32 C 318/2021

Plný text

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudcem titul titul Zdeňkem Piskačem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 25.308 Kč s příslušenstvím <b>I. Žaloba se zamítá co do částky 12.360 Kč, dále co do kapitalizovaných úroků z úvěru ve výši 3.516,25 Kč, dále co do úroků z úvěru ve výši 19,4 % ročně z částky 15.000 Kč od [datum] do zaplacení a dále co do zákonných úroků z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 2.052 Kč od [datum] do zaplacení.</b> <b>II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 12.948 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 12.948 Kč od [datum] do zaplacení,</b> <b>to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobce se domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 25.308 Kč spolu s úroky z úvěru a spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši, z částek a za období, jak jsou uvedeny ve výrocích I. a II. tohoto rozsudku – to vše z titulu„ Smlouvy o spotřebitelském úvěru v hotovosti – [anonymizováno]“ [číslo] (smlouva o úvěru dle účinného zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku), kterou uzavřel právní předchůdce žalobce, tj. [právnická osoba], se žalovanou dne [datum], na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalované úvěr ve výši 15.000 Kč v hotovosti vyplacené žalované obchodním zástupcem právního předchůdce žalobce. Žalovaná úvěr vyčerpala, avšak řádně a včas jej nesplácela v dohodnutých splátkách, resp. dohodnutým způsobem, a proto právní předchůdce žalobce využil svého oprávnění a vyzval žalovanou k okamžité úhradě dluhu, neboť splatnost celého úvěru nastala ke dni [datum]. Žalovaná na konto smlouvy v průběhu smluvního vztahu uhradila částku 2.052 Kč. Dlužná částka ve výši 25.308 Kč byla dle žaloby tvořena následujícími položkami: jistinou úvěru 15.000 Kč, poplatkem za administrativní činnost 3.000 Kč, poplatkem za hotovostní inkaso splátek 5.500 Kč, poplatkem za životní pojištění 330 Kč a úrokem za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy 1.478 Kč.

2. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku:„ Věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).“. Podle § 1880 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku:„ Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.“. Postoupení pohledávky z původního věřitele na žalobce a tím i právní nástupnictví žalobce měl soud za prokázané: Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], Seznamem postoupených pohledávek, Oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum] + Informace o zpracování osobních údajů ze dne [datum] + Podací lístek ze dne [datum]. Tím měl soud za prokázanou aktivní věcnou legitimaci žalobce – tzn., že žalobci svědčí práva z postoupené pohledávky.

3. Žalovaná se k věci nevyjádřila a k ústnímu jednání soudu se bez omluvy nedostavila.

4. Žalobce na výzvu soudu sice doplnil tvrzení ohledně zjišťování úvěruschopnosti žalované právním předchůdcem žalobce ve svém podání doručené soudu dne [datum], kdy uvedl, že právní předchůdce žalobce při uzavírání smlouvy se žalovanou vycházel při posuzování schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr i z tvrzení žalované, která jsou obsažená v Žádosti o úvěr, a o kterých žalovaná prohlásila, že jsou pro tento účel dostatečná, úplná, pravdivá a přesná. A dále žalovaná prohlásila, resp. potvrdila, že je schopna posoudit, zda smlouva odpovídá jejím potřebám a její finanční situaci. Žalobce doplnil i důkazní prostředky k těmto svým tvrzením (které budou podrobněji rozebrány v odstavci 5. odůvodnění tohoto rozsudku). Na tomto místě však soud považuje za vhodné zdůraznit, že výplatní pásky nebyly výplatními páskami žalované, ale [jméno] [příjmení], který byl do [datum] manželem žalované. Dále považuje soud za vhodné zdůraznit, že dne [datum] byl podán společný insolvenční návrh dlužníků – manželů [celé jméno žalované] a [jméno] [příjmení], přičemž jak soud zjistil z insolvenčního rejstříku, u obou manželů existovalo veliké množství nesplacených závazků. Pozoruhodná je rovněž skutečnost, že nakonec nebylo schváleno oddlužení dlužníků – manželů, neboť po podání návrhu na podání oddlužení si dlužníci vytvořili nový dluh, čímž porušili povinnosti dle insolvenčního zákona. K návrhu insolvenční správkyně neschválit oddlužení dlužníkům, neboť dlužníci nemají žádný zpeněžitelný majetek, insolvenční soud řízení zastavil a neschválil oddlužení dlužníků.

5. Soud provedl dokazování ve spisu založenými listinnými důkazními prostředky. Listinnými důkazy měl soud za prokázaný následující skutkový stav: Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem čj. [insolvenční spisová značka] ze dne [datum] o neschválení oddlužení dlužníků [jméno] [příjmení] a [celé jméno žalované], dále soud nahlédnutím do insolvenčního rejstříku zjistil, že společný návrh manželů na schválení oddlužení byl podán dne [datum] – zde v podrobnostech viz odstavec 4. odůvodnění tohoto rozsudku. Smlouvou o spotřebitelském úvěru v hotovosti [anonymizováno] [číslo] ze dne [datum] měl soud za prokázané, že právní předchůdce žalobce na základě této smlouvy poskytl žalované spotřebitelský úvěr ve výši 25.000 Kč, který se žalovaná zavázala splatit 60 týdenními hotovostními splátkami po 456 Kč, úroky z úvěru činily 32,15 % ročně, přičemž výše roční procentní sazba nákladů (tzv. RPSN) úvěru činila 215,01 %. Žalovaná měla podle smlouvy splatit celkem 27.360 Kč. Celkové náklady zákazníka spojené se spotřebitelským úvěrem 27.360 Kč, tvořené jistinou 15.000 Kč, úroky z úvěru 3.000 Kč, poplatkem za uzavření smlouvy 0 Kč, administrativním poplatkem 3.000 Kč, odměnou za hotovostní inkaso splátek 6.000 Kč a poplatkem za pojištění 360 Kč. Kartou zákazníka – Žádost o spotřebitelský úvěr ze dne [datum] měl soud za prokázané, že příjmy a výdaje žalované byly právním předchůdcem žalobce posuzovány na základě tvrzení žalované, kdy zde byl uveden čistý měsíční příjem žalované – hlavní příjem ve výši [částka] (mzda, příjem z podnikání jako hlavní příjem), další příjmy (výživné/alimenty, příjmy z pronájmu, brigády, atd.) ve výši [částka], státní podpora – hlavní (důchod starobní/invalidní, mateřská/rodičovská, podpora v nezaměstnanosti) ve výši [částka] tzn., státní podpora – vedlejší (důchod vdovský/sirotčí, příspěvky na bydlení/živobytí/děti) ve výši [částka], další příjmy (výživné/alimenty, příjmy z pronájmu, atd.) ve výši [částka], celkové příjmy činily [částka] a dále z této karty zákazníka vyplývají výdaje na bydlení (nájem, inkaso, energie) [částka] měsíčně a osobní výdaje (telefon, jídlo, léky, doprava, oblečení) [částka], spoření/pojištění (pravidelné platby) [částka], vyživovací povinnost (placené výživné/alimenty, atd.) [částka], splátky úvěrů/zápůjček (včetně hypoték) – dle žadatele [částka], další výdaje (sociální/ zdravotní pojištění OSVČ, odpovědnostní plnění, nedoplatky na daních, atd.) [částka], tj. celkové výdaje ve výši [částka] pokrývající všechny pravidelné výdaje a platby žalované s tím, že použitelný příjem na splátku úvěru právnímu předchůdci žalobce činil [částka] měsíčně. Již z tohoto výčtu je evidentní, že příjmy žalované byly přeceněny, zejména je nutné zdůraznit, že výplatní pásky nebyly výplatními páskami žalované ale [jméno] [příjmení], který byl do [datum] manželem žalované, přičemž v těchto výplatních páskách byly uvedeny srážky na exekuce ve výši [částka] a [částka] – soud považuje za naprosto neuvěřitelné, že právní předchůdce žalobce takovéto podklady považoval za prokazující úvěruschopnost žalované, a naopak výdaje žalované naopak podceněny tak, aby žalovaná vůbec splnila základní podmínky pro poskytnutí úvěru, tzn., aby měla vůbec nějaký pro splácení úvěru využitelný příjem, přičemž je velmi nepravděpodobné, že by žalovaná neměla žádné splátky závazků za situace, kdy nedlouho poté, co uzavřela předmětnou smlouvu o úvěru s manželem podali společný návrh na oddlužení, v němž jak soud zjistil z insolvenčního rejstříku, jsou uvedeny desítky dluhů obou manželů [příjmení]. Žalovaná rovněž zcela zamlčela fakt, že před uzavřením smlouvy o úvěru měla řadu nesplacených závazků. Jediným relevantním příjmem žalované jsou sociální dávky. Již z tohoto je evidentní, že žalovaná fakticky úvěruschopná nebyla. Výzvou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne [datum] + Podací lístek ze dne [datum] měl soud za prokázané, že žalobce prostřednictvím svého zástupce řádně vyzval žalovanou k dobrovolné úhradě dluhu ještě předtím, než byla podána žaloba a rovněž fakt, že se tato výzva žalované dostal do její dispozice. Rozsudkem KS v [obec] čj. 5 Co 231/2020-97 ze dne 31. 7. 2020 (na čl. 30 – 32) měl soud za prokázané znění tohoto rozsudku. Výplatní páskou bývalého manžela žalované [jméno] [příjmení] za [anonymizováno] [rok], z níž se podává čistá mzda [částka] a zároveň srážka exekuce [částka] (na čl. 27), Výplatní páskou bývalého manžela žalované [jméno] [příjmení] za [anonymizováno] [rok], z níž se podává čistá mzda [částka] a zároveň srážka exekuce [částka] (na čl. 27) a Dohodou o změně pracovní smlouvy bývalého manžela žalované [jméno] [příjmení] ze dne [datum] (na čl. 27 p. v.) měl soud za prokázané, že tyto listiny se vůbec netýkají žalované, ale pouze jejího bývalého manžela. Nic tedy nevypovídají o příjmech žalované. Poštovní poukázkou A ze dne [datum] znějící na částku [částka], kterou byl zaslán nájem společnosti [právnická osoba] za měsíc [anonymizováno] [rok] (na čl. 28) měl soud za prokázanou úhradu uvedeného nájemného. Poštovní poukázkou A znějící na částku [částka], která však nebyla vyplacena, ale měl jí být zaslán nájem společnosti [právnická osoba] za měsíc [anonymizováno] [rok] měl naopak soud za prokázané, že úhrada uvedeného nájemného provedena nebyla. Poštovní poukázkou A ze dne [datum] znějící na částku [částka], kterou byl zaslán nájem společnosti [právnická osoba] za měsíc [anonymizováno] [rok] (na čl. 28) měl soud za prokázanou úhradu uvedeného nájemného. Oznámením o přiznání dávky Státní sociální podpory žalované Úřadem práce ČR ze dne [datum] – rodičovský příspěvek ve výši [částka] od [datum] (na čl. 28 p. v.) měl soud za prokázané přiznání uvedené sociální dávky a její výši. Výpisem z účtu [číslo] vedený u [anonymizována dvě slova] za období [anonymizováno] [rok], z něhož je patrné, že na tento účet přišla platba od Úřadu práce ve výši [částka], dále je z tohoto výpisu zjevné, že z něj byly placeny sázky různým společnostem, měl soud za prokázanou uvedenou úhradu a rovněž fakt, že z tohoto účtu byly placeny sázky různým společnostem, avšak není jasné, komu tento výpis z účtu náležel, neboť na výpisu není žádné označení toho, kdo je majitelem účtu! Výpisem z účtu [číslo] vedený u [anonymizována dvě slova] za období [anonymizováno] [rok], z něhož je patrné, že na tento účet přišla platba od Úřadu práce ve výši [částka], dále je z tohoto výpisu zjevné, že z něj byly placeny sázky různým společnostem, měl soud za prokázanou uvedenou úhradu a rovněž fakt, že z tohoto účtu byly placeny sázky různým společnostem.

6. Soud zjistil počet exekucí vedených proti žalované: <i>Soud zjistil počet exekucí vedených proti žalované:</i> 0 řízení EXE zahájena před uzavřením smlouvy o úvěru 5 řízení EXE zahájena až po uzavření smlouvy o úvěru 0 řízení E zahájena před uzavřením smlouvy o úvěru 0 řízení E zahájena až po uzavření smlouvy o úvěru. Z uvedeného vyplývá, že právní předchůdce žalobce, že žalobce doložil některé listiny, z nichž údaje o příjmech a výdajích žalované dovozoval, vycházel z toho, že žalovaná má výše uvedené příjmy a výdaje. Je zřejmé, že zejména výdaje a závazky žalované řádně prověřovány nebyly. Důležitý je i fakt, že v době uzavření smlouvy o úvěru bylo vedeno proti žalované jak 0 exekučních řízení E, tak 0 vedených řízení EXE zahájených před uzavřením smlouvy o úvěru a další 5 řízení EXE, které však bylo zahájeno až po uzavření smlouvy o úvěru, o kterou jde v tomto řízení i po uzavření smlouvy o úvěru a rovněž řada řízení C o zaplacení dluhů, což podle názoru soudu jednoznačně prokazuje, že žalovaná fakticky úvěruschopná nebyla. Nadto právní předchůdce žalobce ani neučinil dotaz na Centrální evidenci exekucí, kde by tyto skutečnosti za poplatek 15 Kč zjistil. O tom, že žalovaná fakticky úvěru schopna nebyla, svědčí i skutečnost, že je evidentní, že příjmy žalované byly přeceněny, zejména je nutné zdůraznit, že výplatní pásky nebyly výplatními páskami žalované ale [jméno] [příjmení], který byl do [datum] manželem žalované, přičemž v těchto výplatních páskách byly uvedeny srážky na exekuce ve výši [částka] a [částka] – soud považuje za naprosto neuvěřitelné, že právní předchůdce žalobce takovéto podklady považoval za prokazující úvěruschopnost žalované, a naopak výdaje žalované naopak podceněny tak, aby žalovaná vůbec splnila základní podmínky pro poskytnutí úvěru, tzn., aby měla vůbec nějaký pro splácení úvěru využitelný příjem, přičemž je velmi nepravděpodobné, že by žalovaná neměla žádné splátky závazků za situace, kdy nedlouho poté, co uzavřela předmětnou smlouvu o úvěru s manželem podali společný návrh na oddlužení, v němž jak soud zjistil z insolvenčního rejstříku, jsou uvedeny desítky dluhů obou manželů [příjmení]. Žalovaná rovněž zcela zamlčela fakt, že před uzavřením smlouvy o úvěru měla řadu nesplacených závazků. Jediným relevantním příjmem žalované jsou sociální dávky. Již z tohoto je evidentní, že žalovaná fakticky úvěruschopná nebyla. Na tomto místě však soud považuje za vhodné zdůraznit, že výplatní pásky nebyly výplatními páskami žalované, ale [jméno] [příjmení], který byl do [datum] manželem žalované. Dále považuje soud za vhodné zdůraznit, že dne [datum] byl podán společný insolvenční návrh dlužníků – manželů [celé jméno žalované] a [jméno] [příjmení], přičemž jak soud zjistil z insolvenčního rejstříku, u obou manželů existovalo veliké množství nesplacených závazků. Pozoruhodná je rovněž skutečnost, že nakonec nebylo schváleno oddlužení dlužníků – manželů, neboť po podání návrhu na podání oddlužení si dlužníci vytvořili nový dluh, čímž porušili povinnosti dle insolvenčního zákona. K návrhu insolvenční správkyně neschválit oddlužení dlužníkům, neboť dlužníci nemají žádný zpeněžitelný majetek, insolvenční soud řízení zastavil a neschválil oddlužení dlužníků. <b>Z výše uvedeného je zřejmé, že žalobce řádně neposoudil úvěruschopnost žalované.</b> 7. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k závěru o skutkovém stavu ve věci samé, který zcela odpovídá žalobním tvrzením, na která soud v plném rozsahu odkazuje, avšak není nijak prokázáno řádné zkoumání úvěruschopnosti žalované před poskytnutím úvěru. Úvěruschopnost byla posouzena pouze z tvrzení žalované. Přičemž žalovaná zcela zamlčela před právním předchůdcem žalobce množství civilních řízení, která byla a jsou proti ní vedena a rovněž množství splatných závazků.

8. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:

9. Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne [datum] ve věci sp. zn. C [číslo] zaujal stanovisko, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 [číslo] ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady [číslo] musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

10. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ze dne 25. 7. 2018 věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

11. Přestože shora uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu odkazuje na starý zákon o spotřebitelském úvěru, tak soud je toho názoru, že není sebemenší důvod nepostupovat obdobně i podle nového zákona o spotřebitelském úvěru.

12. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

13. Podle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb. platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

14. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. Rovněž chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Jelikož nebylo prokázáno, že žalobce řádně posoudil úvěruschopnost žalované, neboť toto neprokázal, dospěl soud k závěru, že je smlouva o úvěru neplatná.

16. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

17. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

18. S ohledem na shora uvedené dospěl soud k závěru, že žalovaná nemusela neplatnost namítat, naopak soud byl povinen k ní přihlédnout z úřední povinnosti. Podstatné je, že úvěruschopnost nebyla žalobcem, resp. právním předchůdcem žalobce, řádně posouzena před poskytnutím úvěru žalované, žalobce vycházel pouze z tvrzení žalované, což soud nepovažuje za řádné posouzení úvěruschopnosti. Úvěrovou smlouvu soud vzhledem ke skutečnosti, že žalobce řádné nezkoumal úvěruschopnost žalované, posoudil jako neplatnou.

19. Hmotně právní posouzení věci spočívalo v ustanovení § 2991 až § 3005 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) o bezdůvodném obohacení, kdy podle § 2991 odst. 1 o. z. platí, že:„ Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“. Podle § 2991 odst. 2 o. z., platí, že„ Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“ 20. Právní posouzení věci ohledně zákonných úroků z prodlení spočívalo v ust. § 1970, podle kterého platí, že: Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., dle kterého: Výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. V této sazbě (dané shora uvedeným prováděcím předpisem) tedy soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci úroky z prodlení.

21. Soud dospěl k závěru, že žalované bylo vyplaceno 15.000 Kč v den uzavření smlouvy o úvěru (čímž byl celý úvěr vyčerpán), a že žalovaná uhradila na dluh celkem 2.052 Kč, splatnost dlužné částky nastala dne [datum] a dne [datum] se tak žalovaná dostala do prodlení. Soud proto uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 12.948 Kč. Soud k přiznané částce 12.948 Kč dospěl tak, že od částky poskytnutého úvěru 15.000 Kč odečetl žalovanou uhrazenou částku 2.052 Kč, čímž dospěl k částce 12.948 Kč. Zároveň soud uložil žalované uhradit i úroky z prodlení od počátku prokazatelného prodlení dne [datum] (tak, jak tento den při výpočtu kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení žalobce v žalobě označil) z přiznané části jistiny. Soud ve zbytku žalobu zamítl, neboť zbylé nároky plynou z neplatné úvěrové smlouvy.

22. Shora uvedené právní posouzení je i v souladu s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. 14 Co 36/2020-63 ze dne 19. 5. 2020.

23. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší.

24. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého: Měl-li účastník řízení úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Pro posouzení úspěchu a neúspěchu účastníků řízení soud porovnával předmět řízení – jak byl uveden v žalobě a předmět řízení – který zůstal po částečném zamítnutí žaloby. Přičemž předmětem řízení je vždy souhrn žalovaných částek a příslušenství, tj. zde úroků z úvěru a úroků z prodlení. V daném případě měl žalobce úspěch pouze částečný, a to v rozsahu menším než 50 %, neúspěch žalobce a tudíž úspěch žalované tak činil více než 50 % – byla by to tedy žalovaná, kdo by měl nárok na částečnou náhradu nákladů řízení, žalované však dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly. Vzhledem k výše uvedenému rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.