32 C 332/2020

Plný text

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudcem titul titul Zdeňkem Piskačem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného t. č. stát. instituce o zaplacení 11.624 Kč s příslušenstvím <b>I. Řízení se zastavuje co do částky 3.774 Kč.</b> <b>II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 8.000 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 893,59 Kč a dále spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 8.000 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 920,77 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce.</b> 1. Žalobce se domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 8.000 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 893,59 Kč a dále spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 8.000 Kč od [datum] do zaplacení, dále částku 150 Kč představující náklady na upomínání a dále smluvní pokutu 3.624 Kč – to vše z titulu„ Smlouvy o úvěru“ [číslo] kterou uzavřel právní předchůdce žalobce, tj. [právnická osoba], se žalovaným dne [datum] (smlouva je vlastnoručně podepsána žalovaným), na základě které žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 8.000 Kč. Žalovaný úvěr vyčerpal, avšak řádně a včas jej nesplatil v dohodnutém termínu do 30 dní od čerpání úvěru, splatnost úvěru nastala ke dni [datum], kdy měl být celý úvěr splacen. Dlužná částka byla dle žaloby tvořena následujícími položkami: jistinou 8.000 Kč a smluvní pokutou 3.624Kč, přičemž žalobce ještě dále požadoval náklady na upomínání 150 Kč. Dále žalobce požadoval zákonné úroky z prodlení ve výši, z částek a za období, jak byly specifikovány výše.

2. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku:„ Věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).“. Podle § 1880 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku:„ Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.“. Postoupení pohledávky z původního věřitele na žalobce a tím i právní nástupnictví žalobce měl soud za prokázané následujícími listinami: Smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum], Potvrzení o přijetí úplaty za postoupené pohledávky ze dne [datum], Oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] + podací arch ze dne [datum], Karta úvěru. Tím měl soud za prokázanou aktivní věcnou legitimaci žalobce – tzn., že žalobci svědčí práva z postoupené pohledávky.

3. Dříve než soud začal jednat ve věci samé, sdělil žalobce podáním doručeným soudu dne [datum], že žalobu bere částečně zpět v rozsahu uvedeném ve výroku I. tohoto rozsudku. Podle § 96 odst. 1, 2 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) může žalobce vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení (žalobu), a to zčásti nebo zcela. Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popř. v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Jestliže ostatní účastníci řízení se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, rozhodne soud, že zpětvzetí návrhu není účinné. To neplatí, došlo-li ke zpětvzetí návrhu dříve, než začalo jednání. Vzhledem k tomu, že žalobce vzal žalobu částečně zpět ještě před jednáním, postupoval soud v souladu s ust. § 96 odst. 2 o. s. ř. a řízení částečně zastavil, aniž zjišťoval stanovisko žalovaného, neboť by byl případný nesouhlas žalovaného se zpětvzetím neúčinný (§ 96 odst. 4 o. s. ř.). Předmětem řízení po částečném zpětvzetí žaloby a částečném zastavení řízení tak zůstaly nároky žalobce uvedené ve výroku II. tohoto rozsudku.

4. Žalovaný se k věci vyjádřil a svoji neúčast u ústního jednání soudu omluvil a k věci se stručně vyjádřil podáním doručeným soudu dne [datum], v němž uvedl, že žádá soud, aby jednání proběhlo bez jeho přítomnosti a k uvedené věci uvedl, že od května 2018 žil na ulici jako bezdomovec, a že jakmile bude pracovat, vše řádně splatí a lituje vzniklého dluhu. Dále uvedl, že nevlastní žádný movitý ani nemovitý majetek.

5. Skutkový stav, který byl podrobněji popsán v odstavci prvém odůvodnění tohoto rozsudku, byl v řízení zjištěn z důkazů listinných: Smlouvou o úvěru [číslo] ze dne [datum] – podepsanou vlastnoručně žalovaným měl soud za prokázané, že tato listina byla podepsaná žalovaným, soud tak měl za prokázané, s kým byla tato smlouva uzavřená a dále měl soud za prokázaný obsah tvrzené smlouvy, zejména výši poskytnutého úvěru 8.000 Kč, dobu splatnosti 30 dnů a den, kdy byl úvěr splatný [datum]. Formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru – podepsaným vlastnoručně žalovaným měl soud za prokázané, že žalovaný byl před uzavřením smlouvy o úvěru právním předchůdce žalobce řádně seznámen se všemi parametry úvěru. Obchodními podmínkami [právnická osoba] měl soud za prokázané znění těchto podmínek. Třemi kusy upomínek učiněných právním předchůdcem žalobce měl soud za prokázané, že právní předchůdce žalobce před podáním žaloby žalovaného řádně upomínal o dobrovolné splnění dluhu. Výzvou před podáním žaloby ze dne [datum] + podacím archem ze dne [datum] měl soud za prokázané, že žalobce před podáním žaloby řádně vyzval žalovaného k dobrovolné úhradě dluhu, a že se tato výzva žalovanému dostala do dispozice. <b>Těmito důkazy byla tvrzení žalobce zcela prokázána.</b> 6. Na výzvu soudu zástupce žalobce sdělil, že nedisponuje důkazy o posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr a vzhledem k tomu vzdal žalobu částečně zpět a nadále požadoval pouze jistinu spolu se zákonnými úroky z prodlení.

7. Vzhledem k výše uvedenému soud nárok žalobce posoudil nikoliv podle ustanovení Občanského zákoníku o smlouvě o úvěru, ale aplikoval ustanovení tohoto předpisu o bezdůvodném obohacení, neboť žalobce neprokázal řádné zjišťování úvěruschopnosti žalovaného právním předchůdcem žalobce před uzavřením smlouvy o úvěru a soud z tohoto důvodu na tuto smlouvu hleděl jako na neplatnou.

8. Hmotně právní posouzení věci spočívalo v ustanovení § 2991 až § 3005 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) o bezdůvodném obohacení, kdy podle § 2991 odst. 1 o. z. platí, že:„ Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“. Podle § 2991 odst. 2 o. z., platí, že„ Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“ 9. Právní posouzení věci ohledně úroků z prodlení spočívalo v ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku dle kterého:„ Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“ ve spojení s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k prvnímu dni prodlení s plněním peněžitého dluhu dle kterého:,,Výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů.“ Výše repo sazby je soudu známa z jeho činnosti. V této sazbě (dané shora uvedeným prováděcím předpisem) tedy soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci úroky z prodlení.

10. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší.

11. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého: Měl-li účastník řízení úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Pro posouzení úspěchu a neúspěchu účastníků řízení soud porovnával předmět řízení – jak byl uveden v žalobě (celkem do dne vyhlášení rozsudku 13.588,79 Kč) a předmět řízení – který zůstal po částečném zamítnutí žaloby (celkem do dne vyhlášení rozsudku 9.814,79 Kč). Přičemž předmětem řízení je vždy souhrn žalovaných částek a příslušenství, tj. zde úroků z prodlení. V daném případě měl žalobce úspěch pouze částečný, a to v rozsahu 72,23 %, neúspěch žalobce a tudíž úspěch žalovaného tak činil 27,77 %. Odečtením úspěchu žalovaného od úspěchu žalobce, dospěl soud k procentuální výši nákladů řízení, které soud jako oprávněné žalobci přiznal ve výši 44,46 %, a to z celkových, tzn. ještě poměrně nesnížených nákladů řízení, které činily 2.071 Kč (vzhledem k tomu, že žalobce podává opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech žaloby na ustáleném vzoru použil soud ohledně nákladů řízení ustanovení § 14b advokátního tarifu), tzn., že soud žalobci přiznal na náhradě nákladů řízení částku 920,77 Kč. Celkové (tedy ještě poměrně nesnížené) náklady řízení byly tvořeny: zaplaceným soudním poplatkem ze žaloby 800 Kč dle zákona o soudních poplatcích, odměnou za zastoupení advokátem 750 Kč za dva a půl úkonu právní služby po 300 Kč dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., třemi režijními paušály po 100 Kč, tj. 300 Kč, dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. a 21 % sazbou daně z přidané hodnoty z nákladů zastoupení 221 Kč dle § 137 odst. 3 o. s. ř. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení zástupci žalobce.