32 C 310/2025

Plný text

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Zdeňkem Piskačem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 14 793 Kč

I. Žaloba se zamítá co do , částka, .

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni , částka, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení , částka, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni , částka, – to vše z titulu „Smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru“, která byla údajně uzavřena žalobkyní a žalovanou dne , datum, , na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované revolvingový spotřebitelský úvěr až do výše úvěrového limitu (úvěrového rámce) , částka, s možností postupného čerpání. Žalovaná úvěr vyčerpala ve výši , částka, , avšak řádně a včas jej nesplácela dohodnutým způsobem, žalobkyně proto využila svého oprávnění, od smlouvy odstoupila, pohledávku zesplatnila ke dni , datum, a vyzvala žalovanou k dobrovolné okamžité úhradě dluhu. Žalovaná uhradila , částka, . Dlužná částka , částka, byla dle žaloby tvořena jistinou úvěru , částka, .

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Zástupce žalobkyně k dotazu soudu ve svém písemném vyjádřením doručené soudu dne , datum, doplnil svá žalobní tvrzení o to, jak byla před uzavřením úvěrové smlouvy ze strany žalobkyně prověřena úvěruschopnost žalované. Zástupce žalobkyně uvedl, že před uzavřením úvěrové smlouvy prověřila majetkovou situaci žalované, její bytové poměry, její výdaje a současně žalovanou prověřila v dostupných registrech. Žalobkyně však nedodala žádné jiné listinné důkazní prostředky nad rámec těch, které již předtím přiložila k žalobě.

4. Oběma účastníkům bylo doručeno usnesení spolu s výzvou, aby se ve lhůtě 7 dnů od jeho doručení vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání, současně byli poučeni, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně ani žalovaná se ve stanovené lhůtě nevyjádřily, soud proto dospěl k závěru, že jsou splněny podmínky pro rozhodnutí věci bez nařízení jednání podle § 115a o. s. ř.

5. Skutkový stav, který byl podrobněji popsán v odstavci prvém odůvodnění tohoto rozsudku, a který je zejména dále popsán níže, byl v řízení zjištěn z důkazů listinných:„Smlouvou o revolvingovém spotřebitelském úvěru“ ze dne , datum, měl soud za prokázané uzavření této smlouvy mezi žalobkyní a žalovanou a její znění, zejména výši úvěrového limitu (úvěrového rámce) , částka, , s úrokovou sazbou 0 % ročně, s výší splátky 100 % z vyčerpaného limitu, splatnost jednotlivých splátek vždy ke 20 dni následujícího měsíce, přičemž 0% úročení platilo v případě, že celý úvěrový rámec , částka, žalovaná splatí do 20. dne následujícího měsíce, pak i RPSN bude 0 %, v případě, že by se žalovaná rozhodla vyčerpaný úvěrový limit splácet ve 12 měsíčních splátkách, bude průměrná měsíční splátka , částka, s tím, že poslení splátka se budel lišit, splátky jsou splatné ke 20. dni v měsíci s tím, že první splátka je splatná v měsíci následujícím po dni čerpání a poslední splátka bude uhrazena předčasně 12. den měsíce. Celkem za poplatky za posunutí splatnosti by v takovém případě uhradila žalovaná , částka, a celkově by tak uhradila , částka, a RPSN ba tak činila 37,25 %.Výpisem z úvěrového účtu žalované – vyúčtování – měl soud za prokázané, že žalovaná v průběhu smluvního vztahu vyčerpala celkem , částka, a že žalovaná vrátila , částka, .Ceníkem poplatků měl soud za zjištěné výše jednotlivých poplatků, avšak vzhledem k tomu, že soud posoudil smlouvu jako neplatnou, nebylo toto zjištění významné pro rozhodnutí ve věci.Listinou: „Kudy tečou půjčené peníze při placení mallpay kartou?“ měl soud za prokázaný obsah této listiny, ale nikoliv to, zda se s ní žalované seznámila, avšak vzhledem k tomu, že soud posoudil smlouvu jako neplatnou, nebylo toto zjištění významné pro rozhodnutí ve věci.Zesplatněním dluhu a odstoupením od smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, – měl soud za prokázané, že žalobkyně od smlouvy řádně odstoupila, odstoupení zaslala řádně žalované o čemž svědčí Potvrzení o odeslání doporučené zásilky ze dne , datum, , tzn. že žalované se tato zásilka dostala do dispozice.Předžalobní výzvou ze dne , datum, učiněnou žalobkyní + Podacím lístkem ze dne , datum, měl soud za prokázané, že žalované byla zaslána tato výzva a že se jí dostala do dispozice.Výzvou k úhradě – Předžalobní upomínkou ze dne , datum, učiněnou zástupcem žalobkyně + Potvrzením o odeslání doporučené zásilky ze dne , datum, měl soud za prokázané, že žalované byla zaslána tato výzva a že se jí dostala do dispozice.Listinou: „Data dodaná bankou ze dne , datum, “ měl soud za prokázaný, že žalobkyně tímto způsobem ověřila totožnost žalované před uzavřením smlouvy o úvěru, přičemž na téže listině je i část nazvaná Data dodaná zákazníkem, z níž byly patrné pouze základní údaje o žalované, ale nic ke zjišťování úvěruschopnosti z této listiny nevyplývá.Listinou: „BudgetBakers – bankovní účet“ za období od , datum, do , datum, soud zjistil, že příjmy žalované v tomto období činily celkem , částka, a zůstatek na účtu byl , částka, a ostatní výdaje , částka, , dále tu byly uvedeny sázky v minimální výši. Z této listiny, ale naprosto není zřejmé z jakých zdrojů příjmy pocházely, když se jednalo o příjmy od několika desetikorun, přes příjmy v řádu stokorun až jednotek tisíc korun až po jeden příjem , částka, – vzhledem k tomu, že se jedná o příjmy v takto velikém rozpětí a značně nerovnoměrných výších, má soud za to, že jde povětšinou o náhodné příjmy u nichž vůbec není patrný jejich zdroj a je pravděpodobné, že se jedná o výplaty mikro půjček nebo výplaty dalších spotřebitelských úvěrů, což jsou příjmy, které rozhodně není možné počítat do řádných pravidelných příjmů žalované. Zastření původu těchto kladných pohybů na účtu žalované rozhodně nesvědčí o její úvěruschopnosti.Výpisem z registru klientských informací ze dne , datum, měl soud za prokázané, že dotaz na NRKI/BRKI byl učiněn s odpovědí – v pořádku. Avšak ze seznamu kontraktů vyplývalo, že žalovaná opakovaně žádá o úvěry: 1) žádost o osobní úvěr ve výši , částka, se 120 splátkami ze dne , datum, – žádost byla odmítnuta, 2) žádost o kreditní kartu splátkovou s úvěrovým rámcem , částka, ze dne , datum, a 3) žádost o kreditní kartu splátkovou s úvěrovým rámcem , částka, ze dne , datum, – tato žádost byla odvolána. To svědčí o tom, že žalovaná žádala v uvedeném období o další úvěrové produkty – což rovněž rozhodně nesvědčí o její úvěruschopnosti.

6. Z výpisu řízení EXE a E je patrné, že proti žalované nebyla v době před uzavřením smlouvy o úvěru ani v době po jejím uzavření zahájena žádná exekuční řízení EXE ani řízení E.

7. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru o skutkovém stavu, kdy soud měl za prokázané to, že žalované byla poskytnuta částka , částka, v období od , datum, do , datum, a to převody na účty obchodníků – vybraných e-shopů, u kterých žalovaná nakupovala zboží a služby za které platila formou , právnická osoba, platbami, žalovaná vrátila pouze , částka, ve stejném období. Je nesporné, že žalované byly finanční prostředky poskytnuty jakožto spotřebiteli ze strany žalobkyně, tj. podnikatelky, jejímž předmětem podnikání je poskytování spotřebitelských úvěrů, tedy že se jednalo o spotřebitelský úvěr. Žalobkyně neprokázala, že se v rámci jednání o uzavření úvěrové smlouvy řádně zabývala úvěruschopností žalované, tj. neprokázala, že zjišťovala řádně relevantní informace o žalované, znala sice faktickou výši jejích příjmů v krátkém období pouze 28 dnů před uzavřením smlouvy o úvěru – o tomto podrobněji u rozebrání jednotlivých důkazních prostředků – viz výše, ale neznala výdaje ani množství a výši dalších případných závazků. Žalobkyně nijak nezjišťovala zdroje příjmů žalované – o tomto podrobněji u rozebrání jednotlivých důkazních prostředků – viz výše. Z předložených listin je evidentní, že žalobkyně nedostatečně ověřoval jak příjmy, tak výdaje žalované, a spokojila se v tomto podstatném ohledu převážně s tvrzením žalované. Z výpisu z účtu žalované je zřejmé, žalovaná před tím, než žalovaná čerpala úvěr od žalobkyně i v předchozím období se žalovaná čerpala další úvěry před tím, než uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru se žalobkyní a rovněž sázela na internetu. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně řádně neověřila úvěruschopnost žalované a tuto zejména řádně neposoudila, v důsledku čehož poskytla úvěr osobě, která evidentně úvěruschopná nebyla.Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:

8. Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne , datum, ve věci sp. zn. C-679/18 zaujal stanovisko, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne , datum, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

9. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , spisová značka, , ze dne , datum, věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze , právnická osoba, ), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

10. Přestože shora uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu odkazuje na starý zákon o spotřebitelském úvěru, tak soud je toho názoru, že není sebemenší důvod nepostupovat obdobně i podle nového zákona o spotřebitelském úvěru.

11. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

12. Podle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb. platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

13. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. Rovněž chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Jelikož nebylo prokázáno, že žalobkyně jakýmkoli způsobem posoudila při jednání o uzavření úvěrové smlouvy úvěruschopnost žalované, a i přes to jí poskytla finanční prostředky, které byly svou povahou spotřebitelským úvěrem, dospěl soud k závěru, že toto právní jednání, byť nedostatečné co do zákonem vyžadované písemné formy, je neplatné.

15. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

16. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

17. S ohledem na shora uvedené dospěl soud k závěru, že žalovaná nemusela neplatnost namítat, naopak soud byl povinen k ní přihlédnout z úřední povinnosti. Podstatné je, že úvěruschopnost nebyla žalobkyní řádně posouzena před poskytnutím úvěru žalované, žalobkyně se vůbec nezabývala majetkovou situací žalované a poskytla úvěr osobě, která evidentně úvěruschopná nebyla.

18. Soud proto věc posoudil podle ustanovení § 2991 až § 3005 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) o bezdůvodném obohacení, kdy podle § 2991 odst. 1 o. z. platí, že: „Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“. Podle § 2991 odst. 2 o. z., platí, že „Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“19. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne , datum, ve věci sp. zn. , spisová značka, , jímž byl posuzován nárok na úroky z prodlení z úvěrové smlouvy neplatné pro nedostatečné posouzení úvěruschopnosti, lze ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká poskytovateli teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (stanovené na základě dohody stran nebo na základě rozhodnutí soudu). Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.

20. Soud dospěl k závěru, že žalované bylo vyplaceno , částka, v období od , datum, do , datum, , žalovaná vrátila pouze , částka, ve stejném období. Soud proto uložil žalované zaplatit žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení rozdíl těchto částek, tj. , částka, , tedy částku, o kterou se žalovaná prokazatelně obohatila. Jelikož soud dospěl k závěru, že žalobkyně před poskytnutím úvěru řádně neověřila úvěruschopnost žalované, zamítl soud nárok žalobkyně na zaplacení ostatních žalobou uplatněných nároků včetně zákonných úroků z prodlení, jak jsou vyčísleny ve výroku I. tohoto rozsudku, neboť tento nárok vzniká až rozhodnutím soudu o přiznání jistiny z titulu bezdůvodného obohacení (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne , datum, ve věci sp. zn. , spisová značka, ).

21. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší.

22. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého: Měl-li účastník řízení úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Pro posouzení úspěchu a neúspěchu účastníků řízení soud porovnával předmět řízení – jak byl uveden v žalobě (celkem do dne vyhlášení rozsudku , částka, ) a předmět řízení – který zůstal po částečném zamítnutí žaloby (celkem do dne vyhlášení rozsudku , částka, ). V daném případě měl žalobce úspěch pouze částečný, a to v rozsahu 83 %, neúspěch žalobce, a tudíž úspěch žalované tak činil 17 %. Odečtením úspěchu žalované od úspěchu žalobkyně, dospěl soud k procentuální výši nákladů řízení, které soud jako oprávněné žalobci přiznal ve výši 66 %, a to z celkových, tzn. ještě poměrně nesnížených nákladů řízení, které činily , částka, , tzn., že soud žalobci přiznal na náhradě nákladů řízení částku , částka, . Celkové (tedy ještě poměrně nesnížené) náklady řízení byly tvořeny: zaplaceným soudním poplatkem ze žaloby , částka, dle zákona o soudních poplatcích, odměnou za zastoupení advokátem , částka, za tři úkony právní služby po , částka, dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (soud pro určení výše odměny za zastoupení a režijního paušálu použil ust. § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, vzhledem k tomu, že žalobce žalobu podal ve formě návrhu podaného na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, přičemž předmětem řízení je peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje , částka, a žalobci v tomto řízení byla přiznána náhrada nákladů řízení), třemi paušálními náhradami po , částka, dle § 14b odst. 6 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., tj. celkem , částka, podle § 14b odst. 5 písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb. a 21 % sazbou daně z přidané hodnoty z nákladů zastoupení , částka, dle § 137 odst. 3 o. s. ř. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaná povinna zaplatit náhradu nákladů řízení zástupci žalobce.