32 C 358/2020

Plný text

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudcem titul titul Zdeňkem Piskačem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 25.480,99 Kč s příslušenstvím <b>I. Řízení se zastavuje co do části smluvní pokuty ve výši 3.594,98 Kč.</b> <b>II. Změna žaloby, kterou se žalobce navíc oproti žalobě domáhá zákonných úroků ve výši 9,75 % ročně z částky 658,44 Kč od [datum] do zaplacení a dále úroků z úvěru ve výši 15 % ročně z částky 10.000 Kč od [datum] do zaplacení, se připouští.</b> <b>III. Žaloba se zamítá co do částky 6.886,01 Kč, dále co do celých úroků z úvěru ve výši 15 % ročně z částky 10.000 Kč od [datum] a dále co do celé smluvní pokuty ve výši 5.000 Kč.</b> <b>IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 10.000 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 10.000 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobce se původně žalobou domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 16.886,01 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 9.341,56 Kč od [datum] do zaplacení a dále smluvní pokutu ve výši 8.594,98 Kč – to vše z titulu„ Smlouvy o úvěru“ [číslo] kterou uzavřel právní předchůdce žalobce, tj. [právnická osoba], se žalovaným dne [datum], na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 10.000 Kč. Žalovaný úvěr vyčerpal, avšak řádně a včas jej nesplatil v dohodnutých splátkách, celý úvěr byl splatný ke dni [datum] a právní předchůdce žalobce proto využil svého práva a vyzval žalovaného k okamžité úhradě celého dluhu. Dluh žalovaného tak jak byl v žalobě uveden, tzn. před rozšířením žaloby žalobcem a připuštěním tohoto rozšíření soudem a zároveň před částečným zpětvzetím žaloby a před částečným zastavením řízení, ve výši 25.480,99 Kč je tvořen následujícími položkami: jistinou 10.000 Kč, poplatky spojenými s úvěrem v celkové výši 6.886,01 Kč (které však v žalobě nebyly konkrétně rozepsány a žalobce je uvedl až v doplnění žaloby na čl. 22 – 24) a smluvní pokutou ve výši 8.594,98 Kč.

2. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku:„ Věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).“. Podle § 1880 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku:„ Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.“. Postoupení pohledávky z původního věřitele na žalobce a tím i právní nástupnictví žalobce měl soud za prokázané následujícími listinami: Oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] + Podací lístek ze dne [datum], Smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum] + Seznam postoupených pohledávek – 1. převod pohledávky, Smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum] + Seznam postoupených pohledávek – 2. převod pohledávky. Tím měl soud za prokázanou aktivní věcnou legitimaci žalobce – tzn., že žalobci svědčí práva z postoupené pohledávky.

3. Dříve než soud začal jednat ve věci samé, sdělil žalobce podáním doručeným soudu dne [datum], že žalobu bere částečně zpět v rozsahu uvedeném ve výroku I. tohoto rozsudku. Podle § 96 odst. 1, 2 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) může žalobce vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení (žalobu), a to zčásti nebo zcela. Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popř. v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Jestliže ostatní účastníci řízení se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, rozhodne soud, že zpětvzetí návrhu není účinné. To neplatí, došlo-li ke zpětvzetí návrhu dříve, než začalo jednání. Vzhledem k tomu, že žalobce vzal žalobu částečně zpět ještě před jednáním, postupoval soud v souladu s ust. § 96 odst. 2 o. s. ř. a řízení částečně zastavil, aniž zjišťoval stanovisko žalovaného, neboť by byl případný nesouhlas žalovaného se zpětvzetím neúčinný (§ 96 odst. 4 o. s. ř.). Předmětem řízení po částečném zpětvzetí žaloby a částečném zastavení řízení tak zůstaly nároky žalobce uvedené ve výrocích II., resp. III. a IV. tohoto rozsudku.

4. Dříve než soud začal jednat ve věci samé, sdělil žalobce podáním doručeným soudu dne [datum], že žalobu mění tak, že ji rozšiřuje a to v rozsahu uvedeném ve výroku II. tohoto rozsudku. Podle § 95 odst. 1, 2 o. s. ř. žalobce může za řízení se souhlasem soudu měnit návrh na zahájení řízení (žalobu). Změněný návrh (žalobu) je třeba ostatním účastníkům doručit do vlastních rukou, pokud nebyli přítomni jednání, při němž ke změně došlo. Soud nepřipustí změnu návrhu (žaloby), jestliže by výsledky dosavadního řízení nemohly být podkladem pro řízení o změněném návrhu (žalobě). V daném případě soud rozšíření žaloby připustil, neboť výsledky dosavadního řízení mohou být podkladem pro řízení o změněném návrhu (rozšířené žalobě) a změněný návrh (žaloba) byl doručen žalovanému do vlastních rukou. Soud takto rozhodl výrokem II. tohoto rozsudku. Předmětem řízení po rozšíření žaloby a po připuštění rozšíření žaloby tak zůstaly nároky žalobce uvedené ve výrocích II., resp. III. a IV. tohoto rozsudku.

5. Žalovaný se k věci nevyjádřil a k ústnímu jednání soudu se bez omluvy nedostavil.

6. Skutkový stav, který byl podrobněji popsán v odstavci prvém odůvodnění tohoto rozsudku a právně a skutkově podrobněji rozebrán v dalších částech tohoto rozsudku, byl v řízení zjištěn z důkazů listinných: Žádostí o poskytnutí spotřebitelského úvěru ze dne [datum] – podepsanou vlastnoručně žalovaným měl soud za prokázané, že to byl žalovaný, kdo žalobce o poskytnutí úvěru ve výši 10.000 Kč požádal. V žádosti žalovaný uvedl, že jeho příjem, respektive mzda, činí [částka] měsíčně, tzn., že jeho průměrné měsíční příjmy dle jeho tvrzení činily [částka] a dále uvedl své měsíční výdaje na bydlení [částka], doprava [částka], splátky úvěru (nevypláceného tímto úvěrem) [částka], dále uvedl celkové měsíční výdaje žadatele [částka]. Soud považuje za vhodné připomenout, že příjmy žalovaného, které jsou výše uvedeny v tomto odstavci, přesně odpovídají dále prováděným důkazům, příjem ze zaměstnání odpovídá dále rozebraným výplatním páskám. Jiná situace je ovšem u výdajů žalovaného. Zcela chybí nájemní smlouva, takže vůbec není prokázána cena nájmu a cena dalších s nájmem souvisejících služeb – přičemž cena bydlení včetně energií ve výši [částka] měsíčně se za absence jakéhokoliv listinného důkazu k této skutečnosti jeví jako nevěrohodně nízká. Dle soudu skutečné výdaje nebyly záměrně zahrnuty do Žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru tak, aby vůbec mohla žalovanému vyjít nějaká částka, kterou by tzv. mohl splácet, a tak aby mu vůbec mohl být nějaký úvěr poskytnut. Dle názoru soudu již z těchto skutečností plyne fakt, že žalovaný vůbec úvěruschopný nebyl, přičemž tento závěr podporuje i to, že proti žalovanému bylo vedeno od roku 2018 celkem 8 řízení EXE – pokud tedy žalovaný uvedl splátky stávajících půjček ve výši 1.558 Kč měsíčně, pak právnímu předchůdci žalobce zcela jednoznačně zatajil podstatné skutečnosti, které vypovídaly o jeho úvěruschopnosti, respektive spíše o jeho neúvěruschopnosti. Dále bylo proti žalovanému od roku 2018 do současné doby zahájeno 6 civilních soudních řízení o zaplacení peněžitých částek, což rovněž vypovídá o tom, že žalovaný se ke svým věřitelům nechová zodpovědně a bere na sebe závazky, které není schopen dobrovolně plnit. Informací pro spotřebitele ze dne [datum] – podepsanou vlastnoručně žalovaným měl soud za prokázané, že žalovanému byly při uzavírání smlouvy o úvěru poskytnuty relevantní informace, zejména o zprostředkovateli úvěru, ale i další informace. Ujednáním o zpracování osobních údajů ze dne [datum] – podepsanou vlastnoručně žalovaným měl soud za prokázané, že žalovaný dal právnímu předchůdci žalobce souhlas s tímto zpracováním osobních údajů. Třemi kusy výplatních pásek – Výplatnic za měsíce [číslo], [číslo] a 1/ 2018 s průměrnou mzdou [částka] měsíčně měl soud za prokázané, že čistá mzda žalovaného ve všech třech uvedených měsících činila vždy shodných 17.508 Kč. Z těchto výplatních pásek je evidentní, že průměrný čistý měsíční příjem ze závislé činnosti (mzda), který byl v žádosti vyčíslen částkou [částka], byl vyčíslen za tyto tři měsíce správně. Pracovní smlouvou ze dne [datum] měl soud za prokázané, že žalovaný byl od [datum] zaměstnán u [právnická osoba], o. s., přičemž ohledně mzdy bylo v této smlouvě uvedeno, že měsíční mzda žalovaného bude činit [částka] hrubého, článek II. odst. 1 Mzdové podmínky. Oboustrannou fotokopií občanského průkazu žalovaného měl soud za prokázané, že žalovaný se při uzavírání smlouvy o úvěru prokázal tímto občanským průkazem a že to tedy byl žalovaný, kdo smlouvu uzavřel. Formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne [datum] – podepsaný vlastnoručně žalovaným měl soud za prokázané, že žalovaný byl řádně právním předchůdcem žalobce seznámen se všemi parametry úvěru ještě před uzavřením smlouvy o úvěru, přičemž tyto parametry se shodují s ustanoveními smlouvy o úvěru – viz další důkazní prostředek. Smlouvou o úvěru [číslo] ze dne [datum] – podepsaná vlastnoručně žalovaným měl soud za prokázané, že mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena tato smlouva, dále obsah této smlouvy, zejména celkovou výši spotřebitelského úvěru, kdy celková částka, kterou žalovaný měl uhradit ve 14 měsíčních splátkách po 1.299 Kč, činila 18.186 Kč a byla tvořena úrokem z úvěru 963 Kč, poplatkem za poskytnutí úvěru 4.500 Kč, náklady na vyhodnocení úvěrového případu 923 Kč, poplatkem za hotovostní inkaso plateb – inkasní poplatek 1.800 Kč. Dohodnuta byla i úroková sazba úvěru ve výši 15 % ročně, přičemž tyto úroky z úvěru činily 963 Kč, roční procentuální sazba nákladů (tzn. RPSN) 252,65 %. Předžalobní upomínkou a výzvou k plnění ve smyslu ust. § 142a občanského soudního řádu ze dne [datum] učiněná zástupcem žalobce + Podacím lístkem ze dne [datum] měl soud za prokázané, že ještě před podáním žaloby žalobce zaslal žalovanému předžalobní výzvu k dobrovolné úhradě dluhu na adresu evidovanou v Centrální evidenci obyvatel jako adresu trvalého pobytu žalovaného.

7. Žalobce sice na výzvu soudu doplnil tvrzení k posouzení úvěruschopnosti žalovaného právním předchůdcem žalobce, přičemž na výzvu soudu, aby předložil důkazní prostředky ke skutečnosti, jak úvěruschopnost žalovaného zjišťoval právní předchůdce žalobce (např. výpisy resp. odpověďmi příslušných evidencí BRKI, NRKI, exekucí a insolvencí) nepředložil jiné důkazní prostředky než ty, které již byly založeny ve spise a odkázal na ně, přičemž na výzvu soudu uvedl,„ že úvěruschopnost žalovaného byla původním věřitelem náležitě ověřena v příslušných databázích a registrech dlužníků v tom smyslu, že žalovaná není aktuálně po splatnosti s úhradou závazku, to vše s negativním výsledkem. Dále bylo rešerší provedenou původním věřitelem v insolvenčním rejstříku ověřeno, že žadatel o půjčku (žalovaný) u soudu nežádá o povolení oddlužení, že nečelí insolvenčnímu návrhu.“ Žalobce tak svá tvrzení ohledně toho, že úvěruschopnost žalovaného byla původním věřitelem náležitě ověřena v příslušných databázích a registrech dlužníků, nijak nedoložil listinnými důkazy, přičemž jak je vyloženo podrobněji v následujícím odstavci odůvodnění, tvrzení ohledně toho, že žalovaný nemá jiné splátky (na jiné závazky) než částku 1.558 Kč se ukázalo jako nepravdivé, a tím se jeví jako nepravděpodobné i to, že by žalovaný nebyl veden v registru dlužníků, a že„ žalovaný není aktuálně po splatnosti s úhradou závazku“. Soudu je nadto z jeho úřední činnosti známo, že právní předchůdce žalobce, tj. společnost [právnická osoba], opakovaně poskytuje úvěry lidem, kteří jsou již zadluženi, což nelze označit jinak, než jako obchod s chudobou, což je chování, kterému podepsaný soud nebude poskytovat právní ochranu.

8. Jak soud zjistil ze své úřední činnosti, tj. nahlédnutím do soudního informačního systému ISAS, v době uzavření smlouvy o úvěru nebyly vedeny proti žalovanému exekuce s počátkem před datem uzavření smlouvy o úvěru jako řízení EXE již v době poskytnutí úvěru (a v následujícím období bylo vedeno proti žalovanému 8 exekučních řízení EXE a řada dalších civilních sporů o zaplacení byla vedena proti žalovanému). Žalovaný tak dle názoru soudu nebyl úvěruschopný a není dosud, protože v soudním systému jsou evidovány exekuce v dalších letech stejně jako řada civilních řízení o zaplacení proti žalovanému až dosud. O tom, že žalovaný úvěruschopný nebyl, svědčí mimo jiné i fakt, že žalovaný na dluh z titulu smlouvy o úvěru neuhradil ani částečně byť i jedinou splátku. Z rozdílu příjmů a výdajů, jak byly uvedeny v žádosti o úvěr by tak vyplývalo, že žalovanému by zbývalo měsíčně 9.450 Kč jako použitelný příjem na financování úvěru. Ale tak tomu evidentně nebylo, neboť žalovaný neuvedl ve své žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru pravdivé informace o svých závazcích, které však existovaly, neboť proti žalovanému byly vedeny exekuce po uzavření smlouvy o úvěru a rovněž řada dalších civilních řízení o úhradě závazků žalovaného, přičemž závazky jistě vznikly již v době před uzavřením v tomto řízení projednávané smlouvy o úvěru. <b>9. Z uvedeného vyplývá, že žalobce, aniž by současně doložil veškeré listiny, z nichž údaje o výdajích a závazcích žalovaného dovozoval, vycházel z toho, že žalovaný má výše uvedené příjmy a výdaje. Je zřejmé, že zejména výdaje a závazky žalovaného řádně prověřovány nebyly. Zejména však oprávněné pochybnosti o úvěruschopnosti žalovaného vzbuzuje fakt, že žalovaný si od právního předchůdce žalobce měl, ať už z jakýkoliv důvodů, půjčit za značně nevýhodných podmínek částku 10.000 Kč, kterou by za dobu jen o dva měsíce převyšující jeden rok, při řádném splácení přeplatil o podstatných 8.186 Kč. Není patrné, proč si za této situace právní předchůdce žalobce nevyžádal od žalovaného výpisy z běžného účtu žalovaného, údaje o jeho stávajících závazcích a výpis z Centrální evidence exekucí které by prokazovaly výši příjmů, výdajů a zejména závazků žalovaného.</b> <b>Z výše uvedeného je zřejmé, že právní předchůdce žalobce v pravém smyslu řádně neposoudil úvěruschopnost žalovaného.</b> 10. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k závěru o skutkovém stavu ve věci samé, který zcela odpovídá žalobním tvrzením, na která soud v plném rozsahu odkazuje, avšak není řádně prokázáno zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím úvěru. Úvěruschopnost byla posouzena pouze z tvrzení žalovaného a jen některých dokladů žalovaným předložených. Avšak důležité informace ohledně závazků žalovaného prověřovány řádně nebyly.

11. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:

12. Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne [datum] ve věci sp. zn. C [číslo] zaujal stanovisko, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 [číslo] ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady [číslo] musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

13. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ze dne 25. 7. 2018 věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

14. Přestože shora uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu odkazuje na starý zákon o spotřebitelském úvěru, tak soud je toho názoru, že není sebemenší důvod nepostupovat obdobně i podle nového zákona o spotřebitelském úvěru.

15. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

16. Podle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb. platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

17. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

18. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. Rovněž chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Jelikož nebylo prokázáno, že žalobce, resp. právní předchůdce žalobce, řádně posoudil úvěruschopnost žalovaného, neboť toto neprokázal, dospěl soud k závěru, že je smlouva o úvěru neplatná.

19. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

20. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

21. S ohledem na shora uvedené dospěl soud k závěru, že žalovaný nemusel neplatnost namítat, naopak soud byl povinen k ní přihlédnout z úřední povinnosti. Podstatné je, že úvěruschopnost nebyla žalobcem, resp. právním předchůdcem žalobce, řádně posouzena před poskytnutím úvěru žalovanému, žalobce vycházel zejména z tvrzení žalovaného a několika listin žalovaným předložených, což soud s ohledem na konkrétní okolnosti uzavření úvěru (zejména závazky žalovaného) nepovažuje za řádné posouzení úvěruschopnosti. Úvěrovou smlouvu soud vzhledem ke skutečnosti, že žalobce, resp. právní předchůdce žalobce, řádné nezkoumal úvěruschopnost žalovaného, posoudil jako neplatnou.

22. Hmotně právní posouzení věci spočívalo v ustanovení § 2991 až § 3005 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) o bezdůvodném obohacení, kdy podle § 2991 odst. 1 o. z. platí, že:„ Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“. Podle § 2991 odst. 2 o. z., platí, že„ Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“ 23. Právní posouzení věci ohledně zákonných úroků z prodlení spočívalo v ust. § 1970, podle kterého platí, že:„ Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“ Ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., dle kterého: Výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. V této sazbě (dané shora uvedeným prováděcím předpisem) tedy soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci úroky z prodlení za období, které je podrobněji odůvodněno výše v odůvodnění tohoto rozsudku.

24. Soud dospěl k závěru, že žalovanému bylo vyplaceno 10.000 Kč v den uzavření smlouvy o úvěru a že žalovaný uhradil 0 Kč, splatnost dlužné částky nastala dne [datum] a dne [datum] se tak žalovaný dostal do prodlení. Soud proto uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 10.000 Kč představující neuhrazenou jistinu úvěru. Zároveň soud uložil žalovanému uhradit i úroky z prodlení od počátku prokazatelného prodlení dne [datum] (tak, jak tento den žalobce v žalobě označil) z přiznané jistiny. Soud ve zbytku žalobu zamítl, neboť zbylé nároky plynou z neplatné úvěrové smlouvy. Soud tak konkrétně zamítl tyto nároky žalobce: 6.886,01 Kč, dále celé úroky z úvěru ve výši 15 % ročně z částky 10.000 Kč od [datum] a dále celou smluvní pokutu ve výši 5.000 Kč. [příjmení] 6.886,01 Kč je tvořena následujícími položkami: úroky z úvěru 963 Kč, poplatkem za poskytnutí a sjednání úvěru 4.500 Kč, poplatkem za vyhodnocení úvěru 923 Kč a poplatek za hotovostní výběr splátek – inkasní poplatek.

25. Shora uvedené právní posouzení je i v souladu s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. 14 Co 36/2020-63 ze dne 19. 5. 2020.

26. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší.

27. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého: Měl-li účastník řízení úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Pro posouzení úspěchu a neúspěchu účastníků řízení soud porovnával předmět řízení – jak byl uveden v žalobě včetně rozšíření žaloby (v celkové výši 30.390,19 Kč) a předmět řízení – který zůstal po částečném zamítnutí žaloby a částečném zastavení řízení na základě zpětvzetí žaloby žalobcem (v celkové výši 11.933,90 Kč). Přičemž předmětem řízení je vždy souhrn žalovaných částek a příslušenství, tj. zde úroků z úvěru a úroků z prodlení. V daném případě měl žalobce úspěch pouze částečný, a to v rozsahu menším než 50 %, neúspěch žalobce a tudíž úspěch žalovaného tak činil více než 50 % – byl by to tedy žalovaný, kdo by měl nárok na částečnou náhradu nákladů řízení, žalovanému však dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly. Vzhledem k výše uvedenému rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.