32 C 312/2020

Plný text

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudcem titul titul Zdeňkem Piskačem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 13.675 Kč s příslušenstvím <b>I. Řízení se zastavuje co do částky 68,20 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 3.606,80 Kč od [datum].</b> <b>II. Žaloba se zamítá co do smluvních úroků ve výši 3.106,80 Kč a dále co do náhrady účelně vynaložených nákladů ve výši 500 Kč.</b> <b>III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 10.000 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 10.000 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>IV. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 1.041,78 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobce.</b> 1. Žalobce se původně žalobou domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 13.675 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 13.675 Kč od [datum] do zaplacení – to vše údajně z titulu„ Smlouvy o revolvingovém úvěru“, kterou údajně uzavřel právní předchůdce žalobce, tj. [právnická osoba] se žalovaným dne [datum] (smlouva o úvěru dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku – dále jen o. z.), na základě které právní předchůdce žalobce údajně poskytl žalovanému úvěr ve výši 10.000 Kč. Žalobce dále v žalobě uvedl, že pokud by soud neuznal nárok žalobce na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, ač dle předložené smlouvy šlo o smlouvu o úvěru, požadoval, aby soud tento nárok posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného. Žalovaný úvěr vyčerpal, avšak řádně a včas jej nesplatil v dohodnutém termínu do [datum], splatnost úvěru nastala ke dni [datum]. Dlužná částka ve výši 13.675 Kč byla dle žaloby tvořena následujícími položkami: jistinou 10.000 Kč, částkou 68,20 Kč, smluvními úroky 3.106,80 Kč a tzv. náhradou účelně vynaložených nákladů 500 Kč.

2. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku:„ Věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).“. Podle § 1880 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku:„ Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.“. Postoupení pohledávky z původního věřitele na žalobce a tím i právní nástupnictví žalobce měl soud za prokázané následujícími listinami: Oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] + Podací lístek ze dne [datum], Smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Tím měl soud za prokázanou aktivní věcnou legitimaci žalobce – tzn., že žalobci svědčí práva z postoupené pohledávky.

3. Dříve než soud začal jednat ve věci samé, sdělil žalobce podáním doručeným soudu dne [datum], že žalobu bere částečně zpět v rozsahu uvedeném ve výroku I. tohoto rozsudku. Ohledně částečného zpětvzetí žaloby soud považuje za vhodné připomenout, že žalobce vzal žalobu částečně zpět celkem do částky 68,20 Kč, která nebyla v žalobě ani ve zpětvzetí nijak pojmenována, a dále co do zákonných úroků z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 3.606,80 Kč, přičemž tato částka byla tvořena součtem smluvních úroků z úvěru 3.106,80 Kč a tzv. náhradou účelně vynaložených nákladů 500 Kč. Podle § 96 odst. 1, 2 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) může žalobce vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení (žalobu), a to zčásti nebo zcela. Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popř. v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Jestliže ostatní účastníci řízení se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, rozhodne soud, že zpětvzetí návrhu není účinné. To neplatí, došlo-li ke zpětvzetí návrhu dříve, než začalo jednání. Vzhledem k tomu, že žalobce vzal žalobu částečně zpět ještě před jednáním, postupoval soud v souladu s ust. § 96 odst. 2 o. s. ř. a řízení částečně zastavil, aniž zjišťoval stanovisko žalovaného, neboť by byl případný nesouhlas žalovaného se zpětvzetím neúčinný (§ 96 odst. 4 o. s. ř.). Předmětem řízení po částečném zpětvzetí žaloby a částečném zastavení řízení tak zůstaly nároky žalobce uvedené ve výroku II. tohoto rozsudku.

4. Skutkový stav, který byl podrobněji popsán v odstavci prvém odůvodnění tohoto rozsudku, byl v řízení zjištěn z důkazů listinných: Odpovědí banky [právnická osoba] doručená soudu dne [datum], měl soud za prokázané, že účet č. [bankovní účet] patří žalovanému (na čl. 20) + Výpisem z běžného účtu žalovaného, měl soud za prokázané, že platba od žalobce žalovanému ve výši 4.000 Kč dne [datum] a platba od žalobce žalovanému ve výši 6.000 Kč dne [datum] (na čl. 21 – 22) měl soud za prokázané, že účet č. [bankovní účet] patřil žalovanému dne [datum], kdy od právního předchůdce žalobce na tento účet žalovaného došly platby v celkové výši 10.000 Kč Platební bilancí žalovaného (na čl. 30) měl soud za prokázané, že žalovaný na konto úvěru ničeho neuhradil. Smlouvou o revolvingovém úvěru ze dne [datum] – nepodepsanou žalovaným ani právním předchůdcem žalobce, touto smlouvou měl soud za prokázané pouze to, že nebyla vlastnoručně podepsána žalovaným, ani nebyla opatřena zaručeným elektronickým podpisem. Soud však na druhou stranu neměl za prokázané, zda tuto smlouvu vůbec uzavřel žalovaný a vzhledem k tomu, že nebyla smlouva podepsána, tak soud neměl za prokázaný ani obsah této smlouvy. Obchodními podmínkami společnosti [právnická osoba], měl soud za prokázané znění těchto podmínek, avšak soud nemá jakkoliv za prokázané, že by se s těmito podmínkami žalovaný seznámil. Standardními informace o spotřebitelském úvěru – nepodepsané žalovaným ani právním předchůdcem žalobce neměl soud za prokázané, zda se s těmito podmínkami žalovaný vůbec seznámil za situace, kdy i na této listině chyběl jakýkoliv podpis žalovaného. Platebními informacemi ke dni [datum] měl soud za prokázané, že tuto listinu vytvořil právní předchůdce žalobce a soud z ní zjistil pouze to, že zde byly uvedeny dva tzv. výběry ze dne [datum] ve výši 6.000 Kč a 4.000 Kč, listina však naprosto neprokazuje, že ostatní v listině uvedené částky by byly žalovanému účtovány oprávněně. Informacemi ke smlouvě – v angličtině měl soud za prokázané pouze to, že tato listina obsahuje pouze dluh žalovaného ve výši 4.000 Kč s datem vyplacení [datum]. Výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne [datum] + Podacím lístkem ze dne [datum] měl soud za prokázané, že žalobce sice vyzval žalovaného prostřednictvím svého zástupce k úhradě dluhu před podáním žaloby, ale již neměl za prokázané, že by se tato výzva dostala do dispozice žalovaného, neboť sice byla zaslána doporučenou zásilkou na adresu, která nebyla adresou trvalého pobytu žalovaného evidovanou v Centrální evidenci obyvatel. Historií transakcí ze dne [datum] (na čl. 42) měl soud za prokázané, že z účtu právního předchůdce žalobce odešly dne [datum] na účet žalovaného částky 6.000 Kč a 4.000 Kč. Fotografií žalovaného s občanským průkazem (na čl. 43) měl soud za prokázané, že tuto fotografii někdo zaslal právnímu předchůdci žalobce, avšak soud si není jist, zda na uvedené fotografii je skutečně žalovaný, neboť osoba je sice osobě na občanském průkazu podobná, avšak jistotu v tomto směru soud nemá. Oboustrannou fotokopií občanského průkazu žalovaného (na čl. 44 – 45) měl soud za prokázané, že tuto fotografii někdo zaslal právnímu předchůdci žalobce, avšak soud si není jist, zda je touto osobou byl skutečně žalovaný.

5. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru o skutkovém stavu, kdy soud měl za prokázané pouze to, že na účet žalovaného č. [bankovní účet] byla poskytnuta částka 10.000 Kč, a to převody na tento účet ve výši 4.000 Kč dne [datum] a ve výši 6.000 Kč dne [datum] (že šlo o účet patřící žalovanému, soud zjistil z odpovědi banky na č. l. 20 spisu). Soud používá slovo údajně z toho důvodu, že soud nemá najisto postaveno, že tuto smlouvu o úvěru uzavřel se žalobcem skutečně žalovaný, neboť přístupové údaje k účtu mohly být zneužity třetí osobou, jak už se s tím soud ve své praxi opakovaně setkal, například osobou, která s majitelem účtu žije ve stejné domácnosti, stejně tak mohou být zneužity další doklady, jako je občanský průkaz a jak tomu mohlo být i v tomto posuzovaném případě. Smlouva o úvěru nebyla žalovaným podepsána a soud tak neměl za prokázaný ani obsah smlouvy, se kterým žalovaný údajně souhlasil, to že žalobce tvrdil, že žalovaný podepsal smlouvu elektronicky, nepovažuje soud za prokázání toho, zda tento úkon – právní jednání, žalovaný skutečně učinil. Soud tak nemá najisto postavené ani to, že žadatelem o úvěr byl skutečně žalovaný a najisto postavené měl pouze, že částka 10.000 Kč došla na účet, který byl veden na jméno žalovaného, to znamená, že žalovaný byl prokazatelně majitelem uvedeného účtu č. [bankovní účet] dne [datum], jak soudu na dotaz sdělila [právnická osoba] ve své odpovědi na výzvu soudu došlé soudu dne [datum] (na čl. 20 spisu). Jinak řečeno, není jisté, s kým byla smlouva o úvěru uzavřena, ale pouze to, komu byla vyplacena částka 10.000 Kč. Soud tak žalobci přiznal podle dále uvedených právních norem pouze jistinu dluhu ve výši 10.000 Kč. Částku 10.000 Kč soud žalobci přiznal nikoliv z titulu smlouvy o úvěru, ale z titulu bezdůvodného obohacení na straně žalovaného. Z výše uvedeného tak vyplývá i to, že ostatní nároky žalobcem uplatněné žalobou a po částečném zpětvzetí žaloby a po částečném zastavení řízení, jak jsou vyčísleny ve výroku II tohoto rozsudku, soud jako nedůvodně uplatněné zamítl – soud tak zamítl konkrétně tyto nároky žalobce: smluvní úroky ve výši 3.106,80 Kč a dále náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši 500 Kč.

6. Žalobce na výzvu soudu nedoplnil tvrzení k posouzení úvěruschopnosti žalovaného právním předchůdcem žalobce, přičemž na výzvu soudu, aby předložil důkazní prostředky ke skutečnosti, jak úvěruschopnost žalovaného zjišťoval právní předchůdce žalobce (např. výpisy resp. odpověďmi příslušných evidencí BRKI, NRKI, exekucí a insolvencí) nepředložil žádné důkazní prostředky. Soudu je nadto z jeho úřední činnosti známo, že právní předchůdce žalobce, tj. společnost [právnická osoba], opakovaně poskytuje úvěry lidem, kteří jsou v exekuci, což nelze označit jinak, než jako obchod s chudobou, což je chování, kterému podepsaný soud nebude poskytovat právní ochranu a zároveň jde o takové chování úvěrujícího, které nelze označit za zodpovědné úvěrování.

7. Jak soud zjistil ze své úřední činnosti, tj. nahlédnutím do soudního informačního systému ISAS, v době uzavření smlouvy o úvěru bylo vedeno proti žalovanému více než deset exekucí s počátkem před uzavřením smlouvy v roce 2019, což by právní zástupce žalobce bezpochyby zjistil dotazem na Centrální evidenci exekucí a to za poplatek 15 Kč, a jistil by tak, že žalovaný jednoznačně úvěruschopný nebyl i pokud by to byl skutečně žalovaný, kdo smlouvu o revolvingovém úvěru skutečně uzavřel. A žalovaný není úvěruschopný dosud, protože v soudním systému jsou evidovány exekuce až dosud. O tom, že žalovaný úvěruschopný nebyl, svědčí mimo jiné i fakt, že žalovaný na dluh z titulu smlouvy o úvěru neuhradil ani částečně byť i jedinou splátku. <b>8. Z uvedeného vyplývá, že žalobce, aniž by současně doložil listiny, z nichž údaje o výdajích a závazcích žalovaného právní předchůdce žalobce dovozoval, vycházel z toho, že žalovaný je úvěruschpný. Je zřejmé, že zejména výdaje a závazky žalovaného prověřovány nebyly.</b> 9. Hmotně právní posouzení věci spočívalo v ustanovení § 2991 až § 3005 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) o bezdůvodném obohacení, kdy podle § 2991 odst. 1 o. z. platí, že:„ Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“. Podle § 2991 odst. 2 o. z., platí, že„ Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“ 10. Právní posouzení věci ohledně úroků z prodlení spočívalo v ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku dle kterého:„ Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“ ve spojení s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k prvnímu dni prodlení s plněním peněžitého dluhu dle kterého:,,Výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů.“ Výše repo sazby je soudu známa z jeho činnosti. V této sazbě (dané shora uvedeným prováděcím předpisem) tedy soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci úroky z prodlení.

11. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší.

12. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého: Měl-li účastník řízení úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Pro posouzení úspěchu a neúspěchu účastníků řízení soud porovnával předmět řízení – jak byl uveden v žalobě (celkem do dne vyhlášení rozsudku 15.151,10 Kč) a předmět řízení – který zůstal po částečném zatavení řízení a částečném zamítnutí žaloby (celkem do dne vyhlášení rozsudku 11.079,40 Kč). Přičemž předmětem řízení je vždy souhrn žalovaných částek a příslušenství, tj. zde úroků z prodlení. V daném případě měl žalobce úspěch pouze částečný, a to v rozsahu 73,13 %, neúspěch žalobce a tudíž úspěch žalovaného tak činil 26,87 %. Odečtením úspěchu žalovaného od úspěchu žalobce, dospěl soud k procentuální výši nákladů řízení, které soud jako oprávněné žalobci přiznal ve výši 46,26 %, a to z celkových, tzn. ještě poměrně nesnížených nákladů řízení, které činily 2.252 Kč (vzhledem k tomu, že žalobce podává opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech žaloby na ustáleném vzoru použil soud ohledně nákladů řízení ustanovení § 14b advokátního tarifu) tzn., že soud žalobci přiznal na náhradě nákladů řízení částku 1.041,78 Kč. Celkové (tedy ještě poměrně nesnížené) náklady řízení byly tvořeny: zaplaceným soudním poplatkem ze žaloby 800 Kč dle zákona o soudních poplatcích, odměnou za zastoupení advokátem 900 Kč za tři úkony právní služby po 300 Kč dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (soud pro určení výše odměny za zastoupení a režijního paušálu použil ust. § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, vzhledem k tomu, že žalobce žalobu podal ve formě návrhu podaného na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, přičemž předmětem řízení je peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50.000 Kč a žalobci v tomto řízení byla přiznána náhrada nákladů řízení) třemi režijními paušály po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., tj. celkem 300 Kč a 21 % sazbou daně z přidané hodnoty z nákladů zastoupení 252 Kč dle § 137 odst. 3 o. s. ř. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení zástupkyni žalobce.