32 C 334/2024

Plný text

Okresní soud v Mostě rozhodl soudcem Mgr. Bc. Zdeňkem Piskačem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 92.208,98 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se zastavuje co do úroku 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení.

II. Žaloba se zamítá co do:, částka, ,úroku 30 % ročně z jistiny , částka, od , datum, do , datum, , tj. , částka, ,úroku 15 % ročně z jistiny , částka, od , datum, do zaplacení,zákonného úroku z prodlení 15 % ročně z nové jistiny , částka, od , datum, do zaplacení.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni , částka, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se původně žalobou domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni , částka, spolu s úrokem z úvěru 30 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a dále spolu se zákonným úrokem z prodlení 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, a to z titulu „Smlouvy o úvěru č. , číslo, “, kterou uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, tj. , právnická osoba, ., se žalovanou dne , datum, , na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši , částka, . Žalovaná úvěr vyčerpala, avšak řádně a včas jej nesplatila v dohodnutém termínu, respektive v dohodnutých splátkách, za dobu trvání smlouvy uhradila celkem , částka, . Jelikož žalovaná porušila své smluvní povinnosti, využila právní předchůdkyně žalobkyně svého práva a pohledávku ke dni , datum, zesplatnila. Dlužná částka byla dle žaloby tvořena dlužnou novou jistinou , částka, a smluvní pokutou , částka, . Žalobkyně dále požadovala zaplacení úroků z úvěru a zákonných úroků z prodlení, jak je podrobně popsáno výše.

2. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku: „Věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).“. Podle § 1880 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku: „Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.“. Postoupení pohledávky z původního věřitele na žalobkyni a tím i právní nástupnictví žalobkyně měl soud za prokázané následujícími listinami: Smlouvou o postoupení pohledávek s přílohami ze dne , datum, , Seznamem postoupených pohledávek ze dne , datum, , Společným prohlášením smluvních stran o postoupení pohledávek ze dne , datum, , Plnou mocí, Pověřením, Oznámením o postoupení pohledávky ze dne , datum, + Podacím lístkem. Tím měl soud za prokázanou aktivní věcnou legitimaci žalobkyně – tzn., že žalobkyni svědčí práva z postoupené pohledávky.

3. Dříve než soud začal jednat ve věci samé, sdělila žalobkyně podáním doručeným soudu dne , datum, (na čl. 34 – 35 spisu), že žalobu bere částečně zpět v rozsahu uvedeném ve výroku I tohoto rozsudku. Současně doplnila svá žalobní tvrzení a uvedla, že úvěruschopnost žalované byla před uzavřením úvěrové smlouvy její právní předchůdkyní zkoumána na základě údajů, které jí poskytla sama žalovaná, tyto byly ověřeny výpisem z účtu žalované, dále byla žalovaná prověřena v dostupných registrech (NRKI, SOLUS). Úvěr byl žalované vyplacen bezhotovostně na její bankovní účet. Ke svým tvrzením navrhla žalobkyně listinné důkazy, které budou podrobněji rozebrány dále.Podle § 96 odst. 1, 2 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) může žalobkyně vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení (žalobu), a to zčásti nebo zcela. Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popř. v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Jestliže ostatní účastníci řízení se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, rozhodne soud, že zpětvzetí návrhu není účinné. To neplatí, došloli ke zpětvzetí návrhu dříve, než začalo jednání.Vzhledem k tomu, že žalobkyně vzala žalobu částečně zpět ještě před jednáním, postupoval soud v souladu s ust. § 96 odst. 2 o. s. ř. a řízení částečně zastavil, aniž zjišťoval stanovisko žalované, neboť by byl případný nesouhlas žalované se zpětvzetím neúčinný (§ 96 odst. 4 o. s. ř.).Předmětem řízení po částečném zpětvzetí žaloby a částečném zastavení řízení tak zůstaly nároky žalobkyně uvedené ve výrocích II a III tohoto rozsudku.

4. Žalovaná se k věci nevyjádřila a svoji neúčast u ústního jednání soudu neomluvila.

5. Skutkový stav tak, jak je podrobněji popsán v odstavci prvém odůvodnění tohoto rozsudku, a zejména jak je podrobněji popsán níže, byl v řízení zjištěn z důkazů listinných:Odpovědí banky , právnická osoba, . doručenou soudu dne , datum, , měl soud za prokázané, že účet č. , č. účtu, patří žalované (na čl. 29) + Výpisem z běžného účtu žalované měl soud za prokázanou platbu od právní předchůdkyně žalobkyně žalované ve výši , částka, dne , datum, (na čl. 30 – 32). Shodně vyplývá rovněž z Dokladu o vyplacení úvěru předloženého žalobkyní. Z výpisu z bankovního účtu žalované dále vyplývají desítky plateb pro tipsport.cz, z toho je zřejmé, že žalovaná vynakládala vysoké částky na sázení, a proto nebyla schopna vyjít s příjmem ze zaměstnání a musela si dále půjčit. Její skutečné výdaje tak ve skutečnosti činily mnohem vyšší částku, než byla částka, z níž právní předchůdkyně žalobkyně pro posouzení úvěruschopnosti žalované vycházela. Rovněž nebyly prověřeny další závazky žalované.Výpisem z úvěrového účtu – Přehled plateb měl soud za prokázané, že žalovaná uhradila právní předchůdkyni žalobkyně , částka, .Návrh na uzavření Smlouvy o úvěru/Smlouva o úvěru č. , číslo, ze dne , datum, , kterou žalovaná uzavřela elektronicky, měl soud za prokázané uzavření této smlouvy mezi účastníky, výši úvěru , částka, , celkovou cenu k zaplacení úvěru , částka, , tento měl být splacen ve 48. měsíčních splátkách. Úroky z úvěru byly sjednány ve výši 73,95 % ročně a roční procentuální sazba nákladů úvěru (tzv. RPSN) činila 104,95 %.Hodnocením klienta ze dne , datum, měl soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně disponovala informacemi o příjmu žalované ve výši , částka, měsíčně, zdrojem byla mzda/plat, výdaje byly spočteny životním minimem , částka, , výdaje na bydlení činily , částka, , disponibilní příjem proto činil , částka, . Žalovaná dále uvedla, že žije sama u rodičů, má maturitu, v zaměstnání není ve výpovědní lhůtě.Výzvou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne , datum, + Podacím lístkem ze dne , datum, měl soud za prokázané, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce řádně vyzvala žalovanou k dobrovolné úhradě dluhu ještě před podáním žaloby, a že se tato výzva prokazatelně dostala do dispozice žalované.Oznámením o prodlení s úhradou dluhu učiněné právní předchůdkyní žalobkyně ze dne , datum, měl soud za prokázané znění tohoto dopisu žalované, neměl však za prokázané, že listina byla skutečně doručena do dispozice žalované.Potvrzením o přijetí mzdy – částečnými výpisy z účtu žalované za období od října 2022 do ledna 2023 měl soud za prokázanou čistou mzdu žalované v těchto měsících.Výpisem záznamu z registru SOLUS (NRKI) ze dne , datum, měl soud za prokázané, že žalovaná neprocházela s žádným záznamem.Výpisem z nebankovního registru klientských informací ze dne , datum, měl soud za prokázané skóre žalované 299, tj. byla klientem s vyšším rizikem, u kterého měl být úvěr buď výrazněji limitován nebo zamítán.

6. Na základě zjištění učiněných z předložených listin soud dospěl k závěru o skutkovém stavu věci, který plně odpovídá žalobním tvrzením, jak byly podrobněji popsány výše, nicméně nebylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru dostatečně prověřila úvěruschopnost žalované. Právní předchůdkyně žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalované pouze na základě jejích tvrzení, z nichž si ověřila jen tvrzení o příjmu, nijak však nezjistila skutečné výdaje žalované ani to, zda má nějaké další závazky. Tato tvrzení žalované jsou vyvrácena již výpisem z jejího bankovního účtu za jediný měsíc, z nějž je patrné, že žalovaná vynakládala finanční prostředky prakticky převyšující její příjem ze zaměstnání na sázení. Soud zjistil, že proti žalované nebylo v době před uzavřením úvěrové smlouvy zahájeno žádné exekuční řízení, po uzavření smlouvy o úvěru byla proti žalované zahájena čtyři exekuční řízení. Z toho je patrné, že žalovaná měla zřejmě v době uzavření smlouvy o úvěru další závazky, které se následně staly exekučně vymáhanými, a to do roka ode dne uzavření úvěrové smlouvy. Toto mohla právní předchůdkyně snadno zjistit, pokud by skutečně důkladně prověřila majetkovou situaci žalované a nespoléhala pouze na její tvrzení, a to zejména v tak zásadních údajích, jako jsou výdaje a další (splatné) závazky. Údaje uvedené hodnocení klienta ze strany žalované nebyly úplné, neboť evidentně záměrně zamlčela své dřívější nesplacené závazky a současně podcenila své výdaje. Žalovaná byla hodnocena účelově tak, aby se jevila jako úvěruschopná, byť z nebankovního registru klientských informací vycházela jako klient s poměrně vysokým rizikem. Z výše uvedeného je zřejmé, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně neposoudila úvěruschopnost žalované.

7. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:

8. Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C-679/18 zaujal stanovisko, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

9. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ze dne 25. 7. 2018 věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

10. Přestože shora uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu odkazuje na starý zákon o spotřebitelském úvěru, tak soud je toho názoru, že není sebemenší důvod nepostupovat obdobně i podle nového zákona o spotřebitelském úvěru.

11. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

12. Podle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb. platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

13. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. Rovněž chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Jelikož nebylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně posoudila úvěruschopnost žalované, dospěl soud k závěru, že je smlouva o úvěru neplatná.

15. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

16. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

17. S ohledem na shora uvedené dospěl soud k závěru, že žalovaná nemusela neplatnost namítat, naopak soud byl povinen k ní přihlédnout z úřední povinnosti. Podstatné je, že úvěruschopnost nebyla žalobkyní, resp. právní předchůdkyní žalobkyně, řádně posouzena před poskytnutím úvěru žalované, právní předchůdkyně žalobkyně nedostatečně vyhodnotila získané informace a u mnohých se spokojila pouze s tvrzením žalované, jenž bylo evidentně nepravdivé.

18. Hmotně právní posouzení věci spočívalo v ustanovení § 2991 až § 3005 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) o bezdůvodném obohacení, kdy podle § 2991 odst. 1 o. z. platí, že: „Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“. Podle § 2991 odst. 2 o. z., platí, že „Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“19. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022 ve věci sp. zn. 33Cdo 3675/2021, jímž byl posuzován nárok na úroky z prodlení z úvěrové smlouvy neplatné pro nedostatečné posouzení úvěruschopnosti, lze ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká poskytovateli teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (stanovené na základě dohody stran nebo na základě rozhodnutí soudu). Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.

20. Soud dospěl k závěru, že žalované bylo z titulu úvěrové smlouvy vyplaceno , částka, , žalovaná na konto této smlouvy vrátila , částka, . Soud proto uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení na základě předmětné úvěrové smlouvy částku , částka, , k níž dospěl tak, že od jistiny poskytnutého úvěru odečetl částku, kterou žalovaná uhradila. Jelikož soud úvěrovou smlouvu posoudil jako neplatnou pro nedostatečné prověření úvěruschopnosti žalované právní předchůdkyní žalobkyně, zamítl soud všechny ostatní nároky žalobkyně, jak jsou vyčísleny ve výroku II tohoto rozsudku, a to včetně nároku na zaplacení zákonných úroků z prodlení (k tomu srov. právní názor Nejvyššího soudu ČR ve věci sp. zn. 33Cdo 3675/2021).

21. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší.

22. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého: Měl-li účastník řízení úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Pro posouzení úspěchu a neúspěchu účastníků řízení soud porovnával předmět řízení – jak byl uveden v žalobě a předmět řízení – který zůstal po částečném zamítnutí žaloby. Přičemž předmětem řízení je vždy souhrn žalovaných částek a příslušenství, tj. zde úroků z úvěru a úroků z prodlení. V daném případě měla žalobkyně úspěch pouze částečný, a to v rozsahu menším než 50 %, neúspěch žalobkyně, a tudíž úspěch žalované, tak činil více než 50 % – byla by to tedy žalovaná, kdo by měl nárok na částečnou náhradu nákladů řízení, žalované však dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly. Vzhledem k výše uvedenému rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.