32 C 308/2019

Plný text

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudcem titul titul Zdeňkem Piskačem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 50.000 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 50.000 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 31.726,01 Kč a dále spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 50.000 Kč od [datum] do zaplacení</b> <b>a nahradit žalobci náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1.200 Kč,</b> <b>to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se zamítá co do nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1.200 Kč.</b> <b>III. Žalobci se částečně vrací snížený zaplacený soudní poplatek ze žaloby ve výši 7.408 Kč.</b> <b>IV. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 64.903,18 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce.</b> 1. Žalobce se původně žalobou domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 215.000 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 20.194,52 Kč a dále spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 215.000 Kč od [datum] do zaplacení a dále spolu s náklady spojenými s uplatněním pohledávek ve výši 2.400 Kč (tj. 2 x 1.200 Kč) – to vše s odůvodněním, že: Žalobce v zastoupení svého jednatele, pana [příjmení] [příjmení], uzavřel se společností [právnická osoba], (což je tehdejší obchodní firma žalovaného, kterou používal do [datum] – poznámka soudu) [IČO], (dále jen„ žalovaný“), v souladu s ust. § 2079 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ občanský zákoník“) kupní smlouvu (dále jen„ Smlouva“), kdy žalovaný jako prodávající se zavázal žalobci odevzdat a převést na něj vlastnické právo k nákladnímu vozidlu [značka automobilu] [anonymizována dvě slova] (dále jen„ Předmět koupě“) a žalobce jako kupující se zavázal Předmět koupě převzít a zaplatit za něj žalovanému kupní cenu. Za žalovaného v této záležitosti jednal pan [jméno] [příjmení], dat. [datum narození], bytem [adresa], [PSČ] [obec]. Mezi stranami bylo dále ujednáno, že žalobce v rámci Smlouvy složí na účet poskytnutý žalovaným jako prodávajícím zálohu na koupi Předmětu koupě v částce 600.000 Kč. Žalobce zálohu v uvedené výši složil na účet žalovaného dne [datum]. Navzdory složení zálohy v částce 600.000 Kč na Předmět koupě ze strany žalobce na účet poskytnutý žalovaným v souladu se Smlouvou však následně nedošlo ze strany žalovaného ani po dvou měsících k žádnému plnění, tj. k odevzdání a převodu vlastnického práva k Předmětu koupě na žalobce, a to ani po žalobcových předchozích výzvách. Podle ust. § 2087 občanského zákoníku je povinností prodávajícího odevzdat kupujícímu věc, jakož i doklady, které se k věci vztahují, a umožní kupujícímu nabýt vlastnického práva k věci v souladu se smlouvou. Prodávající pak svou povinnost odevzdat věc kupujícímu dle ust. § 2088 občanského zákoníku splní, umožní-li mu nakládat s věcí v místě plnění a včas mu to oznámí. Ust. § 1958 odst. 2 občanského zákoníku dále stanoví, že neujednají-li si strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Konečně dle ust. § 2002 odst. 1 občanského zákoníku poruší-li strana smlouvu podstatným způsobem, může druhá strana bez zbytečného odkladu od smlouvy odstoupit, přičemž podstatné je takové porušení povinnosti, o němž strana porušující smlouvu již při uzavření smlouvy věděla nebo musela vědět, že by druhá strana smlouvu neuzavřela, pokud by toto porušení předvídala. Žalovaný proto s ohledem na shora uvedené skutečnosti porušil Smlouvu podstatným způsobem, když navzdory urgencím ze strany žalobce nesplnil svůj závazek dle Smlouvy odevzdáním a převodem vlastnického práva k Předmětu koupě na žalobce, a to ani po dvou měsících od uzavření Smlouvy. Žalobce tak byl nakonec nucen dne [datum] od Smlouvy v souladu s ust. § 2002 odst. 1 občanského zákoníku odstoupit a požádat žalovaného o vrácení složené peněžité zálohy na Předmět koupě ve výši 600.000 Kč. Přestože pan [jméno] [příjmení] jednající za žalovaného ve vzájemné komunikaci přislíbil, že složená peněžitá záloha bude žalobci vrácena, nebylo následně žalobci navzdory odstoupení od Smlouvy na složené záloze v částce 600.000 Kč vráceno ničeho. Žalovaný proto bez právního důvodu zadržoval částku 600.000 Kč složenou žalobcem na účet poskytnutý žalovaným a v souladu s ust. § 2991 občanského zákoníku se tímto jednáním dopustil bezdůvodného obohacení na úkor žalobce. Protože ze strany žalovaného nedošlo k vydání částky bezdůvodného obohacení dobrovolně, a to ani po opakovaných výzvách, vyzval nakonec žalobce žalovaného prostřednictvím svého právního zástupce předžalobní výzvou ze dne [datum] k vydání bezdůvodného obohacení v částce 600.000 Kč spolu s příslušenstvím. Žalovaný následně dne [datum] uhradil na účet žalobce částku ve výši 385.000 Kč, dále však již žalobci do dnešního dne neuhradil ničeho. Žalobce v neposlední řadě upozorňuje na to, že v souladu s ust. § 1968 ve spojení s ust. § 1970 občanského zákoníku, mu náleží též právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení z neoprávněně zadržované částky bezdůvodného obohacení v důsledku prodlení žalovaného s jeho vydáním žalobci. S ohledem na skutečnost, že závazek mezi žalovaným a žalobcem je vztahem závazkovým mezi podnikateli, vznikl žalobci vůči žalovanému, jako podnikateli, ve smyslu § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky (dále jen„ Nařízení vlády“), současně nárok na zaplacení nákladů spojených s uplatněním každé pohledávky žalobce v minimální výši 1.200 Kč. V případě žalobce se tedy jedná o nárok na úhradu nákladů ve výši 1.200 Kč.

2. Žalovaný proti ve věci vydanému platebnímu rozkazu podal dne [datum] neodůvodněný odpor (na čl. 9), který následně doplnil podáním doručeným soudu dne [datum], v němž se k věci vyjádřil takto: Jedná se obchodní věc, kdy žalobce po naší společnosti požadoval dovoz specifického nákladního automobilu a to s odpočtem DPH. Požadavky během výběru byly stále upravovány a několikrát se měnily. Cca dva měsíce jsme tento vůz hledali a zasílali nabídky žalobci, který stále vybíral, až si z našich nabídek jednu vyhlédl. Následně jsme kontaktovali prodejce a také ho navštívili. Celkem jsme absolvovali tři cesty do zahraničí, bohužel se tento vůz nepodařilo zakoupit z důvodů skládání a deponování DPH v Německu, s čímž žalobce nesouhlasil. S částkou 215.000 Kč nesouhlasíme, a to v celé části. Do dnešního dne se nepodařilo se žalobcem domluvit na výši naší provize. Jedná se o náklady za tři cesty do Německa cca 760 km cesta tam a zpět, vyhledávání nákladního vozidla dle požadavků žalobce. Zajištění dodatečné výbavy vozidla (plachta, spací nástavba). Zcela neuznáváme náklady spojené s uplatněním pohledávky a náklady řízení jsou dle našeho mínění nepřiměřeně vysoké. Od [anonymizováno] [rok] do dnešního dne máme zablokovaný účet společnosti [právnická osoba] a to částkou ve výši [částka], přičemž ho nemůže využívat. Na tomto účtu jsou zablokované finanční prostředky, a již několikrát jsme žalobkyni vyzývali, aby zařídila odblokování účtu a nechala si strhnout finanční prostředky deponované na tomto účtu. Z výše uvedených důvodů zcela neuznáváme vymáhanou částku. Vše jsme schopni na výzvu soudu doložit.

3. Soud považuje za vhodné připomenout, že dříve než soud začal jednat ve věci samé, sdělil žalobce podáním doručeným soudu dne [datum], že žalobu bere částečně zpět co do částky 165.000 Kč, neboť žalovaný částku 165.000 Kč žalobci zaplatil dne [datum] – o tomto částečném zpětvzetí žaloby soud rozhodl samostatným usnesením č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], proti kterému žalovaný podal neodůvodněné odvolání, které poté na výzvu soudu doplnil a Krajský soud v Ústí nad Labem uvedené usnesení okresního soudu potvrdil a poukázal na to, že je třeba reagovat na návrh na změnu žaloby – rozšíření žaloby o náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1.200 Kč, které se vztahují ke kapitalizovaným zákonným úrokům z prodlení z částky 215.000 Kč od [datum] do [datum], přičemž o této změně žaloby, kterou se žalobce navíc oproti žalobě po žalovaném domáhal nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1.200 Kč soud rozhodl samostatným usnesením č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] tak, že tuto změnu žaloby nepřipustil.

4. Zde je vhodné rovněž zdůraznit, že přestože žalovaný nesouhlasil s celou žalobou, tak v rozporu s tímto svým postojem zaplatil žalobci převážnou část žalované částky, přičemž navíc ve svém prvním vyjádření k věci uvedl doslova, že:„ Na tomto účtu jsou zablokované finanční prostředky, a již několikrát jsme žalobkyni vyzývali, aby zařídila odblokování účtu a nechala si strhnout finanční prostředky deponované na tomto účtu.“ 5. Dále je nutné rovněž poukázat na to, že žalovaný se opakovaně omlouval z ústních jednání a žádal o jejich odročení z různých důvodů, zejména však z důvodu nemoci pana [příjmení] nebo i jeho rodinných příslušníků, přičemž však nikdy ani přes ujišťování, že tak učiní, nedoložil, že by tyto žádosti o odročení byly důvodné. Nereagoval ani na výzvy soudu k doložení oprávněnosti žádostí o odročení ústních jednání. Soud toto jednání žalovaného nemůže nevnímat jinak, než jako obstrukční a účelové mající za účel oddálit rozhodnutí soudu v dané věci. Stejně tak obrana žalovaného, která se táhla celým řízením jako červená nit, sestávala prakticky výlučně jenom z tvrzení, která, i když žalovaný tvrdil opak, nebyla nikdy prokázána žádnými relevantními důkazními prostředky. Obranu žalovaného tak tvořila prakticky jenom tvrzení žalovaného.

6. Skutkový stav, který byl podrobněji popsán v odstavci prvém odůvodnění tohoto rozsudku, byl v řízení zjištěn z důkazů listinných: Screenshotem mobilního telefonu z mobilního bankovnictví měl soud za prokázané zaplacení částky 600.000 Kč z účtu žalobce na účet žalovaného dne [datum] označená zprávou„ Záloha [anonymizováno]“ Screenshotem webové stránky s kontaktem na žalovanou společnost a konkrétně na [jméno] [příjmení] i s uvedením platného telefonního kontaktu – měl soud za prokázaný kontakt na žalovanou společnost a pana [příjmení]. Screenshotem z mobilního telefonu jednatele žalobce pana [příjmení], soud zjistil, že zachycuje dle tvrzení žalobce komunikaci mezi panem [příjmení] a panem [příjmení], přičemž tato komunikace probíhala, jak z logiky věci vyplývá, v roce [rok]. Listinou nazvanou:„ Věc: Oznámení o převzetí právního zastoupení a předžalobní výzva k plnění“ ze dne [datum] učiněná zástupcem žalobce, měl soud za prokázané, že žalobce řádně vyzval žalovaného k dobrovolné úhradě dluhu ještě před podáním žaloby. Listinou nazvanou:„ Sledování zásilek“ pošta online – měl soud za prokázané doručení předžalobní výzvy žalovanému, tzn., že se žalovanému předžalobní výzva dostala do dispozice. Fakturou vydanou – daňovým dokladem [číslo] [rok] [číslo] ze dne [datum] znějící na částku [částka] splatná [datum] vydanou žalovaným pro žalobce, měl soud za prokázané, že se v níž se uvádí, že jde o fakturaci nákladů na vyhledávání [značka automobilu], [anonymizována tři slova] dle vaší specifikace a požadavků, přičemž u ústního jednání dne [datum] zástupce žalovaného uvedl, že pokud výše uvedl, že se jednalo o 4 cesty do Německa, tak upravuje tento údaj, že se jednalo o 3 cesty do Německa (na čl. 27). Zde považuje soud za nutné zdůraznit, že tato faktura v žádném případě neprokazuje oprávněnost fakturované částky, neboť žalovaný nijak neprokázal uzavření zprostředkovatelské smlouvy a tudíž neprokázal právní základ, na základě kterého bylo fakturováno, přičemž faktura sama o sobě takovýmto důkazním prostředkem samozřejmě není. E-mailem od [titul]. [jméno] [příjmení] soudu ze dne [datum], kterým [titul]. [příjmení] potvrzuje převod částky 165.000 Kč z účtu žalovaného na účet žalobce dne [datum] (na čl. 29) měl soud za prokázanou úhradu této částky, přičemž o tuto částku bylo, jak již soud výše rozebral, řízení zastaveno, ostatně tato skutečnost nebyla mezi účastníky ani sporná. Oznámením o provedení příkazu k úhradě ze dne [datum] ve výši 165.000 Kč (na čl. 30) měl soud za prokázanou úhradu této částky, přičemž o tuto částku bylo, jak již soud výše rozebral, řízení zastaveno, ostatně tato skutečnost nebyla mezi účastníky ani sporná. Usnesením Policie ČR [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] (na [číslo listu]) měl soud za prokázané, že trestní věc podezření ze spáchání zločinu zpronevěry [jméno] [příjmení] podle § 206 odst. 1, 2, 4 d) trestního zákoníku byla odložena, neboť nejde ve věci o podezření ze zločinu Trestní oznámení v této věci na [jméno] [příjmení] podal jednatel žalobce [příjmení] [příjmení], neboť se domníval, že mu [jméno] [příjmení] zpronevěřil částku [částka], kterou mu předal na úhradu ceny vozidla [anonymizováno]. Recenzemi a hodnoceními autobazarů týkajících se žalované společnosti (na čl. 77 – 78) – které dle žalobce měly prokazovat způsob jednání žalované společnosti a to že, byla mezi stranami uzavřena kupní smlouva – dle názoru soudu prokazují velmi nelichotivé obsahy jednotlivých recenzí a hodnocení, avšak uzavření samotné kupní smlouvy mezi žalobcem a žalovaným prokázat nemohou. E-mailová odpověď advokáta [jméno] [příjmení] ze dne [datum] (na čl. 81) – měl soud za prokázané, že se pan [jméno] [příjmení] snažil jednat se žalobcem o smírném vyřešení sporu, avšak nepodařilo se zástupci žalobce spojit se žalobcem, respektive s panem [příjmení], ale pan [příjmení] na tento podnět nereagoval. Zde je vhodné zdůraznit i to, že zástupkyně žalobce k dotazu soudu u ústního jednání dne [datum], jaký je osud návrhu žalované společnosti na jejich nabídku na úhradu 50 % z faktury uvedla, že žalobce neakceptoval nabídku na úhradu pouze 50 % z faktury vydané žalovanou společností pro žalobce a žalobce tak dále trvá na svém původním návrhu v rozsahu, který zbyl po částečném zastavení řízení. Žalobce nabídku žalovaného neakceptuje, neboť k tomuto postupu nevidí žádný důvod, neboť nebyla uzavřena žádná dohoda ohledně úhrady nákladů, které žalovaný tvrdí, že mu vznikly.

7. Výše provedenými důkazy měl soud za prokázaný skutkový stav, tzn., že žalobce zaplatil žalovanému částku 600.000 Kč a to na účet žalovaného dne [datum], z této částky žalovaný následně dne [datum] uhradil na účet žalobce částku 385.000 Kč. Poté dlužil žalobci částku 215.000 Kč, kterou žaloval žalobce v tomto řízení. Dále žalovaný uhradil žalobci po podání žaloby (která byla podána dne [datum]) dne [datum] částku 165.000 Kč, o tuto částku vzal žalobce žalobu zpět a řízení bylo v tomto rozsahu zastaveno. Žalovaný tak zůstal dlužen žalobci částku 50.000 Kč, přičemž soud shledal žalobu i co do částky těchto 50.000 Kč a to včetně příslušenství spočívajícího v zákonných úrocích z prodlení (dílem kapitalizovaných) částkou 31.726,01 Kč, což je součet částek 20.194,52 Kč a 11.531,49 Kč (viz kapitalizace těchto zákonných úroků na čl. 36 – 37), zcela důvodnou a zcela po právu, neboť se jednalo o bezdůvodné obohacení na straně žalované společnosti. Naopak naprosto nebylo prokázáno, že by mezi účastníky došlo k dohodě o jakékoliv provizi respektive o jakýchkoliv provizích, za cesty žalobce do Německa, natož, že by touto provizí, či provizemi, měla být částka 50.000 Kč. Na tento popsaný skutkový stav soud aplikoval ustanovení občanského zákoníku o bezdůvodném obohacení, jak je uvedeno v následujícím odstavci.

8. Hmotně právní posouzení věci spočívalo v ustanovení § 2991 až § 3005 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) o bezdůvodném obohacení, kdy podle § 2991 odst. 1 o. z. platí, že:„ Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“. Podle § 2991 odst. 2 o. z., platí, že„ Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“ 9. Zbývající částku jistiny ve výši 50.000 Kč soud přiznal z titulu bezdůvodného obohacení, protože se neprokázalo prakticky ani uzavření smlouvy o zprostředkování, jejíž uzavření tvrdil žalovaný, ale k tomuto svému tvrzení nepředložil žádné relevantní důkazy, ale neprokázalo se ani uzavření kupní smlouvy, jejíž uzavření tvrdil žalobce, přičemž však z kontextu a skutkového děje je pravděpodobnější uzavření kupní smlouvy, jejíž uzavření by bylo lze dovodit z e-mailové komunikace (na čl. 77 – 78 spisu), která byla podrobněji rozebrána výše v rámci hodnocení jednotlivých důkazních prostředků. Soud je však přesvědčen, že najisto postavené je však pouze bezdůvodné obohacení, kteréžto je hlavním právním důvodem vyhovění žalobě.

10. Právní posouzení věci ohledně úroků z prodlení spočívalo v ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku dle kterého:„ Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“ ve spojení s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k prvnímu dni prodlení s plněním peněžitého dluhu dle kterého platí, že:,,Výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů.“ Výše repo sazby je soudu známa z jeho činnosti. V této sazbě (dané shora uvedeným prováděcím předpisem) tedy soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci úroky z prodlení.

11. Soud naopak zamítl nárok žalobce ve výši 1.200 Kč představující tzv. náklady spojené s uplatněním pohledávky požadované podle ustanovení § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., neboť v daném případě je žalobce požadoval za uplatnění nároku na zákonné úroky z prodlení, které však nejsou samostatným nárokem, respektive samostatnou pohledávkou za situace, kdy je žalována i jistina, z níž jsou tyto zákonné úroky z prodlení požadovány, tak, jak je tomu přesně v daném případě. Jiná by byla situace, kdyby jediným žalovaným nárokem byly právě jenom zákonné úroky z prodlení.

12. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší.

13. Vzhledem k tomu, že žalobce vzal žalobu částečně zpět, co do části jistiny v rozsahu uvedeném ve výroku I. tohoto rozsudku, rozhodl soud v souladu s ust. § 10 odst. 4 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, o vrácení přeplatku soudního poplatku ve výši 7.408 Kč, neboť řízení bylo částečně ve výše uvedeném rozsahu zastaveno před prvním jednáním co do částky 165.000 Kč a předmětem řízení tak zůstala pouze částka 50.000 Kč.

14. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy žalobci, který měl ve věci plný úspěch (částečné zastavení řízení bylo učiněno proto, že žalobce vzal žalobu částečně zpět z důvodu úhrady částky 165.000 Kč žalovaným žalobci až po podání žaloby, tzn., že žalobce byl v celém rozsahu řízení úspěšný), přiznal plnou náhradu nákladů řízení ve výši 64.903,18 Kč Tyto náklady jsou tvořeny: zaplaceným soudním poplatkem ze žaloby 2.000 Kč dle zákona o soudních poplatcích (zbývající po částečném vrácení soudního poplatku ve výši 7.408 Kč v důsledku částečného zastavení řízení po podání žaloby), odměnou za zastoupení advokátem 46.020 Kč za čtyři úkony právní služby po 9.180 Kč, dle § 7 bod 6, § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (zde soud vycházel z tarifní hodnoty 215.000 Kč bez příslušenství, které v daném případě bylo představováno zákonnými úroky z prodlení, které však nebyly žalovány jako samostatný nárok, tzn. samostatnou žalobou, ale pouze jako příslušenství hlavní pohledávky) – jednalo se o tyto úkony:

1. úkon příprava a převzetí zastoupení dne [datum], 2. úkon výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne [datum], 3. úkon žaloba – návrh na vydání EPR ze dne [datum], 4. úkon částečné zpětvzetí žaloby a návrh na změnu žaloby ze dne [datum]), za dva úkony právní služby po 3.100 Kč, dle § 7 bod 5, § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (zde soud vycházel z tarifní hodnoty 50.000 Kč bez příslušenství, které v daném případě bylo představováno zákonnými úroky z prodlení, které však nebyly žalovány jako samostatný nárok, tzn. samostatnou žalobou, ale pouze jako příslušenství hlavní pohledávky) – jednalo se o tyto úkony:

1. úkon účast u ústního jednání dne [datum], 2. úkon účast u ústního jednání dne [datum]) a za dva úkony právní služby po 1.550 Kč, dle § 7 bod 5, § 11 odst. 1, 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (zde soud vycházel z tarifní hodnoty 50.000 Kč bez příslušenství, které v daném případě bylo představováno zákonnými úroky z prodlení, které však nebyly žalovány jako samostatný nárok, tzn. samostatnou žalobou, ale pouze jako příslušenství hlavní pohledávky, avšak zde přiznal pouze jednu polovinu plné hodnoty úkonu, tzn. 3.100 Kč: 2 = 1.150 Kč) – jednalo se o tyto úkony:

1. úkon doplnění žalobce ve formě přípisu navazující na předchozí soudní jednání podané dne [datum], 2. úkon replika žalobce ke sdělení žalované podaná dne [datum]), osmi paušálními náhradami po 300 Kč, tj. 2.400 Kč dle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., cestovným 2.366,10 Kč (za dvě cesty [obec] – [obec] a zpět osobním automobilem na vzdálenost 2 x 198 km, při základní náhradě za použití motorového vozidla 4,40 Kč km, při průměrné spotřebě 10,8 l benzinu 98 oktanů na 100 km a při vyhláškové ceně 1 litru benzinu 31,50 Kč), náhradou za promeškaný čas připadající na výše uvedená dvě jednání činí 1.200 Kč (celkem za 12 půlhodin po 100 Kč) dle § 14 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a 21 % sazbou daně z přidané hodnoty z nákladů 10.917,08 Kč dle § 137 odst. 3 o. s. ř. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení zástupci žalobce.