i výše uvedené usnesení Pohotovost’, bod 37). Soudní dvůr opakovaně zdůraznil, že k tomu, aby mohla být zajištěna ochrana zamýšlená uvedenou směrnicí, může být toto nerovné postavení narovnáno pouze pozitivním zásahem, který je vnějším ve vztahu k samotným smluvním stranám (výše uvedené rozsudky Océano Grupo Editorial a [příjmení] [jméno], bod 27; [příjmení] [jméno], bod 26, a Asturcom Telecomunicaciones, bod 31, jakož i výše uvedené usnesení Pohotovost’, bod 39). V tomto ohledu možnost soudu přezkoumat zneužívající charakter určité klauzule z úřední povinnosti představuje prostředek vhodný zároveň k dosažení výsledku stanoveného v článku 6 směrnice [číslo], totiž zabránit tomu, aby byl konkrétní spotřebitel zneužívající klauzulí vázán, a přispět ke splnění cíle stanoveného v článku 7 této směrnice, jelikož takový přezkum může mít odrazující účinek napomáhající zabránění dalšímu používání zneužívajících klauzulí ve smlouvách uzavíraných mezi spotřebiteli a prodávajícími nebo poskytovateli (rozsudky ze dne [datum], Cofidis, C [číslo], Recueil, s . I [číslo], bod 32, a výše uvedený rozsudek [příjmení] [jméno], bod 27, jakož i usnesení Pohotovost’, bod 41).

15. Výše uvedené soud uvádí pouze proto, aby bylo zjevné, že by nad rámec prokázaného bezdůvodného obohacení ve výši 12.712 Kč stejně žalobci nepřiznal jím požadované částky pro naprosto evidentní existenci zneužívajících ujednání obsažených ve smlouvě o úvěru.

16. Ani za situace, kdy by ujednání o úplatě za spotřebitelský úvěr bylo jasné i srozumitelné, nebylo by možné přiznat žalobci nárok„ náklady poskytovatele specifikované v bodu 4.8. smlouvy – ve výši tam uvedené“ a tzv.„ inkasní službu ve výši neuvěřitelných 5.904 Kč v případě smlouvy [číslo] ve výši neuvěřitelných 3.024 Kč v případě smlouvy [číslo]“, resp. jejich zbývající část, která činí 5.822 Kč.

17. Podle § 580 o. z., platí, že:„ Neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.“ 18. Podle § 577 o. z., platí, že:„ Je-li důvod neplatnosti (pozn. soudu: právního jednání) jen v nezákonném určení množstevního, časového, územního nebo jiného rozsahu, soud rozsah změní tak, aby odpovídal spravedlivému uspořádání práv a povinností stran, návrhy stran přitom není vázán, ale uváží, zda by strana k právnímu jednání vůbec přistoupila, rozpoznala-li by neplatnost včas.“ Přestože § 577 o. z., hovoří o nezákonném rozsahu, analogicky je nutné vztáhnout i na rozpor s dobrými mravy.

19. Podle § 588 o. z., platí, že:„ Soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.“ 20. Úroková sazba i u velmi rizikových úvěrů obecně v případě bank nikdy nepřesahuje úroveň 30 % ročně. Úroky ve vyšší částce považuje okresní soud za nepřípustné a je nutné zdůraznit, že úroky by ve smlouvě vypadaly jinak, kdyby do nich žalobce zohlednil i své ostatní požadované nároky, v takovém případě by vysoce převýšily úroky, které žalobce požadoval.

21. Dle smlouvy [číslo] činila celková výše nákladů spotřebitelského úvěru 42.280 Kč, což je při poskytnutém úvěru 20.000 Kč dle hlubokého přesvědčení soudu již zcela jednoznačně lichevní úrok, přičemž je nutné zdůraznit, že částka 20.000 Kč se rozpadá na skutečně žalované poskytnutou částku zaslanou žalované bezhotovostně na účet ve výši 5.577 Kč a údajnou úhradu předchozího úvěru 10.423 Kč. Dále žalobce požadoval náklady poskytovatele specifikované v článku IV. bodu 4. 8. smlouvy – ve výši 4.000 Kč a dále inkasní službu ve výši neuvěřitelných 5.904 Kč.

22. Dle smlouvy [číslo] činila celková výše nákladů spotřebitelského úvěru 21.176 Kč, což je při poskytnutém úvěru 10.000 Kč dle hlubokého přesvědčení soudu již zcela jednoznačně lichevní úrok, přičemž je nutné zdůraznit, že částka 10.000 Kč se rozpadá na skutečně žalované poskytnutou částku zaslanou žalované bezhotovostně na účet ve výši 8.000 Kč. Dále žalobce požadoval náklady poskytovatele specifikované v článku IV. bodu 4. 8. smlouvy – ve výši 2.000 Kč a dále inkasní službu ve výši neuvěřitelných 3.024 Kč.

23. Je třeba připomenout, že stanovením drastické sazby úroků není možné obcházet povinnost stanovenou ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

24. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že:„ Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.“ 25. Jinými slovy, pokud žalobce dostatečně nezkoumal schopnost žalovaného splácet úvěr, a úvěr poskytl a své obchodní riziko kompenzoval ustanovením o zcela nepřiměřeně vysokých úrocích, pak podepsaný soud uvedený postup neshledal zákonný, legální a ani legitimní. K podrobnější argumentaci nepřípustnosti výše úroků sjednaných v předmětné smlouvě a žalobcem nyní požadovaných podepsaný soud rovněž plně odkazuje na odůvodnění nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3308/16.

26. Podle názoru podepsaného soudu se v tomto případě se jedná ze strany žalobce zcela zjevně o obchod s chudobou, kdy ve své podstatě z úvěru dle smlouvy [číslo] ve výši 20.000 Kč si ihned ponechá 4.000 Kč na náklady za poskytnutí úvěru a pouze 5.577 Kč je fakticky poskytnuto (převodem na účet) žalované a na údajnou úhradu předchozího úvěru 10.423 Kč, a z úvěru dle smlouvy [číslo] ve výši 10.000 Kč si ihned ponechá 2.000 Kč na náklady za poskytnutí úvěru a pouze 8.000 Kč je fakticky poskytnuto (převodem na účet) žalované. Ve skutečnosti se jedná o poměrně právně sofistikované navyšování dlužné částky o smluvní pokuty, které se v textu žaloby nenazývají smluvní pokutou, tedy o různé paušální částky smluvně dohodnuté, přičemž z koncipování smlouvy (respektive smluv) i žaloby je zcela zjevné, že žalobce od začátku počítal s tím, že žalovaný neuhradí řádně a včas úvěr, čímž žalobci vznikne na základě smlouvy možnost požadovat absurdní navýšení dlužné částky. To vše za situace, kdy obvyklá úroková sazba u spotřebitelských úvěrů u bank v té době činila zhruba 10 % ročně.

27. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší.

28. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého platí, že:„ Měl-li účastník řízení úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.“ Pro posouzení úspěchu a neúspěchu účastníků řízení soud porovnával předmět řízení – jak byl uveden v žalobě a předmět řízení – který zůstal po částečném zamítnutí žaloby. Přičemž předmětem řízení je vždy souhrn žalovaných částek a příslušenství, tj. zde úroků z prodlení (jak smluvních, tak zákonných). V daném případě byl žalobce zcela neúspěšný – byla by to tedy žalovaná, kdo by měl nárok na náhradu nákladů řízení, žalované však dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly. Vzhledem k výše uvedenému rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.