32 C 34/2024

Plný text

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Zdeňkem Piskačem ve věci žalobkyně: Anonymizováno IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 20.000 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se zastavuje co do úroku 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a dále co do zákonného úroku z prodlení 8,05 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, .

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku , částka, spolu se zákonným úrokem z prodlení 8,05 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši , částka, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku , částka, spolu s úrokem 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a dále spolu se zákonným úrokem z prodlení 8,05 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení – to vše z titulu „Smlouvy o úvěru č. , hodnota, “, kterou uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, tj. , právnická osoba, ., se žalovaným dne , datum, , na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši , částka, . Žalovaný ani přes výzvy právní předchůdkyně žalobkyně či jejích právních nástupců na svůj dluh neuhradil ničeho. Dlužná částka , částka, je tvořena pouze jistinou úvěru, žalobkyně dále požadovala zaplacení smluvního úroku z úvěru a zákonných úroků z prodlení ve výši, z částek a za období, jak je specifikováno výše.

1. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku: „Věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).“. Podle § 1880 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku: „Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.“. Postoupení pohledávky z původního věřitele na žalobkyni a tím i právní nástupnictví žalobkyně měl soud za prokázané: Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, (postoupení na , právnická osoba, ), Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, (postoupení na žalobkyni), 2x Seznamem postoupených pohledávek, Oznámením o postoupení pohledávky ze dne , datum, a Oznámením o postoupení pohledávky ze dne , datum, + Podacími lístky. Tím měl soud za prokázanou aktivní věcnou legitimaci žalobkyně – tzn., že žalobkyni svědčí práva z postoupené pohledávky.

2. Dříve než soud vydal rozhodnutí ve věci samé, sdělila žalobkyně podáním doručeným soudu dne , datum, , že žalobu bere částečně zpět v rozsahu uvedeném ve výroku I. tohoto rozsudku.Podle § 96 odst. 1, 2 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) může žalobce vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení (žalobu), a to zčásti nebo zcela. Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popř. v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Jestliže ostatní účastníci řízení se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, rozhodne soud, že zpětvzetí návrhu není účinné. To neplatí, došloli ke zpětvzetí návrhu dříve, než začalo jednání.Vzhledem k tomu, že žalobkyně vzala žalobu částečně zpět před vydáním rozhodnutí, postupoval soud v souladu s ust. § 96 odst. 2 o. s. ř. a řízení částečně zastavil, aniž zjišťoval stanovisko žalovaného, neboť by byl případný nesouhlas žalovaného se zpětvzetím neúčinný (§ 96 odst. 4 o. s. ř.).Předmětem řízení po částečném zpětvzetí žaloby a částečném zastavení řízení tak zůstaly nároky žalobkyně uvedené ve výroku II tohoto rozsudku.

3. Oběma účastníkům bylo doručeno usnesení spolu s výzvou, aby se ve lhůtě 7 dnů od jeho doručení vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání, současně byli poučeni, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí.Žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasila, žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil, soud proto dospěl k závěru, že jsou splněny podmínky pro rozhodnutí věci bez jednání podle § 115a o. s. ř.

4. Skutkový stav, který byl podrobněji popsán v odstavci prvém odůvodnění tohoto rozsudku, byl v řízení zjištěn z důkazů listinných:Smlouvou o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, měl soud za prokázaný obsah této smlouvy, zejména výši úvěru , částka, , délku poskytnutí úvěru, který měl být splácen ve 14. měsíčních splátkách po , částka, , dále celkové náklady zákazníka spojené se spotřebitelským úvěrem , částka, , tvořené jistinou , částka, , úroky z úvěru , částka, , administrativním poplatkem za zpracování spotřebitelského úvěru , částka, , náklady na vyhodnocení případu , částka, a poplatkem za inkaso splátek v hotovosti , částka, . Dále měl soud za prokázanou výši úrokové sazby 15 % ročně s tím, že roční procentuální sazba nákladů (tzv. RPSN) činí 187,60 %. Finanční prostředky byly žalovanému vyplaceny oproti podpisu smlouvy o úvěru v hotovosti.Žádostí o spotřebitelský úvěr ze dne , datum, měl soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně zjišťovala úvěruschopnost žalovaného prostřednictvím formuláře. Žalovaný ve formuláři uvedl, že je svobodný, žije v nájemním bytě, vyživuje jednu nezaopatřenou osobu a má základní vzdělání. Totožnost žalovaného byla ověřena z jeho občanského průkazu. Žalovaný dále uvedl, že je zaměstnaný v soukromém sektoru za mzdu , částka, měsíčně, další příjem v poli „rodičovský příspěvek, výživné“ uvedl , částka, , výdaje uvedl částkou , částka, , sestávající z nákladů na bydlení , částka, a dalších osobních nákladů , částka, . Příjmy a zaměstnání žalovaného bylo údajně ověřeno z výplatních pásek a pracovní smlouvy, tyto listiny soudu nicméně předloženy nebyly. Žalovaný dále uvedl, že nesplácí žádné dluhy.Standardními informacemi o spotřebitelském úvěru měl soud za prokázaný obsah této listiny, a současně že se s ní žalovaný seznámil.Čestným prohlášením a souhlasem se zpracováním osobních údajů měl soud za prokázaný obsah této listiny, která nicméně není podstatná pro posouzení věci.Prostou kopií občanského průkazu žalovaného měl soud za prokázané, že žalovaný se žalobkyni při uzavření úvěrové smlouvy prokázal tímto občanským průkazem.Předžalobní výzvou ze dne , datum, měl soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně prostřednictvím svého zástupce řádně vyzvala žalovaného k dobrovolné úhradě dluhu.Předžalobní výzvou ze dne , datum, měl soud za prokázané, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce řádně vyzvala žalovaného k dobrovolné úhradě dluhu ještě před podáním žaloby, přičemž tento měl být uhrazen do 7 dnů od odeslání předžalobní výzvy. Podacím lístkem ze dne , datum, měl soud za prokázané, že tohoto dne byla předžalobní výzva odeslána žalovanému na jeho kontaktní adresu.

5. Na základě shora uvedených listinných důkazů dospěl soud k závěru o skutkovém stavu věci, který plně odpovídá tvrzením žalobkyně, jak byla uvedena v odstavci 1 odůvodnění tohoto rozsudku. Z provedeného dokazování je nicméně zřejmé, že žalobkyně neprokázala své tvrzení, že její právní předchůdkyně před uzavřením úvěrové smlouvy řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného. Právní předchůdkyně žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházela pouze z tvrzení žalovaného, která si žádným způsobem neověřila. Soud zjistil, že proti žalovanému byla před uzavřením smlouvy o úvěru zahájena dvě exekuční řízení, dalších sedm exekučních řízení bylo proti žalovanému zahájeno po uzavření smlouvy o úvěru. Z toho je zřejmé, že tvrzení žalovaného, že nemá jiné dluhy, které by byl povinen splácet, nebylo pravdivé. Právní předchůdkyně žalobkyně toto mohla snadno zjistit nahlédnutím do Centrální evidence exekucí, kde by najisto zjistila, že tvrzení žalovaného neodpovídají skutečnosti. V takovém případě měla právní předchůdkyně žalobkyně podrobněji zkoumat, zda ostatní údaje, jež žalovaný uvedl, jsou pravdivé, zejména měla řádně ověřit jeho příjmy a výdaje. Příjmy byly údajně ověřeny, soudu o tomto ověření nicméně nebyl předložen žádný doklad a toto tvrzení žalobkyně tak zůstalo pouze v rovině neprokázaného tvrzení. V důsledku tohoto postupu právní předchůdkyně žalobkyně poskytla úvěr osobě, která evidentně úvěruschopná nebyla.Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:

6. Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C-679/18 zaujal stanovisko, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

7. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ze dne 25. 7. 2018 věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

8. Přestože shora uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu odkazuje na starý zákon o spotřebitelském úvěru, tak soud je toho názoru, že není sebemenší důvod nepostupovat obdobně i podle nového zákona o spotřebitelském úvěru.

9. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

10. Podle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb. platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. Rovněž chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Jelikož nebylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného, dospěl soud k závěru, že je smlouva o úvěru neplatná.

13. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

14. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

15. S ohledem na shora uvedené dospěl soud k závěru, že žalovaný nemusel neplatnost namítat, naopak soud byl povinen k ní přihlédnout z úřední povinnosti. Podstatné je, že úvěruschopnost nebyla žalobkyní, resp. právní předchůdkyní žalobkyně, řádně posouzena před poskytnutím úvěru žalovanému, právní předchůdkyně žalobkyně vycházela pouze z tvrzení žalovaného, což soud nepovažuje za řádné posouzení úvěruschopnosti, zejména s ohledem na to, že minimálně jedno z tvrzení žalovaného v žádosti o úvěr bylo evidentně nepravdivé. Úvěrovou smlouvu soud proto posoudil jako neplatnou.

16. Soud dospěl k závěru, že žalovanému bylo vyplaceno , částka, z titulu úvěrové smlouvy v den jejího uzavření (čímž byl celý úvěr vyčerpán), a že žalovaný neuhradil ničeho. Dne , datum, byla žalovanému odeslána předžalobní výzva, v níž byl vyzván k úhradě dlužné částky do 7 dnů od odeslání předžalobní výzvy, tj. do , datum, , dne , datum, se tak žalovaný dostal do prodlení. Soud proto uložil žalovanému podle níže uvedených právních norem povinnost zaplatit žalobkyni částku , částka, , tedy jistinu poskytnutého úvěru, a z ní i zákonné úroky z prodlení, a to od , datum, . Povinnost zaplatit jistinu soud žalovanému uložil z titulu bezdůvodného obohacení na jeho straně, nikoli z titulu žalobkyní tvrzené smlouvy o úvěru, neboť tato smlouva byla neplatná.

17. Hmotně právní posouzení věci spočívalo v ustanovení § 2991 až § 3005 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) o bezdůvodném obohacení, kdy podle § 2991 odst. 1 o. z. platí, že: „Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“. Podle § 2991 odst. 2 o. z., platí, že „Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“18. Právní posouzení věci ohledně zákonných úroků z prodlení spočívalo v ust. § 1970, podle kterého platí, že: Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., dle kterého: Výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8procentních bodů. Soud v tomto případě uložil úroky z prodlení ve výši podle žalobního návrhu, tedy ve výši 8,05 % ročně, neboť žalobkyně se nedomáhala úroku vyššího.

19. Shora uvedené právní posouzení je i v souladu s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. 14 Co 36/2020-63 ze dne 19. 5. 2020.

20. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší.

21. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy žalobkyni, která měla ve věci plný úspěch, přiznal plnou náhradu nákladů řízení ve výši , částka, . Tyto náklady jsou tvořeny: zaplaceným soudním poplatkem ze žaloby , částka, dle zákona o soudních poplatcích, odměnou za zastoupení advokátem , částka, za tři úkony právní služby po , částka, dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (soud pro určení výše odměny za zastoupení a režijního paušálu použil ust. § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, vzhledem k tomu, že žalobkyně podala žalobu na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně shodnou žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech, předmětem řízení bylo peněžité plnění, jehož tarifní hodnota nepřevyšuje , částka, a žalobkyni v tomto řízení byla přiznána náhrada nákladů řízení), třemi paušálními náhradami po , částka, dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., tj. celkem , částka, a 21 % sazbou daně z přidané hodnoty z nákladů zastoupení , částka, dle § 137 odst. 3 o. s. ř. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení zástupkyni žalobkyně.