32 C 291/2024

Plný text

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Zdeňkem Piskačem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 30.000 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se zamítá co do , částka, , co do zákonného úroku z prodlení 14,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a co do nákladů spojených s uplatněním pohledávky , částka, .

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni , částka, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení , částka, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně 1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku , částka, spolu se zákonným úrokem z prodlení 14,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a dále spolu s náklady spojenými s uplatněním pohledávky , částka, – to vše z titulu „, Anonymizováno, , číslo, “, kterou uzavřela žalobkyně se žalovanou dne , datum, , na základě které žalobkyně poskytla žalované spotřebitelský úvěr ve výši , částka, . Smlouva o úvěru byla sjednána elektronicky prostřednictvím klientské zóny žalobkyně, předem sjednaným způsobem. Žalovaná úvěr vyčerpala, avšak řádně a včas jej nesplácela v dohodnutých splátkách, dostala se do prodlení se splátkou splatnou , datum, , žalobkyně proto využila svého oprávnění, pohledávku zesplatnila dopisem ze dne , datum, a vyzvala žalovanou k úhradě celého dluhu. Dlužná částka byla tvořena pouze jistinou nesplaceného úvěru. Žalobkyně dále požadovala zaplacení zákonných úroků z prodlení ve výši, z částek a za období, jak jsou specifikovány výše a nákladů spojených s uplatněním pohledávky.

2. Podáním doručeným soudu dne , datum, (na čl. 36 – 39 spisu) doplnila žalobkyně svá žalobní tvrzení, kdy uvedla, že žalobkyně si před uzavřením úvěrové smlouvy vyžádala od žalované dva doklady totožnosti, kompletní výpis z bankovního účtu a dodatečný doklad o příjmech, dále si sama žalobkyně opatřila lustrace z dostupných databází. Na základě shromážděných informací posoudila úvěruschopnost žalované, přičemž vycházela z příjmu , částka, měsíčně, nákladů na bydlení , částka, měsíčně, pravidelných finančních závazků , částka, měsíčně, sázek , částka, měsíčně, žalovaná neměla žádné mikroúvěry ani jiné závazky. Žalobkyně dále uvedla, že žalovaná uhradila jednu splátku, tj. , částka, , která byla započtena dle tabulky umoření.

3. Oběma účastníkům bylo doručeno usnesení spolu s výzvou, aby se ve lhůtě 7 dnů od jeho doručení vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání, současně byli poučeni, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasila, žalovaná se ve stanovené lhůtě nevyjádřila, soud proto dospěl k závěru, že jsou splněny podmínky pro rozhodnutí věci bez nařízení jednání podle § 115a o. s. ř.

4. Soud zjistil z Výpisu řízení EXE a E, že proti žalované nebyla v době před uzavřením smlouvy o úvěru vedena žádná exekuční řízení ani žádná řízení o nařízení výkonu rozhodnutí.

5. Skutkový stav byl v řízení zjištěn z důkazů listinných:Odpovědí banky , právnická osoba, ., doručenou soudu dne , datum, , měl soud za prokázané, že účet č. , č. účtu, patřil žalovanému (na čl. 21) + Výpisem z běžného účtu žalovaného měl soud za prokázanou platbu od žalobkyně žalované ve výši , částka, dne , datum, (na čl. 26). Shodně vyplývá i z detailů o provedených platbách doložených žalobkyní, z nichž vyplývá rovněž i verifikační platba , částka, z účtu žalované na účet žalobkyně dne , datum, .Smlouvou o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , číslo, ze dne , datum, , která byla údajně uzavřena elektronicky v klientské zóně, měl soud za prokázanou výši úvěru , částka, , který měl být splácen po dobu 12 měsíců, zápůjční úroková sazba činila 15 % ročně, RPSN pan 435,03 % ročně. Konečná splatnost při řádném splácení byla sjednána na , datum, .Přílohou č. , číslo, – Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, měl soud za prokázané, že žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti žalované vycházela z informací, které jí žalovaná poskytla, tyto žalobkyně vedla ve své interní listině. Z listiny vyplývá, že žalovaná měla v posledních třech měsících průměrný příjem , částka, (z předložených výplatních pásek nicméně vyplývá čistý příjem pouze ve výši , částka, měsíčně, shodně také z výpisů z bankovního účtu, na který byly kromě výplaty od zaměstnavatele žalované vypláceny mzdy ještě dvěma dalším osobám od žalované odlišných), za bydlení vynaložila , částka, měsíčně, splácela pravidelné finanční závazky , částka, měsíčně, na sázky vynaložila , částka, měsíčně, jiné úvěry ani závazky neměla. V lustracích z dostupných registrů procházela bez záznamu/bez negativního záznamu (prokázáno předloženými záznamy o provedených lustracích dne , datum, ) a celkově byla vyhodnocena jako úvěruschopná, disponibilní příjem činil , částka, .Předsmluvními informacemi měl soud za prokázané obsah této listiny.Kopií občanského průkazu žalované a rodného listu žalované měl soud za prokázané, že žalobkyně disponovala kopiemi těchto dokladů, lustrací v evidenci odcizených dokladů ověřila, že občanský průkaz nebyl nahlášen jako odcizený.Výpisy z běžného účtu žalované měl soud za prokázané, že žalovaná v rozhodném období disponovala tímto účtem, je z něj patrná výše příjmů žalované, stejně tak výše jejích výdajů, které se ve třech po sobě jdoucích měsících prakticky rovnaly příjmům. Již z tohoto je zřejmé, že žalovaná evidentně nedisponovala disponibilním příjmem, který žalobkyně spočetla.Upomínkou č. , číslo, , upomínkou č. , číslo, a dvěma upomínkami zaslanými e-mailem na adresu , e-mail, měl soud za prokázané, že žalobkyně opakovaně vyzývala žalovanou k řádnému splácení úvěru, e-mailové upomínky byly zaslány na e-mailovou adresu uvedenou ve smlouvě o úvěru.Předžalobní výzvou k zaplacení dlužné částky – učiněnou zástupcem žalobkyně , Jméno advokáta, dne , datum, + Podacím lístkem ze dne , datum, měl soud za prokázané, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce řádně vyzvala žalovanou k dobrovolné úhradě dluhu ještě předtím, než byla podána žaloba.

6. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru o skutkovém stavu, kdy měl za prokázané, že účet č. , č. účtu, patřil žalované, a že na tento účet byla dne , datum, poukázána částka , částka, ze strany žalobkyně. Žalobkyně prokázala, že žalované tuto částku poskytla, a to zřejmě z titulu v žalobě uvedené smlouvy o úvěru. Žalobkyně nicméně neprokázala řádné zkoumání úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy o úvěru. Žalobkyně zjistila příjem žalované, tento byl nicméně nadhodnocen oproti reálné částce, jak vyplývala z výplatních pásek. Současně nadhodnotila i disponibilní zůstatek žalované, který rozhodně neodpovídal reálnému stavu, jak vyplýval z výpisů z bankovního účtu žalované. Žalovaná sice neměla žádné exekuce a neprocházela v žádném registru jako dlužník (což žalobkyně prokazatelně zjistila před uzavřením smlouvy o úvěru), to však nic nemění na tom, že žalobkyně nesprávně posoudila údaje vyplývající z jí dostupných listin. Soud dospěl k závěru, že žalovaná ve vztahu k výši poskytovaného úvěru úvěruschopná nebyla, což mohla žalobkyně snadno zjistit, pokud by řádně vyhodnotila její majetkové poměry.

7. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:

8. Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C-679/18 zaujal stanovisko, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

9. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ze dne 25. 7. 2018 věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

10. Přestože shora uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu odkazuje na starý zákon o spotřebitelském úvěru, tak soud je toho názoru, že není sebemenší důvod nepostupovat obdobně i podle nového zákona o spotřebitelském úvěru.

11. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

12. Podle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb. platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

13. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. Rovněž chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Jelikož nebylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného, dospěl soud k závěru, že je smlouva o úvěru neplatná.

15. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

16. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

17. S ohledem na shora uvedené dospěl soud k závěru, že žalovaná nemusela neplatnost namítat, naopak soud byl povinen k ní přihlédnout z úřední povinnosti. Podstatné je, že úvěruschopnost nebyla žalobkyní řádně posouzena před poskytnutím úvěru žalované, žalobkyně nedostatečně vyhodnotila finanční situaci žalované a poskytla úvěr osobě, která nebyla schopna úvěr v předmětné výši splácet, zejména s ohledem na jednoznačnou výši disponibilního zůstatku (nižší než splátka úvěru).

18. Hmotně právní posouzení věci spočívalo v ustanovení § 2991 až § 3005 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) o bezdůvodném obohacení, kdy podle § 2991 odst. 1 o. z. platí, že: „Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“. Podle § 2991 odst. 2 o. z., platí, že „Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“19. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022 ve věci sp. zn. 33Cdo 3675/2021, jímž byl posuzován nárok na úroky z prodlení z úvěrové smlouvy neplatné pro nedostatečné posouzení úvěruschopnosti, lze ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká poskytovateli teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (stanovené na základě dohody stran nebo na základě rozhodnutí soudu). Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.

20. Soud dospěl k závěru, že žalované bylo vyplaceno , částka, z titulu úvěrové smlouvy, žalovaná vrátila , částka, . Soud proto uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku , částka, , k níž dospěl odečtením žalovanou uhrazené částky od celkové částky úvěru, a to nikoli z titulu smlouvy o úvěru, ale z titulu bezdůvodného obohacení na straně žalované. Jelikož soud úvěrovou smlouvu posoudil jako neplatnou pro nedostatečné prověření úvěruschopnosti žalované, zamítl soud nárok žalobkyně na zaplacení zákonného úroku z prodlení, stejně jako nárok na zaplacení nákladů spojených s uplatněním pohledávky. Zákonný úrok z prodlení soud nepřiznal, neboť neshledal důvod se v daném případě odchýlit od judikatury Nejvyššího soudu.

21. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší.

22. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého: Měl-li účastník řízení úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Pro posouzení úspěchu a neúspěchu účastníků řízení soud porovnával předmět řízení – jak byl uveden v žalobě (celkem do dne vyhlášení rozsudku , částka, ) a předmět řízení – který zůstal po částečném zamítnutí žaloby (celkem do dne vyhlášení rozsudku , částka, ). Přičemž předmětem řízení je vždy souhrn žalovaných částek a příslušenství, tj. zde úroků z prodlení. V daném případě měla žalobkyně úspěch pouze částečný, a to v rozsahu 78 %, neúspěch žalobkyně, a tudíž úspěch žalované, tak činil 22 %. Odečtením úspěchu žalované od úspěchu žalobkyně dospěl soud k procentuální výši nákladů řízení, které soud jako oprávněné žalobkyni přiznal ve výši 56 %, a to z celkových, tzn. ještě poměrně nesnížených nákladů řízení, které činily , částka, , tzn., že soud žalobkyni přiznal na náhradě nákladů řízení částku , částka, . Celkové (tedy ještě poměrně nesnížené) náklady řízení byly tvořeny: zaplaceným soudním poplatkem ze žaloby , částka, dle zákona o soudních poplatcích, odměnou za zastoupení advokátem , částka, za tři úkony právní služby po , částka, dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (ohledně nákladů řízení soud aplikoval ustanovení § 14b advokátního tarifu, neboť řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně toutéž žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech, v němž je předmětem řízení peněžité plnění nepřevyšující , částka, a úspěšné žalobkyni v něm byla přiznána náhrada nákladů řízení), třemi paušálními náhradami po , částka, dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. a 21 % sazbou daně z přidané hodnoty z nákladů zastoupení , částka, dle § 137 odst. 3 o. s. ř. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaná povinna zaplatit náhradu nákladů řízení zástupci žalobkyně.