32 C 314/2021

Plný text

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudcem titul titul Zdeňkem Piskačem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 14.254 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se zamítá co do částky 4.254 Kč.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 10.000 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 393,19 Kč a dále spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 10.000 Kč od datum do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 904,40 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobce.

1. Žalobce se domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 14.254 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 393,19 Kč a dále spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 10.000 Kč od datum do zaplacení – to vše z titulu„ Smlouvy o spotřebitelském úvěru“ číslo kterou údajně uzavřel žalobce se žalovaným dne datum (v elektronické podobě), na základě které údajně žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 10.000 Kč. Žalovaný údajně úvěr vyčerpal, avšak řádně a včas jej nesplatil v dohodnutém termínu do 14 dnů, splatnost úvěru nastala ke dni datum. Dlužná částka ve výši 14.254 Kč byla dle žaloby tvořena následujícími položkami: jistinou 10.000 Kč, poplatkem za poskytnutí úvěru 2.294 Kč a smluvní pokutou 1.960 Kč.

2. Žalovaný se k věci nevyjádřil a k ústnímu jednání soudu se bez omluvy nedostavil.

3. Skutkový stav, který byl podrobněji popsán v odstavci prvém odůvodnění tohoto rozsudku, byl v řízení zjištěn z důkazů listinných: právnická osoba doručená soudu dne datum, měl soud za prokázané, že účet č. bankovní účet patří žalovanému (na čl. 20) + Výpisem z běžného účtu žalovaného, měl soud za prokázanou platbu od žalobce žalovanému 10.000 Kč dne datum (na čl. 21). Potvrzením o provedené odchozí platbě ze dne datum ve výši 10.000 Kč na účet žalovaného – zde není uvedeno datum platby, pouze datum vydání potvrzení měl soud za prokázané, že žalobce tuto částku zaslal na účet žalovaného, jak vyplývá i z výše uvedené odpovědi banky. Smlouvou o spotřebitelském úvěru číslo ze dne datum – nepodepsanou žalovaným měl soud za prokázané, že tato smlouva nebyla žalovaným vlastnoručně podepsána a soud tak nemá za prokázané, s kým skutečně byla smlouva podepsána a dále tak soud ani nemá za prokázaný obsah této smlouvy, neboť tato se pohybovala pouze ve virtuálním prostoru a soud tak nemá najisto postaveno, s jakým zněním smlouvy eventuálně ten, kdo smlouvu elektronicky podepisoval, vyslovil souhlas. Výzvou k úhradě dluhu, předžalobní upomínka podle § 142 učiněnou zástupkyní žalobce ze dne datum (zasláno e-mailem) měl soud za prokázané, že žalobce prostřednictvím zástupkyně řádně vyzval žalovaného e-mailem k dobrovolné úhradě dluhu ještě před podáním žaloby, i když na druhou stranu není prokázáno, že uvedená e-mailová adresa patřila skutečně žalovanému. Výzvou k úhradě dluhu, předžalobní upomínka podle § 142 učiněnou zástupkyní žalobce ze dne datum měl soud za prokázané, že žalobce prostřednictvím zástupkyně řádně vyzval žalovaného k dobrovolné úhradě dluhu ještě před podáním žaloby. Oboustrannou fotokopií občanského průkazu žalovaného měl soud za prokázané, že ten, kdo jednal se žalobcem, měl k dispozici fotokopii občanského průkazu žalovaného, což mohla být klidně osoba spolubydlící se žalovaným v jedné domácnosti, jak už se s tím soud mnohokrát ve své praxi setkal. Listina nazvaná:„ anonymizována dvě slova: rok číslo anonymizováno“ měl soud za prokázané znění této interní listiny žalovaného, avšak nezjistil z této listiny nic relevantního pro toto řízení. Listina nazvaná:„ anonymizováno rok číslo anonymizováno“ měl soud za prokázané znění této interní listiny žalovaného, avšak nezjistil z této listiny nic relevantního pro toto řízení.

4. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru o skutkovém stavu, kdy soud měl za prokázané pouze to, že na účet žalovaného č. bankovní účet byla poskytnuta částka 10.000 Kč, a to převodem na tento účet dne datum. Soud používá slovo údajně z toho důvodu, že soud nemá najisto postaveno, že tuto smlouvu o úvěru uzavřel se žalobcem skutečně žalovaný, neboť přístupové údaje k účtu mohly být zneužity třetí osobou, jak už se s tím soud ve své praxi opakovaně setkal, například osobou, která s majitelem účtu žije ve stejné domácnosti, stejně tak mohou být zneužity další doklady, jako je občanský průkaz a jak tomu mohlo být i v tomto posuzovaném případě. Smlouva o úvěru nebyla žalovaným podepsána a soud tak neměl za prokázaný ani obsah smlouvy, se kterým žalovaný údajně souhlasil, to že žalobce tvrdil, že žalovaný podepsal smlouvu elektronicky, nepovažuje soud za prokázání toho, zda tento úkon – právní jednání, žalovaný skutečně učinil. Soud tak nemá najisto postavené ani to, že žadatelem o úvěr byl skutečně žalovaný a najisto postavené měl pouze, že částka 10.000 Kč došla na účet, který byl veden na jméno žalovaného, to znamená, že žalovaný byl prokazatelně majitelem uvedeného účtu č. bankovní účet dne datum, jak soudu na dotaz sdělila právnická osoba ve své odpovědi na výzvu soudu doručené soudu dne datum na čl. 21 – 22 spisu. Jinak řečeno, není jisté, s kým byla smlouva o úvěru uzavřena, ale pouze to, komu byla vyplacena částka 10.000 Kč. Soud tak žalobci přiznal podle dále uvedených právních norem pouze jistinu dluhu ve výši 10.000 Kč a z ní zákonné úroky z prodlení ve výši 8,25 % ročně, které však soud přiznal až od datum do zaplacení. Částku 10.000 Kč soud žalobci přiznal nikoliv z titulu smlouvy o úvěru, ale z titulu bezdůvodného obohacení na straně žalovaného. Z výše uvedeného tak vyplývá i to, že ostatní nároky žalobcem uplatněné, jak jsou vyčísleny ve výroku I. tohoto rozsudku, soud jako nedůvodně uplatněné zamítl – soud tak zamítl konkrétně částku 4.254 Kč, která je tvořena těmito nároky žalobce: poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 2.294 Kč a smluvní pokutou ve výši 1.960 Kč.

5. Nad rámec výše uvedeného ještě soud považuje za vhodné zdůraznit, že z obsahu spisu je zřejmé, že žalobce řádně nemohl zjistit před uzavřením smlouvy o úvěru se žalovaným jeho úvěruschopnost.

6. Hmotně právní posouzení věci spočívalo v ustanovení § 2991 až § 3005 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) o bezdůvodném obohacení, kdy podle § 2991 odst. 1 o. z. platí, že:„ Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“. Podle § 2991 odst. 2 o. z., platí, že„ Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“ Právní posouzení věci ohledně zákonných úroků z prodlení spočívalo v ust. § 1970 zákona č. 89/2012, občanského zákoníku ve spojení s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

7. Právní posouzení věci ohledně zákonných úroků z prodlení spočívalo v ust. § 1970, podle kterého platí, že: Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., dle kterého: Výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. V této sazbě (dané shora uvedeným prováděcím předpisem) tedy soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci úroky z prodlení za období, které je podrobněji odůvodněno v odstavci čtvrtém odůvodnění tohoto rozsudku.

8. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší.

9. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého: Měl-li účastník řízení úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Pro posouzení úspěchu a neúspěchu účastníků řízení soud porovnával předmět řízení – jak byl uveden v žalobě (celkem do dne vyhlášení rozsudku 15.533,19 Kč) a předmět řízení – který zůstal po částečném zamítnutí žaloby (celkem do dne vyhlášení rozsudku 10.886 Kč). Přičemž předmětem řízení je vždy souhrn žalovaných částek a příslušenství, tj. zde úroků z prodlení. V daném případě měl žalobce úspěch pouze částečný, a to v rozsahu 70,08 %, neúspěch žalobce a tudíž úspěch žalovaného tak činil 29,92 %. Odečtením úspěchu žalovaného od úspěchu žalobce, dospěl soud k procentuální výši nákladů řízení, které soud jako oprávněné žalobci přiznal ve výši 40,16 %, a to z celkových, tzn. ještě poměrně nesnížených nákladů řízení, které činily 2.252 Kč (soud pro určení výše odměny za zastoupení a režijního paušálu použil ust. § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, vzhledem k tomu, že žalobce žalobu podal ve formě návrhu podaného na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, přičemž předmětem řízení je peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50.000 Kč a žalobci v tomto řízení byla přiznána náhrada nákladů řízení), tzn., že soud žalobci přiznal na náhradě nákladů řízení částku 904,40 Kč. Celkové (tedy ještě poměrně nesnížené) náklady řízení byly tvořeny: zaplaceným soudním poplatkem ze žaloby 800 Kč dle zákona o soudních poplatcích, odměnou za zastoupení advokátem 900 Kč za tři úkony právní služby po 300 Kč podle § 14b odst. 1 písm. c) bod 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., třemi paušálními náhradami po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., tj. celkem 300 Kč a 21 % sazbou daně z přidané hodnoty z nákladů zastoupení 252 Kč dle § 137 odst. 3 o. s. ř. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení zástupkyni žalobce. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím soudu podepsaného. Nebude-li plněno dobrovolně, co ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, lze se jeho splnění domáhat návrhem na nucený výkon rozhodnutí dle příslušných ustanovení občanského soudního řádu nebo podle řádu exekučního, zák. č. 120/2001 Sb.