32 C 321/2021

Plný text

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudcem titul titul Zdeňkem Piskačem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pobytem adresa žalovaného , okres zastoupený advokátkou titul . jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 11.157 Kč s příslušenstvím <b>I. Žaloba o zaplacení částky 11.157 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 11.157 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.</b> <b>II. Žalobce je povinen nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 7.352,35 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalovaného.</b> 1. Žalobce se domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 11.157 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 11.157 Kč od [datum] do zaplacení – to vše z titulu„ Smlouvy o spotřebitelském úvěru“ [číslo] kterou uzavřel žalobce se žalovaným dne [datum], na základě které žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 15.000 Kč. Žalovaný úvěr vyčerpal, avšak řádně a včas jej nesplatil v dohodnutém termínu, splatnost úvěru dle smlouvy nastala ke dni [datum], i když žalobce požadoval zákonné úroky z prodlení od doby předepsané splatnosti smlouvy, která byla stanovena na [datum] a žalobce tak požadoval zákonné úroky z prodlení až od prvního dne prodlení, tj. od [datum], a proto žalobce vyzval žalovaného k okamžité úhradě. Žalovaný na konto smlouvy v průběhu smluvního vztahu uhradil částku 16.113 Kč. Dlužná částka ve výši 11.157 Kč byla dle žaloby tvořena následujícími položkami: jistinou, kdy z každé splátky započteno na jistinu v poměru 56,497 % a z nesplacené části souhrnného poplatku, kdy z každé splátky na souhrnný poplatek započteno v poměru 43,503 % – souhrn úroků, poplatků za zpracování a doručení úvěru a poplatku za hotovostní inkasa splátek – týdenní výběr splátek v místě bydliště klienta.

2. Žalovaný se k věci vyjádřil prostřednictvím své zástupkyně v odporu podaném proti ve věci vydanému platebnímu rozkazu, který soud žalobci zaslal spolu s předvoláním k ústnímu jednání a v němž je mimo jiné tvrzeno, že žalovaný se zcela jistě neměl možnost s obsahem smlouvy o úvěru řádně seznámit, vzhledem ke zrakovému postižení, které je v odporu blíže popsáno. Dále zde zástupkyně žalobce uvádí, že nebyla řádně zjišťována úvěruschopnost žalovaného a nebyl v době uzavření smlouvy o úvěru zaměstnán a není zaměstnán stále a jeho jediným příjmem je pouze [anonymizována dvě slova]. Zástupkyně dále uvedla, že přístup k ověření úvěruschopnosti žalovaného žalobcem se jeví pouze jako účelový za účelem sjednání úvěru a získání provize osoby, která se žalovaným úvěr sjednala. Dále se žalovaný k věci vyjádřil prostřednictvím své zástupkyně u ústního jednání dne [datum], kdy uvedla, že žalovaný nebyl v době uzavření projednávané smlouvy o úvěru [anonymizováno], neboť šel do [anonymizována dvě slova] v [anonymizováno] letech, tzn. již v roce [rok], od té doby žalovaný [anonymizována dvě slova], tzn., že pokud je v evidenční kartě klienta zdroj příjmu mzda ve výši [částka], pak tento údaj není pravdivý, neboť správně se jednalo o [anonymizována dvě slova] jako jediný zdroj příjmu a ani tento [anonymizováno] v té době nebyl vyplácen v této výši, ale ve výši nižší. Zástupkyně žalovaného rovněž u ústního jednání předložila lékařskou zprávu [anonymizována dvě slova] [titul]. [jméno] [příjmení] ze dne [datum], kterou žalovaný dokládá, jak již bylo uvedeno výše uvedeném odporu, z níž vyplývá dle zástupkyně žalovaného, že žalovaný prakticky neměl možnost se s obsahem úvěrové smlouvy řádné seznámit, neboť velikost písma formulářové úvěrové smlouvy je nekomfortní i pro osoby bez vady zraku a pro žalovaného byla tato smlouva prakticky nečitelná, neboť žalovaný je pro účely uzavření smlouvy o úvěru [anonymizována dvě slova]. Když došla předžalobní výzva nejprve syn žalovaného a po té i zástupkyně žalovaného žádala žalobce o zaslání smlouvy o úvěru, ale těmto žádostem nebylo vyhověno.

3. Žalobce na výzvu soudu ohledně zjišťování úvěruschopnosti žalovaného sice odpověděl podáním doručeným soudu dne [datum], kde jednak popsal jaké konkrétní částky a kdy žalovaný na konto smlouvy o úvěru uhradil, a to v celkové výši 16.113 Kč, a jednak se vyjádřil k okolnostem posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr a uvedl, z jakých informací před a v rámci uzavření smlouvy o půjčce (sic) čerpal, jaké informace od žalovaného k jeho osobním a majetkovým poměrům byly opatřeny a jaké databáze byly věřitelem využity k posouzení schopnosti žalovaného úvěr splatit – k těmto svým tvrzením však žalobce nepředložil žádné listinné důkazní prostředky. Z toho je evidentní, že žalobce nedisponuje žádnými listinnými důkazními prostředky, z nichž by vyplývalo jiné zjišťování úvěruschopnosti žalovaného žalobcem, žalobce není schopen prokázat. <i>4. Soud zjistil počet exekucí vedených proti žalovanému:</i> 0 řízení EXE zahájena před uzavřením smlouvy o úvěru 0 řízení EXE zahájena až po uzavření smlouvy o úvěru 2 řízení E zahájena před uzavřením smlouvy o úvěru 0 řízení E zahájena až po uzavření smlouvy o úvěru.

5. Skutkový stav, který byl podrobněji popsán v odstavci prvém odůvodnění tohoto rozsudku, byl v řízení zjištěn z důkazů listinných: Evidenční kartou klienta ze dne [datum] měl soud za prokázané, že v této kartě je uveden jediný zdroj příjmů a to mzda [částka] – přičemž zde je pozoruhodné, že žalovaný již v době uzavření smlouvy o úvěru nebyl řadu let zaměstnán a to již od roku [rok] – v podrobnostech viz výše a jeho zdrojem příjmů tak rozhodně nemohla být [anonymizováno], ale pouze [anonymizována dvě slova], který však nepobíral v této výši, ale jeho [anonymizována dvě slova] byl nižší. Dále z této listiny vyplývají výdaje a to [částka] životní výdaje na bydlení a dále [částka] životní [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [částka] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [částka] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] týdenní [anonymizována dvě slova] [částka], což činí [částka] za čtyři týdny a tudíž přibližně za měsíc je skutečně na pováženou, že by žalovanému mělo zbývat měsíčně na všechny ostatní potřeby cca [částka] měsíčně, či dokonce [anonymizováno] méně, avšak to pouze za předpokladu, že by údaje v Evidenční kartě klienta byly pravdivé – toto se však soudu jeví jako nepravděpodobné, za situace, kdy ani v současné době žalovaný nedosahuje [anonymizována dvě slova] v té výši, která tehdy byla vzata za výši mzdy a to [částka]. Z toho vyplývá, že příjmy žalovaného byly nadhodnoceny a výdaje žalovaného byly naopak podhodnoceny tak, aby vůbec žalovaný na úvěr dosáhl. Formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne [datum] měl soud za prokázané, že veškeré parametry úvěru byly v tomto formuláři zachyceny a že i tuto listinu žalovaný podepsal, přičemž však soud má velmi silnou pochybnost o tom, zda se žalovaný skutečně mohl díky své oční vadě s obsahem této listiny skutečně seznámit. Smlouvou o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne [datum] měl soud za prokázaný obsah této smlouvy, zejména výši úvěru 15.000 Kč, délku poskytnutí úvěru, který měl být splácen v 60 týdenních hotovostních splátkách po 454,50 Kč, dále celkové náklady zákazníka spojené se spotřebitelským úvěrem 27.270,27 Kč, tvořené jistinou 15.000 Kč, úroky z úvěru 2.970 Kč, poplatkem za zpracování a doručení úvěru 4.500 Kč, poplatkem za hotovostní inkaso splátek 4.800 Kč, dále výši zápůjční úrokové sazby 70,89 % ročně a roční procentuální sazbu nákladů (tzv. RPSN) činí 212,77 %. Z listiny dále vyplývá, že i tuto listinu žalovaný podepsal, přičemž však soud má velmi silnou pochybnost o tom, zda se žalovaný skutečně mohl díky své oční vadě s obsahem této listiny skutečně seznámit. Informacemi o smlouvě [číslo] – z této listiny se podává a soud tím má za prokázané, že žalovaný uhradil na konto smlouvy částku 16.113 Kč v listině uvedených termínech. Předžalobní výzvou dle § 142a o. s. ř. k úhradě dlužného plnění ze dne [datum] + Přehled odeslané pošty měl soud za prokázané, že žalobce sice vyzval žalovaného k dobrovolné úhradě dluhu ještě předtím, než byla podána žaloba, avšak obesílal je na adrese [adresa žalovaného], což sice byla a je stále adresa trvalého pobytu žalovaného evidována v Centrální evidenci obyvatel, avšak žalovaný reálně žije na adrese pobytu [adresa žalovaného], okres [okres], která byla jako adresa pro doručování uvedena již ve Smlouvě o spotřebitelském úvěru a soudu tak není jasné, proč na tuto reálnou adresu pobytu žalovaného nezasílal žalobce i tuto předžalobní výzvu. Interním záznamem žalobce (na čl. 24) – měl soud za prokázané, že žalobce si byl vědom adresy skutečného pobytu žalovaného, přičemž k dotazu soudu zástupkyně žalovaného uvedla, že adresa, která je v této listině uvedena na prvním řádku, tj. [ulice a číslo], [obec] je reálnou adresou pobytu žalovaného, který zde bydlí v rodinném domě u svého syna! Lékařskou zprávou [anonymizována dvě slova] [titul]. [jméno] [příjmení] ze dne [datum], kterou žalovaný dokládá, že se nemohl seznámit s textem smlouvy – viz výše Vyjádření zástupkyně žalovaného – měl soud za prokázanou pravdivost tvrzení zástupkyně žalovaného a žalovaného ohledně [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] žalovaného, které již existovala i v době uzavření smlouvy o úvěru. <i>6. Z obsahu spisu a provedeným dokazováním je zřejmé, že žalobce řádně nezjišťoval před uzavřením smlouvy o úvěru se žalovaným jeho úvěruschopnost.</i> 7. Z výše uvedeného je zřejmé, že žalobce řádně neposoudil úvěruschopnost žalovaného.

8. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k závěru o skutkovém stavu ve věci samé, který zcela odpovídá žalobním tvrzením, na která soud v plném rozsahu odkazuje, avšak není nijak prokázáno zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím úvěru. Úvěruschopnost byla posouzena pouze z tvrzení žalovaného – nad to zde byly uvedeny zkreslené údaje – viz výše podrobné rozebrání jednotlivých důkazních prostředků.

9. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:

10. Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne [datum] ve věci sp. zn. C [číslo] zaujal stanovisko, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 [číslo] ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady [číslo] musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

11. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ze dne 25. 7. 2018 věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

12. Přestože shora uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu odkazuje na starý zákon o spotřebitelském úvěru, tak soud je toho názoru, že není sebemenší důvod nepostupovat obdobně i podle nového zákona o spotřebitelském úvěru.

13. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

14. Podle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb. platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

15. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

16. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. Rovněž chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Jelikož nebylo prokázáno, že žalobce řádně posoudil úvěruschopnost žalované, neboť toto neprokázal, dospěl soud k závěru, že je smlouva o úvěru neplatná.

17. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

18. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

19. S ohledem na shora uvedené dospěl soud k závěru, že žalovaný nemusel neplatnost namítat, naopak soud byl povinen k ní přihlédnout z úřední povinnosti. Podstatné je, že úvěruschopnost nebyla žalobcem, resp. právním předchůdcem žalobce, řádně posouzena před poskytnutím úvěru žalovanému, žalobce vycházel pouze z tvrzení žalovaného, což soud nepovažuje za řádné posouzení úvěruschopnosti. Úvěrovou smlouvu soud vzhledem ke skutečnosti, že žalobce řádné nezkoumal úvěruschopnost žalovaného, posoudil jako neplatnou.

20. Hmotně právní posouzení věci spočívalo v ustanovení § 2991 až § 3005 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) o bezdůvodném obohacení, kdy podle § 2991 odst. 1 o. z. platí, že:„ Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“. Podle § 2991 odst. 2 o. z., platí, že„ Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“ 21. Právní posouzení věci ohledně zákonných úroků z prodlení spočívalo v ust. § 1970, podle kterého platí, že: Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., dle kterého: Výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

22. Shora uvedené právní posouzení je i v souladu s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. 14 Co 36/2020-63 ze dne 19. 5. 2020.

23. Soud dospěl k závěru, že žalovanému bylo vyplaceno 15.000 Kč v den uzavření smlouvy o úvěru, a že žalovaný uhradil„ pouze“ 16.113 Kč, splatnost dlužné částky nastala dne [datum] a dne [datum] se tak žalovaný dostal do prodlení. Z výše uvedeného vyplývá, že z nároku nezbývá uhradit ničeho. Přičemž soud považuje za důležité zdůraznit i to, že soud neuznal započítání žalovaným zaplacených částek v celkové výši 16.113 Kč na jednotlivé nároky tak, jak je v žalobě žalobce označil ve druhém odstavci skutečností, z nichž vyplývá uplatněné právo (druhá strana žaloby nahoře). Z výše uvedených důvodů soud smlouvu o úvěru posoudil jako neplatnou a vzhledem k tomu, že žalovaný z titulu nároku uplatněného žalobcem nedluží ničeho, soud žalobu jako nedůvodnou v celém rozsahu zamítl.

24. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy žalovanému, který měl ve věci plný úspěch, přiznal plnou náhradu nákladů řízení proti žalobci, který ve věci úspěch neměl, ve výši 7.352,35 Kč Tyto náklady jsou tvořeny: odměnou za zastoupení advokátem 4.740 Kč za tři úkony právní služby po 1.580 Kč, dle § 7 bod 5, § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., třemi paušálními náhradami po 300 Kč, tj. 900 Kč dle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., cestovným 285,95 Kč (za cestu [obec] – [okres] zpět osobním automobilem na vzdálenost celkem 46 km, při základní náhradě za použití motorového vozidla 4,70 Kč km, při průměrné spotřebě 4,2 l motorové nafty na 100 km a při vyhláškové ceně 1 litru nafty 36,10 Kč), náhradou za promeškaný čas připadající na toto jedno jednání činí 200 Kč (celkem za 2 půlhodin po 100 Kč) dle § 14 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a 21 % sazbou daně z přidané hodnoty z nákladů 1.226,40 Kč dle § 137 odst. 3 o. s. ř. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalobce povinen zaplatit náhradu nákladů řízení zástupkyni žalovaného.