32 C 337/2022

Plný text

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudcem titul titul Zdeňkem Piskačem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 14.906,41 Kč s příslušenstvím <b>I. Žaloba se zamítá co do částky 4.204,59 Kč, dále co do zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 4.204,59 Kč od [datum] do zaplacení, dále co do kapitalizovaného úroku ve výši 8.900,30 Kč, dále co do nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 473 Kč a dále co do smluvní pokuty 3.833,31 Kč.</b> <b>II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 6.868,51 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobce se domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 14.906,41 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z úvěru ve výši 8.900,30 Kč, dále spolu ze se zákonným úrokem z prodlení ve výši 549,26 Kč, dále spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 11.073,10 Kč od [datum] do zaplacení a dále spolu s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 473 Kč – to vše údajně z titulu„ Smlouvy o úvěru č. [anonymizováno]“, kterou údajně uzavřel právní předchůdce žalobce, tj. [právnická osoba], se žalovaným dne [datum], na základě které právní předchůdce žalobce údajně poskytl žalovanému úvěr ve výši 12.000 Kč, a to za účelem refinancování, proto byla část jistiny úvěru vevýši 5.131,49 Kč údajně použita na úhradu předchozího závazku žalovaného u právního předchůdce žalobce a žalovanému byla bezhotovostním převodem na jeho bankovní účet vyplacena pouze částka ve výši 6.868,51 Kč. Žalovaný úvěr údajně vyčerpal, avšak řádně a včas jej nesplatil v dohodnutém termínu do [datum], téhož dne nastala splatnost úvěru. Dlužná částka ve výši 14.906,41 Kč byla dle žaloby tvořena následujícími položkami: nesplacenou jistinou 11.073,10 Kč a smluvní pokutou 3.833,31 Kč. Žalobce dále požadoval úroky z úvěru, zákonné úroky z prodlení a náklady spojené s uplatněním pohledávky, jak je specifikováno výše.

2. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku:„ Věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).“. Podle § 1880 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku:„ Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.“. Postoupení pohledávky z původního věřitele na žalobce a tím i právní nástupnictví žalobce měl soud za prokázané následujícími listinami: Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] + Přílohy, Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] + Přílohy, Seznamem postoupených pohledávek, Oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum] + Podacím archem ze dne [datum], Oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum]. Tím měl soud za prokázanou aktivní věcnou legitimaci žalobce – tzn., že žalobci svědčí práva z postoupené pohledávky.

3. Žalovaný se k věci nevyjádřil a k ústnímu jednání soudu se bez omluvy nedostavil.

4. Skutkový stav, který byl podrobněji popsán v odstavci prvém odůvodnění tohoto rozsudku, a který je zejména dále popsán níže, byl v řízení zjištěn z důkazů listinných: Odpovědí banky [právnická osoba] doručenou soudu dne [datum], měl soud za prokázané, že účet č. [bankovní účet] patří žalovanému (na čl. 26) + Výpisem z běžného účtu žalovaného měl soud za prokázané, že na tento účet byla z účtu právního předchůdce žalobce poukázána platba ve výši 6.868,51 Kč dne [datum] (na čl. 24). Smlouvou o spotřebitelském úvěru č. [anonymizováno] ze dne [datum] – nepodepsanou žalovaným měl soud za prokázané pouze to, že nebyla vlastnoručně podepsána žalovaným, nebyla opatřena ani zaručeným elektronickým podpisem žádného z účastníků. Soud proto neměl za prokázaný obsah smlouvy, neboť neměl za prokázané, že tuto smlouvu skutečně uzavřel žalovaný, případně zda byla vůbec uzavřena. Formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne [datum] měl soud za prokázané parametry údajného úvěru, jak vyplývají také z úvěrové smlouvy, nicméně neměl za prokázané, že se žalovaný s touto listinou seznámil, neboť není opatřena žádným projevem vůle žalovaného, který by nasvědčoval tomu, že žalovaný listinu obdržel a její obsah mu byl znám. Potvrzením o platbě z účtu právního předchůdce žalobce měl soud za prokázané, že z účtu právního předchůdce žalobce byla na účet žalovaného poukázána platba ve výši 6.868,51 Kč dne [datum]. Výplatními páskami (na čl. 30 – 34 spisu) měl soud za prokázané, že žalobce zjišťoval příjem žalovaného za rok [rok], kdy žalovaný dle předložených výplatních pásek byl zaměstnán a dosahoval průměrného příjmu od 17 [anonymizováno] do [částka] čistého měsíčně. Zcela nečitelným dokumentem na čl. 35 spisu neměl soud za prokázané ničeho. Výpisem z účtu žalovaného za [anonymizováno] [rok] neměl soud za prokázané ničeho, neboť dokument je zcela začerněný a z tohoto výpisu z účtu tak nevyplývá žádný údaj použitelný k dokazování v předmětném soudním řízení. Splátkovým kalendářem + Splátkovým produktem s rozdělením na jednotlivé měsíce podle délky splácení měl soud za prokázanou strukturu dluhu a možnosti jeho splacení, nicméně neměl nijak za prokázané, že žalovaný se s tímto dokumentem skutečně seznámil, neboť dokument není opatřen podpisem žalovaného, ani jiným způsobem, který by tuto skutečnost prokazoval. Soud proto uvedený dokument považuje za interní dokument právního předchůdce žalobce, ze kterého nelze učinit žádný závěr ohledně skutkového stavu věci. Listinou nazvanou:„ [anonymizováno] [číslo]“ měl soud za prokázané znění této interní listiny právního předchůdce žalobce obsahující osobní údaje žalovaného a parametry úvěru. Předáním do advokátní kanceláře ze dne [datum] měl soud za prokázané, že žalobce předal vymáhání pohledávky svému zástupci. Výpisem úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky ze dne [datum] měl soud za prokázané, že žalobce v rámci mimosoudního vymáhání pohledávky odeslal žalovanému jeden dopis, a dále že pověřený terénní pracovník žalobce dvakrát navštívil žalovaného v místě jeho bydliště na kontaktní adrese. Výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne [datum] učiněnou zástupcem žalobce + Podacím archem ze dne [datum] měl soud za prokázané, že žalobce před podáním žaloby řádně vyzval prostřednictvím svého zástupce žalovaného k dobrovolné úhradě dluhu, a že se tato výzva žalovanému dostala do dispozice.

5. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru o skutkovém stavu, kdy soud měl za prokázané pouze to, že na účet žalovaného č. [bankovní účet] byla z účtu právního předchůdce žalobce poukázána platba ve výši 6.868,51 Kč dne [datum], a to údajně z titulu v žalobě uvedené smlouvy o úvěru. Soud používá slovo údajně z toho důvodu, že soud nemá najisto postaveno, že smlouvu o úvěru uzavřel s právním předchůdcem žalobce skutečně žalovaný, neboť přístupové údaje k účtu mohly být zneužity třetí osobou, jak už se s tím soud ve své praxi opakovaně setkal, například osobou, která s majitelem účtu žije ve stejné domácnosti, stejně tak mohou být zneužity další doklady, jako je občanský průkaz a jak tomu mohlo být i v tomto posuzovaném případě. Smlouva o úvěru nebyla žalovaným podepsána a soud tak neměl za prokázaný ani její obsah, se kterým žalovaný údajně seznámil, a to, že žalobce tvrdil, že žalovaný podepsal smlouvu elektronicky, nepovažuje soud za prokázání toho, zda tento úkon – právní jednání, žalovaný skutečně učinil. Soud tak nemá najisto postavené ani to, že žadatelem o úvěr byl skutečně žalovaný a najisto postavené měl pouze to, že výše uvedená částka došla na bankovní účet, který byl veden na jméno žalovaného, to znamená, že žalovaný byl prokazatelně majitelem účtu č. [bankovní účet] ve výše uvedeném období, jak soudu na dotaz sdělila [právnická osoba] ve své odpovědi doručené soudu dne [datum]. Jinak řečeno, není jisté, s kým byla smlouva o úvěru uzavřena, ale pouze to, komu byly vyplaceny výše uvedené finanční prostředky. Soud tak žalobci přiznal podle dále uvedených právních norem pouze jistinu dluhu ve výši 6.868,51 Kč, tedy část jistiny, která byla prokazatelně poukázána na bankovní účet žalovaného. Z této částky pak soud žalobci přiznal také zákonné úroky z prodlení, a to od počátku prokazatelného prodlení žalovaného. Částku 6.868,51 Kč soud žalobci přiznal nikoliv z titulu smlouvy o úvěru, ale z titulu bezdůvodného obohacení na straně žalovaného. Z výše uvedeného tak vyplývá i to, že nároky žalobce na zaplacení nákladů spojených s uplatněním pohledávky, smluvní pokuty a úroků z úvěru, stejně jako nárok na zaplacení jistiny ve výši 4.204,54 Kč, jak jsou uvedeny ve výroku I. tohoto rozsudku, soud jako nedůvodně uplatněné zamítl, neboť vyplývají z neplatné úvěrové smlouvy. Pro úplnost soud doplňuje, že právní předchůdce žalobce při uzavírání úvěrové smlouvy evidentně zcela rezignoval na prověření úvěruschopnosti žalovaného, neboť soud zjistil, že proti žalovanému bylo v době před uzavřením smlouvy o úvěru vedeno jedno exekuční řízení, dalších sedm exekučních řízení bylo proti žalovanému zahájeno až po uzavření smlouvy o úvěru. Již z tohoto má soud značné pochybnosti o tom, že žalovaný byl v době uzavření úvěrové smlouvy úvěruschopný, což mohl právní předchůdce žalobce snadno zjistit, například nahlédnutím do Centrální evidence exekucí.

6. Hmotně právní posouzení věci spočívalo v ustanovení § 2991 až § 3005 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) o bezdůvodném obohacení, kdy podle § 2991 odst. 1 o. z. platí, že:„ Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“. Podle § 2991 odst. 2 o. z., platí, že„ Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“ 7. Právní posouzení věci ohledně zákonných úroků z prodlení spočívalo v ust. § 1970, podle kterého platí, že: Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., dle kterého: Výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. V této sazbě (dané shora uvedeným prováděcím předpisem) tedy soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci úroky z prodlení.

8. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší.

9. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého: Měl-li účastník řízení úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Pro posouzení úspěchu a neúspěchu účastníků řízení soud porovnával předmět řízení – jak byl uveden v žalobě a předmět řízení – který zůstal po částečném zastavení řízení v důsledku částečného zpětvzetí žaloby. Přičemž předmětem řízení je vždy souhrn žalovaných částek a příslušenství, tj. zde úroků z prodlení. V daném případě měl žalobce úspěch pouze částečný, a to v rozsahu menším než 50 %, neúspěch žalobce a tudíž úspěch žalovaného tak činil více než 50 % – byl by to tedy žalovaný, kdo by měl nárok na částečnou náhradu nákladů řízení, žalovanému však dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly. Vzhledem k výše uvedenému rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.