32 C 304/2024

Plný text

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Zdeňkem Piskačem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 30.975,72 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se zastavuje co do , částka, spolu se zákonným úrokem z prodlení 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, a co do , částka, spolu se zákonným úrokem z prodlení 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení.

II. Žaloba se zamítá co do , částka, , a dále co do:zákonného úroku z prodlení 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datumzákonného úroku z prodlení 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, zákonného úroku z prodlení 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, zákonného úroku z prodlení 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, zákonného úroku z prodlení 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení , částka, ,kapitalizovaného úroku , částka, ,nákladů spojených s uplatněním pohledávky , částka, ,a smluvní pokuty , částka, .

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni , částka, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se původně žalobou domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni , částka, spolu se zákonným úrokem z prodlení 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, , zákonným úrokem z prodlení 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, , zákonným úrokem z prodlení 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, dále spolu se zákonným úrokem z prodlení , částka, , dále spolu s úrokem z úvěru , částka, a dále spolu s náklady spojenými s uplatněním pohledávky , částka, – to vše z titulu smlouvy o úvěru č. , číslo, , kterou uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, tj. , právnická osoba, , se žalovanou dne , datum, , na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši , částka, , který měl být splacen nejpozději do , datum, . Žalovaná úvěr vyčerpala, řádně jej však nesplatila v dohodnutém termínu, a to ani přes výzvu právní předchůdkyně žalobkyně. Dlužná částka byla dle žaloby tvořena jistinou úvěru , částka, a smluvní pokutou , částka, . Žalobkyně se dále domáhala zaplacení příslušenství pohledávky, jak je specifikováno výše.

2. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku: „Věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).“. Podle § 1880 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku: „Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.“. Postoupení pohledávky z původního věřitele na žalobkyni a tím i právní nástupnictví žalobkyně měl soud za prokázané následujícími listinami: Oznámením o postoupení pohledávky ze dne , datum, + Podacím archem, Rámcovou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, , Potvrzením o provedení transakce, Seznamem postoupených pohledávek, Plnou mocí pro oznámení o postoupení pohledávky, Společným prohlášením smluvních stran o postoupení pohledávek. Tím měl soud za prokázanou aktivní věcnou legitimaci žalobkyně – tzn., že žalobkyni svědčí práva z postoupené pohledávky.

3. Oběma účastníkům bylo doručeno usnesení spolu s výzvou, aby se ve lhůtě 7 dnů od jeho doručení vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání, současně byli poučeni, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasila, žalovaná se ve stanovené lhůtě nevyjádřila, soud proto dospěl k závěru, že jsou splněny podmínky pro rozhodnutí věci bez nařízení jednání podle § 115a o. s. ř.

4. Dříve než soud začal jednat ve věci samé, sdělila žalobkyně v podáních doručených soudu dne , datum, a dne , datum, , že žalobu bere částečně zpět v rozsahu uvedeném ve výroku I tohoto rozsudku. Zpětvzetí bylo odůvodněno tím, že žalovaná na pohledávku uhradila dne , datum, částku , částka, a dne , datum, částku , částka, . Současně žalobkyně doplnila svá žalobní tvrzení a uvedla, že žalovaná uhradila právní předchůdkyni žalobkyně za dobu trvání smlouvy celkem , částka, , po postoupení pohledávky uhradila celkem , částka, (platba , částka, dne , datum, a platba , právnická osoba, Kč dne , datum, ). Žalobkyně současně uvedla, že nedisponuje žádnými důkazy k posuzování schopnosti žalované splácet poskytnutý úvěr ze strany své právní předchůdkyně.Podle § 96 odst. 1, 2 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) může žalobce vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení (žalobu), a to zčásti nebo zcela. Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popř. v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Jestliže ostatní účastníci řízení se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, rozhodne soud, že zpětvzetí návrhu není účinné. To neplatí, došloli ke zpětvzetí návrhu dříve, než začalo jednání.Vzhledem k tomu, že žalobkyně vzala žalobu částečně zpět před projednáním věci, postupoval soud v souladu s ust. § 96 odst. 2 o. s. ř. a řízení částečně zastavil, aniž zjišťoval stanovisko žalované, neboť by byl případný nesouhlas žalované se zpětvzetím neúčinný (§ 96 odst. 4 o. s. ř.).Předmětem řízení po částečném zpětvzetí žaloby a částečném zastavení řízení tak zůstaly nároky žalobkyně uvedené ve výrocích II a III tohoto rozsudku.

5. Skutkový stav, který byl podrobněji popsán v odstavci prvém odůvodnění tohoto rozsudku, a který je zejména dále popsán níže, byl v řízení zjištěn z důkazů listinných:Odpovědí , právnická osoba, ., doručené soudu dne , datum, měl soud za prokázané, že účet č. , č. účtu, patřil žalované + Výpisy z běžného účtu žalované a výpisy z běžného účtu právní předchůdkyně žalobkyně měl soud za prokázané platby od právní předchůdkyně žalobkyně žalované ve výši- , částka, dne , datum, ,- , právnická osoba, Kč dne , datum, ,- , částka, dne , datum, ,- , částka, dne , datum, ,- , částka, dne , datum, ,- , částka, dne , datum, ,- , částka, dne , datum, ,- , částka, dne , datum, ,- , částka, dne , datum, , tj. celkem , částka, ,dále měl soud za prokázanou verifikační platbu od žalované právní předchůdkyně žalobkyně ve výši , částka, dne , datum, . Z výpisů z účtu žalované za rozhodné období jsou patrn další drobné spotřebitelské úvěry od řady společností, přičemž tyto úvěry byly v daném období jediným příjmem žalované, přičemž její výdaje i tyto příjmy přesahovaly. Již z toho je evidentní, že žalovaná úvěruschopná rozhodně nebyla.Smlouvou o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, měl soud za prokázané, že smlouva byla uzavřena elektronicky, žalovaná ji podepsala elektronickým kódem a verifikační platbou ze svého bankovního účtu. Jistina úvěru činila , částka, , finanční prostředky nebyly účelově vázány, úvěr byl sjednán jako splatný jednorázově do , datum, . Zápůjční úroková sazba byla sjednána 279,83 Dodatkem č. , hodnota, ze dne , datum, byla prodloužena splatnost úvěru do , datum, , zápůjční úroková sazba byla snížena na 146,18 % ročně, RPSN činila nově 1.575 %.Obchodními podmínkami , právnická osoba, neměl soud za prokázané ničeho podstatného pro rozhodnutí.Výzvou k úhradě dlužné částky + oznámením o postoupení pohledávky ze dne , datum, měl soud za prokázané, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky po postoupení pohledávky.Výpisem úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky měl soud za prokázané, že žalobkyně eviduje jednu cestu pověřeného pracovníka na kontaktní adresu žalované a odeslání jednoho doporučeného dopisu.Výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne , datum, učiněnou zástupcem žalobkyně + Podacím lístkem ze dne , datum, měl soud za prokázané, že žalobkyně před podáním žaloby řádně vyzvala prostřednictvím svého zástupce žalovanou k dobrovolné úhradě dluhu, a že se tato výzva žalované dostala do dispozice.

6. Z výpisu řízení EXE a E je patrné, že proti žalované nebyla v době před uzavřením úvěrové smlouvy zahájena žádná exekuční řízení, jedno exekuční řízení napadlo v roce uzavření úvěrové smlouvy, tři další v roce následujícím.

7. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru o skutkovém stavu, který plně odpovídá tvrzením žalobkyně, žalované bylo z titulu úvěrové smlouvy vyplaceno , částka, postupnými platbami na její bankovní účet v období od , datum, do , datum, , žalovaná vrátila v době trvání smlouvy , částka, , po postoupení pohledávky uhradila , částka, a po podání žaloby uhradila ještě , částka, , celkem tedy vrátila , částka, . Žalobkyně neprokázala, že se její právní předchůdkyně jakkoli zabývala úvěruschopností žalované před uzavřením smlouvy o úvěru, právní předchůdkyně žalobkyně nezjistila příjmy ani výdaje žalované, její další závazky ani alokaci jejích výdajů. Z výpisů z bankovního účtu žalované je evidentní, že žalovaná v době uzavření úvěrové smlouvy neměla žádný příjem ze zaměstnání, její příjem tvořily výlučně drobné spotřebitelské úvěry od řady společností, její výdaje zásadně přesahovaly její příjmy. Exekuční řízení zahájená krátce po uzavření smlouvy o úvěru nasvědčují tomu, že žalovaná postupně přestala být schopna své závazky splácet. Právní předchůdkyně žalobkyně toto mohla zjistit, pokud by řádně prověřila majetkovou situaci žalované, a neposkytla by tak úvěr osobě, která evidentně úvěruschopná nebyla, naopak se jednalo o notorickou dlužnici bez odpovídajících příjmů, z nichž by byla schopna své závazky splácet.

8. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:

9. Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C-679/18 zaujal stanovisko, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

10. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ze dne 25. 7. 2018 věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

11. Přestože shora uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu odkazuje na starý zákon o spotřebitelském úvěru, tak soud je toho názoru, že není sebemenší důvod nepostupovat obdobně i podle nového zákona o spotřebitelském úvěru.

12. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

13. Podle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb. platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

14. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. Rovněž chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Jelikož nebylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně posoudila úvěruschopnost žalované, dospěl soud k závěru, že je smlouva o úvěru neplatná.

16. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

17. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

18. S ohledem na shora uvedené dospěl soud k závěru, že žalovaná nemusela neplatnost namítat, naopak soud byl povinen k ní přihlédnout z úřední povinnosti. Podstatné je, že úvěruschopnost nebyla žalobkyní, resp. právní předchůdkyní žalobkyně, řádně posouzena před poskytnutím úvěru žalované, právní předchůdkyně žalobkyně se vůbec nezabývala majetkovými poměry žalované a poskytla úvěr notorické dlužnici, která v době uzavření úvěrové smlouvy rozhodně úvěruschopná nebyla.

19. Hmotně právní posouzení věci spočívalo v ustanovení § 2991 až § 3005 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) o bezdůvodném obohacení, kdy podle § 2991 odst. 1 o. z. platí, že: „Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“. Podle § 2991 odst. 2 o. z., platí, že „Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“20. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022 ve věci sp. zn. 33Cdo 3675/2021, jímž byl posuzován nárok na úroky z prodlení z úvěrové smlouvy neplatné pro nedostatečné posouzení úvěruschopnosti, lze ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká poskytovateli teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (stanovené na základě dohody stran nebo na základě rozhodnutí soudu). Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.

21. Soud dospěl k závěru, že žalované bylo z titulu předmětné úvěrové smlouvy vyplaceno , částka, , žalovaná vrátila , částka, . Skutečnost, zda k těmto úhradám došlo před postoupením pohledávky či po podání žaloby je rozhodná pouze pro posouzení náhrady nákladů řízení (neúspěch co do částky , částka, byl procesně zaviněn žalovanou), pro rozhodnutí ve věci samé toto vliv nemá. Soud žalobkyni přiznal z titulu bezdůvodného obohacení na straně žalované částku , částka, , ke které dospěl tak, že od vyplacené jistiny úvěru odečetl žalovanou uhrazenou částku. Jelikož soud úvěrovou smlouvu posoudil jako neplatnou pro nedostatečné prověření úvěruschopnosti žalovaného právní předchůdkyní žalobkyně, zamítl soud ostatní nároky žalobou uplatněné, jak jsou vyčísleny ve výroku I tohoto rozsudku, a to včetně nároku na zaplacení zákonných úroků z prodlení (k tomu srov. právní názor Nejvyššího soudu ČR ve věci sp. zn. 33Cdo 3675/2021).

22. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší.

23. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého: Měl-li účastník řízení úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Pro posouzení úspěchu a neúspěchu účastníků řízení soud porovnával předmět řízení – jak byl uveden v žalobě a předmět řízení – který zůstal po částečném zastavení řízení v důsledku částečného zpětvzetí žaloby. Přičemž předmětem řízení je vždy souhrn žalovaných částek a příslušenství, tj. zde úroků z prodlení a úroků z úvěru. V daném případě měla žalobkyně úspěch pouze částečný, a to v rozsahu menším než 50 %, neúspěch žalobkyně, a tudíž úspěch žalované, tak činil více než 50 % – byla by to tedy žalovaná, kdo by měl nárok na částečnou náhradu nákladů řízení, žalované však dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly. Vzhledem k výše uvedenému rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.