32 C 318/2020

Plný text

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudcem titul titul Zdeňkem Piskačem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 33.696 Kč s příslušenstvím <b>I. Řízení se zastavuje co do části smluvní pokuty ve výši 2.796 Kč.</b> <b>II. Změna žaloby, kterou se žalobce navíc oproti žalobě domáhá úroků z úvěru ve výši 25,85 % ročně z částky 15.000 Kč od [datum] do zaplacení, se připouští.</b> <b>III. Žaloba se zamítá co do částky 8.400 Kč, dále co do celých úroků z úvěru výši 25,85 % ročně z částky 15.000 Kč od [datum] a dále co do celé smluvní pokuty ve výši 7.500 Kč.</b> <b>IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 15.000 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 15.000 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobce se původně žalobou domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 23.400 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 15.000 Kč od [datum] do zaplacení a dále smluvní pokutu ve výši 10.296 Kč – to vše z titulu„ Smlouvy o úvěru“ [číslo] kterou uzavřel právní předchůdce žalobce, tj. [právnická osoba], se žalovaným dne [datum], na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 15.000 Kč. Žalovaný úvěr vyčerpal, avšak řádně a včas jej nesplatil v dohodnutých splátkách, celý úvěr byl splatný ke dni [datum] a právní předchůdce žalobce proto využil svého práva a vyzval žalovaného k okamžité úhradě celého dluhu. Dluh žalovaného tak jak byl v žalobě uveden, tzn. před rozšířením žaloby žalobcem a připuštěním tohoto rozšíření soudem a zároveň před částečným zpětvzetím žaloby a před částečným zastavením řízení, ve výši 33.696 Kč je tvořen následujícími položkami: jistinou 15.000 Kč, poplatky spojenými s úvěrem v celkové výši 4.200 Kč (které však v žalobě nebyly konkrétně rozepsány), úroky z úvěru za období od [datum] do [datum] ve výši 4.200 Kč a smluvní pokutou ve výši 10.296 Kč.

2. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku:„ Věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).“. Podle § 1880 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku:„ Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.“. Postoupení pohledávky z původního věřitele na žalobce a tím i právní nástupnictví žalobce měl soud za prokázané následujícími listinami: Oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] + Podací lístek ze dne 24. 7. 2020, Notářský zápis č. j. NZ 1055/2018, N 842/2018 ze dne 27. 9. 2018 – z něhož se podává první přechod pohledávky v důsledku koupě části závodu, Smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum] + Seznam postoupených pohledávek – 2. převod pohledávky, Smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum] + Seznam postoupených pohledávek – 3. převod pohledávky. Tím měl soud za prokázanou aktivní věcnou legitimaci žalobce – tzn., že žalobci svědčí práva z postoupené pohledávky.

3. Dříve než soud začal jednat ve věci samé, sdělil žalobce podáním doručeným soudu dne [datum], že žalobu bere částečně zpět v rozsahu uvedeném ve výroku I. tohoto rozsudku. Podle § 96 odst. 1, 2 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) může žalobce vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení (žalobu), a to zčásti nebo zcela. Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popř. v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Jestliže ostatní účastníci řízení se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, rozhodne soud, že zpětvzetí návrhu není účinné. To neplatí, došlo-li ke zpětvzetí návrhu dříve, než začalo jednání. Vzhledem k tomu, že žalobce vzal žalobu částečně zpět ještě před jednáním, postupoval soud v souladu s ust. § 96 odst. 2 o. s. ř. a řízení částečně zastavil, aniž zjišťoval stanovisko žalovaného, neboť by byl případný nesouhlas žalovaného se zpětvzetím neúčinný (§ 96 odst. 4 o. s. ř.). Předmětem řízení po částečném zpětvzetí žaloby a částečném zastavení řízení tak zůstaly nároky žalobce uvedené ve výrocích II., resp. III. a IV. tohoto rozsudku.

4. Dříve než soud začal jednat ve věci samé, sdělil žalobce podáním doručeným soudu dne [datum], že žalobu mění tak, že ji rozšiřuje a to v rozsahu uvedeném ve výroku II. tohoto rozsudku. Podle § 95 odst. 1, 2 o. s. ř. žalobce může za řízení se souhlasem soudu měnit návrh na zahájení řízení (žalobu). Změněný návrh (žalobu) je třeba ostatním účastníkům doručit do vlastních rukou, pokud nebyli přítomni jednání, při němž ke změně došlo. Soud nepřipustí změnu návrhu (žaloby), jestliže by výsledky dosavadního řízení nemohly být podkladem pro řízení o změněném návrhu (žalobě). V daném případě soud rozšíření žaloby připustil, neboť výsledky dosavadního řízení mohou být podkladem pro řízení o změněném návrhu (rozšířené žalobě) a změněný návrh (žaloba) byl doručen žalovanému do vlastních rukou. Soud takto rozhodl výrokem II. tohoto rozsudku. Předmětem řízení po rozšíření žaloby a po připuštění rozšíření žaloby tak zůstaly nároky žalobce uvedené ve výrocích II., resp. III. a IV. tohoto rozsudku.

5. Žalovaný se k věci nevyjádřil a k ústnímu jednání soudu se bez omluvy nedostavil.

6. Skutkový stav, který byl podrobněji popsán v odstavci prvém odůvodnění tohoto rozsudku, byl v řízení zjištěn z důkazů listinných: Žádostí o poskytnutí spotřebitelského úvěru ze dne [datum] – podepsanou vlastnoručně žalovaným, měl soud za prokázané, že to byl žalovaný, kdo právního předchůdce žalobce o poskytnutí úvěru ve výši 15.000 Kč požádal. V žádosti žalovaný uvedl, že jeho příjem z podnikání činí [částka] měsíčně, přičemž toto tvrzení žalovaného není prokazováno žádnými provedenými důkazy – viz podrobněji dále u jednotlivých listinných důkazů; a dále uvedl své měsíční výdaje na bydlení a energie v celkové výši [částka] – údajně placené sestře na bydlení (o různých adresách používaných žalovaným při uzavírání pracovní smlouvy v Německu, při uzavírání úvěrové smlouvy projednávané v tomto řízení a evidované v Centrální evidenci obyvatel – viz podrobněji dále), na stravování [částka], přičemž žalovaný neuvedl žádné splátky úvěru ani exekuce a výdaje tak měsíčně činily dle tvrzení žalovaného [částka]. Soud považuje za vhodné připomenout, že výdaj na bydlení ve výši [částka] měsíčně je naprosto nevěrohodný, stejně tak jako je naprosto nevěrohodný měsíční příjem z podnikání ve výši [částka], neboť toto tvrzení žalovaného v Žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru není opřeno o žádný věrohodný listinný důkaz. Dle soudu skutečné příjmy a výdaje nebyly záměrně zahrnuty ani do Žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru ani do Finanční analýzy tak, aby vůbec mohla žalovanému vyjít nějaká částka, kterou by tzv. mohl splácet, a tak aby mu vůbec mohl být nějaký úvěr poskytnut. Dle názoru soudu již z těchto skutečností plyne fakt, že žalovaný vůbec úvěruschopný nebyl, přičemž tento závěr podporuje i to, že proti žalovanému byla vedena celá řada řízení EXE a řízení E již v době poskytnutí úvěru a v následujícím období bylo vedeno proti žalovanému celá řada dalších exekučních řízení EXE a řada dalších civilních sporů o zaplacení bylo vedeno proti žalovanému a to jak již před uzavřením smlouvy, tak po jejím uzavření – pokud tedy žalovaný neuvedl žádné splátky, pak právnímu předchůdci žalobce zcela jednoznačně zatajil podstatné skutečnosti, které vypovídaly o jeho úvěruschopnosti, respektive spíše o jeho neúvěruschopnosti. Finanční analýzou ze dne [datum] měl soud za prokázané, že tato tzv. finanční analýza pouze zaznamenala příjmy a výdaje žalovaného, jak byly žalovaným uvedeny v žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru, uvedla nadto tzv. minimální výdaj pro jednotlivce ve výši 3.500 Kč měsíčně a tzv. rezervu na neočekávané výdaje ve výši 1.000 Kč měsíčně, z čehož vyšlo, že žadateli o poskytnutí úvěru lze poskytnout úvěr s maximální výší měsíční splátky 10.672 Kč měsíčně. Listinou nazvanou:„ Credit scoring“ ze dne [datum] měl soud za prokázané, že právní předchůdce žalobce dospěl tímto svým zkoumáním, že žadateli o poskytnutí úvěru lze poskytnout úvěr ve výši maximálně 15.000 Kč s maximální výší měsíční splátky 1.950 Kč měsíčně, přičemž však v záhlaví této listiny je uvedeno, že žadateli o poskytnutí úvěru lze poskytnout úvěr s maximální výší měsíční splátky 10.672 Kč měsíčně. K tomuto v podrobnostech tučnou kurzívou psaná poznámka soudu u prvního výše rozebíraného důkazního prostředku. Čestným prohlášením o tom, že žalovaný v případě své nepřítomnosti z pracovních důvodů ponechá finance na splátky u sestry, měl soud za prokázané, že žalovaný vůči právnímu předchůdci žalobce toto prohlásil, ale evidentně se tak nikdy nezachoval v souladu s tímto prohlášením, neboť právnímu předchůdci žalobce neuhradil a to ani částečně byť i jedinou splátku úvěru. Třemi listinami v německém jazyce – bez českého překladu měl soud za prokázané, že [datum] uzavřel žalovaný pracovní smlouvu na dobu určitou se zkušební dobou šest měsíců a to na práci v minimální délce práce 100 hodin měsíčně, dále bylo zjištěno, že žalovanému byly předány pracovní pomůcky – postroj, další listina je psána holandsky a vyplývá z ní, že žalovaný je veden v jakési evidenci. Fakturou – daňovým dokladem [číslo] faktura je nedatovaná a údajně jí žalovaný fakturuje odběrateli částku 37.300 Kč za odvedenou práci – spalovna měl soud za prokázané, že tuto listinu si vyhotovil sám žalovaný, ale není vůbec jisté, zda se jedná o reálný daňový doklad. Třemi kusy výplatních pásek v němčině (bez českého překladu) za měsíce říjen až prosinec 2017 měl soud za prokázané, že žalovaný se pro poskytnutí úvěru, který byl poskytnut [datum], prokazoval výplatními páskami za třetí čtvrtletí roku 2017, přičemž v měsíci říjnu byl jeho výdělek přepočtený na české koruny 16.508 Kč, v měsíci listopadu 10.559,25 Kč a v měsíci prosinci 14.321,75 Kč. Soud dále z těchto výplatních pásek zjistil, že žalovaný na nich má jako adresu v České republice uvedenu adresu [adresa], kdy jako žadatel o úvěr uvedl, že bydlí u své sestry na adrese [adresa] adresu evidovanou v Centrální evidenci obyvatel adresu [adresa žalovaného], což soud v kontextu s tím, že žalovaný je zatížen řadou exekucí, může napovídat, že žalovaný se takto exekucím vyhýbá. Výpisem z živnostenského rejstříku žalovaného ze dne [datum] měl soud za prokázané, že žalovaný měl v době uzavření smlouvy o úvěru platné živnostenské oprávnění, soud však nahlédnutím do Registru živnostenského podnikání v den konání ústního jednání zjistil, že žalovaný má provozování živnosti přerušeno od [datum] do [datum]. Souhlasem se zpracováním osobních údajů ke smlouvě o úvěru [číslo] ze dne [datum] – podepsaným vlastnoručně žalovaným měl soud za prokázané, že žalovaný vyslovil tento souhlas a byla řádně poučen o jeho obsahu a významu. Formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne [datum] – podepsaným vlastnoručně žalovaným měl soud za prokázané, že žalovaný byl řádně právním předchůdcem žalobce seznámen se všemi parametry úvěru ještě před uzavřením smlouvy o úvěru, přičemž tyto parametry se shodují s ustanoveními smlouvy o úvěru – viz další důkazní prostředek. Smlouvou o úvěru [číslo] ze dne [datum] – podepsanou vlastnoručně žalovaným měl soud za prokázané, že mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena tato smlouva, dále obsah této smlouvy, zejména celkovou výši spotřebitelského úvěru, kdy celková částka, kterou žalovaný měl uhradit ve 13 měsíčních splátkách po 1.950 Kč činila 25.950 Kč a byla tvořena poplatkem za poskytnutí úvěru – za uzavření smlouvy 600 Kč, poplatkem za hotovostní výběr splátek 2.850 Kč, poplatkem za správu úvěru 3.300 Kč, dohodnuta byla i úroková sazba úvěru ve výši 25,85 % ročně, přičemž tyto úroky z úvěru činily 4.200 Kč, roční procentuální sazba nákladů (tzn. RPSN) 189,38 % (RPSN ve výši 166,07 % platí jenom v případě nulového poplatku za uzavření smlouvy). Předpisem splátek ke smlouvě o úvěru [číslo] ze dne [datum] měl soud za prokázané, že žalovaný byl právním předchůdcem žalobce seznámen se strukturou jednotlivých splátek, tzn., z čeho se jednotlivé splátky úvěru skládají, resp. na co se rozpadají – jistina, úrok, poplatek za správu úvěru, poplatek za hotovostní výběr splátek a poplatek za uzavření smlouvy. Čestným prohlášením ze dne [datum] – týkajícím se toho, že v současné době žalovaný žije u své sestry, měl soud za prokázané, že žalovaný žije u své sestry na adrese [adresa], z čehož zároveň vyplývá, že žalovaný v době uzavírání smlouvy nebydlel na adrese trvalého bydliště, což soud v kontextu s tím, že žalovaný je zatížen řadou exekucí, může napovídat, že žalovaný se takto exekucím vyhýbá. Listinou nazvanou:„ Kontaktní osoba [jméno] [příjmení]“, přítelkyně žalovaného – nepodepsanou, měl soud za prokázané, že kontaktní osobou byla přítelkyně žalovaného [jméno] [příjmení], přičemž tato osoba na této listině není podepsána a chybí i podpis žalovaného. Předžalobní upomínkou a výzvou k plnění ve smyslu ust. § 142a občanského soudního řádu ze dne [datum] učiněnou zástupcem žalobce + Podacím lístkem ze dne [datum] měl soud za prokázané, že ještě před podáním žaloby žalobce zaslal žalovanému předžalobní výzvu k dobrovolné úhradě dluhu, a že tato výzva se žalovanému dostala do jeho dispozice. Potvrzením o expedici obyčejných zásilek ze dne [datum] pro původního věřitele měl soud za prokázané, že Česká pošta potvrdila expedici obyčejných zásilek právního předchůdce žalobce, tehdy společnosti [právnická osoba]

7. Žalobce sice na výzvu soudu doplnil tvrzení k posouzení úvěruschopnosti žalovaného právním předchůdcem žalobce, přičemž na výzvu soudu, aby předložil důkazní prostředky ke skutečnosti, jak úvěruschopnost žalovaného zjišťoval právní předchůdce žalobce (např. výpisy resp. odpověďmi příslušných evidencí BRKI, NRKI, exekucí a insolvencí) nepředložil jiné důkazní prostředky než ty, které již byly založeny ve spise a odkázal na ně, přičemž na výzvu soudu uvedl,„ že úvěruschopnost žalovaného byla původním věřitelem náležitě ověřena v příslušných databázích a registrech dlužníků v tom smyslu, že žalovaná není aktuálně po splatnosti s úhradou závazku, to vše s negativním výsledkem. Dále bylo rešerší provedenou původním věřitelem v insolvenčním rejstříku ověřeno, že žadatel o půjčku (žalovaný) u soudu nežádá o povolení oddlužení, že nečelí insolvenčnímu návrhu.“ Žalobce tak svá tvrzení ohledně toho, že úvěruschopnost žalovaného byla původním věřitelem náležitě ověřena v příslušných databázích a registrech dlužníků, nijak nedoložil listinnými důkazy, přičemž jak je vyloženo podrobněji v následujícím odstavci odůvodnění, tvrzení ohledně toho, že proti žalovanému nebyla aktuálně vedena žádná exekuční řízení, se ukázalo jako nepravdivé, a tím se jeví jako nepravděpodobné i to, že by žalovaná nebyla vedena v registru dlužníků, a že„ žalovaný není aktuálně po splatnosti s úhradou závazku“. Soudu je nadto z jeho úřední činnosti známo, že právní předchůdce žalobce, tj. společnost [právnická osoba], opakovaně poskytuje úvěry lidem, kteří jsou v exekuci, což nelze označit jinak, než jako obchod s chudobou, což je chování, kterému podepsaný soud nebude poskytovat právní ochranu.

8. Jak soud zjistil ze své úřední činnosti, tj. nahlédnutím do soudního informačního systému ISAS, v době uzavření smlouvy o úvěru byly vedeny proti žalovanému exekuce s počátkem před datem uzavření smlouvy o úvěru jako řízení EXE a řízení E již v době poskytnutí úvěru (a v následujícím období byla vedena proti žalovanému další exekučních řízení EXE a řada dalších civilních sporů o zaplacení byla vedena proti žalovanému) z doby před uzavřením smluv o úvěru i po jejím uzavření, což by právní zástupce žalobce bezpochyby zjistil dotazem na Centrální evidenci exekucí a to za poplatek 15 Kč, a jistil by tak, že žalovaný jednoznačně úvěruschopný nebyl. A není dosud, protože v soudním systému jsou evidovány další exekuce v dalších letech stejně jako řada civilních řízení o zaplacení proti žalovanému až dosud. O tom, že žalovaný úvěruschopný nebyl, svědčí mimo jiné i fakt, že žalovaný na dluh z titulu smlouvy o úvěru neuhradil ani částečně byť i jedinou splátku. Z rozdílu příjmů a výdajů, jak byly uvedeny v žádosti o úvěr by tak vyplývalo, že žalovanému by zbývalo měsíčně 11.672 Kč na financování úvěru. Ale tak tomu evidentně nebylo, neboť žalovaný neuvedl ve své žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru pravdivé informace o svých závazcích závazky, které však existovaly, neboť proti žalovanému byly vedeny exekuce jak před uzavřením smlouvy o úvěru tak i po něm a rovněž řada dalších civilních řízení o úhradě závazků žalovaného. <b>9. Z uvedeného vyplývá, že žalobce, aniž by současně doložil veškeré listiny, z nichž údaje o výdajích a závazcích žalovaného dovozoval, vycházel z toho, že žalovaný má výše uvedené příjmy a výdaje. Je zřejmé, že zejména výdaje a závazky žalovaného řádně prověřovány nebyly. Zejména však oprávněné pochybnosti o úvěruschopnosti žalovaného vzbuzuje fakt, že žalovaný si od právního předchůdce žalobce měl, ať už z jakýkoliv důvodů, půjčit za značně nevýhodných podmínek částku 15.000 Kč, kterou by za dobu jen o jeden měsíc převyšující jeden rok, při řádném splácení přeplatil o podstatných 10.950 Kč. Není patrné, proč si za této situace právní předchůdce žalobce nevyžádal od žalovaného výpisy z běžného účtu žalovaného, údaje o jeho stávajících závazcích a výpis z Centrální evidence exekucí které by prokazovaly výši příjmů, výdajů a zejména závazků žalovaného.</b> <b>Z výše uvedeného je zřejmé, že právní předchůdce žalobce v pravém smyslu řádně neposoudil úvěruschopnost žalovaného.</b> 10. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k závěru o skutkovém stavu ve věci samé, který zcela odpovídá žalobním tvrzením, na která soud v plném rozsahu odkazuje, avšak není řádně prokázáno zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím úvěru. Úvěruschopnost byla posouzena pouze z tvrzení žalovaného a jen některých dokladů žalovaným předložených a z jednostranného čestného prohlášení žalovaného ohledně toho, že za bydlení včetně energií platí sestře pouze [částka] měsíčně. Avšak důležité informace ohledně závazků žalovaného a zejména exekuce žalovaného prověřovány řádně nebyly.

11. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:

12. Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne [datum] ve věci sp. zn. C [číslo] zaujal stanovisko, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 [číslo] ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady [číslo] musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

13. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ze dne 25. 7. 2018 věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

14. Přestože shora uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu odkazuje na starý zákon o spotřebitelském úvěru, tak soud je toho názoru, že není sebemenší důvod nepostupovat obdobně i podle nového zákona o spotřebitelském úvěru.

15. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

16. Podle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb. platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

17. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

18. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. Rovněž chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Jelikož nebylo prokázáno, že žalobce, resp. právní předchůdce žalobce, řádně posoudil úvěruschopnost žalovaného, neboť toto neprokázal, dospěl soud k závěru, že je smlouva o úvěru neplatná.

19. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

20. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

21. S ohledem na shora uvedené dospěl soud k závěru, že žalovaný nemusel neplatnost namítat, naopak soud byl povinen k ní přihlédnout z úřední povinnosti. Podstatné je, že úvěruschopnost nebyla žalobcem, resp. právním předchůdcem žalobce, řádně posouzena před poskytnutím úvěru žalovanému, žalobce vycházel zejména z tvrzení žalovaného a několika listin žalovaným předložených, což soud s ohledem na konkrétní okolnosti uzavření úvěru (zejména závazky žalovaného) nepovažuje za řádné posouzení úvěruschopnosti. Úvěrovou smlouvu soud vzhledem ke skutečnosti, že žalobce, resp. právní předchůdce žalobce, řádné nezkoumal úvěruschopnost žalovaného, posoudil jako neplatnou.

22. Hmotně právní posouzení věci spočívalo v ustanovení § 2991 až § 3005 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) o bezdůvodném obohacení, kdy podle § 2991 odst. 1 o. z. platí, že:„ Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“. Podle § 2991 odst. 2 o. z., platí, že„ Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“ 23. Právní posouzení věci ohledně zákonných úroků z prodlení spočívalo v ust. § 1970, podle kterého platí, že:„ Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“ Ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., dle kterého: Výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. V této sazbě (dané shora uvedeným prováděcím předpisem) tedy soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci úroky z prodlení za období, které je podrobněji odůvodněno výše v odůvodnění tohoto rozsudku.

24. Soud dospěl k závěru, že žalovanému bylo vyplaceno 15.000 Kč v den uzavření smlouvy o úvěru a že žalovaný uhradil 0 Kč, splatnost dlužné částky nastala dne [datum] a dne [datum] se tak žalovaný dostal do prodlení. Soud proto uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 15.000 Kč představující neuhrazenou jistinu úvěru. Zároveň soud uložil žalovanému uhradit i úroky z prodlení od počátku prokazatelného prodlení dne [datum] (tak, jak tento den žalobce v žalobě označil) z přiznané jistiny. Soud ve zbytku žalobu zamítl, neboť zbylé nároky plynou z neplatné úvěrové smlouvy. Soud tak konkrétně zamítl tyto nároky žalobce: 8.400 Kč, dále celé úroky z úvěru výši 25,85 % ročně z částky 15.000 Kč od [datum] a dále celou (zbývající část po částečném zastavení řízení) smluvní pokutu ve výši 7.500 Kč. [příjmení] 8.400 Kč je tvořena následujícími položkami: úroky z úvěru 4.200 Kč, poplatkem za správu úvěru 3.300 Kč a poplatkem za hotovostní výběr splátek 900 Kč.

25. Shora uvedené právní posouzení je i v souladu s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. 14 Co 36/2020-63 ze dne 19. 5. 2020.

26. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší.

27. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého:„ Měl-li účastník řízení úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.“ Pro posouzení úspěchu a neúspěchu účastníků řízení soud porovnával předmět řízení – jak byl uveden v žalobě a předmět řízení – který zůstal jednak po rozšíření žaloby a po částečném zamítnutí žaloby. Přičemž předmětem řízení je vždy souhrn žalovaných částek a příslušenství, tj. zde úroků z úvěru a úroků z prodlení. V daném případě měl žalobce úspěch pouze částečný, a to v rozsahu menším než 50 %, neúspěch žalobce a tudíž úspěch žalované tak činil více než 50 % – byla by to tedy žalovaná, kdo by měl nárok na částečnou náhradu nákladů řízení, žalované však dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly. Vzhledem k výše uvedenému rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.