32 C 30/2021

Plný text

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudcem titul titul Zdeňkem Piskačem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 43.903 Kč s příslušenstvím <b>I. Žaloba se zamítá</b> <b>co do částky 19.878 Kč,</b> <b>dále co do kapitalizovaných úroků z úvěru ve výši 6.140,34 Kč,</b> <b>dále co do úroků z úvěru ve výši 23,72 % ročně z částky 22.953,77 Kč od [datum],</b> <b>a dále co do zákonných úroků z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 12.605,77 Kč od [datum];</b> <b>co do částky 12.986 Kč,</b> <b>dále co do kapitalizovaných úroků z úvěru ve výši 3.306,62 Kč,</b> <b>dále co do úroků z úvěru ve výši 23,72 % ročně z částky 10.390,21 Kč od [datum],</b> <b>a dále co do zákonných úroků z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 9.699,21 Kč od [datum].</b> <b>II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci</b> <b>částku 10.348 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 10.348 Kč od [datum] do zaplacení</b> <b>a dále částku 691 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 691 Kč od [datum] do zaplacení,</b> <b>tyto povinnosti je žalovaný povinen splnit v pravidelných po sobě jdoucích měsíčních splátkách po 5.000 Kč, počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž tento rozsudek nabude právní moci, splatných vždy do každého 25. dne v měsíci s tím, že nezaplacením byť i jediné splátky řádně a včas nastává splatnost celého dluhu.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobce se domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 43.903 Kč spolu s úroky z úvěru a zákonnými úroky z prodlení ve výši, z částek a za období, jak jsou uvedeny ve výrocích I. a II. tohoto rozsudku – to vše co se týká prvního nároku ve výši 30.226 Kč s příslušenstvím z titulu„ Smlouvy o spotřebitelském úvěru [anonymizováno]“ [číslo] kterou uzavřel právní předchůdce žalobce, tj. [právnická osoba], se žalovaným dne [datum], na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 26.000 Kč. Žalovaný úvěr vyčerpal, avšak řádně a včas jej nesplatil v dohodnutém termínu, splatnost úvěru dle smlouvy nastala ke dni [datum], a proto právní předchůdce žalobce vyzval žalovaného k okamžité úhradě. Žalovaný na konto smlouvy v průběhu smluvního vztahu uhradil částku 15.652 Kč. Dlužná částka z titulu prvního nároku ve výši 30.226 Kč je tvořena následujícími položkami: jistinou 22.953,77 Kč, poplatkem za administrativní činnost 0 Kč, poplatkem za hotovostní inkaso splátek 6.851,89 Kč a poplatkem za pojištění 420,34 Kč. Žalobce dále požadoval úroky z úvěru a zákonné úroky z prodlení ve výši, z částek a za období, jak jsou uvedeny ve výroku I. a II. tohoto rozsudku. Dále co se týká druhého nároku ve výši 13.677 Kč s příslušenstvím z titulu„ Smlouvy o spotřebitelském úvěru [anonymizováno]“ [číslo] kterou uzavřel právní předchůdce žalobce, tj. [právnická osoba], se žalovaným dne [datum], na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 17.000 Kč. Žalovaný úvěr vyčerpal, avšak řádně a včas jej nesplatil v dohodnutém termínu, splatnost úvěru dle smlouvy nastala ke dni [datum], a proto právní předchůdce žalobce vyzval žalovaného k okamžité úhradě. Žalovaný na konto smlouvy v průběhu smluvního vztahu uhradil částku 16.309 Kč. Dlužná částka z titulu druhého nároku ve výši 13.677 Kč je tvořena následujícími položkami: jistinou 10.390,21 Kč, poplatkem za administrativní činnost 0 Kč, poplatkem za hotovostní inkaso splátek 3.101,61 Kč a poplatkem za pojištění 185,18 Kč. Žalobce dále požadoval úroky z úvěru a zákonné úroky z prodlení ve výši, z částek a za období, jak jsou uvedeny ve výroku I. a II. tohoto rozsudku.

2. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku:„ Věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).“. Podle § 1880 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku:„ Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.“. Postoupení pohledávky z původního věřitele na žalobce a tím i právní nástupnictví žalobce měl soud za prokázané: Smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum] + Seznam postoupených pohledávek 2 x, Oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] + Podací lístek ze dne [datum]. Tím měl soud za prokázanou aktivní věcnou legitimaci žalobce – tzn., že žalobci svědčí práva z postoupené pohledávky.

3. Žalovaný se k věci vyjádřil u ústního jednání soudu dne [datum] kde na dotaz soudu uvedl, že: si je vědom toho, že je proti němu vedena řada exekucí a tyto exekuce byly i v době, kdy žádal o poskytnutí spotřebitelských úvěrů a rozhodně to co mu bylo strháváno v době, kdy o spotřebitelský úvěr žádal, bylo více než [částka], což byly jediné splátky úvěrů/zápůjček, které v žádostech o zápůjčku uvedl, byl tehdy zaměstnaný u [anonymizováno], ale nyní pracuje pouze brigádně. Žalovaný ví, že z výplaty mu tehdy na exekuce bylo strháváno více jak [číslo] – [částka] měsíčně. Žalovaný požádal, aby mu bylo povoleno splácení dluhu ve splátkách po [částka] měsíčně, vzhledem k tomu, že nemá na zaplacení celého dluhu najednou. Nemá trvalý pracovní poměr, ale má více méně stálou pracovní brigádu a navržené splátky je schopen hradit.

4. Soud zjišťuje z Výpisu řízení EXE, že žalovaný měl vedeno 8 řízení EXE, která byla zahájena před uzavřením smlouvy o úvěru, další 4 řízení EXE po uzavření smluv o úvěru, o které jde v tomto řízení.

5. Zástupkyně žalobce sdělila, že na podané žalobě trvá a výslovně souhlasila se žalovaným navrženou výší splátek 5.000 Kč měsíčně.

6. Žalobce na výzvu soudu doplnil tvrzení k posouzení úvěruschopnosti žalovaného, přičemž právní předchůdce žalobce při uzavírání smlouvy se žalovaným vycházel při posuzování schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr z tvrzení žalovaného, která jsou obsažená v Kartě zákazníka – Žádosti o zápůjčku. Žalobce evidentně nedisponuje listinami, které by řádné zjišťování úvěruschopnosti žalovaného právním předchůdcem žalobce potvrzovaly.

7. Skutkový stav, který byl podrobněji popsán v odstavci prvém odůvodnění tohoto rozsudku, byl v řízení zjištěn z důkazů listinných: <b><i>K 1. nároku:</b></i> Smlouvou o spotřebitelském úvěru [anonymizováno] [číslo] ze dne [datum] měl soud za prokázaný obsah této smlouvy, zejména výši úvěru 26.000 Kč, délku poskytnutí úvěru, který měl být splácen v 58 týdenních hotovostních splátkách po 791 Kč, dále celkové náklady zákazníka spojené se spotřebitelským úvěrem 45.878 Kč, tvořené jistinou 26.000 Kč, úroky z úvěru 3.640 Kč, doplňkovou službou – hotovostním inkasem splátek 10.400 Kč, poplatkem 5.200 Kč a pojištěním 638 Kč s tím, že roční procentuální sazba nákladů (tzv. RPSN) činí 204 %. Kartou zákazníka / Žádostí o půjčku ze dne [datum] měl soud za prokázané, že žalobce zjišťoval úvěruschopnost žalovaného, kdy z této karty vyplývá, že žalovaný měl v době uzavření smlouvy čistý příjem – hlavní (mzda, příjmy z podnikání) ve výši [částka], další příjmy (výživné/alimenty, příjmy z pronájmu, brigády, atd.) ve výši [částka], tzn., celkové příjmy činily [částka] a dále z této karty zákazníka vyplývají výdaje na bydlení [částka] měsíčně a osobní výdaje [částka], vyživovací povinnost (placené výživné/alimenty, atd.) [částka], splátky úvěrů/zápůjček (včetně hypoték) [částka], další výdaje (sociální/ zdravotní pojištění OSVČ, odpovědnostní plnění, nedoplatky na daních, atd.) [částka], tj. celkové výdaje ve výši [částka] pokrývající všechny pravidelné výdaje a platby žalovaného s tím, že použitelný příjem na splátku úvěru právnímu předchůdci žalobce činil [částka] měsíčně. Osobními údaji – souhlasy žadatele + Prohlášením žadatele a poskytnutí informací ze dne [datum] měl soud za prokázané, že žalovaný dal právnímu předchůdci žalobce řádný souhlas se zpracováním a nakládáním s osobními údaji žalovaného. <b><i>Ke 2. nároku:</b></i> Smlouvou o spotřebitelském úvěru v hotovosti [anonymizováno] [číslo] ze dne [datum] měl soud za prokázaný obsah této smlouvy, zejména výši úvěru 17.000 Kč, délku poskytnutí úvěru, který měl být splácen v 58 týdenních hotovostních splátkách po 517 Kč, dále celkové náklady zákazníka spojené se spotřebitelským úvěrem 29.986 Kč, tvořené jistinou 17.000 Kč, úroky z úvěru 2.380 Kč, doplňkovou službou – hotovostním inkasem splátek 6.800 Kč, poplatkem 3.400 Kč a pojištěním 406 Kč s tím, že roční procentuální sazba nákladů (tzv. RPSN) činí 204 %. Kartou zákazníka / Žádostí o půjčku ze dne [datum] měl soud za prokázané, že žalobce zjišťoval úvěruschopnost žalovaného, kdy z této karty vyplývá, že žalovaný měl v době uzavření smlouvy čistý příjem – hlavní (mzda, příjmy z podnikání) ve výši [částka], další příjmy (výživné/alimenty, příjmy z pronájmu, brigády, atd.) ve výši [částka], tzn., celkové příjmy činily [částka] a dále z této karty zákazníka vyplývají výdaje na bydlení [částka] měsíčně a osobní výdaje [částka], vyživovací povinnost (placené výživné/alimenty, atd.) [částka], splátky úvěrů/zápůjček (včetně hypoték) [částka], další výdaje (sociální/ zdravotní pojištění OSVČ, odpovědnostní plnění, nedoplatky na daních, atd.) [částka], tj. celkové výdaje ve výši [částka] pokrývající všechny pravidelné výdaje a platby žalovaného s tím, že použitelný příjem na splátku úvěru právnímu předchůdci žalobce činil 3.400 Kč měsíčně. Osobními údaji – souhlasy žadatele + Prohlášením žadatele a poskytnutí informací ze dne [datum] měl soud za prokázané, že žalovaný dal právnímu předchůdci žalobce řádný souhlas se zpracováním a nakládáním s osobními údaji žalovaného. <b><i>K oběma nárokům:</b></i> Výzvou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne [datum] + Podacím lístkem ze dne [datum] měl soud za prokázané, že žalobce prostřednictvím svého zástupce řádně vyzval žalovaného k dobrovolné úhradě dluhu ještě předtím, než byla podána žaloba. Informacemi o zpracování osobních údajů ze dne [datum] + Podací lístek ze dne [datum] měl soud za prokázané, že žalobce oznámil žalovanému, že bude zpracovávat jeho osobní údaje. Rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích čj. 5 Co 231/2020-97 ze dne 31. 7. 2020 (viz čl. 29 – 31) měl soud za prokázané znění tohoto rozsudku.

8. Z obsahu spisu je zřejmé, že žalobce řádně nezjišťoval před uzavřením smlouvy o úvěru se žalovaným jeho úvěruschopnost. Soud zjistil z Výpisu řízení EXE, že žalovaný měl 8 vedených řízení EXE, která byla zahájena před uzavřením smlouvy o úvěru, o kterou jde v tomto řízení a další 4 řízení EXE zahájena po uzavření uvedené smlouvy o úvěru. Žalobce na výzvu soudu sice doplnil tvrzení ohledně zjišťování úvěruschopnosti žalovaného právním předchůdcem žalobce ve svém podání doručené soudu dne [datum], kdy uvedl, že právní předchůdce žalobce při uzavírání smlouvy se žalovaným vycházel při posuzování schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr z tvrzení žalovaného, která jsou obsažená v Kartě zákazníka – Žádosti o zápůjčku. Žalobce však žádné důkazní prostředky k těmto svým tvrzením soudu nepředložil, pouze odkázal na listiny, které jsou již ve spisu. Z toho je evidentní, že žalobce nedisponuje žádnými listinnými důkazními prostředky, z nichž by vyplývalo jiné zjišťování úvěruschopnosti žalovaného právním předchůdcem žalobce.

9. Z výše uvedeného je zřejmé, že žalobce řádně neposoudil úvěruschopnost žalovaného.

10. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k závěru o skutkovém stavu ve věci samé, který zcela odpovídá žalobním tvrzením, na která soud v plném rozsahu odkazuje, avšak není nijak prokázáno zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím úvěru. Úvěruschopnost byla posouzena pouze z tvrzení žalovaného.

11. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:

12. Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne [datum] ve věci sp. zn. C [číslo] zaujal stanovisko, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 [číslo] ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady [číslo] musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

13. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ze dne 25. 7. 2018 věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

14. Přestože shora uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu odkazuje na starý zákon o spotřebitelském úvěru, tak soud je toho názoru, že není sebemenší důvod nepostupovat obdobně i podle nového zákona o spotřebitelském úvěru.

15. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

16. Podle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb. platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

17. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

18. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. Rovněž chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Jelikož nebylo prokázáno, že žalobce řádně posoudil úvěruschopnost žalované, neboť toto neprokázal, dospěl soud k závěru, že je smlouva o úvěru neplatná.

19. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

20. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

21. S ohledem na shora uvedené dospěl soud k závěru, že žalovaný nemusel neplatnost namítat, naopak soud byl povinen k ní přihlédnout z úřední povinnosti. Podstatné je, že úvěruschopnost nebyla žalobcem, resp. právním předchůdcem žalobce, řádně posouzena před poskytnutím úvěru žalovanému, žalobce vycházel pouze z tvrzení žalovaného, což soud nepovažuje za řádné posouzení úvěruschopnosti. Úvěrovou smlouvu soud vzhledem ke skutečnosti, že žalobce řádné nezkoumal úvěruschopnost žalovaného, posoudil jako neplatnou.

22. Hmotně právní posouzení věci spočívalo v ustanovení § 2991 až § 3005 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) o bezdůvodném obohacení, kdy podle § 2991 odst. 1 o. z. platí, že:„ Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“. Podle § 2991 odst. 2 o. z., platí, že„ Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“ 23. Právní posouzení věci ohledně zákonných úroků z prodlení spočívalo v ust. § 1970, podle kterého platí, že: Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., dle kterého: Výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. V této sazbě (dané shora uvedeným prováděcím předpisem) tedy soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci úroky z prodlení.

24. Shora uvedené právní posouzení je i v souladu s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. 14 Co 36/2020-63 ze dne 19. 5. 2020.

25. Soud dospěl k závěru, že žalovanému bylo vyplaceno z titulu prvního nároku 26.000 Kč v den uzavření smlouvy o úvěru, a že žalovaný uhradil„ pouze“ 15.652 Kč, splatnost dlužné částky nastala dne [datum] a dne [datum] se tak žalovaný dostal do prodlení. Z výše uvedeného vyplývá, že z prvního nároku zbývá uhradit 10.348 Kč. Dále že žalovanému bylo vyplaceno z titulu druhého nároku 17.000 Kč v den uzavření smlouvy o úvěru, a že žalovaný uhradil„ pouze“ 16.309 Kč, splatnost dlužné částky nastala dne [datum] a dne [datum] se tak žalovaný dostal do prodlení. Z výše uvedeného vyplývá, že z druhého nároku zbývá uhradit 691 Kč. Přičemž soud považuje za důležité zdůraznit i to, že soud neuznal započítání žalovaným zaplacených částek v celkové výši 15.652 Kč a 16.309 Kč na jednotlivé nároky tak, jak je v žalobě žalobce označil v části III. žaloby ve druhém odstavci. Z výše uvedených důvodů soud smlouvy o úvěru posoudil jako neplatné a vzhledem k tomu, že žalovaný z titulu prvního nároku dluží částku 10.348 Kč a z titulu druhého nároku dluží částku 691 Kč, které soud žalobci přiznal nikoliv z titulu neplatných smluv o úvěru, ale z titulu bezdůvodného obohacení na straně žalovaného – viz výrok II. tohoto rozsudku. Ostatní žalobcem uplatňované nároky, jak jsou uvedeny ve výroku I. tohoto rozsudku, soud jako nedůvodné zamítl.

26. S ohledem na výši dlužné částky a nákladů řízení, rozhodl soud o povinnosti žalovanému zaplatit toto vše v pravidelných po sobě jdoucích měsíčních splátkách po 5.000 Kč. Důvodem pro toto rozhodnutí byla žádost žalovaného, jak byla podrobněji popsána výše. Soud při určení výše splátek zohlednil složitou finanční situaci žalovaného, rovněž celou situaci ohledně vzniku závazku žalovaného, tzn. situaci, do které se byť vlastní vinou dostal, neboť smlouvu o úvěru zcela jistě se žalobcem uzavřel a musel si tak být vědom následků neplnění povinností, k nimž se v této smlouvě zavázal. A dále soud splátku povolil proto, že nechce být tím, kdo automaticky žalovaného vystaví hrozbě exekuce, k níž by bez pochyby došlo za situace, kdyby buď povolil splátky vyšší než povolené, nebo kdyby určil lhůtu k plnění v zákonné třídenní lhůtě. Dále soud uvěřil žalovanému, že jeho snaha o splacení dluhu je upřímná. Soud při určení výše splátek zohlednil žádost žalovaného o povolení dluhu včetně příslušenství a nákladů řízení v pravidelných splátkách po 5.000 Kč, přičemž soud zohlednil i narůstající úroky z prodlení a soud tuto splátku povolil ve výši 5.000 Kč měsíčně tak, aby ke splacení došlo v přiměřené době. Soud takto rozhodl podle § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř. a určil dále, že nesplní-li žalovaný byť i jedinou splátku řádně a včas, stane se celý dluh splatný ihned. Soud má za to, že tento možný následek nesplacení bude pro žalovaného dostatečnou výstrahou, aby splátky plnil řádně a včas. Vzhledem k výše uvedenému soud velmi apeluje na žalobce, aby akceptoval rozhodnutí soudu o povolení splátek – za situace, kdy substituční zástupkyně s touto výší splátek při ústním jednání výslovně souhlasila.

27. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého: Měl-li účastník řízení úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Pro posouzení úspěchu a neúspěchu účastníků řízení soud porovnával předmět řízení – jak byl uveden v žalobě a předmět řízení – který zůstal po částečném zamítnutí žaloby. Přičemž předmětem řízení je vždy souhrn žalovaných částek a příslušenství, tj. zde úroků z úvěru a úroků z prodlení. V daném případě měl žalobce úspěch pouze částečný, a to v rozsahu menším než 50 %, neúspěch žalobce a tudíž úspěch žalované tak činil více než 50 % – byla by to tedy žalovaná, kdo by měl nárok na částečnou náhradu nákladů řízení, žalované však dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly. Vzhledem k výše uvedenému rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.