32 C 36/2022

Plný text

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudcem titul titul Zdeňkem Piskačem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 38.162 Kč s příslušenstvím <b>I. Řízení se zastavuje co do kapitalizovaného úroku ve výši 5.058 Kč a dále co do smluvní pokuty ve výši 12.662 Kč.</b> <b>II. Žaloba se zamítá co do nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 473 Kč.</b> <b>III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 25.500 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 3.737,67 Kč a dále spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 25.500 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>IV. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 987,01 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce.</b> 1. Žalobce se původně žalobou domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 38.162 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 3.737,67 Kč, dále spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 25.500 Kč od [datum] do zaplacení, dále kapitalizované úroky z úvěru ve výši 5.058 Kč, dále náklady spojené s uplatněním pohledávky 473 Kč a smluvní pokutu 12.662 Kč – to vše z titulu„ Smlouvy o úvěru“ [číslo] kterou údajně uzavřel právní předchůdce žalobce, tj. [právnická osoba], se žalovaným dne [datum] (v elektronické podobě) ve znění smlouvy téhož čísla údajně uzavřené dne [datum], na základě které údajně právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 25.500 Kč. Žalovaný údajně úvěr vyčerpal, avšak řádně a včas jej nesplatil v dohodnutém termínu do 30 dnů od čerpání úvěru, respektive 60 dnů, splatnost úvěru nastala ke dni [datum]. Dlužná částka ve výši 38.162 Kč byla dle žaloby tvořena následujícími položkami: jistinou 25.500 Kč a smluvní pokutou 12.662 Kč.

2. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku:„ Věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).“. Podle § 1880 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku:„ Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.“. Postoupení pohledávky z původního věřitele na žalobce a tím i právní nástupnictví žalobce měl soud za prokázané následujícími listinami: Dohodou o postoupení pohledávek ze dne [datum] + Přílohy, Potvrzením o přijetí platby za postoupené pohledávky ze dne [datum], Seznam postoupených pohledávek (na čl. 29), Oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum] + Podacím archem ze dne [datum] + Oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum] učiněné přímo žalobcem. Tím měl soud za prokázanou aktivní věcnou legitimaci žalobce – tzn., že žalobci svědčí práva z postoupené pohledávky.

3. Dříve než soud začal jednat ve věci samé, sdělil žalobce podáním doručeným soudu dne [datum], že žalobu bere částečně zpět v rozsahu uvedeném ve výroku I. tohoto rozsudku. Podle § 96 odst. 1, 2 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) může žalobce vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení (žalobu), a to zčásti nebo zcela. Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popř. v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Jestliže ostatní účastníci řízení se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, rozhodne soud, že zpětvzetí návrhu není účinné. To neplatí, došlo-li ke zpětvzetí návrhu dříve, než začalo jednání. Vzhledem k tomu, že žalobce vzal žalobu částečně zpět ještě před jednáním, postupoval soud v souladu s ust. § 96 odst. 2 o. s. ř. a řízení částečně zastavil, aniž zjišťoval stanovisko žalovaného, neboť by byl případný nesouhlas žalovaného se zpětvzetím neúčinný (§ 96 odst. 4 o. s. ř.). Předmětem řízení po částečném zpětvzetí žaloby a částečném zastavení řízení tak zůstaly nároky žalobce uvedené ve výrocích II. a III. tohoto rozsudku.

4. Žalovaný se k věci nevyjádřil a svoji neúčast u ústního jednání soudu neomluvil.

5. Skutkový stav, který byl podrobněji popsán v odstavci prvém odůvodnění tohoto rozsudku, byl v řízení zjištěn z důkazů listinných: Odpovědí banky [právnická osoba] doručená soudu dne [datum], měl soud za prokázané, že účet č. [bankovní účet] patří žalovanému (na čl. 23) + Výpisem z běžného účtu žalovaného, měl soud za prokázanou platbu od žalobce žalovanému ve výši 10.000 Kč dne [datum], platba od žalobce žalovanému ve výši 3.000 Kč dne [datum], platba od žalobce žalovanému ve výši 2.500 Kč dne [datum], platba od žalobce žalovanému ve výši 10.000 Kč dne [datum] (na čl. 24 – 26). Smlouvou o úvěru [číslo] ze dne [datum], nepodepsaná žalovaným tím pádem neměl soud za prokázané ani uzavření této smlouvy, konkrétně žalovaným a rovněž soud neměl za prokázané znění této smlouvy, protože soud netuší, s jakou smlouvou se ten, kdo smlouvu uzavíral, seznámil. Smlouvou o úvěru [číslo] ze dne [datum], nepodepsaná žalovaným tím pádem neměl soud za prokázané ani uzavření této smlouvy, konkrétně žalovaným a rovněž soud neměl za prokázané znění této smlouvy, protože soud netuší, s jakou smlouvou se ten, kdo smlouvu uzavíral, seznámil. Výpisem úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky ze dne [datum] měl soud za prokázané, že právní předchůdce žalobce vyzval k dobrovolné úhradě žalovaného i obyčejným dopisem a zároveň, že vykonal dvě cesty pověřeného terénního pracovníka věřitele na kontaktní adresu dlužníka v rámci dobrovolného vymožení dluhu ze strany žalovaného. Výpisem z účtu právního předchůdce žalobce, měl soud za prokázanou tuto verifikační platba ve výši 0,01 Kč došlá od žalovaného [datum]. Výpisem z účtu právního předchůdce žalobce, měl soud za prokázanou tuto platbu na účet žalovaného ve výši 10.000 Kč dne [datum]. Výpisem z účtu právního předchůdce žalobce, měl soud za prokázanou tuto platbu na účet žalovaného ve výši 3.000 Kč dne [datum]. Výpisem z účtu právního předchůdce žalobce, měl soud za prokázanou tuto platbu na účet žalovaného ve výši 2.500 Kč dne [datum]. Výpisem z účtu právního předchůdce žalobce, měl soud za prokázanou tuto platbu na účet žalovaného ve výši 10.000 Kč dne [datum]. Předáním do advokátní kanceláře ze dne [datum] měl soud za prokázané, že žalobce před podáním žaloby řádně vyzval žalovaného k dobrovolné úhradě dluhu a že mu oznámil, že je zastoupen. KIZAP [číslo] měl soud za prokázané znění této listiny, která je však pouze interní listinou právního předchůdce žalobce. Obchodními podmínkami měl soud za prokázané znění těchto podmínek, avšak nikoliv skutečnost, zda se s nimi ten, kdo smlouvu uzavíral, seznámil. Upomínkou ze dne [datum] + Opakovanou výzvou k úhradě ze dne [datum] + Předžalobní výzvou k okamžité úhradě dluhu ze dne [datum] (učiněnými právním předchůdcem žalobce) měl soud za prokázané, že žalobce před podáním žaloby řádně vyzýval žalovaného k dobrovolné úhradě dluhu, ale již neměl za prokázané, že se tyto výzvy žalovanému dostaly do dispozice, neboť zde chybí Podací archy. Výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne [datum] učiněnou zástupcem žalobce + Podacím archem ze dne [datum] měl soud za prokázané, že žalobce před podáním žaloby řádně vyzval žalovaného k dobrovolné úhradě dluhu, a že se tato výzva žalovanému dostala do dispozice.

6. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru o skutkovém stavu, kdy soud měl za prokázané pouze to, že na účet žalovaného č. [bankovní účet] byla poskytnuta částka 25.500 Kč, a to převody na tento účet ve výše i níže uvedených termínech. Soud používá slovo údajně z toho důvodu, že soud nemá najisto postaveno, že tuto smlouvu o úvěru uzavřel se žalobcem skutečně žalovaný, neboť přístupové údaje k účtu mohly být zneužity třetí osobou, jak už se s tím soud ve své praxi opakovaně setkal, například osobou, která s majitelem účtu žije ve stejné domácnosti, stejně tak mohou být zneužity další doklady a jak tomu mohlo být i v tomto posuzovaném případě. Smlouva o úvěru nebyla žalovaným podepsána a soud tak neměl za prokázaný ani obsah smlouvy, se kterým žalovaný údajně souhlasil, to že žalobce tvrdil, že žalovaný podepsal smlouvu elektronicky, nepovažuje soud za prokázání toho, zda tento úkon – právní jednání žalovaný skutečně učinil. Soud tak nemá najisto postavené ani to, že žadatelem o úvěr byl skutečně žalovaný a najisto postavené měl pouze, že částky ve výši 10.000 Kč dne [datum], ve výši 3.000 Kč dne [datum], ve výši 2.500 Kč dne [datum] a ve výši 10.000 Kč dne [datum] došly na účet, který byl veden na jméno žalovaného, to znamená, že žalovaný byla prokazatelně majitelem uvedeného účtu č. [bankovní účet] ve výše uvedených termínech, jak soudu na dotaz sdělila [právnická osoba] ve své odpovědi na výzvu soudu došlé soudu dne [datum] a jak vyplývá z bankou zaslaného výpisu z účtu žalovaného, z něhož byla rovněž patrna došlá platba od žalobce (na čl. 23 – 26 spisu). Jinak řečeno, není jisté, s kým byla smlouva o úvěru uzavřena, ale pouze to, komu byla vyplacena částka 25.500 Kč. Soud tak žalobci přiznal podle dále uvedených právních norem pouze jistinu dluhu ve výši 25.500 Kč a z ní zákonné úroky z prodlení tak, jak jsou uvedeny ve výroku III. tohoto rozsudku. Částku 25.500 Kč soud žalobci přiznal nikoliv z titulu smlouvy o úvěru, ale z titulu bezdůvodného obohacení na straně žalovaného. Z výše uvedeného tak vyplývá i to, že ostatní nároky žalobcem uplatněné, jak jsou vyčísleny ve výroku I tohoto rozsudku, soud jako nedůvodně uplatněné zamítl. <i>7. Soud zjistil počet exekucí vedených proti žalovanému:</i> 2 řízení EXE zahájena před uzavřením smlouvy o úvěru 7 řízení EXE zahájena až po uzavření smlouvy o úvěru 0 řízení E zahájena před uzavřením smlouvy o úvěru 0 řízení E zahájena po uzavřením smlouvy o úvěru.

8. Na výzvu soudu zástupce žalobce sdělil, že nedisponuje důkazy o posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr a vzhledem k tomu vzdal žalobu částečně zpět a nadále požadoval pouze jistinu spolu se zákonnými úroky z prodlení. Vzhledem k výše uvedenému měl soud za to, že žalovaný fakticky úvěruschopný nebyl.

9. Vzhledem k výše uvedenému soud nárok žalobce posoudil nikoliv podle ustanovení Občanského zákoníku o smlouvě o úvěru, ale aplikoval ustanovení tohoto předpisu o bezdůvodném obohacení, neboť žalobce neprokázal řádné zjišťování úvěruschopnosti žalovaného právním předchůdcem žalobce před uzavřením smlouvy o úvěru a soud z tohoto důvodu na tuto smlouvu hleděl jako na neplatnou.

10. Hmotně právní posouzení věci spočívalo v ustanovení § 2991 až § 3005 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) o bezdůvodném obohacení, kdy podle § 2991 odst. 1 o. z. platí, že:„ Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“. Podle § 2991 odst. 2 o. z., platí, že„ Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“ 11. Právní posouzení věci ohledně úroků z prodlení spočívalo v ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku dle kterého:„ Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“ ve spojení s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k prvnímu dni prodlení s plněním peněžitého dluhu dle kterého:,,Výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů.“ Výše repo sazby je soudu známa z jeho činnosti. V této sazbě (dané shora uvedeným prováděcím předpisem) tedy soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci úroky z prodlení.

12. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší.

13. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého: Měl-li účastník řízení úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Pro posouzení úspěchu a neúspěchu účastníků řízení soud porovnával předmět řízení – jak byl uveden v žalobě (celkem do dne vyhlášení rozsudku 49.603,37 Kč) a předmět řízení – který zůstal po částečném zamítnutí žaloby (celkem do dne vyhlášení rozsudku 31.410,37 Kč). Přičemž předmětem řízení je vždy souhrn žalovaných částek a příslušenství, tj. zde úroků z prodlení. V daném případě měl žalobce úspěch pouze částečný, a to v rozsahu 64,32 %, neúspěch žalobce a tudíž úspěch žalovaného tak činil 36,68 %. Odečtením úspěchu žalovaného od úspěchu žalobce, dospěl soud k procentuální výši nákladů řízení, které soud jako oprávněné žalobci přiznal ve výši 26,64 %, a to z celkových, tzn. ještě poměrně nesnížených nákladů řízení, které činily 3.705 Kč (soud považuje za vhodné připomenout, že ohledně nákladů řízení aplikoval ustanovení § 14b advokátního tarifu vzhledem k tomu, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně, jímž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, v němž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50.000 Kč a úspěšnému žalobci, v němž byla přiznána náhrada nákladů řízení), tzn., že soud žalobci přiznal na náhradě nákladů řízení částku 987,01 Kč. Celkové (tedy ještě poměrně nesnížené) náklady řízení byly tvořeny: zaplaceným soudním poplatkem ze žaloby 1.527 Kč dle zákona o soudních poplatcích, odměnou za zastoupení advokátem 1.500 Kč za tři úkony právní služby po 500 Kč dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., třemi paušálními náhradami po 100 Kč, tj. 300 Kč, dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. a 21 % sazbou daně z přidané hodnoty z nákladů zastoupení 378 Kč dle § 137 odst. 3 o. s. ř. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení zástupci žalobce.