32 C 332/2020

Plný text

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudcem titul titul Zdeňkem Piskačem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného t. č. stát. instituce o zaplacení 11.624 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se zastavuje co do částky 3.774 Kč.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 8.000 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 893,59 Kč a dále spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 8.000 Kč od datum do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 920,77 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce.

1. Žalobce se domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 8.000 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 893,59 Kč a dále spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 8.000 Kč od datum do zaplacení, dále částku 150 Kč představující náklady na upomínání a dále smluvní pokutu 3.624 Kč – to vše z titulu„ Smlouvy o úvěru“ číslo kterou uzavřel právní předchůdce žalobce, tj. právnická osoba, se žalovaným dne datum (smlouva je vlastnoručně podepsána žalovaným), na základě které žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 8.000 Kč. Žalovaný úvěr vyčerpal, avšak řádně a včas jej nesplatil v dohodnutém termínu do 30 dní od čerpání úvěru, splatnost úvěru nastala ke dni datum, kdy měl být celý úvěr splacen. Dlužná částka byla dle žaloby tvořena následujícími položkami: jistinou 8.000 Kč a smluvní pokutou 3.624Kč, přičemž žalobce ještě dále požadoval náklady na upomínání 150 Kč. Dále žalobce požadoval zákonné úroky z prodlení ve výši, z částek a za období, jak byly specifikovány výše.

2. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku:„ Věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).“. Podle § 1880 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku:„ Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.“. Postoupení pohledávky z původního věřitele na žalobce a tím i právní nástupnictví žalobce měl soud za prokázané následujícími listinami: Smlouva o postoupení pohledávek ze dne datum, Potvrzení o přijetí úplaty za postoupené pohledávky ze dne datum, Oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum + podací arch ze dne datum, Karta úvěru. Tím měl soud za prokázanou aktivní věcnou legitimaci žalobce – tzn., že žalobci svědčí práva z postoupené pohledávky.

3. Dříve než soud začal jednat ve věci samé, sdělil žalobce podáním doručeným soudu dne datum, že žalobu bere částečně zpět v rozsahu uvedeném ve výroku I. tohoto rozsudku. Podle § 96 odst. 1, 2 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) může žalobce vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení (žalobu), a to zčásti nebo zcela. Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popř. v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Jestliže ostatní účastníci řízení se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, rozhodne soud, že zpětvzetí návrhu není účinné. To neplatí, došlo-li ke zpětvzetí návrhu dříve, než začalo jednání. Vzhledem k tomu, že žalobce vzal žalobu částečně zpět ještě před jednáním, postupoval soud v souladu s ust. § 96 odst. 2 o. s. ř. a řízení částečně zastavil, aniž zjišťoval stanovisko žalovaného, neboť by byl případný nesouhlas žalovaného se zpětvzetím neúčinný (§ 96 odst. 4 o. s. ř.). Předmětem řízení po částečném zpětvzetí žaloby a částečném zastavení řízení tak zůstaly nároky žalobce uvedené ve výroku II. tohoto rozsudku.

4. Žalovaný se k věci vyjádřil a svoji neúčast u ústního jednání soudu omluvil a k věci se stručně vyjádřil podáním doručeným soudu dne datum, v němž uvedl, že žádá soud, aby jednání proběhlo bez jeho přítomnosti a k uvedené věci uvedl, že od května 2018 žil na ulici jako bezdomovec, a že jakmile bude pracovat, vše řádně splatí a lituje vzniklého dluhu. Dále uvedl, že nevlastní žádný movitý ani nemovitý majetek.

5. Skutkový stav, který byl podrobněji popsán v odstavci prvém odůvodnění tohoto rozsudku, byl v řízení zjištěn z důkazů listinných: Smlouvou o úvěru číslo ze dne datum – podepsanou vlastnoručně žalovaným měl soud za prokázané, že tato listina byla podepsaná žalovaným, soud tak měl za prokázané, s kým byla tato smlouva uzavřená a dále měl soud za prokázaný obsah tvrzené smlouvy, zejména výši poskytnutého úvěru 8.000 Kč, dobu splatnosti 30 dnů a den, kdy byl úvěr splatný datum. Formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru – podepsaným vlastnoručně žalovaným měl soud za prokázané, že žalovaný byl před uzavřením smlouvy o úvěru právním předchůdce žalobce řádně seznámen se všemi parametry úvěru. Obchodními podmínkami právnická osoba měl soud za prokázané znění těchto podmínek. Třemi kusy upomínek učiněných právním předchůdcem žalobce měl soud za prokázané, že právní předchůdce žalobce před podáním žaloby žalovaného řádně upomínal o dobrovolné splnění dluhu. Výzvou před podáním žaloby ze dne datum + podacím archem ze dne datum měl soud za prokázané, že žalobce před podáním žaloby řádně vyzval žalovaného k dobrovolné úhradě dluhu, a že se tato výzva žalovanému dostala do dispozice. Těmito důkazy byla tvrzení žalobce zcela prokázána.

6. Na výzvu soudu zástupce žalobce sdělil, že nedisponuje důkazy o posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr a vzhledem k tomu vzdal žalobu částečně zpět a nadále požadoval pouze jistinu spolu se zákonnými úroky z prodlení.

7. Vzhledem k výše uvedenému soud nárok žalobce posoudil nikoliv podle ustanovení Občanského zákoníku o smlouvě o úvěru, ale aplikoval ustanovení tohoto předpisu o bezdůvodném obohacení, neboť žalobce neprokázal řádné zjišťování úvěruschopnosti žalovaného právním předchůdcem žalobce před uzavřením smlouvy o úvěru a soud z tohoto důvodu na tuto smlouvu hleděl jako na neplatnou.

8. Hmotně právní posouzení věci spočívalo v ustanovení § 2991 až § 3005 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) o bezdůvodném obohacení, kdy podle § 2991 odst. 1 o. z. platí, že:„ Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“. Podle § 2991 odst. 2 o. z., platí, že„ Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“ 9. Právní posouzení věci ohledně úroků z prodlení spočívalo v ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku dle kterého:„ Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“ ve spojení s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k prvnímu dni prodlení s plněním peněžitého dluhu dle kterého:,,Výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů.“ Výše repo sazby je soudu známa z jeho činnosti. V této sazbě (dané shora uvedeným prováděcím předpisem) tedy soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci úroky z prodlení.

10. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší.

11. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého: Měl-li účastník řízení úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Pro posouzení úspěchu a neúspěchu účastníků řízení soud porovnával předmět řízení – jak byl uveden v žalobě (celkem do dne vyhlášení rozsudku 13.588,79 Kč) a předmět řízení – který zůstal po částečném zamítnutí žaloby (celkem do dne vyhlášení rozsudku 9.814,79 Kč). Přičemž předmětem řízení je vždy souhrn žalovaných částek a příslušenství, tj. zde úroků z prodlení. V daném případě měl žalobce úspěch pouze částečný, a to v rozsahu 72,23 %, neúspěch žalobce a tudíž úspěch žalovaného tak činil 27,77 %. Odečtením úspěchu žalovaného od úspěchu žalobce, dospěl soud k procentuální výši nákladů řízení, které soud jako oprávněné žalobci přiznal ve výši 44,46 %, a to z celkových, tzn. ještě poměrně nesnížených nákladů řízení, které činily 2.071 Kč (vzhledem k tomu, že žalobce podává opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech žaloby na ustáleném vzoru použil soud ohledně nákladů řízení ustanovení § 14b advokátního tarifu), tzn., že soud žalobci přiznal na náhradě nákladů řízení částku 920,77 Kč. Celkové (tedy ještě poměrně nesnížené) náklady řízení byly tvořeny: zaplaceným soudním poplatkem ze žaloby 800 Kč dle zákona o soudních poplatcích, odměnou za zastoupení advokátem 750 Kč za dva a půl úkonu právní služby po 300 Kč dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., třemi režijními paušály po 100 Kč, tj. 300 Kč, dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. a 21 % sazbou daně z přidané hodnoty z nákladů zastoupení 221 Kč dle § 137 odst. 3 o. s. ř. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení zástupci žalobce. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím soudu podepsaného. Nebude-li plněno dobrovolně, co ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, lze se jeho splnění domáhat návrhem na nucený výkon rozhodnutí dle příslušných ustanovení občanského soudního řádu nebo řádu exekučního, zák. č. 120/2001 Sb.