32 C 328/2020

Plný text

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudcem titul titul Zdeňkem Piskačem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované doručovací adresa adresa žalované , okres okres o zaplacení 18.664,16 Kč s příslušenstvím <b>I. Řízení se zastavuje co do části smluvní pokuty ve výši 104,16 Kč.</b> <b>II. Změna žaloby, kterou se žalobce navíc oproti žalobě domáhá úroků z úvěru ve výši 25,85 % ročně z částky 12.000 Kč od [datum] do zaplacení, se připouští.</b> <b>III. Žaloba se zamítá co do částky 560 Kč, dále co do celých úroků z úvěru ve výši 25,85 % ročně z částky 12.000 Kč od [datum] a dále co do celé smluvní pokuty ve výši 6.000 Kč.</b> <b>IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 12.000 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 12.000 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>V. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení ve výši 293,88 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce.</b> 1. Žalobce se původně žalobou domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 12.560 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 12.000 Kč od [datum] do zaplacení a dále smluvní pokutu ve výši 6.104,16 Kč – to vše z titulu„ Smlouvy o úvěru“ [číslo] 2018 [číslo], kterou uzavřel právní předchůdce žalobce, tj. [právnická osoba], se žalovanou dne [datum], na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalované úvěr ve výši 12.000 Kč. Žalovaná úvěr vyčerpala, avšak řádně a včas jej nesplatila v dohodnutých splátkách, celý úvěr byl splatný ke dni [datum] a právní předchůdce žalobce proto využil svého práva a vyzval žalovanou k okamžité úhradě celého dluhu. Dluh žalované tak jak byl v žalobě uveden, tzn. před rozšířením žaloby žalobcem a připuštěním tohoto rozšíření soudem a zároveň před částečným zpětvzetím žaloby a před částečným zastavením řízení, ve výši 18.664,16 Kč je tvořen následujícími položkami: jistinou 12.000 Kč, úroky z úvěru za období od [datum] do [datum] ve výši 560 Kč a smluvní pokutou ve výši 6.104,16 Kč.

2. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku:„ Věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).“. Podle § 1880 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku:„ Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.“. Postoupení pohledávky z původního věřitele na žalobce a tím i právní nástupnictví žalobce měl soud za prokázané následujícími listinami: Oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] + Podací lístek ze dne 24. 7. 2020, Notářský zápis č. j. NZ 1055/2018, N 842/2018 ze dne 27. 9. 2018 – z něhož se podává první přechod pohledávky v důsledku koupě části závodu, Smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum] + Seznam postoupených pohledávek – 2. převod pohledávky, Smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum] + Seznam postoupených pohledávek – 3. převod pohledávky. Tím měl soud za prokázanou aktivní věcnou legitimaci žalobce – tzn., že žalobci svědčí práva z postoupené pohledávky.

3. Dříve než soud začal jednat ve věci samé, sdělil žalobce podáním doručeným soudu dne [datum], že žalobu bere částečně zpět v rozsahu uvedeném ve výroku I. tohoto rozsudku. Podle § 96 odst. 1, 2 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) může žalobce vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení (žalobu), a to zčásti nebo zcela. Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popř. v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Jestliže ostatní účastníci řízení se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, rozhodne soud, že zpětvzetí návrhu není účinné. To neplatí, došlo-li ke zpětvzetí návrhu dříve, než začalo jednání. Vzhledem k tomu, že žalobce vzal žalobu částečně zpět ještě před jednáním, postupoval soud v souladu s ust. § 96 odst. 2 o. s. ř. a řízení částečně zastavil, aniž zjišťoval stanovisko žalované, neboť by byl případný nesouhlas žalované se zpětvzetím neúčinný (§ 96 odst. 4 o. s. ř.). Předmětem řízení po částečném zpětvzetí žaloby a částečném zastavení řízení tak zůstaly nároky žalobce uvedené ve výrocích II., resp. III. a IV. tohoto rozsudku.

4. Dříve než soud začal jednat ve věci samé, sdělil žalobce podáním doručeným soudu dne [datum] že žalobu mění tak, že jí rozšiřuje a to v rozsahu uvedeném ve výroku I. tohoto rozsudku. Podle § 95 odst. 1, 2 o. s. ř. žalobce může za řízení se souhlasem soudu měnit návrh na zahájení řízení (žalobu). Změněný návrh (žalobu) je třeba ostatním účastníkům doručit do vlastních rukou, pokud nebyli přítomni jednání, při němž ke změně došlo. Soud nepřipustí změnu návrhu (žaloby), jestliže by výsledky dosavadního řízení nemohly být podkladem pro řízení o změněném návrhu (žalobě). V daném případě soud rozšíření žaloby připustil, neboť výsledky dosavadního řízení mohou být podkladem pro řízení o změněném návrhu (rozšířené žalobě) a změněný návrh (žaloba) byl doručen žalované do vlastních rukou. Soud takto rozhodl výrokem II. tohoto rozsudku. Předmětem řízení po rozšíření žaloby a po připuštění rozšíření žaloby tak zůstaly nároky žalobce uvedené ve výrocích II., resp. III. a IV. tohoto rozsudku.

5. Žalovaná se k věci nevyjádřila a k ústnímu jednání soudu se bez omluvy nedostavila.

6. Skutkový stav, který byl podrobněji popsán v odstavci prvém odůvodnění tohoto rozsudku, byl v řízení zjištěn z důkazů listinných: Žádostí o poskytnutí spotřebitelského úvěru ze dne [datum] – podepsanou vlastnoručně žalovanou měl soud za prokázané, že to byla žalovaná, kdo žalobce o poskytnutí úvěru ve výši 12.000 Kč požádal. V žádosti žalovaná uvedla, že její příjem, respektive mzda, činí [částka] měsíčně a dále uvedla tzv. jiné příjmy, které definovala jako„ brigáda DPČ“ ve výši [částka], tzn., že její průměrné měsíční příjmy dle jejího tvrzení činily [částka] a dále uvedla své měsíční výdaje na bydlení [částka], stravování, výživné [částka], ostatní výdaje [částka] (bez bližší specifikace), splátky úvěru (nevypláceného tímto úvěrem) [částka], dále uvedla průměrné měsíční výdaje žadatele [částka] a průměrné měsíční výdaje celé domácnosti [částka]. Soud považuje za vhodné připomenout, že příjmy žalované, které jsou výše uvedeny v tomto odstavci, nejsou podporovány dále prováděnými důkazy, zejména příjem ze zaměstnání vůbec neodpovídá dále rozebraným výplatním páskám, není zde žádný důkaz o tom, že žalovaná pobírala částku [částka] měsíčně za brigádu, tzn., že příjmy žalované jsou nadhodnoceny a u nájemní smlouvy chybí strany, na kterých jsou uvedeny odstavce II. až V. této nájemní smlouvy, takže tímto důkazem vůbec není prokázána cena nájmu a cena dalších s nájmem souvisejících služeb – přičemž to není poprvé, co tentýž žalobce soudu předkládá takto neúplnou nájemní smlouvu. Dle soudu skutečné příjmy a výdaje nebyly záměrně zahrnuty ani do Žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru ani do Finanční analýzy tak, aby vůbec mohla žalované vyjít nějaká částka, kterou by tzv. mohla splácet, a tak aby jí vůbec mohl být nějaký úvěr poskytnut. Dle názoru soudu již z těchto skutečností plyne fakt, že žalovaná vůbec úvěruschopná nebyla, přičemž tento závěr podporuje i to, že proti žalované byly vedeny 2 řízení EXE již v době poskytnutí úvěru a v následujícím období bylo vedeno proti žalované další exekuční řízení EXE – pokud tedy žalovaná neuvedla žádné exekuce, pak právnímu předchůdci žalobce zcela jednoznačně zatajila podstatné skutečnosti, které vypovídaly o její úvěruschopnosti, respektive spíše o její neúvěruschopnosti. Oboustrannou fotokopií občanského průkazu žalované měl soud za prokázané, že žalovaná se při uzavírání smlouvy o úvěru prokázala tímto občanským průkazem a že to tedy byla žalovaná, kdo smlouvu uzavřel. Finanční analýzou ze dne [datum] měl soud za prokázané, že tato tzv. finanční analýza pouze zaznamenala příjmy a výdaje žalované, jak byly žalovanou uvedeny v žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru, uvedla nadto tzv. rezervu na neočekávané výdaje ve výši [částka] měsíčně, z čehož vyšlo, že žadateli o poskytnutí úvěru lze poskytnout úvěr s maximální výší měsíční splátky [částka] měsíčně. Listinou nazvanou:„ Credit scoring“ měl soud za prokázané, že právní předchůdce žalobce dospěl tímto svým zkoumáním, že žadateli o poskytnutí úvěru lze poskytnout úvěr ve výši maximálně 25.000 Kč s maximální výší měsíční splátky 3.250 Kč měsíčně, přičemž však v záhlaví této listiny je uvedeno, že žadateli o poskytnutí úvěru lze poskytnout úvěr s maximální výší měsíční splátky 6.246 Kč měsíčně. K tomuto v podrobnostech tučnou kurzívou psaná poznámka soudu u prvního výše rozebíraného důkazního prostředku. Pracovní smlouvou žalované ze dne [datum] měl soud za prokázané, že žalovaná byla od [datum] zaměstnána u společnosti [právnická osoba], přičemž ohledně mzdy bylo v této smlouvě odkázáno na mzdový výměr vydaný zaměstnavatelem, článek 5. Mzda. Pokynem k dočasnému přidělení zaměstnance agentury práce k jinému zaměstnavateli ze dne [datum] měl soud za prokázané, že žalovaná byla od [datum] do [datum] dočasně přidělena na pozici [anonymizována tři slova] v [obec] – [část obce], přičemž dle této listiny náležela žalované mzda [částka] hrubého měsíčně plus definované příplatky: za noční směnu 10 %, za práci ve svátek, která není přesčasovou prací 100 %, za práci v sobotu a v neděli 10 %, přesčasové příplatky v pracovní dny 25 %, za soboty a neděle 40 % průměrného hodinového výdělku. Nájemní smlouvou ze dne [datum] měl soud za prokázané, že u nájemní smlouvy chybí strany, na kterých jsou uvedeny odstavce II. až V. této nájemní smlouvy, takže tímto důkazem vůbec není prokázána cena nájmu a cena dalších s nájmem souvisejících služeb – přičemž to není poprvé, co tentýž žalobce soudu předkládá takto neúplnou nájemní smlouvu. Výplatními páskami za měsíce 12/ 2017, 1/ 2018 a 2/ 2018 měl soud za prokázané, že čistá mzda v prosinci 2017 činila [částka], přičemž z této částky byla mimo jiné sražena nepřednostní pohledávka ve výši [částka], čistá mzda v lednu 2018 činila [částka], přičemž z této částky byla mimo jiné sražena nepřednostní pohledávka ve výši [částka], čistá mzda v únoru 2018 činila [částka], přičemž z této částky byla mimo jiné sražena nepřednostní pohledávka ve výši [částka]. Z těchto výplatních pásek je evidentní, že průměrný čistý měsíční příjem ze závislé činnosti (mzda), který byl v žádosti vyčíslen částkou [částka], byl vyčíslen za tyto tři měsíce správně. Potvrzením o úhrnu skutečně sražené daně vybírané srážkou podle zvláštní sazby daně z příjmu za období od [datum] do [datum] ve výši [částka] měl soud za prokázané tyto skutečnosti. Formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne [datum] – podepsaný vlastnoručně žalovanou měl soud za prokázané, že žalovaná byla řádně právním předchůdcem žalobce seznámena se všemi parametry úvěru ještě před uzavřením smlouvy o úvěru, přičemž tyto parametry se shodují s ustanoveními smlouvy o úvěru – viz další důkazní prostředek. <b>Smlouvou o úvěru [číslo] 2018 [číslo] ze dne [datum] – podepsanou vlastnoručně žalovanou</b> Předpisem splátek ke smlouvě o úvěru [číslo] 2018 [číslo] ze dne [datum] měl soud za prokázané, že mezi žalobcem a žalovanou byla uzavřena tato smlouva, dále obsah této smlouvy, zejména celkovou výši spotřebitelského úvěru 12.000 Kč, kdy celková částka, kterou žalovaná měla uhradit ve 13 měsíčních splátkách po 1.560 Kč činila 20.760 Kč a byla tvořena poplatkem za poskytnutí úvěru – za uzavření smlouvy 480 Kč, poplatkem za hotovostní výběr splátek 2.280 Kč, poplatkem za správu úvěru 2.640 Kč, dohodnuta byla i úroková sazba úvěru ve výši 25,85 % ročně, přičemž tyto úroky z úvěru činily 3.060 Kč, roční procentuální sazba nákladů (tzn. RPSN) 189,38 % (RPSN ve výši 166,07 % platí jenom v případě nulového poplatku za uzavření smlouvy). Čestným prohlášení ze dne [datum] – týkající se platby za nájem ve výši [částka] k rukám paní [příjmení] měl soud za prokázané, že žalovaná tuto skutečnost prohlásila, ale soudu není jasné, proč toto díky chybějícím listům nájemní smlouvy nemůže relevantním způsobem zjistit právě z této nájemní smlouvy. Listinou nazvanou:„ Kontaktní osoba [jméno] [příjmení]“, manžel měl soud za prokázané, že kontaktní osobou byl manžel žalované [jméno] [příjmení], přičemž tato osoba na této listině není podepsána a chybí i podpis žalované. Předžalobní upomínkou a výzvou k plnění ve smyslu ust. § 142a občanského soudního řádu ze dne [datum] učiněnou zástupcem žalobce + Podacím lístkem ze dne [datum] měl soud za prokázané, že ještě před podáním žaloby žalobce zaslal žalované předžalobní výzvu k dobrovolné úhradě dluhu na adresu [adresa žalované], přičemž tato adresa je adresou [stát. instituce] a není tak vůbec jasné, proč žalobce, případně jeh právní předchůdce, neobesílala žalovanou na kontaktní adresu uvedenou ve smlouvě [ulice a číslo], [obec], přičemž předžalobní výzva nebyla zaslána žalované dle předložených důkazů ani na doručovací adresu, kterou má žalovaná evidovanou v Centrální evidenci obyvatel od roku 2013 a to: [adresa žalované], okres [okres], a že tato výzva se žalované dostala do její dispozice fikcí doručení na adrese [adresa žalované], kteroužto adresu měla žalovaná evidovanou v Centrální evidenci obyvatel jako adresu trvalého pobytu. Potvrzením o expedici obyčejných zásilek ze dne [datum] pro původního věřitele měl soud za prokázané, že Česká pošta potvrdila expedici obyčejných zásilek právního předchůdce žalobce, tehdy společnosti [právnická osoba]

7. Žalobce sice na výzvu soudu doplnil tvrzení k posouzení úvěruschopnosti žalované právním předchůdcem žalobce, přičemž na výzvu soudu, aby předložil důkazní prostředky ke skutečnosti, jak úvěruschopnost žalované zjišťoval právní předchůdce žalobce (např. výpisy resp. odpověďmi příslušných evidencí BRKI, NRKI, exekucí a insolvencí) nepředložil jiné důkazní prostředky než ty, které již byly založeny ve spise a odkázal na ně, přičemž na výzvu soudu uvedl,„ že úvěruschopnost žalovaného byla původním věřitelem náležitě ověřena v příslušných databázích a registrech dlužníků v tom smyslu, že žalovaný není aktuálně po splatnosti s úhradou závazku, to vše s negativním výsledkem. Dále bylo rešerší provedenou původním věřitelem v insolvenčním rejstříku ověřeno, že žadatel o půjčku (žalovaný) u soudu nežádá o povolení oddlužení, že nečelí insolvenčnímu návrhu.“ Žalobce tak svá tvrzení ohledně toho, že úvěruschopnost žalované byla původním věřitelem náležitě ověřena v příslušných databázích a registrech dlužníků, nijak nedoložil listinnými důkazy, přičemž jak je vyloženo podrobněji v následujícím odstavci odůvodnění, tvrzení ohledně toho, že proti žalované nebyla aktuálně vedena žádná exekuční řízení, se ukázalo jako nepravdivé, a tím se jeví jako nepravděpodobné i to, že by žalovaná nebyla vedena v registru dlužníků, a že„ žalovaná není aktuálně po splatnosti s úhradou závazku“. Soudu je nadto z jeho úřední činnosti známo, že právní předchůdce žalobce, tj. společnost [právnická osoba], opakovaně poskytuje úvěry lidem, kteří jsou v exekuci, což nelze označit jinak, než jako obchod s chudobou, což je chování, kterému podepsaný soud nebude poskytovat právní ochranu.

8. Jak soud zjistil ze své úřední činnosti, tj. nahlédnutím do soudního informačního systému ISAS, v době uzavření smlouvy o úvěru byly vedeny proti žalované exekuce s počátkem před uzavřením smlouvy o úvěru, což by právní předchůdce žalobce bezpochyby zjistil dotazem na Centrální evidenci exekucí a to za poplatek 15 Kč, a jistil by tak, že žalovaná jednoznačně úvěruschopná nebyla. A není dosud, protože v soudním systému jsou evidovány další exekuce v dalších letech až dosud. O tom, že žalovaná úvěruschopná nebyla, svědčí mimo jiné i fakt, že žalovaná na dluh z titulu smlouvy o úvěru neuhradila ani částečně byť i jedinou splátku. Z rozdílu příjmů a výdajů, jak byly uvedeny v žádosti o úvěr by tak vyplývalo, že žalované by zbývalo měsíčně 6.246 Kč na financování úvěru. Ale tak tomu evidentně nebylo, neboť žalovaná neuvedla ve své žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru pravdivé informace o svých závazcích, které však existovaly, neboť proti žalované byly vedeny exekuce jak před uzavřením smlouvy o úvěru tak i po něm. Navíc nejsou nijak prokázány příjmy ve výši [částka] z brigády a soudu se tak tento příjem jeví jako naprosto neprokázaný, přičemž výdaje celé domácnosti činily [částka], ale průměrné měsíční příjmy žadatele činily [částka], což rovněž nesvědčí pro závěr, že by žalovaná byla úvěruschopná. <b>9. Z uvedeného vyplývá, že žalobce, aniž by současně doložil listiny, z nichž údaje výdajích a závazcích žalované dovozoval, vycházel z toho, že žalovaná má výše uvedené příjmy a výdaje. Je zřejmé, že zejména výdaje a závazky žalované řádně prověřovány nebyly. Zejména však oprávněné pochybnosti o úvěruschopnosti žalované vzbuzuje fakt, že žalovaná si od právního předchůdce žalobce měla, ať už z jakýkoliv důvodů, půjčit za značně nevýhodných podmínek částku 12.000 Kč, kterou by za dobu jen o jeden měsíc převyšující jeden rok, při řádném splácení přeplatila o podstatných 8.460 Kč. Není patrné, proč si za této situace právní předchůdce žalobce nevyžádal od žalované výpisy z běžného účtu žalované, údaje o jeho stávajících závazcích a výpis z Centrální evidence exekucí které by prokazovaly výši příjmů, výdajů a zejména závazků žalované.</b> <b>Z výše uvedeného je zřejmé, že právní předchůdce žalobce řádně neposoudil úvěruschopnost žalované.</b> 10. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k závěru o skutkovém stavu ve věci samé, který zcela odpovídá žalobním tvrzením, na která soud v plném rozsahu odkazuje, avšak není řádně prokázáno zkoumání úvěruschopnosti žalované před poskytnutím úvěru. Úvěruschopnost byla posouzena zejména z tvrzení žalované a jen některých dokladů žalovanou předložených – viz v podrobnostech výše. Avšak důležité informace ohledně závazků žalované a zejména exekuce žalované prověřovány řádně nebyly.

11. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:

12. Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne [datum] ve věci sp. zn. C [číslo] zaujal stanovisko, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 [číslo] ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady [číslo] musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

13. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ze dne 25. 7. 2018 věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

14. Přestože shora uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu odkazuje na starý zákon o spotřebitelském úvěru, tak soud je toho názoru, že není sebemenší důvod nepostupovat obdobně i podle nového zákona o spotřebitelském úvěru.

15. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

16. Podle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb. platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

17. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

18. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. Rovněž chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Jelikož nebylo prokázáno, že žalobce, resp. právní předchůdce žalobce, řádně posoudil úvěruschopnost žalované, neboť toto neprokázal, dospěl soud k závěru, že je smlouva o úvěru neplatná.

19. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

20. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

21. S ohledem na shora uvedené dospěl soud k závěru, že žalovaná nemusela neplatnost namítat, naopak soud byl povinen k ní přihlédnout z úřední povinnosti. Podstatné je, že úvěruschopnost nebyla žalobcem, resp. právním předchůdcem žalobce, řádně posouzena před poskytnutím úvěru žalované, žalobce vycházel zejména z tvrzení žalované, což soud nepovažuje za řádné posouzení úvěruschopnosti. Úvěrovou smlouvu soud vzhledem ke skutečnosti, že žalobce, resp. právní předchůdce žalobce, řádné nezkoumal úvěruschopnost žalované, posoudil jako neplatnou.

22. Hmotně právní posouzení věci spočívalo v ustanovení § 2991 až § 3005 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) o bezdůvodném obohacení, kdy podle § 2991 odst. 1 o. z. platí, že:„ Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“. Podle § 2991 odst. 2 o. z., platí, že„ Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“ 23. Právní posouzení věci ohledně zákonných úroků z prodlení spočívalo v ust. § 1970, podle kterého platí, že:„ Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“ Ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., dle kterého: Výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. V této sazbě (dané shora uvedeným prováděcím předpisem) tedy soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci úroky z prodlení za období, které je podrobněji odůvodněno výše v odůvodnění tohoto rozsudku.

24. Soud dospěl k závěru, že žalované bylo vyplaceno 12.000 Kč v den uzavření smlouvy o úvěru a že žalovaná uhradila 0 Kč, splatnost dlužné částky nastala dne [datum] a dne [datum] se tak žalovaná dostal do prodlení. Soud proto uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 12.000 Kč představující neuhrazenou jistinu úvěru. Zároveň soud uložil žalované uhradit i úroky z prodlení od počátku prokazatelného prodlení dne [datum] (tak, jak tento den žalobce v žalobě označil) z přiznané jistiny. Soud ve zbytku žalobu zamítl, neboť zbylé nároky plynou z neplatné úvěrové smlouvy. Soud tak konkrétně zamítl tyto nároky žalobce: 560 Kč, dále celé úroky z úvěru ve výši 25,85 % ročně z částky 12.000 Kč od [datum] a celou smluvní pokutu ve výši 6.000 Kč. [příjmení] 560 Kč je tvořena následujícími položkami: úroky z úvěru 560 Kč za období od [datum] do [datum].

25. Shora uvedené právní posouzení je i v souladu s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. 14 Co 36/2020-63 ze dne 19. 5. 2020.

26. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší.

27. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého: Měl-li účastník řízení úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Pro posouzení úspěchu a neúspěchu účastníků řízení soud porovnával předmět řízení – jak byl uveden v žalobě – resp. po částečném rozšíření žaloby (celkem do dne vyhlášení rozsudku 26.868,66 Kč) a předmět řízení – který zůstal po částečném zpětvzetí žaloby a částečném zastavení řízení a po částečném zamítnutí žaloby (celkem do dne vyhlášení rozsudku 14.247 Kč). Přičemž předmětem řízení je vždy souhrn žalovaných částek a příslušenství, tj. zde úroků z úvěru a úroků z prodlení. V daném případě měl žalobce úspěch pouze částečný, a to v rozsahu 53,02 %, neúspěch žalobce a tudíž úspěch žalovaného tak činil 46,98 %. Odečtením úspěchu žalovaného od úspěchu žalobce, dospěl soud k procentuální výši nákladů řízení, které soud jako oprávněné žalobci přiznal ve výši 6,04 %, a to z celkových, tzn. ještě poměrně nesnížených nákladů řízení, které činily 4.865,60 Kč (vzhledem k tomu, že žalobce podává opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech žaloby na ustáleném vzoru použil soud ohledně nákladů řízení ustanovení § 14b advokátního tarifu), tzn., že soud žalobci přiznal na náhradě nákladů řízení částku 293,88 Kč. Celkové (tedy ještě poměrně nesnížené) náklady řízení byly tvořeny: zaplaceným soudním poplatkem ze žaloby 800 Kč dle zákona o soudních poplatcích, odměnou za zastoupení advokátem 900 Kč za tři úkony právní služby po 300 Kč dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (soud považuje za vhodné připomenout, že ohledně nákladů řízení aplikoval ustanovení § 14b advokátního tarifu vzhledem k tomu, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně, jímž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, v němž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50.000 Kč a úspěšnému žalobci, v němž byla přiznána náhrada nákladů řízení), za jeden úkon právní služby 1.860 Kč podle § 14b odst. 3 ve spojení s § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., třemi režijními paušály po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. a jedním režijním paušálem 300 Kč podle § 14b odst. 5 písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb., tj. celkem 600 Kč a 21 % sazbou daně z přidané hodnoty z nákladů zastoupení 705,60 Kč dle § 137 odst. 3 o. s. ř. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaná povinna zaplatit náhradu nákladů řízení zástupci žalobce.