32 C 321/2022

Plný text

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudcem titul titul Zdeňkem Piskačem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 86.068,22 Kč s příslušenstvím <b>I. Žaloba o zaplacení částky 86.068,22 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 86.068,22 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.</b> <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobce se žalobou domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 86.068,22 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 86.068,22 Kč od [datum] do zaplacení – to vše údajně z titulu„ Smlouvy o revolvingovém úvěru“, kterou údajně uzavřel právní předchůdce žalobce, tj. [právnická osoba], údajně se žalovanou dne [datum], na základě které právní předchůdce žalobce údajně poskytl žalované úvěr v celkové výši 86.068,22 Kč (respektive poskytl žalované úvěr s možností opakovaného čerpání až do výše úvěrového limitu 35.000 Kč, respektive 59.000 Kč a následně 66.000 Kč po údajném uzavření dodatků o navýšení úvěrového limitu, což ovšem vyplývá pouze z příloh žaloby, nikoli ze žaloby samotné). Dle tvrzení žalobce žalovaná vyčerpala částku ve výši 86.068,22 Kč, kterou neuhradila a splatnost úvěru nastala ke dni [datum], přičemž tvrzení žalobce uvedené v žalobě neodpovídají skutečnosti, jak bude podrobněji vyloženo dále.

2. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku:„ Věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).“. Podle § 1880 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku:„ Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.“. Postoupení pohledávky z původního věřitele na žalobce a tím i právní nástupnictví žalobce měl soud za prokázané následujícími listinami: Smlouvou o opakovaném postoupení pohledávek ze dne [datum] + Listinou o převodu ze dne [datum], Seznamem postoupených pohledávek, Oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum] + Podacím lístkem ze dne [datum] – žalované adresováno na adresu, kterou má jako trvalý pobyt evidovanou v CEO. Tím měl soud za prokázanou aktivní věcnou legitimaci žalobce – tzn., že žalobci svědčí práva z postoupené pohledávky.

3. Žalovaná se k věci nevyjádřila a k ústnímu jednání soudu se bez omluvy nedostavila.

4. Skutkový stav, který byl popsán v odstavci prvém odůvodnění tohoto rozsudku, a který je zejména podrobněji popsán níže, byl v řízení zjištěn z důkazů listinných: Odpovědí banky [právnická osoba] doručenou soudu dne [datum], měl soud za prokázané, že účet č. [bankovní účet] patřil žalované (na čl. 23) + svazkem výpisů z běžného účtu žalované měl soud za prokázané, že na účet žalované došly z účtu právního předchůdce žalobce platby v celkové výši 182.491,02 Kč v období od [datum] do [datum], zároveň měl soud za prokázané platby z účtu žalované na účet právního předchůdce žalobce v celkové výši 222.835,31 Kč, tzn., že žalovaná na konto smlouvy přeplatila částku 40.344,29 Kč. Výpisem z revolvingového účtu (předloženého soudu žalobcem) měl soud za prokázané platby od právního předchůdce žalobce na účet žalované v celkové výši 182.491,02 Kč v období od [datum] do [datum], a zároveň platby od žalované na účet právního předchůdce žalobce v celkové výši 222.835,31 Kč v období od [datum] do [datum]. Smlouvou o revolvingovém úvěru ze dne [datum], která je nepodepsaná žalovanou i právním předchůdcem žalobce (z této smlouvy bylo dle žaloby žalováno) měl soud za prokázané pouze to, že nebyla vlastnoručně podepsána žalovanou ani nikým jiným, ani nebyla opatřena zaručeným elektronickým podpisem žádného z účastníků. Soud proto neměl touto listinou za prokázané, že tuto smlouvu vůbec uzavřela žalovaná a vzhledem k tomu, že nebyla smlouva podepsána, tak soud neměl za prokázaný ani obsah této smlouvy, neboť netuší, s jakou smlouvou se žalovaná údajně při jejím údajném uzavírání seznámila, ani to, zda to byla skutečně žalovaná, kdo smlouvu uzavřel. Dodatkem o navýšení úvěrového limitu ke Smlouvě o revolvingovém úvěru se společností [právnická osoba] ze dne [datum] – uzavřeným dnem [datum], kterým se mění výše úvěrového limitu poskytnutého klientovi na výši 59.000 Kč, nepodepsaným žalovanou ani právním předchůdcem žalobce, měl soud za prokázané pouze to, že nebyl vlastnoručně podepsán žalovanou ani nikým jiným, ani nebyl opatřen zaručeným elektronickým podpisem žádného z účastníků. Soud proto neměl touto listinou za prokázané, že tento dodatek vůbec uzavřela žalovaná a vzhledem k tomu, že nebyl dodatek podepsán, tak soud neměl za prokázaný ani jeho obsah. Dodatkem o navýšení úvěrového limitu ke Smlouvě o revolvingovém úvěru se společností [právnická osoba] ze dne [datum] – uzavřeným dnem [datum], kterým se mění výše úvěrového limitu poskytnutého klientovi na výši 66.000 Kč, nepodepsaným žalovanou ani právním předchůdcem žalobce, měl soud za prokázané pouze to, že nebyl vlastnoručně podepsán žalovanou ani nikým jiným, ani nebyl opatřen zaručeným elektronickým podpisem žádného z účastníků. Soud proto neměl touto listinou za prokázané, že tento dodatek vůbec uzavřela žalovaná a vzhledem k tomu, že nebyl dodatek podepsán, tak soud neměl za prokázaný ani jeho obsah. Standardními informacemi o spotřebitelském úvěru – nepodepsanými žalovanou a nedatovanými neměl soud za prokázané, zda se s těmito podmínkami žalovaná vůbec seznámila za situace, kdy i na této listině chyběl jakýkoliv podpis žalované a rovněž právního předchůdce žalobce. Obchodními podmínkami společnosti [právnická osoba] měl soud za prokázané znění těchto podmínek. Listinou nazvanou:„ [jméno] [anonymizována dvě slova]“ měl soud za prokázané, že právní předchůdce žalobce eviduje ve svém interním dokumentu, neboť tato listina je pouze interním dokumentem právního předchůdce žalobce, že vyplatil žalované částku 2.224 Kč, přičemž tato platba odpovídá jedné položce i ve výpisu z revolvingového účtu, dále soud z této listiny zjistil číslo účtu žalované, na který byly finanční prostředky zaslány. Výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne [datum] učiněnou zástupcem žalobce + Podacím lístkem ze dne [datum] neměl soud za prokázané, že se tato výzva skutečně dostala do dispozice žalované, neboť nebylo prokázáno, že jí byla řádně doručena na adresu jejího trvalého pobytu, bylo prokázáno pouze to, že tato výzva byla žalované adresována na adresu, kterou má jako trvalý pobyt evidovanou v CEO.

5. Žalobce na výzvu soudu doplnil svá žalobní tvrzení o tom, jakým způsobem byla prověřována úvěruschopnost žalované, a to v podání doručeném soudu dne [datum] (na čl. 26 spisu). Žalobce uvedl, že právní předchůdce žalobce ověřoval úvěruschopnost žalované lustrací veřejně dostupných databází ISIR, [příjmení], [příjmení], NRKI a BRKI, a dále vycházel z prostého tvrzení žalované o tom, že má pravidelný měsíční příjem a je schopna úvěr splácet, k důkladnému posouzení úvěruschopnosti žalované by právní předchůdce žalobce přistoupil až ve chvíli, kdy by žalovaná vyjádřila pochybnost, že bude schopna úvěr hradit. Právní předchůdce žalobce vycházel z toho, že žalované musí z příjmu zbývat částka životního minima, t. č. ve výši 3.410 Kč, tedy že splátka úvěru musí tvořit maximálně 90 % disponibilního příjmu žalované (který ovšem právní předchůdce žalobce bezpečně nezjistil). Svá tvrzení o posuzování úvěruschopnost žalované žalobce nijak neprokázal žádnými listinnými důkazními prostředky, tato jeho tvrzení proto zůstala pouhými neprokázanými tvrzeními. Je zřejmé, že zejména výdaje a závazky žalované nijak prověřovány nebyly. <i>6. Soud zjistil, že proti žalované nebyla v době před uzavřením smlouvy o úvěru vedena žádná exekuční řízení ani žádná řízení o nařízení výkonu rozhodnutí, kde by žalovaná vystupovala jako povinná, žádná exekuční řízení nebyla proti žalované zahájena ani po uzavření smlouvy o úvěru.</i> 7. Z výše podrobněji rozebraných listinných důkazních prostředků nijak nevyplývá, že by to byla konkrétně žalovaná, kdo tvrzenou smlouvu uzavřel s právním předchůdcem žalobce, neboť smlouva, ani žádný ze dvou dodatků, nebyly žalovanou podepsány. Při uzavírání tvrzené smlouvy nebyla nijak platně zjištěna (ověřena) totožnost žalované. Pouhé poskytnutí osobních údajů není řádným zjištěním a tím méně relevantním ověřením totožnosti. Údaje o čísle účtu a osobní údaje žalované mohly být zneužity třetí osobou, jak už se s tím soud ve své praxi mnohokrát opakovaně setkává, například osobou, která s majitelem účtu žije ve stejné domácnosti. Není tak vůbec nijak prokázáno, že právní předchůdce žalobce jednal při uzavírání smlouvy se žalovanou. Smlouva nebyla žalovanou podepsána (ani nikým jiným, a to včetně právního předchůdce žalobce) a soud tak nemá za prokázaný ani obsah smlouvy, o kterém žalobce tvrdil, že s ním žalovaná údajně souhlasila. Tvrzení žalobce, že žalovaná podepsala smlouvu elektronicky, nepovažuje soud nejen za prokázání toho, že tento úkon žalovaná skutečně učinila, ale ani neprokazuje obsah smlouvy, s níž údajně žalovaná souhlasila. Soud tak nemá na jisto postavené ani to, že žadatelem o úvěr byla skutečně žalovaná, že smlouva byla uzavřena se žalovanou, ani že byla uzavřena v tvrzeném znění. Jinak řečeno, není jisté, zda a s kým byla smlouva o úvěru uzavřena a v jakém znění.

8. Soud se dále zabýval tím, zda byla jistina údajného úvěru vyplacena žalované a zda se mohlo jednat o bezdůvodné obohacení na straně žalované.

9. Ohledně právního posouzení věci v části bezdůvodného obohacení soud vycházel z ustanovení § 2991 až § 3005 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) o bezdůvodném obohacení, kdy podle § 2991 odst. 1 o. z. platí, že:„ Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“. Podle § 2991 odst. 2 o. z., platí, že„ Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“ 10. Soud v daném případě z výpisů z bankovního účtu žalované, a dále z výpisu z revolvingového účtu, zjistil, že žalované byla z účtu právního předchůdce žalobce vyplacena částka v celkové výši 182.491,02 Kč, žalovaná na účet právního předchůdce žalobce uhradila částku v celkové výši 222.835,31 Kč, tzn. že žalovaná přeplatila právnímu předchůdce žalobce částku ve výši 40.344,29 Kč. Z uvedeného je zřejmé, že na straně žalované k bezdůvodnému obohacení nedošlo, a byla by to v tomto případě žalovaná, kdo by měl vůči právnímu předchůdci žalobce, respektive vůči žalobci, právo na vydání bezdůvodného obohacení. Soud proto žalobu v celém rozsahu zamítl za situace, kdy mezi žalovanou a právním předchůdce žalobce nedošlo k uzavření úvěrové smlouvy (v podrobnostech viz odůvodnění v odstavcích 11 až 19 tohoto rozsudku), a zároveň dospěl k závěru, že na straně žalované nedošlo k bezdůvodnému obohacení. <b>V další části rozsudku v odstavcích 11. až 19. se soud podrobněji vyjádří k úvěrové smlouvě, k jejímuž uzavření údajně došlo s využitím prostředků komunikace na dálku, respektive prostřednictvím účtu žalované založeného na webových stránkách právního předchůdce žalobce:</b> 11. Z ust. § 104 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen zák. o spotřebitelském úvěru) vyplývá, že smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.

12. Podle ust. § 561 odst. 1 o. z. se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

13. Podle ust. § 562 odst. 1 o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.

14. Podle čl. 3 bodu 10 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) [číslo] o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice 1999 [číslo] (dále jen eIDAS), se elektronickým podpisem rozumí data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena, a která podepisující osoba používá k podepsání.

15. Podle čl. 25 bod 1 eIDASelektronickému podpisu nesmějí být upírány právní účinky a nesmí být odmítán jako důkaz v soudním a správním řízení pouze z toho důvodu, že má elektronickou podobu nebo že nesplňuje požadavky na kvalifikované elektronické podpisy.

16. V daném případě byla smlouva o úvěru údajně uzavřena na základě registrace, kterou žalovaná provedla na webových stránkách právního předchůdce žalobce, prostřednictvím svého účtu na těchto webových stránkách následně údajně požádala o poskytnutí úvěru. Dle dokumentu v elektronické podobě, v němž je zachycen obsah spotřebitelské smlouvy o úvěru ze dne [datum], je uvedeno, že„ … smlouva nabývá platnosti a účinnosti okamžikem jejího podpisu oběma smluvními stranami.“ Na smlouvě však chybí jakýkoliv podpis, a to i odkazem například na SMS kód, či na jakýkoli jiný způsob podpisu, nahrazující fyzický podpis žalované.

17. Jak vyplývá ze shora cit. ust. § 562 odst. 1 o. z., jakož i z požadavků na právní jednání obecně, musí být při právním jednání učiněném elektronickými prostředky možné jednoznačné určení jednající osoby. Soud je přesvědčen, že v posuzovaném případě způsob vedení jednání o uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru neumožňoval jednoznačné určení osoby jednající jako žadatel o úvěr. Při uzavírání smlouvy úvěru vycházel právní předchůdce žalobce pouze z informací, které žalovaná uvedla při založení svého účtu na jeho webových stránkách. Dle názoru soudu, nelze jednoznačně uzavřít, že osobou, která smlouvu o úvěru údajně elektronicky uzavřela, byla právě žalovaná. Při uzavření předmětné smlouvy pomocí elektronických prostředků komunikace na dálku tedy nebylo možno jednoznačně identifikovat osobu žadatele o úvěr. Na tom nemůže nic změnit ani skutečnost, že bylo soudem dodatečně, až v průběhu soudního řízení dotazem na příslušnou banku (viz v podrobnostech výše), zjištěno, že žadatelem uvedené číslo bankovního účtu označuje účet vedený bankou pro žalovanou. Vliv na toto zjištění nemá ani skutečnost, že žalovaná byla v průběhu řízení nečinná.

18. Dále je soud přesvědčen, že odeslání žádosti o úvěr osobou jednající s právním předchůdcem žalobce při sjednávání smlouvy o spotřebitelském úvěru nemá ani náležitosti prostého elektronického podpisu ve smyslu čl. 3 bodu 10 eIDAS. Z uvedeného ustanovení vyplývá, že aby bylo možno data v elektronické podobě považovat za elektronický podpis, musí být nejen připojena k jiným datům v elektronické podobě (či s nimi být logicky spojena), ale zároveň se musí jednat o data, která jednající osoba používá k podepsání. Pouhá skutečnost, že určitá data, např. autorizační kód, jsou připojena k elektronické zprávě, nemůže vést k závěru, že taková data podepisující osoba (obvykle) používá k podepsání. Proto nelze autorizační kód a tím méně prosté odeslání elektronické žádosti o úvěr, považovat ani za prostý elektronický podpis. Prostým elektronickým podpisem může být např. biometrický podpis, tedy elektronicky zachycený obraz vlastnoručního podpisu jednající osoby.

19. Soud je tak přesvědčen, že v daném případě nedošlo k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, neboť elektronické prostředky použité právním předchůdcem žalobce při sjednávání smlouvy neumožňovaly určení jednající osoby, a to ani na základě elektronického podpisu.

20. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého:„ Účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.“ V daném případě byl žalobce zcela neúspěšný – byla by to tedy žalovaná, kdo by měl nárok na náhradu nákladů řízení, žalované však dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly. Vzhledem k výše uvedenému rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.