32 C 306/2024

Plný text

Okresní soud v Mostě rozhodl soudcem Mgr. Bc. Zdeňkem Piskačem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 126.669,32 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se zastavujeohledně Smlouvy č. , hodnota, co do:kapitalizovaného úroku od , datum, do , datum, ve výši , částka, ,úroku 6,39 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení,ohledně Smlouvy č. , hodnota, co do:kapitalizovaného úroku od , datum, do , datum, ve výši , částka, ,úroku 5,94 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení,ohledně Smlouvy č. , hodnota, co do:kapitalizovaného úroku od , datum, do , datum, ve výši , částka, ,úroku 5,88 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení.

II. Žaloba se zamítáohledně nároku ze Smlouvy č. , hodnota, co do:, částka, ,kapitalizovaného úroku , částka, ,kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení , částka, ,úroku 15 % ročně z jistiny , částka, od , datum, do zaplacení,zákonného úroku z prodlení 15 % ročně z jistiny , částka, od , datum, do zaplacení,ohledně nároku ze Smlouvy č. , číslo, co do:, částka, ,kapitalizovaného úroku , částka, ,kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení , částka, ,úroku 15 % ročně z jistiny , částka, od , datum, do zaplacení,zákonného úroku z prodlení 15 % ročně z jistiny , částka, od , datum, do zaplacení,ohledně nároku ze Smlouvy č. , číslo, co do:, částka, ,kapitalizovaného úroku , částka, ,kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení , částka, ,úroku 15 % ročně z jistiny , částka, od , datum, do zaplacení,zákonného úroku z prodlení 15 % ročně z jistiny , částka, od , datum, do zaplacení.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni z titulu prvního nároku , částka, a z titulu druhého nároku , částka, , to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se původně žalobou domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni v prvním nároku , částka, spolu s úrokem z úvěru , částka, , dále spolu se zákonným úrokem z prodlení , částka, , dále spolu s úrokem z úvěru 21,39 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a dále spolu se zákonným úrokem z prodlení 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, a to z titulu „Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , číslo, “, kterou uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, tj. , právnická osoba, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), se žalovanou dne , datum, (dále jen „Smlouva č. , číslo, “), na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši , částka, . Žalovaná úvěr vyčerpala, avšak řádně a včas jej nesplatila v dohodnutém termínu, respektive v dohodnutých splátkách, za dobu trvání smlouvy uhradila , částka, , tuto částku právní předchůdkyně žalobkyně poměrně započetla na jistinu, úroky a poplatky, splatnost pohledávky nastala dne , datum, . Dlužná částka byla tvořena jistinou , částka, a poplatky , částka, .Ve druhém nároku se žalobkyně domáhala zaplacení , částka, spolu s úrokem z úvěru , částka, , dále spolu se zákonným úrokem z prodlení , částka, , dále spolu s úrokem z úvěru 20,94 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a dále spolu se zákonným úrokem z prodlení 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, a to z titulu „Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , číslo, “, kterou uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně se žalovanou dne , datum, (dále jen „Smlouva č. , číslo, “), na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši , částka, . Žalovaná úvěr vyčerpala, avšak řádně a včas jej nesplatila v dohodnutém termínu, respektive v dohodnutých splátkách, za dobu trvání smlouvy uhradila , částka, , tuto částku právní předchůdkyně žalobkyně poměrně započetla na jistinu, úroky a poplatky, splatnost pohledávky nastala dne , datum, . Dlužná částka byla tvořena jistinou , částka, a poplatky , částka, .Ve třetím nároku se žalobkyně domáhala zaplacení , částka, spolu s úrokem z úvěru , částka, , dále spolu se zákonným úrokem z prodlení , částka, , dále spolu s úrokem z úvěru 20,88 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a dále spolu se zákonným úrokem z prodlení 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, a to z titulu „Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , číslo, “, kterou uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně se žalovanou dne , datum, (dále jen „Smlouva č. , číslo, “), na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši , částka, . Žalovaná úvěr vyčerpala, avšak řádně a včas jej nesplatila v dohodnutém termínu, respektive v dohodnutých splátkách, za dobu trvání smlouvy uhradila , částka, , tuto částku právní předchůdkyně žalobkyně poměrně započetla na jistinu, úroky a poplatky, splatnost pohledávky nastala dne , datum, . Dlužná částka byla tvořena jistinou , částka, a poplatky , částka, .

2. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku: „Věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).“. Podle § 1880 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku: „Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.“. Postoupení pohledávky z původního věřitele na žalobkyni a tím i právní nástupnictví žalobkyně měl soud za prokázané následujícími listinami: Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, . Seznamem postoupených pohledávek – obsahující všechny tři uvedené smlouvy. Oznámením o postoupení pohledávky ze dne , datum, + Informacemi o zpracování osobních údajů ze dne , datum, + Podacím lístkem ze dne 27. 10. 2023Tím měl soud za prokázanou aktivní věcnou legitimaci žalobkyně – tzn., že žalobkyni svědčí práva z postoupené pohledávky.

3. Dříve než soud začal jednat ve věci samé, sdělila žalobkyně podáním doručeným soudu dne , datum, (na čl. 35 – 37 spisu), že žalobu bere částečně zpět v rozsahu uvedeném ve výroku I tohoto rozsudku. Současně na výzvu soudu doplnila svá žalobní tvrzení ohledně zjišťování úvěruschopnosti žalované její právní předchůdkyní, kdy uvedla, že právní předchůdkyně vycházela z tvrzení žalované, jak jsou uvedena v Kartě zákazníka, o kterých žalovaná prohlásila, že jsou úplná, přesná a pravdivá. Tvrzení žalované si právní předchůdkyně žalobkyně údajně ověřila z dokladů, které jí žalovaná předložila, těmito doklady žalobkyně nicméně nedisponuje. Žalobkyně k prokázání svých tvrzení navrhla listinné důkazy: kartu zákazníka, úvěrovou smlouvu, smluvní podmínky a rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích, č. j. 5 Co 231/2020-97 ze dne 31. 7. 2020, které budou podrobněji rozebrány dále.Podle § 96 odst. 1, 2 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) může žalobkyně vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení (žalobu), a to zčásti nebo zcela. Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popř. v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Jestliže ostatní účastníci řízení se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, rozhodne soud, že zpětvzetí návrhu není účinné. To neplatí, došloli ke zpětvzetí návrhu dříve, než začalo jednání.Vzhledem k tomu, že žalobkyně vzala žalobu částečně zpět ještě před jednáním, postupoval soud v souladu s ust. § 96 odst. 2 o. s. ř. a řízení částečně zastavil, aniž zjišťoval stanovisko žalované, neboť by byl případný nesouhlas žalované se zpětvzetím neúčinný (§ 96 odst. 4 o. s. ř.).Předmětem řízení po částečném zpětvzetí žaloby a částečném zastavení řízení tak zůstaly nároky žalobkyně uvedené ve výrocích II a III tohoto rozsudku.

4. Žalovaná se k věci nevyjádřila a svoji neúčast u ústního jednání soudu neomluvila.

5. Skutkový stav tak, jak je podrobněji popsán v odstavci prvém odůvodnění tohoto rozsudku, a zejména jak je podrobněji popsán níže, byl v řízení zjištěn z důkazů listinných:K prvnímu nároku:Smlouvou o spotřebitelském úvěru č. , číslo, ze dne , datum, měl soud za prokázaný obsah této smlouvy, zejména výši úvěru , částka, , délku poskytnutí úvěru, který měl být splácen ve 21. měsíčních splátkách, dále celkovou částku k zaplacení spotřebitelského úvěru , částka, , jež byla tvořena jistinou , částka, , úroky , částka, , administrativním poplatkem , částka, , poplatkem za flexibilní splácení a hotovostní inkaso splátek , částka, (kromě jistiny všechny položky uvedeny jednotně jako „poplatek“. Dále že byly sjednány úroky z úvěru ve výši 86 % ročně a roční procentuální sazba nákladů úvěru (tzv. RPSN) činila 135,37 %.Smluvními podmínkami smlouvy o spotřebitelském úvěru měl soud za prokázané znění těchto podmínek.Zákaznickou kartou – Žádostí o spotřebitelský úvěr ze dne , datum, měl soud za prokázané, že žalovaná požádala právní předchůdkyni žalobkyně o poskytnutí úvěru ve výši , částka, , zároveň vyplnila formulář, který právní předchůdkyně žalobkyně použila k prověření úvěruschopnosti žalované. Žalovaná uvedla, že žije s partnerem/partnerkou, nevyživuje žádnou nezaopatřenou osobu, má základní vzdělání, nemá auto a žije v nájmu. Dále uvedla, že je zaměstnána na plný úvazek jako operátor výroby s příjmem , částka, čistého měsíčně, tento příjem byl údajně ověřen pracovní smlouvou a dvěma výpisy z bankovního účtu – tyto listiny soudu nicméně předloženy nebyly. Jako další příjem domácnosti uvedla příjem ve výši , částka, , u tohoto příjmu není uveden jeho zdroj, a není ověřen. Své výdaje uvedla částkou , částka, měsíčně, dále přiznala interní splátky ve výši , částka, měsíčně a popřela, že by měla spotřebitelský úvěr ještě u jiné společnosti.Tabulkou umoření ze dne , datum, měl soud za prokázané, že žalovaná za dobu trvání smluvního vztahu uhradila na konto této smlouvy , částka, .Ke druhému nároku:Smlouvou o spotřebitelském úvěru č. , číslo, ze dne , datum, měl soud za prokázaný obsah této smlouvy, zejména výši úvěru , částka, , délku poskytnutí úvěru, který měl být splácen v 18. měsíčních splátkách, dále celkovou částku k zaplacení spotřebitelského úvěru , částka, , jenž byla tvořena jistinou , částka, , úroky , částka, , administrativním poplatkem , částka, , poplatkem za flexibilní splácení a hotovostní inkaso splátek , částka, (kromě jistiny všechny položky uvedeny jednotně jako „poplatek“. Dále že byly sjednány úroky z úvěru ve výši 88 % ročně a roční procentuální sazba nákladů úvěru (tzv. RPSN) činila 149,14 %.Smluvními podmínkami smlouvy o spotřebitelském úvěru měl soud za prokázané znění těchto podmínek.Zákaznickou kartou – Žádostí o spotřebitelský úvěr ze dne , datum, měl soud za prokázané, že žalovaná požádala právní předchůdkyni žalobkyně o poskytnutí úvěru ve výši , částka, , zároveň vyplnila formulář, který právní předchůdkyně žalobkyně použila k prověření úvěruschopnosti žalované. Žalovaná uvedla, že je svobodná, nevyživuje žádnou nezaopatřenou osobu, má základní vzdělání, nemá auto a žije v nájmu. Dále uvedla, že je zaměstnána na plný úvazek jako , Anonymizováno, příjmem , částka, čistého měsíčně, tento příjem byl údajně ověřen pracovní smlouvou a dvěma výpisy z bankovního účtu – tyto listiny soudu nicméně předloženy nebyly. Jako další příjem domácnosti uvedla příjem ve výši , částka, , u tohoto příjmu není uveden jeho zdroj, příjem rovněž není ověřen. Své výdaje uvedla částkou , částka, měsíčně, dále přiznala interní splátky ve výši , částka, měsíčně a popřela, že by měla spotřebitelský úvěr ještě u jiné společnosti.Tabulkou umoření ze dne , datum, měl soud za prokázané, že žalovaná za dobu trvání smluvního vztahu uhradila na konto této smlouvy , částka, .Ke třetímu nároku:Smlouvou o spotřebitelském úvěru č. , číslo, ze dne , datum, měl soud za prokázaný obsah této smlouvy, zejména výši úvěru , částka, , délku poskytnutí úvěru, který měl být splácen v 78. týdenních splátkách, dále celkovou částku k zaplacení spotřebitelského úvěru , částka, , jenž byla tvořena jistinou , částka, , úroky , částka, , administrativním poplatkem , částka, , poplatkem za flexibilní splácení a hotovostní inkaso splátek , částka, (kromě jistiny všechny položky uvedeny jednotně jako „poplatek“. Dále že byly sjednány úroky z úvěru ve výši 88 % ročně a roční procentuální sazba nákladů úvěru (tzv. RPSN) činila 174,27 %.Smluvními podmínkami smlouvy o spotřebitelském úvěru měl soud za prokázané znění těchto podmínek.Zákaznickou kartou – Žádostí o spotřebitelský úvěr ze dne , datum, měl soud za prokázané, že žalovaná požádala právní předchůdkyni žalobkyně o poskytnutí úvěru ve výši , částka, , zároveň vyplnila formulář, který právní předchůdkyně žalobkyně použila k prověření úvěruschopnosti žalované. Žalovaná uvedla, že je svobodná, nevyživuje žádnou nezaopatřenou osobu, má základní vzdělání, nemá auto a žije v nájmu. Dále uvedla, že je zaměstnána na plný úvazek jako operátor výroby s příjmem , částka, čistého měsíčně, tento příjem byl údajně ověřen pracovní smlouvou a dvěma výpisy z bankovního účtu – tyto listiny soudu nicméně předloženy nebyly. Jako další příjem domácnosti uvedla příjem ve výši , částka, , u tohoto příjmu není uveden jeho zdroj, příjem rovněž není ověřen. Své výdaje uvedla částkou , částka, měsíčně a popřela, že by měla spotřebitelský úvěr ještě u jiné společnosti či že by splácela nějaké interní splátky u právní předchůdkyně žalobkyně.Tabulkou umoření ze dne , datum, měl soud za prokázané, že žalovaná za dobu trvání smluvního vztahu uhradila na konto této smlouvy , částka, .Ke všem třem nárokům:Výzvou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne , datum, + Podací lístek ze dne , datum, měl soud za prokázané, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce řádně vyzvala žalovanou k dobrovolné úhradě dluhu ještě před podáním žaloby, a že se tato výzva prokazatelně dostala do dispozice žalované.

6. Rozsudkem KS v Českých Budějovicích čj. 5 Co 231/2020-97 ze dne 31. 7. 2020 (na čl. 38–40) měl soud za prokázané znění tohoto rozsudku.

7. Na základě zjištění učiněných z předložených listin soud dospěl k závěru o skutkovém stavu věci, který plně odpovídá žalobním tvrzením, jak byly podrobněji popsány výše, nicméně nebylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru dostatečně prověřila úvěruschopnost žalované. Právní předchůdkyně žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalované pouze na základě jejích tvrzení, žalobkyně neprokázala, že její právní předchůdkyně si jakkoli ověřila, byť základní, tvrzení žalované o jejích příjmech či výdajích. Tvrzení o příjmech zůstala neprokázaná, a to jak ohledně příjmu žalované, tak ohledně dalších příjmů domácnosti. Tvrzení žalované o výdajích rovněž ověřena nebyla, byť jsou zcela zjevně nevěrohodná, neboť za částku , částka, nelze uhradit náklady na bydlení a osobní výdaje jedné osoby, byť by se žalovaná na výdajích na bydlení podílela s partnerem. Právní předchůdkyně žalobkyně si dále neověřila tvrzení žalované, že nemá jiné závazky kromě interních závazků u právní předchůdkyně žalobkyně. Soud zjistil, že proti žalované nebylo v době před uzavřením úvěrové smlouvy zahájeno žádné exekuční řízení, po uzavření smlouvy o úvěru byla proti žalované zahájena tři exekuční řízení. Z toho je patrné, že žalovaná měla zřejmě v době uzavření smlouvy o úvěru další závazky, které se následně staly exekučně vymáhanými. Toto mohla právní předchůdkyně snadno zjistit, pokud by skutečně důkladně prověřila majetkovou situaci žalované a nespoléhala pouze na její tvrzení, a to zejména v tak zásadních údajích, jako jsou příjmy, výdaje a další závazky. Údaje uvedené v kartě zákazníka ze strany žalované nebyly úplné, neboť evidentně záměrně zamlčela své dřívější nesplacené závazky a současně podcenila své výdaje. Žalovaná byla hodnocena účelově tak, aby se jevila jako úvěruschopná, byť tomu tak ve skutečnosti nebylo. Z výše uvedeného je zřejmé, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně neposoudila úvěruschopnost žalované.

8. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:

9. Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C-679/18 zaujal stanovisko, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

10. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ze dne 25. 7. 2018 věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

11. Přestože shora uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu odkazuje na starý zákon o spotřebitelském úvěru, tak soud je toho názoru, že není sebemenší důvod nepostupovat obdobně i podle nového zákona o spotřebitelském úvěru.

12. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

13. Podle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb. platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

14. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. Rovněž chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Jelikož nebylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně posoudila úvěruschopnost žalované, dospěl soud k závěru, že je smlouva o úvěru neplatná.

16. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

17. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

18. S ohledem na shora uvedené dospěl soud k závěru, že žalovaná nemusela neplatnost namítat, naopak soud byl povinen k ní přihlédnout z úřední povinnosti. Podstatné je, že úvěruschopnost nebyla žalobkyní, resp. právní předchůdkyní žalobkyně, řádně posouzena před poskytnutím úvěru žalované, právní předchůdkyně žalobkyně vycházela pouze z tvrzení žalované, která si nijak neověřila, byť se z prvního pohledu jevila jako nepravdivá.

19. Hmotně právní posouzení věci spočívalo v ustanovení § 2991 až § 3005 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) o bezdůvodném obohacení, kdy podle § 2991 odst. 1 o. z. platí, že: „Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“. Podle § 2991 odst. 2 o. z., platí, že „Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“20. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022 ve věci sp. zn. 33Cdo 3675/2021, jímž byl posuzován nárok na úroky z prodlení z úvěrové smlouvy neplatné pro nedostatečné posouzení úvěruschopnosti, lze ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká poskytovateli teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (stanovené na základě dohody stran nebo na základě rozhodnutí soudu). Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.

21. Soud dospěl k závěru, že žalované bylo z titulu smlouvy č. , číslo, vyplaceno , částka, , žalovaná na konto této smlouvy uhradila , částka, , z titulu smlouvy č. , číslo, bylo žalované vyplaceno , částka, , žalovaná na konto této smlouvy uhradila , částka, a z titulu smlouvy č. , číslo, bylo žalované vyplaceno , částka, , žalovaná na konto této smlouvy uhradila , částka, . Soud proto uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení na základě smlouvy č. , hodnota, částku , částka, , k níž dospěl tak, že od jistiny poskytnutého úvěru , částka, odečetl částku, kterou žalovaná uhradila na konto této smlouvy, tj. , částka, . Z titulu bezdůvodného obohacení na základě smlouvy č. , číslo, uložil soud žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku , částka, , k níž dospěl tak, že od jistiny poskytnutého úvěru , částka, odečetl částku, kterou žalovaná uhradila na konto této smlouvy, tj. , částka, a dále přeplatek ze smlouvy č. , hodnota, , tj. , částka, . Jelikož soud úvěrovou smlouvu posoudil jako neplatnou pro nedostatečné prověření úvěruschopnosti žalované právní předchůdkyní žalobkyně, zamítl soud všechny ostatní nároky žalobkyně, jak jsou vyčísleny ve výroku II tohoto rozsudku, a to včetně nároku na zaplacení zákonných úroků z prodlení (k tomu srov. právní názor Nejvyššího soudu ČR ve věci sp. zn. 33Cdo 3675/2021), kdy soud neshledal důvod se od této judikatury odchýlit.

22. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší.

23. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého: Měl-li účastník řízení úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Pro posouzení úspěchu a neúspěchu účastníků řízení soud porovnával předmět řízení – jak byl uveden v žalobě a předmět řízení – který zůstal po částečném zamítnutí žaloby. Přičemž předmětem řízení je vždy souhrn žalovaných částek a příslušenství, tj. zde úroků z úvěru a úroků z prodlení. V daném případě měla žalobkyně úspěch pouze částečný, a to v rozsahu menším než 50 %, neúspěch žalobkyně, a tudíž úspěch žalované, tak činil více než 50 % – byla by to tedy žalovaná, kdo by měl nárok na částečnou náhradu nákladů řízení, žalované však dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly. Vzhledem k výše uvedenému rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.