32 C 359/2021

Plný text

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudcem titul titul Zdeňkem Piskačem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 19.240,23 Kč s příslušenstvím <b>I. Žaloba se zamítá co do úroků z úvěru ve výši 11,12‬ % ročně z částky 18.309 Kč od [datum] do zaplacení.</b> <b>II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 19.240,23 Kč spolu s úroky z úvěru ve výši 1.226,29 Kč, dále spolu s úroky z úvěru ve výši 19,37 % ročně z částky 18.309 Kč od [datum] do [datum], dále spolu s úroky ve výši 8,25 % ročně z částky 18.309 Kč od [datum] do zaplacení a dále spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 19.240,23 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 6.753,25 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce.</b> 1. Žalobce se domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 19.240,23 Kč spolu s úroky z úvěru ve výši 1.226,29 Kč, dále spolu s úroky z úvěru ve výši 19,37 % ročně z částky 18.309 Kč od [datum] do zaplacení a dále spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 19.240,23 Kč od [datum] do zaplacení – to vše z titulu„ Smlouvy o klasickém úvěru“ [číslo] kterou uzavřel právní předchůdce žalobce, tj. [anonymizována čtyři slova], se žalovaným dne [datum] a to na základě žádosti [číslo] z téhož data, na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 18.309 Kč. Žalovaný úvěr vyčerpal, avšak řádně a včas jej nesplatil v dohodnutém termínu, respektive v dohodnutých splátkách, a proto právní předchůdce žalobce využil svého oprávnění a od smlouvy odstoupil a pohledávku zesplatnil ke dni [datum], a proto právní předchůdce žalobce vyzval žalovaného k okamžité úhradě. Žalovaný na konto smlouvy v průběhu smluvního vztahu uhradil částku 0 Kč. Dlužná částka ve výši 19.240,23 Kč je tvořena následujícími položkami: jistinou 18.309 Kč, poplatky 600 Kč a smluvními pokutami 331,23 Kč.

2. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku:„ Věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).“. Podle § 1880 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku:„ Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.“. Postoupení pohledávky z původního věřitele na žalobce a tím i právní nástupnictví žalobce měl soud za prokázané: Smlouvou o postoupení pohledávek [číslo] ze dne [datum], Přílohou [číslo] – Seznamem postupovaných pohledávek, Oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum] + Informace o zpracování osobních údajů ze dne [datum] + Podací lístek ze dne [datum], Potvrzením o přijetí úplaty za postoupení pohledávek ze dne [datum]. Tím měl soud za prokázanou aktivní věcnou legitimaci žalobce – tzn., že žalobci svědčí práva z postoupené pohledávky.

3. Žalovaný se k věci nevyjádřil a k ústnímu jednání soudu se bez omluvy nedostavil. Žalobce na výzvu soudu doplnil tvrzení ohledně zjišťování úvěruschopnosti žalovaného právním předchůdcem žalobce ve svém podání doručené soudu dne [datum], kdy uvedl, že právní předchůdce žalobce při uzavírání smluv se žalovaným vycházel při posuzování schopnosti žalovaného splácet spotřebitelské úvěry i z tvrzení žalovaného a o kterých žalovaný prohlásil, že jsou pro tento účel dostatečná, úplná, pravdivá a přesná. A dále žalovaný prohlásil, resp. potvrdil, že je schopen posoudit, zda smlouva odpovídá jeho potřebám a jeho finanční situaci. Žalobce dokonce předložil důkazní prostředky k těmto svým tvrzením, kterými prokazoval řádné zjišťování úvěruschopnosti žalovaného právním předchůdcem žalobce.

4. Soud zjistil z Výpisu řízení EXE, že žalovaný měl vedeno 1 řízení EXE, které bylo zahájeno před uzavřením smlouvy o úvěru, o kterou jde v tomto řízení, přičemž tato jedna jediná exekuce byla vedena pouze pro marginální částku 1.524 Kč a pro náklady nalézacího řízení 1.489 Kč, soud v daném případě dospěl k závěru, že tato jedna exekuce nemá negativní vliv na posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Dle názoru soudu tak žalovaný v době uzavření smlouvy o úvěru byl úvěruschopný. <i>Soud zjistil počet exekucí vedených proti žalovanému:</i> 1 řízení EXE zahájena před uzavřením smlouvy o úvěru 0 řízení EXE zahájena až po uzavření smlouvy o úvěru 0 řízení E zahájena před uzavřením smlouvy o úvěru 0 řízení E zahájena až po uzavření smlouvy o úvěru.

5. Skutkový stav, který byl podrobněji popsán v odstavci prvém odůvodnění tohoto rozsudku, byl v řízení zjištěn z důkazů listinných: Žádostí/smlouvou o klasickém úvěru [číslo] ze dne [datum] měl soud za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobce, tj. [anonymizována čtyři slova], a žalovaným byla uzavřena tato smlouva. Dále touto listinou měl soud za prokázané znění návrhu smlouvy i samotné znění smlouvy o úvěru (jak je označena výše v tomto odstavci, a dále v odstavci prvním v odůvodnění tohoto rozsudku) a to zejména výše úvěru tj. 18.309 Kč, který byl určen na financování nákupu TV, který měl být splácen v 11 splátkách po 1.830 Kč měsíčně splatných vždy k 17. dni kalendářního měsíce počínaje dnem [datum] s úrokovou sazbou 19,37 % ročně a s roční procentuální sazbou nákladů (RPSN) ve výši 19,55 % ročně, celkem tak žalovaný měl splatit 20.130 Kč. Výpisem z úvěrového účtu [číslo] za období od [datum] do [datum], měl soud za prokázané, že žalovaný na konto smlouvy neuhradil ničeho a rovněž strukturu a výši dluhu. Formulářem pro standardní informace od spotřebitelském úvěru – podepsaný žalovaným měl soud za prokázané, že žalovaný byl právním předchůdcem žalobce před uzavřením smlouvy o úvěru řádně seznámen se všemi parametry smlouvy o úvěru. Dopisem právního předchůdce žalobce žalovanému ze dne [datum] + 11x Poštovní poukázky A znějící na částku 1.830 Kč měl soud za prokázané, že právní předchůdce žalobce sdělil řádně žalovanému, že mu byl poskytnut úvěr a rovněž platební informace ke splácení tohoto úvěru. Odstoupením od úvěrové smlouvy [číslo] ze dne [datum] měl soud za prokázané, že žalobce řádně od smlouvy odstoupil a pohledávku zesplatnil a rovněž touto listinou měl soud za prokázanou výši a strukturu dluhu, jak byly podrobně rozebrány v odstavci prvém odůvodnění tohoto rozsudku a rovněž měl soud za prokázané doručení této listiny žalovanému – viz přehled odeslané pošty. Výzvou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne [datum] učiněným zástupcem žalobce + Podacím lístkem ze dne [datum] měl soud za prokázané, že žalobce prostřednictvím svého zástupce řádně vyzval žalovaného k dobrovolné úhradě dluhu ještě předtím, než byla podána žaloba. Produktovými podmínkami pro klasické úvěry měl soud za prokázané jejich znění. Všeobecnými obchodními podmínkami pro poskytování bankovních produktů a služeb měl soud za prokázané jejich znění. Sazebníkem pro úvěry platným od [datum] měl soud za prokázanou výši poplatků spojených s úvěrem. Informacemi o zprostředkovateli spotřebitelského úvěru měl soud za prokázané, že zprostředkovatel úvěru byl oprávněn za právního předchůdce žalobce se žalovaným tuto smlouvy uzavřít. <b>Těmito důkazy byla tvrzení žalobce zcela prokázána.</b> 6. Právní posouzení věci spočívalo v ust. § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku o smlouvě o úvěru, podle kterého:„ Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“. Zákonná úprava smlouvy o úvěru spočívá na principu smluvní volnosti. V praxi si proto strany závazku mohou dohodnout konkrétní práva a povinnosti, na něž zákon nepamatuje. V daném případě bylo prokázáno, že žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 18.309 Kč a zároveň bylo prokázáno, že žalovaný úvěr řádně a včas v dohodnutých splátkách nesplácel. V řízení bylo prokázáno, že žalobce svému závazku poskytnout žalovanému úvěr dostál řádně a včas a zároveň bylo prokázáno, že žalovaný svému závazku poskytnutý úvěr žalobci vrátit řádně a včas nedostál. Vzhledem k výše uvedenému shledal soud nárok žalobce z titulu smlouvy o úvěru zcela oprávněným.

7. Na smluvní pokutu soud aplikoval ustanovení § 2048 až § 2052 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dle § 2048 platí, že:„ Ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.“ Přičemž v daném případě byla smluvní pokuta sjednána ve smlouvě a proto ji soud jako oprávněnou rovněž přiznal.

8. Nad rámec výše uvedeného soud považuje za vhodné ještě připomenout, že podle § 168 zák. 257/2016 Sb. účinného od 1. 11. 2016 platí, že: <i>„ Prodlení spotřebitele</i> <i>(1) Dostal-li se spotřebitel do prodlení s plněním povinností vyplývajících ze smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo ze smlouvy o zprostředkování spotřebitelského úvěru po dni nabytí účinnosti tohoto zákona, použijí se namísto příslušných ustanovení smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo smlouvy o zprostředkování spotřebitelského úvěru, pokud jsou s tímto zákonem v rozporu, ustanovení § 122 až 124 a § 132, i když byla smlouva uzavřena přede dnem nabytí jeho účinnosti.</i> <i>(2) Byl-li přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona sjednán úrok z prodlení, který převyšuje úrok z prodlení nejvýše přípustný podle tohoto zákona, považuje se rozdíl mezi uplatněným a nejvýše přípustným úrokem z prodlení pro účely § 122 odst. 1 písm. a) za náklady, které věřiteli vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; v rozsahu, v němž tento rozdíl převyšuje účelně vynaložené náklady, se tento rozdíl pro účely § 122 odst. 2 a 3 považuje za smluvní pokutu.“</i> <b>Soud tuto citaci považoval za vhodnou proto, aby bylo zjevné, že v souladu s judikaturou zákonodárce přistoupil od roku 2016 k výslovnému omezení výše úroků z prodlení a to na zákonnou výši (která je specifikována v následujícím odstavci tohoto odůvodnění), s tím že u spotřebitelských smluv je zásadně nežádoucí, aby úroky z prodlení byly vyšší, než jsou úroky zákonné.</b> Ohledně úroků z úvěru soud aplikoval ustanovení § 122 odst. 4 zák. 257/2016 Sb. účinného od 1. 11. 2016 podle kterého platí, že: <i>Omezení plateb souvisejících s prodlením spotřebitele</i> <i>(1) Věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze</i> <i>a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu,</i> <i>b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo</i> <i>c) smluvní pokutu.</i> <i>(2) Uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než 3 000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč.</i> <i>(3) Souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč.</i> <i>(4) U dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů, vzniká věřiteli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší.</i> <i>(5) Odstavce 1, 2 a 4 se použijí obdobně i na odloženou platbu, peněžitou zápůjčku, úvěr nebo obdobnou finanční službu, kde dlužník, který je fyzickou osobou, avšak není spotřebitelem, je v prodlení delším než 90 dnů s plněním peněžitého dluhu. Souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut v takovém případě nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše odložené platby, peněžité zápůjčky, úvěru nebo obdobné finanční služby.</i> 9. Dle citovaného ustanovení § 122 odst. 4 zák. 257/2016 Sb., proto soud zamítl úroky z úvěru ve výši přesahující zákonné úroky z prodlení, tj. ve výši 11,12 % ročně z částky 18.309 Kč od [datum] do zaplacení a přiznal tak úroky z úvěru od tohoto data do zaplacení ve výši 8,25 % ročně. K zamítnuté části úroků z úvěru 12,8 % ročně dospěl soud tak, že od požadovaných úroků z úvěru 21,05 % ročně odečetl výši zákonných úroků z prodlení 8,25 % ročně. Snížené úroky z úvěru ve výši 8,25 % ročně soud přiznal od 91. dne po zesplatnění úvěru, tj. od [datum] do zaplacení.

10. Právní posouzení věci ohledně úroků z prodlení spočívalo v ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku dle kterého:„ Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“ ve spojení s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k prvnímu dni prodlení s plněním peněžitého dluhu dle kterého:,,Výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů.“ Výše repo sazby je soudu známa z jeho činnosti. V této sazbě (dané shora uvedeným prováděcím předpisem) tedy soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci úroky z prodlení.

11. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší.

12. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého: Měl-li účastník řízení úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Pro posouzení úspěchu a neúspěchu účastníků řízení soud porovnával předmět řízení – jak byl uveden v žalobě (celkem do dne vyhlášení rozsudku 25.178,22 Kč) a předmět řízení – který zůstal po částečném zamítnutí žaloby (celkem do dne vyhlášení rozsudku 23.811,52 Kč). Přičemž předmětem řízení je vždy souhrn žalovaných částek a příslušenství, tj. zde úroků z prodlení. V daném případě měl žalobce úspěch pouze částečný, a to v rozsahu 94,57 %, neúspěch žalobce a tudíž úspěch žalovaného tak činil 5,43 %. Odečtením úspěchu žalovaného od úspěchu žalobce, dospěl soud k procentuální výši nákladů řízení, které soud jako oprávněné žalobci přiznal ve výši 89,14 %, a to z celkových, tzn. ještě poměrně nesnížených nákladů řízení, které činily 7.576 Kč, tzn., že soud žalobci přiznal na náhradě nákladů řízení částku 6.753,25 Kč. Celkové (tedy ještě poměrně nesnížené) náklady řízení byly tvořeny: zaplaceným soudním poplatkem ze žaloby 800 Kč dle zákona o soudních poplatcích, odměnou za zastoupení advokátem 4.700 Kč za tři úkony právní služby po 300 Kč dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (soud pro určení výše odměny za zastoupení a režijního paušálu použil ust. § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, vzhledem k tomu, že žalobce žalobu podal ve formě návrhu podaného na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, přičemž předmětem řízení je peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50.000 Kč a žalobci v tomto řízení byla přiznána náhrada nákladů řízení) a za dva úkony právní služby po 1.900 Kč podle § 14b odst. 3 ve spojení s § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., třemi paušálními náhradami po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. a dvěma paušálními náhradami po 300 Kč, tj. celkem 900 Kč podle § 14b odst. 5 písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb. a 21 % sazbou daně z přidané hodnoty z nákladů zastoupení 1.176 Kč dle § 137 odst. 3 o. s. ř. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení zástupci žalobce.