32 C 292/2023
č. j. 32 C 292/2023-59
V PLATNOSTIOkresní soud v Mostě zamítl část žaloby žalobkyně, která se domáhala zaplacení úvěru a příslušných úroků z titulu smlouvy o úvěru. Soud uznal pouze částku ve výši 24.100 Kč jako bezdůvodné obohacení, neboť nebylo prokázáno, že žalovaná smlouvu skutečně podepsala. Povinnost zaplatit zůstává v rámci zákonných úroků z prodlení ve výši 15 % ročně, stanovené podle § 1970 občanského zákoníku. Náklady řízení byly rozděleny poměrně podle úspěchu stran, žalobkyni byla přiznána částka 51,26 % celkových nákladů.
Plný text
Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Zdeňkem Piskačem ve věci žalobkyně: Anonymizováno., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0, narozená Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 28.148,80 Kč s příslušenstvím
I. Řízení se zastavuje co do kapitalizovaného úroku ve výši částka a co do smluvní pokuty ve výši částka.
II. Žaloba se zamítá co do nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši částka.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku částka spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, dále spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši částka, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
IV. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši částka do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se původně žalobou domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku částka spolu s úrokem z úvěru ve výši částka, dále spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši částka, dále spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky částka od datum do zaplacení a dále spolu s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši částka – to vše z titulu „smlouvy o úvěru č. tel. číslo“, kterou uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, tj. právnická osoba, se žalovanou dne datum, platnou a účinnou ve znění smlouvy o úvěru téhož čísla, uzavřené mezi týmiž účastníky dne datum, na základě kterých právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované úvěr v celkové výši částka. Žalovaná úvěr vyčerpala, avšak řádně a včas jej nesplatila v dohodnutém termínu, respektive v dohodnutých splátkách, splatnost úvěru nastala ke dni datum. Dlužná částka ve výši částka byla dle žaloby tvořena následujícími položkami: dlužnou jistinou částka a smluvní pokutou částka. Žalobkyně dále požadovala zaplacení úroků z úvěru a smluvních úroků z prodlení ve výši, z částek a za období, jak je specifikováno výše.
2. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku: „Věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).“. Podle § 1880 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku: „Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.“. Postoupení pohledávky z původního věřitele na žalobkyni a tím i právní nástupnictví žalobkyně měl soud za prokázané následujícími listinami: Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum + Přílohy, Potvrzením o přijetí platby za postoupené pohledávky ze dne datum, Seznam postoupených pohledávek, Oznámením o postoupení pohledávky ze dne datum + Podacím archem ze dne datum, Oznámením o postoupení pohledávky ze dne datum + Podacím archem ze dne datum. Tím měl soud za prokázanou aktivní věcnou legitimaci žalobkyně – tzn., že žalobkyni svědčí práva z postoupené pohledávky.
3. Dříve než soud začal jednat ve věci samé, sdělila žalobkyně podáním doručeným soudu dne datum (na čl. 48 spisu), že žalobu bere částečně zpět v rozsahu uvedeném ve výroku I. tohoto rozsudku s odůvodněním, že není schopen předložit důkazy ke svým tvrzením, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalované. Podle § 96 odst. 1, 2 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) může žalobkyně vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení (žalobu), a to zčásti nebo zcela. Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popř. v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Jestliže ostatní účastníci řízení se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, rozhodne soud, že zpětvzetí návrhu není účinné. To neplatí, došloli ke zpětvzetí návrhu dříve, než začalo jednání. Vzhledem k tomu, že žalobkyně vzala žalobu částečně zpět ještě před jednáním, postupoval soud v souladu s ust. § 96 odst. 2 o. s. ř. a řízení částečně zastavil, aniž zjišťoval stanovisko žalované, neboť by byl případný nesouhlas žalované se zpětvzetím neúčinný (§ 96 odst. 4 o. s. ř.). Předmětem řízení po částečném zpětvzetí žaloby a částečném zastavení řízení tak zůstaly nároky žalobkyně uvedené ve výrocích II. a III. tohoto rozsudku.
4. Žalovaná se k věci nevyjádřila a svou osobní účast u ústního jednání neomluvila.
5. Skutkový stav, který byl podrobněji popsán v odstavci prvém odůvodnění tohoto rozsudku, a který je zejména dále popsán níže, byl v řízení zjištěn z důkazů listinných: Odpovědí banky právnická osoba., doručenou soudu dne datum, měl soud za prokázané, že účet č. č. účtu patří žalované (na čl. 24) + Výpisy z běžného účtu žalované + Svazkem výpisů z účtu právní předchůdkyně žalobkyně měl soud za prokázané platby od právní předchůdkyně žalobkyně žalované v období od datum do datum v celkové výši částka – celkem hodnota plateb (na čl. 35 – 43). Smlouvou o úvěru č. tel. číslo ze dne datum + Smlouvou o úvěru č. tel. číslo ze dne datum – nepodepsané žalovanou ani druhou stranou měl soud za prokázané znění těchto smluv o úvěru, kdy na základě první uvedené smlouvy měla právní předchůdkyně žalobkyně poskytnout žalované úvěr ve výši částka, a na základě druhé smlouvy měla být úvěrová částka údajně změněna na částku částka (nicméně datum uzavření druhé smlouvy neodpovídá uskutečněným platbám, kdy navýšený úvěr byl zcela vyčerpán ještě před uzavřením druhé smlouvy o úvěru, kterým bylo navýšení mezi smluvními stranami údajně dohodnuto. Výpisem – detailem z účtu právní předchůdkyně žalobkyně měl soud za prokázanou platbu na tento účet ve výši částka, poukázanou dne datum z účtu žalované. Obchodními podmínkami právnická osoba měl soud za prokázané znění těchto podmínek. Výpisem úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky ze dne datum měl soud za prokázané, že žalobkyně eviduje za žalovanou v souvislosti s vymáháním pohledávky jednu cestu pověřeného pracovníka na kontaktní adresu žalované. Výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne datum učiněnou zástupcem žalobkyně + Podacím archem ze dne datum měl soud za prokázané, že žalobkyně před podáním žaloby řádně vyzvala prostřednictvím svého zástupce žalovanou k dobrovolné úhradě dluhu, a že se tato výzva žalované dostala do dispozice.
6. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru o skutkovém stavu, kdy soud měl za prokázané pouze to, že na účet žalované č. č. účtu byla z účtu právní předchůdkyně žalobkyně poukázány platby v celkové výši částka v období od datum do datum, a to údajně z titulu v žalobě uvedených smluv o úvěru. Soud používá slovo údajně z toho důvodu, že soud nemá najisto postaveno, že smlouvy o úvěru uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně skutečně žalovaná, neboť přístupové údaje k účtu mohly být zneužity třetí osobou, jak už se s tím soud ve své praxi opakovaně setkal, například osobou, která s majitelem účtu žije ve stejné domácnosti, stejně tak mohou být zneužity další doklady, jako je občanský průkaz a jak tomu mohlo být i v tomto posuzovaném případě. Smlouvy o úvěru nebyly žalovanou podepsány a soud tak neměl za prokázaný ani obsah smluv, se kterým žalovaná údajně souhlasila, to že žalobkyně tvrdila, že žalovaná podepsala smlouvy elektronicky, nepovažuje soud za prokázání toho, zda tento úkon – právní jednání, žalovaná skutečně učinila. Soud tak nemá najisto postavené ani to, že žadatelem o úvěr byla skutečně žalovaná a najisto postavené měl pouze, že částky výše uvedené došly na účet, který byl veden na jméno žalované, to znamená, že žalovaná byla prokazatelně majitelkou uvedeného účtu č. č. účtu ve výše uvedeném období, jak soudu na dotaz sdělila právnická osoba. ve své odpovědi na výzvu soudu doručené soudu dnu datum (na čl. 24 – 43 spisu). Jinak řečeno, není jisté, s kým byly smlouvy o úvěru uzavřeny, ale pouze to, komu byla vyplacena výše uvedená částka. Soud tak žalobkyni přiznal podle dále uvedených právních norem pouze jistinu dluhu ve výši částka, a z ní zákonné úroky z prodlení ve výši, z částek a za období, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku. Částku 24.100 Kč soud žalobkyni přiznal nikoliv z titulu tvrzené smlouvy o úvěru, ale z titulu bezdůvodného obohacení na straně žalované. Z výše uvedeného tak vyplývá i to, že nárok žalobkyně na zaplacení nákladů spojených s uplatněním pohledávky, jak je uveden ve výroku II. tohoto rozsudku, soud jako nedůvodně uplatněný zamítl, neboť vyplývá z neplatné úvěrové smlouvy.
7. Hmotně právní posouzení věci spočívalo v ustanovení § 2991 až § 3005 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) o bezdůvodném obohacení, kdy podle § 2991 odst. 1 o. z. platí, že: „Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“. Podle § 2991 odst. 2 o. z., platí, že „Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“ Právní posouzení věci ohledně zákonných úroků z prodlení spočívalo v ust. § 1970 o. z., podle kterého platí, že: Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená, ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., dle kterého: Výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8. procentních bodů. V této sazbě (dané shora uvedeným prováděcím předpisem) tedy soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni úroky z prodlení.
8. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého: Měl-li účastník řízení úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Pro posouzení úspěchu a neúspěchu účastníků řízení soud porovnával předmět řízení – jak byl uveden v žalobě (celkem do dne vyhlášení rozsudku částka) a předmět řízení – který zůstal po částečném zastavení řízení v důsledku zpětvzetí žaloby a po částečném zamítnutí žaloby (celkem do dne vyhlášení rozsudku částka). Přičemž předmětem řízení je vždy souhrn žalovaných částek a příslušenství. V daném případě měla žalobkyně úspěch pouze částečný, a to v rozsahu 75,63 %, neúspěch žalobkyně, a tudíž úspěch žalované, tak činil 24,37 %. Odečtením úspěchu žalované od úspěchu žalobkyně dospěl soud k procentuální výši nákladů řízení, které soud jako oprávněné žalobkyni přiznal ve výši 51,26 %, a to z celkových, tzn. ještě poměrně nesnížených nákladů řízení, které činily částka, tzn., že soud žalobkyni přiznal na náhradě nákladů řízení částku částka. Celkové (tedy ještě poměrně nesnížené) náklady řízení byly tvořeny: zaplaceným soudním poplatkem ze žaloby částka dle zákona o soudních poplatcích, odměnou za zastoupení advokátem částka za tři úkony právní služby po částka dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (soud považuje za vhodné připomenout, že ohledně nákladů řízení aplikoval ustanovení § 14b advokátního tarifu vzhledem k tomu, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně, jímž žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech, v němž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje částka a úspěšné žalobkyni, v němž byla přiznána náhrada nákladů řízení), třemi paušálními náhradami výdajů po částka, tj. částka, dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. a 21 % sazbou daně z přidané hodnoty z nákladů zastoupení částka dle § 137 odst. 3 o. s. ř. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaná povinna zaplatit náhradu nákladů řízení zástupci žalobkyně. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím soudu podepsaného. Nebude-li plněno dobrovolně, co ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, lze se jeho splnění domáhat návrhem na nucený výkon rozhodnutí dle příslušných ustanovení občanského soudního řádu nebo řádu exekučního, zák. č. 120/2001 Sb.
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.