32 C 353/2025

Plný text

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Zdeňkem Piskačem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 204 284,01 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částka s úrokem 6,29 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení částka do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku částka spolu s úroky, zákonnými úroky z prodlení, z částek a období, jak jsou specifikovány ve výroku I. tohoto rozsudku – to vše z titulu „Smlouvy o úvěru od Buřinky a o stavebním spoření č. č. účtu“, kterou uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, tj. právnická osoba., se žalovaným dne datum, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému překlenovací úvěr ve výši částka. Žalovaný úvěr vyčerpal, řádně jej však nesplácel v dohodnutých splátkách, a to ani přes výzvy právní předchůdkyně žalobkyně, která tak využila svého práva, úvěr ke dni datum zesplatnila a vyzvala žalovaného k okamžité dobrovolné úhradě dlužné částky. Dlužná částka částka byla dle žaloby tvořena nesplacenou jistinou úvěru.

2. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku: „Věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).“. Podle § 1880 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku: „Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.“. Postoupení pohledávky z původního věřitele na žalobkyni a tím i právní nástupnictví žalobkyně měl soud za prokázané: Smlouvou o postoupení pohledávek s přílohami. Tím měl soud za prokázanou aktivní věcnou legitimaci žalobkyně – tzn., že žalobkyni svědčí práva z postoupené pohledávky.

3. Zástupce žalobkyně na výzvu soudu doplnil svá žalobní tvrzení podáním doručeným soudu dne datum (na čl. 22-23 spisu). Zástupce žalobkyně uvedl, že právní předchůdkyně žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházela z informací o žalovaném, zejména z jeho výpisů z účtu a potvrzení zaměstnavatele, a dále z veřejně dostupných registrů nebo jiných informačních zdrojů. Právní předchůdkyně žalobkyně všechny získané informace řádně posoudila, přičemž dospěla k závěru, že žalovaný je úvěruschopný ve vztahu k výši poskytnutého úvěru.

4. Oběma účastníkům bylo doručeno usnesení spolu s výzvou, aby se ve lhůtě 7 dnů od doručení tohoto usnesení vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání, spolu s poučením, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně ani žalovaný se ve stanovené lhůtě nijak nevyjádřili, soud proto dospěl k závěru, že jsou splněny podmínky ustanovení § 115a o. s. ř. a ve věci rozhodl, aniž by nařizoval jednání.

5. Skutkový stav, který byl podrobněji popsán v odstavci prvém odůvodnění tohoto rozsudku, byl v řízení zjištěn z důkazů listinných: Smlouvou o úvěru od Buřinky a o stavebním spoření s účtem č. č. účtu ze dne datum, která byla podepsána žalovaným, měl soud za prokázané uzavření této smlouvy, kterou bylo založeno stavební spoření s cílovou částkou částka měsíčně (výše úvěru), na spořící účet mělo být vkládáno částka měsíčně. Výpisem z úvěrového účtu měl soud za prokázané čerpání úvěru, jeho dosavadní splácení, prodlení žalovaného i strukturu dluhu. Posouzením úvěruschopnosti klienta + výpisy z běžného účtu žalovaného měl soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy dostatečně prověřila schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splácet. Potvrzením zaměstnavatele o výši pracovního příjmu zaměstnance a o výši vyplacených náhrad ze dne datum měl soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně si před uzavřením úvěrové smlouvy vyžádala od zaměstnavatele žalovaného toto potvrzení. Platebním příkazem ze dne datum měl soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poukázala částku poskytnutého úvěru na bankovní účet žalovaného. Oznámením o postoupení pohledávky ze dne datum měl soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně před postoupením pohledávky vyzvala žalovaného k dobrovolné úhradě dlužné splátky a upozornila jej, že pokud ji neuhradí, bude celý zbývající dluh prohlášen za splatný. Výzvou před podáním žaloby ze dne datum učiněnou zástupcem žalobkyně + Podacím archem ze dne datum, měl soud za prokázané, že žalobkyně řádně vyzvala žalovaného prostřednictvím svého zástupce k úhradě dluhu před podáním žaloby, a že tato výzva se dostala do dispozice žalovaného.

6. Z výpisu řízení EXE a řízení E soud zjistil, že proti žalovanému nebyla v době před uzavřením úvěrové smlouvy zahájena žádná exekuční řízení, po uzavření úvěrové smlouvy proti žalovanému bylo zahájeno 6 exekučních řízení EXE. Tato nicméně žádným způsobem nebrání závěru, že v době uzavření úvěrové smlouvy žalovaný byl úvěruschopný, neboť tato řízení byla zahájena až v roce 2023 až 2025.

7. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k závěru o skutkovém stavu, který plně odpovídá žalobním tvrzením žalobkyně, a proto na ně soud ohledně závěru o skutkovém stavu plně odkazuje. Z provedeného dokazování je zřejmé, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného, který byl v době uzavření úvěrové smlouvy skutečně úvěruschopný, ve vztahu k výši poskytnutého úvěru.

8. Hmotně právní posouzení věci spočívalo v ust. § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku o smlouvě o úvěru, podle kterého: „Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“. Zákonná úprava smlouvy o úvěru spočívá na principu smluvní volnosti. V praxi si proto strany závazku mohou dohodnout konkrétní práva a povinnosti, na něž zákon nepamatuje. V daném případě bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve sjednané výši, a zároveň bylo prokázáno, že žalovaný úvěr řádně a včas v dohodnutých splátkách nesplácel. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně svému závazku poskytnout žalovanému úvěr dostála řádně a včas a zároveň bylo prokázáno, že žalovaný svému závazku poskytnutý úvěr právní předchůdkyni žalobkyně vrátit řádně a včas nedostál. Vzhledem k výše uvedenému shledal soud nárok právní předchůdkyně žalobkyně, respektive žalobkyně, z titulu smlouvy o úvěru zcela oprávněným.

9. Ohledně úroků z úvěru soud neaplikoval ustanovení § 122 odst. 4 zák. 257/2016 Sb. účinného od datum, v platném znění, který je omezeno úročení sjednaným úrokem z úvěru pouze na dobu 90 dnů ode dne prodlení, neboť v tomto případě byla smlouva o úvěru uzavřena před účinností výše uvedeného zákona o spotřebitelském úvěru.

10. Právní posouzení věci ohledně úroků z prodlení spočívalo v ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku dle kterého: „Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“ ve spojení s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k prvnímu dni prodlení s plněním peněžitého dluhu dle kterého: ,,Výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů.“ Výše repo sazby je soudu známa z jeho činnosti. V této sazbě (dané shora uvedeným prováděcím předpisem) tedy soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni úroky z prodlení.

11. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší.

12. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy žalobkyni, která měla ve věci plný úspěch, přiznal plnou náhradu nákladů řízení ve výši částka. Tyto náklady jsou tvořeny: zaplaceným soudním poplatkem ze žaloby částka dle zákona o soudních poplatcích, odměnou za zastoupení advokátem částka za tři úkony právní služby po částka dle § 7 bod 6, § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., třemi paušálními náhradami hotových výdajů po částka dle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., tj. celkem částka a 21 % sazbou daně z přidané hodnoty z nákladů částka dle § 137 odst. 3 o. s. ř. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení zástupci žalobkyně. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím soudu podepsaného. Nebude-li plněno dobrovolně, co ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, lze se jeho splnění domáhat návrhem na nucený výkon rozhodnutí dle příslušných ustanovení občanského soudního řádu nebo podle řádu exekučního, zák. č. 120/2001 Sb.