32 C 308/2022

Plný text

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudcem titul titul Zdeňkem Piskačem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 11.620 Kč s příslušenstvím <b>I. Žaloba se zamítá co do kapitalizovaného úroku z úvěru ve výši 2.079 Kč, dále co do nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 473 Kč a dále co do smluvní pokuty ve výši 1.620 Kč.</b> <b>II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 10.000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 377,26 Kč a dále spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 10.000 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>III. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení ve výši 1.018,35 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce.</b> 1. Žalobce se žalobou domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 11.620 Kč spolu s úrokem z úvěru ve výši 2.079 Kč, dále spolu s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 473 Kč, dále spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 377,26 Kč a dále spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 10.000 Kč od [datum] do zaplacení – to vše údajně z titulu„ Smlouvy o úvěru“ [číslo] kterou údajně uzavřel právní předchůdce žalobce, tj. [právnická osoba], se žalovanou dne [datum], ve znění smlouvy o úvěru téhož čísla uzavřené údajně mezi stejnými smluvními stranami dne [datum], na základě které právní předchůdce žalobce údajně poskytl žalované úvěr v celkové výši 10.000 Kč. Žalovaná úvěr údajně vyčerpala, avšak řádně a včas jej nesplatila v dohodnutém termínu, splatnost úvěru nastala dle tvrzení obsažených v žalobě ke dni [datum]. Dlužná částka ve výši 11.620 Kč byla dle žaloby tvořena následujícími položkami: jistinou 10.000 Kč a smluvní pokutou 1.620 Kč.

2. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku:„ Věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).“. Podle § 1880 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku:„ Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.“. Postoupení pohledávky z původního věřitele na žalobce a tím i právní nástupnictví žalobce měl soud za prokázané následujícími listinami: Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] + Přílohy, Přílohou – Seznamem postoupených pohledávek ze dne [datum], Oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum] + Podacím archem ze den [datum], Oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum] + Podacím archem ze den [datum]. Tím měl soud za prokázanou aktivní věcnou legitimaci žalobce – tzn., že žalobci svědčí práva z postoupené pohledávky.

3. Žalovaná se k věci nevyjádřila a k ústnímu jednání soudu se bez omluvy nedostavila.

4. Skutkový stav, který byl podrobněji popsán v odstavci prvém odůvodnění tohoto rozsudku, a který je zejména dále popsán níže, byl v řízení zjištěn z důkazů listinných: Odpovědí banky [právnická osoba] měl soud za prokázané, že účet č. [bankovní účet] patří žalované + Výpisem z tohoto běžného účtu žalované (na čl. 25 – 27 + na čl. 30 – 31) měl soud za prokázané, že na tento účet žalované byly z účtu právního předchůdce žalobce poukázány následující platby: platba ve výši 3.000 Kč dne [datum], platba ve výši 2.000 Kč dne [datum], platba ve výši 2.000 Kč dne [datum], a platba ve výši 2.000 Kč dne [datum]. Odpovědí banky [právnická osoba] měl soud za prokázané, že účet č. [bankovní účet] patří žalované + Výpisem z tohoto běžného účtu žalované měl soud za prokázané, že na tento účet žalované byla z účtu právního předchůdce žalobce poukázána platba ve výši 1.000 Kč dne [datum]. Smlouvou o úvěru [číslo] ze dne [datum] + Smlouvou o úvěru [číslo] ze dne [datum] – nepodepsanou žalovanou, měl soud za prokázané pouze to, že nebyly vlastnoručně podepsány žalovanou, nebyly opatřeny ani zaručeným elektronickým podpisem žádného z účastníků. Soud proto neměl za prokázaný obsah smluv, neboť neměl za prokázané, že tyto smlouvy skutečně uzavřela žalovaná, případně zda byly vůbec uzavřeny. Výpisy z účtu právního předchůdce žalobce měl soud za prokázané, že z účtu právního předchůdce žalobce byla na tento účet žalované č. [bankovní účet] poukázána platba ve výši 1.000 Kč dne [datum], a dále to, že z účtu právního předchůdce žalobce byly na účet žalované č. [bankovní účet] poukázány následující platby: platba ve výši 3.000 Kč dne [datum], platba ve výši 2.000 Kč dne [datum], platba ve výši 2.000 Kč dne [datum], a platba ve výši 2.000 Kč dne [datum]. Obchodními podmínkami [právnická osoba] měl soud za prokázané znění těchto podmínek. Výpisem úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky ze dne [datum] měl soud za prokázané, že žalobce v rámci mimosoudního vymáhání pohledávky odeslal žalované jeden dopis, a dále že pověřený terénní pracovník žalobce dvakrát navštívil žalovanou v jejím bydlišti na kontaktní adrese. Předáním do advokátní kanceláře ze dne [datum] měl soud za prokázané, že žalobce předal vymáhání pohledávky svému zástupci. Upomínkou ze dne [datum] + Opakovanou výzvou k úhradě ze dne [datum] + Předžalobní výzvou k okamžité úhradě dluhu ze dne [datum] měl soud za prokázané, že právní předchůdce žalobce sám vyzval žalovanou celkem třikrát k úhradě dlužné částky. Výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne [datum] učiněnou zástupcem žalobce + Podacím archem ze dne [datum] měl soud za prokázané, že žalobce před podáním žaloby řádně vyzval prostřednictvím svého zástupce žalovanou k dobrovolné úhradě dluhu, a že se tato výzva žalované dostala do dispozice.

5. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru o skutkovém stavu, kdy soud měl za prokázané pouze to, že na účet žalované č. [bankovní účet] byla z účtu právního předchůdce žalobce poukázána platba ve výši 1.000 Kč dne [datum], a dále to, že z účtu právního předchůdce žalobce byly na účet žalované č. [bankovní účet] poukázány platby v celkové výši 9.000 Kč, a to v období od [datum] do [datum], a to údajně z titulu v žalobě uvedených smluv o úvěru. Soud používá slovo údajně z toho důvodu, že soud nemá najisto postaveno, že smlouvy o úvěru uzavřela s právním předchůdcem žalobce skutečně žalovaná, neboť přístupové údaje k účtu mohly být zneužity třetí osobou, jak už se s tím soud ve své praxi opakovaně setkal, například osobou, která s majitelem účtu žije ve stejné domácnosti, stejně tak mohou být zneužity další doklady, jako je občanský průkaz a jak tomu mohlo být i v tomto posuzovaném případě. Smlouvy o úvěru nebyly žalovanou podepsány a soud tak neměl za prokázaný ani obsah smluv, se kterým žalovaná údajně souhlasila, to že žalobce tvrdil, že žalovaná podepsala smlouvy elektronicky, nepovažuje soud za prokázání toho, zda tento úkon – právní jednání, žalovaná skutečně učinila. Soud tak nemá najisto postavené ani to, že žadatelem o úvěr byla skutečně žalovaná a najisto postavené měl pouze, že částky výše uvedené došly na bankovní účty, které byly vedeny na jméno žalované, to znamená, že žalovaná byla prokazatelně majitelkou uvedených účtů č. [bankovní účet] a č. [bankovní účet] ve výše uvedeném období, jak soudu na dotaz sdělila [právnická osoba] Jinak řečeno, není jisté, s kým byly smlouvy o úvěru uzavřeny, ale pouze to, komu byly vyplaceny výše uvedené částky. Soud tak žalobci přiznal podle dále uvedených právních norem pouze jistinu dluhu ve výši 10.000 Kč a z ní zákonné úroky z prodlení ve výši, z částek a za období, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku. Částku 10.000 Kč soud žalobci přiznal nikoliv z titulu tvrzených smluv o úvěru, ale z titulu bezdůvodného obohacení na straně žalované. Z výše uvedeného tak vyplývá i to, že nároky žalobce na zaplacení nákladů spojených s uplatněním pohledávky, smluvní pokuty a úroků z úvěru, jak jsou uvedeny ve výroku I. tohoto rozsudku, soud jako nedůvodně uplatněné zamítl, neboť vyplývají z neplatné úvěrové smlouvy.

6. Hmotně právní posouzení věci spočívalo v ustanovení § 2991 až § 3005 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) o bezdůvodném obohacení, kdy podle § 2991 odst. 1 o. z. platí, že:„ Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“. Podle § 2991 odst. 2 o. z., platí, že„ Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“ 7. Právní posouzení věci ohledně zákonných úroků z prodlení spočívalo v ust. § 1970, podle kterého platí, že: Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., dle kterého: Výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. V této sazbě (dané shora uvedeným prováděcím předpisem) tedy soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci úroky z prodlení.

8. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší.

9. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého: Měl-li účastník řízení úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Pro posouzení úspěchu a neúspěchu účastníků řízení soud porovnával předmět řízení – jak byl uveden v žalobě (celkem do dne vyhlášení rozsudku 15.232,26 Kč) a předmět řízení – který zůstal po částečném zamítnutí žaloby (celkem do dne vyhlášení rozsudku 11.060,26 Kč). Přičemž předmětem řízení je vždy souhrn žalovaných částek a příslušenství, tj. zde úroků z prodlení, úroků z úvěru a smluvní pokuty. V daném případě měl žalobce úspěch pouze částečný, a to v rozsahu 72,61 %, neúspěch žalobce, a tudíž úspěch žalované tak činil 27,39 %. Odečtením úspěchu žalované od úspěchu žalobce, dospěl soud k procentuální výši nákladů řízení, které soud jako oprávněné žalobci přiznal ve výši 45,22 %, a to z celkových, tzn. ještě poměrně nesnížených nákladů řízení, které činily 2.252 Kč, tzn., že soud žalobci přiznal na náhradě nákladů řízení částku 1.018,35 Kč. Celkové (tedy ještě poměrně nesnížené) náklady řízení byly tvořeny: zaplaceným soudním poplatkem ze žaloby 800 Kč dle zákona o soudních poplatcích, odměnou za zastoupení advokátem 900 Kč za tři úkony právní služby po 300 Kč dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (soud považuje za vhodné připomenout, že ohledně nákladů řízení aplikoval ustanovení § 14b advokátního tarifu vzhledem k tomu, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně, jímž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, v němž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50.000 Kč a úspěšnému žalobci, v němž byla přiznána náhrada nákladů řízení), třemi paušálními náhradami výdajů po 100 Kč, tj. 300 Kč, dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. a 21 % sazbou daně z přidané hodnoty z nákladů zastoupení 252 Kč dle § 137 odst. 3 o. s. ř. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaná povinna zaplatit náhradu nákladů řízení zástupci žalobce