32 C 308/2022

Plný text

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudcem titul titul Zdeňkem Piskačem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 11.620 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se zamítá co do kapitalizovaného úroku z úvěru ve výši 2.079 Kč, dále co do nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 473 Kč a dále co do smluvní pokuty ve výši 1.620 Kč.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 10.000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 377,26 Kč a dále spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 10.000 Kč od datum do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení ve výši 1.018,35 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce.

1. Žalobce se žalobou domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 11.620 Kč spolu s úrokem z úvěru ve výši 2.079 Kč, dále spolu s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 473 Kč, dále spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 377,26 Kč a dále spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 10.000 Kč od datum do zaplacení – to vše údajně z titulu„ Smlouvy o úvěru“ číslo kterou údajně uzavřel právní předchůdce žalobce, tj. právnická osoba, se žalovanou dne datum, ve znění smlouvy o úvěru téhož čísla uzavřené údajně mezi stejnými smluvními stranami dne datum, na základě které právní předchůdce žalobce údajně poskytl žalované úvěr v celkové výši 10.000 Kč. Žalovaná úvěr údajně vyčerpala, avšak řádně a včas jej nesplatila v dohodnutém termínu, splatnost úvěru nastala dle tvrzení obsažených v žalobě ke dni datum. Dlužná částka ve výši 11.620 Kč byla dle žaloby tvořena následujícími položkami: jistinou 10.000 Kč a smluvní pokutou 1.620 Kč.

2. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku:„ Věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).“. Podle § 1880 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku:„ Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.“. Postoupení pohledávky z původního věřitele na žalobce a tím i právní nástupnictví žalobce měl soud za prokázané následujícími listinami: Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum + Přílohy, Přílohou – Seznamem postoupených pohledávek ze dne datum, Oznámením o postoupení pohledávky ze dne datum + Podacím archem ze den datum, Oznámením o postoupení pohledávky ze dne datum + Podacím archem ze den datum. Tím měl soud za prokázanou aktivní věcnou legitimaci žalobce – tzn., že žalobci svědčí práva z postoupené pohledávky.

3. Žalovaná se k věci nevyjádřila a k ústnímu jednání soudu se bez omluvy nedostavila.

4. Skutkový stav, který byl podrobněji popsán v odstavci prvém odůvodnění tohoto rozsudku, a který je zejména dále popsán níže, byl v řízení zjištěn z důkazů listinných: Odpovědí banky právnická osoba měl soud za prokázané, že účet č. bankovní účet patří žalované + Výpisem z tohoto běžného účtu žalované (na čl. 25 – 27 + na čl. 30 – 31) měl soud za prokázané, že na tento účet žalované byly z účtu právního předchůdce žalobce poukázány následující platby: platba ve výši 3.000 Kč dne datum, platba ve výši 2.000 Kč dne datum, platba ve výši 2.000 Kč dne datum, a platba ve výši 2.000 Kč dne datum. Odpovědí banky právnická osoba měl soud za prokázané, že účet č. bankovní účet patří žalované + Výpisem z tohoto běžného účtu žalované měl soud za prokázané, že na tento účet žalované byla z účtu právního předchůdce žalobce poukázána platba ve výši 1.000 Kč dne datum. Smlouvou o úvěru číslo ze dne datum + Smlouvou o úvěru číslo ze dne datum – nepodepsanou žalovanou, měl soud za prokázané pouze to, že nebyly vlastnoručně podepsány žalovanou, nebyly opatřeny ani zaručeným elektronickým podpisem žádného z účastníků. Soud proto neměl za prokázaný obsah smluv, neboť neměl za prokázané, že tyto smlouvy skutečně uzavřela žalovaná, případně zda byly vůbec uzavřeny. Výpisy z účtu právního předchůdce žalobce měl soud za prokázané, že z účtu právního předchůdce žalobce byla na tento účet žalované č. bankovní účet poukázána platba ve výši 1.000 Kč dne datum, a dále to, že z účtu právního předchůdce žalobce byly na účet žalované č. bankovní účet poukázány následující platby: platba ve výši 3.000 Kč dne datum, platba ve výši 2.000 Kč dne datum, platba ve výši 2.000 Kč dne datum, a platba ve výši 2.000 Kč dne datum. Obchodními podmínkami právnická osoba měl soud za prokázané znění těchto podmínek. Výpisem úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky ze dne datum měl soud za prokázané, že žalobce v rámci mimosoudního vymáhání pohledávky odeslal žalované jeden dopis, a dále že pověřený terénní pracovník žalobce dvakrát navštívil žalovanou v jejím bydlišti na kontaktní adrese. Předáním do advokátní kanceláře ze dne datum měl soud za prokázané, že žalobce předal vymáhání pohledávky svému zástupci. Upomínkou ze dne datum + Opakovanou výzvou k úhradě ze dne datum + Předžalobní výzvou k okamžité úhradě dluhu ze dne datum měl soud za prokázané, že právní předchůdce žalobce sám vyzval žalovanou celkem třikrát k úhradě dlužné částky. Výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne datum učiněnou zástupcem žalobce + Podacím archem ze dne datum měl soud za prokázané, že žalobce před podáním žaloby řádně vyzval prostřednictvím svého zástupce žalovanou k dobrovolné úhradě dluhu, a že se tato výzva žalované dostala do dispozice.

5. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru o skutkovém stavu, kdy soud měl za prokázané pouze to, že na účet žalované č. bankovní účet byla z účtu právního předchůdce žalobce poukázána platba ve výši 1.000 Kč dne datum, a dále to, že z účtu právního předchůdce žalobce byly na účet žalované č. bankovní účet poukázány platby v celkové výši 9.000 Kč, a to v období od datum do datum, a to údajně z titulu v žalobě uvedených smluv o úvěru. Soud používá slovo údajně z toho důvodu, že soud nemá najisto postaveno, že smlouvy o úvěru uzavřela s právním předchůdcem žalobce skutečně žalovaná, neboť přístupové údaje k účtu mohly být zneužity třetí osobou, jak už se s tím soud ve své praxi opakovaně setkal, například osobou, která s majitelem účtu žije ve stejné domácnosti, stejně tak mohou být zneužity další doklady, jako je občanský průkaz a jak tomu mohlo být i v tomto posuzovaném případě. Smlouvy o úvěru nebyly žalovanou podepsány a soud tak neměl za prokázaný ani obsah smluv, se kterým žalovaná údajně souhlasila, to že žalobce tvrdil, že žalovaná podepsala smlouvy elektronicky, nepovažuje soud za prokázání toho, zda tento úkon – právní jednání, žalovaná skutečně učinila. Soud tak nemá najisto postavené ani to, že žadatelem o úvěr byla skutečně žalovaná a najisto postavené měl pouze, že částky výše uvedené došly na bankovní účty, které byly vedeny na jméno žalované, to znamená, že žalovaná byla prokazatelně majitelkou uvedených účtů č. bankovní účet a č. bankovní účet ve výše uvedeném období, jak soudu na dotaz sdělila právnická osoba Jinak řečeno, není jisté, s kým byly smlouvy o úvěru uzavřeny, ale pouze to, komu byly vyplaceny výše uvedené částky. Soud tak žalobci přiznal podle dále uvedených právních norem pouze jistinu dluhu ve výši 10.000 Kč a z ní zákonné úroky z prodlení ve výši, z částek a za období, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku. Částku 10.000 Kč soud žalobci přiznal nikoliv z titulu tvrzených smluv o úvěru, ale z titulu bezdůvodného obohacení na straně žalované. Z výše uvedeného tak vyplývá i to, že nároky žalobce na zaplacení nákladů spojených s uplatněním pohledávky, smluvní pokuty a úroků z úvěru, jak jsou uvedeny ve výroku I. tohoto rozsudku, soud jako nedůvodně uplatněné zamítl, neboť vyplývají z neplatné úvěrové smlouvy.

6. Hmotně právní posouzení věci spočívalo v ustanovení § 2991 až § 3005 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) o bezdůvodném obohacení, kdy podle § 2991 odst. 1 o. z. platí, že:„ Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“. Podle § 2991 odst. 2 o. z., platí, že„ Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“ 7. Právní posouzení věci ohledně zákonných úroků z prodlení spočívalo v ust. § 1970, podle kterého platí, že: Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., dle kterého: Výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. V této sazbě (dané shora uvedeným prováděcím předpisem) tedy soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci úroky z prodlení.

8. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší.

9. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého: Měl-li účastník řízení úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Pro posouzení úspěchu a neúspěchu účastníků řízení soud porovnával předmět řízení – jak byl uveden v žalobě (celkem do dne vyhlášení rozsudku 15.232,26 Kč) a předmět řízení – který zůstal po částečném zamítnutí žaloby (celkem do dne vyhlášení rozsudku 11.060,26 Kč). Přičemž předmětem řízení je vždy souhrn žalovaných částek a příslušenství, tj. zde úroků z prodlení, úroků z úvěru a smluvní pokuty. V daném případě měl žalobce úspěch pouze částečný, a to v rozsahu 72,61 %, neúspěch žalobce, a tudíž úspěch žalované tak činil 27,39 %. Odečtením úspěchu žalované od úspěchu žalobce, dospěl soud k procentuální výši nákladů řízení, které soud jako oprávněné žalobci přiznal ve výši 45,22 %, a to z celkových, tzn. ještě poměrně nesnížených nákladů řízení, které činily 2.252 Kč, tzn., že soud žalobci přiznal na náhradě nákladů řízení částku 1.018,35 Kč. Celkové (tedy ještě poměrně nesnížené) náklady řízení byly tvořeny: zaplaceným soudním poplatkem ze žaloby 800 Kč dle zákona o soudních poplatcích, odměnou za zastoupení advokátem 900 Kč za tři úkony právní služby po 300 Kč dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (soud považuje za vhodné připomenout, že ohledně nákladů řízení aplikoval ustanovení § 14b advokátního tarifu vzhledem k tomu, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně, jímž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, v němž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50.000 Kč a úspěšnému žalobci, v němž byla přiznána náhrada nákladů řízení), třemi paušálními náhradami výdajů po 100 Kč, tj. 300 Kč, dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. a 21 % sazbou daně z přidané hodnoty z nákladů zastoupení 252 Kč dle § 137 odst. 3 o. s. ř. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaná povinna zaplatit náhradu nákladů řízení zástupci žalobce Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím soudu podepsaného. Nebude-li plněno dobrovolně, co ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, lze se jeho splnění domáhat návrhem na nucený výkon rozhodnutí dle příslušných ustanovení občanského soudního řádu nebo řádu exekučního, zák. č. 120/2001 Sb.