32 C 363/2024

Plný text

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Zdeňkem Piskačem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 88.850 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se zamítáohledně prvního nároku co do:, částka, ,kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení , částka, ,kapitalizovaného úroku , částka, ,zákonného úroku z prodlení 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení,úroku 25,26 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení,ohledně druhého nároku co do:, částka, ,kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení , částka, ,kapitalizovaného úroku , částka, ,zákonného úroku z prodlení 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení,úroku 29 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyniz prvního nároku , částka, ,ze druhého nároku , částka, .

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni v prvním nároku , částka, spolu s kapitalizovaným úrokem , částka, , dále spolu s úrokem 25,26 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, dále spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení , částka, a dále spolu se zákonným úrokem z prodlení 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení – to vše z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , číslo, , kterou uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, tj. , právnická osoba, , se žalovaným dne , datum, , na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši , částka, . Žalovaný úvěr vyčerpal, avšak řádně a včas jej nesplácel v dohodnutých splátkách, poslední splátku uhradil dne , datum, , celkem uhradil částku , částka, , kterou právní předchůdkyně žalobkyně poměrně započetla na jistinu, poplatky a úroky. Žalovaná částka byla dle žaloby tvořena jistinou , částka, a poplatky , částka, . Žalobkyně dále požadovala zaplacení úroků z úvěru a zákonných úroků z prodlení z dlužných částek, a to za období a ve výši, jak je specifikováno výše.Ve druhém nároku se žalobkyně domáhala zaplacení , částka, spolu s kapitalizovaným úrokem , částka, , dále spolu s úrokem 29 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, dále spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení , částka, a dále spolu se zákonným úrokem z prodlení 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení – to vše z titulu smlouvy o zápůjčce č. , číslo, , kterou uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, tj. , právnická osoba, , se žalovaným dne , datum, , na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši , částka, . Žalovaný úvěr vyčerpal, avšak řádně a včas jej nesplácel v dohodnutých splátkách, poslední splátku uhradil dne , datum, , celkem uhradil částku , částka, , kterou právní předchůdkyně žalobkyně poměrně započetla na jistinu, poplatky a úroky. Žalovaná částka byla dle žaloby tvořena jistinou , částka, a poplatky , částka, . Žalobkyně dále požadovala zaplacení úroků z úvěru a zákonných úroků z prodlení z dlužných částek, a to za období a ve výši, jak je specifikováno výše.

2. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku: „Věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).“. Podle § 1880 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku: „Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.“. Postoupení pohledávky z původního věřitele na žalobkyni a tím i právní nástupnictví žalobkyně měl soud za prokázané: Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, , 2 x Seznamem postoupených pohledávek, Oznámením o postoupení pohledávek ze dne , datum, + Informacemi o zpracování osobních údajů ze dne , datum, + Podacím lístek ze dne , datum, . Tím měl soud za prokázanou aktivní věcnou legitimaci žalobkyně – tzn., že žalobkyni svědčí práva z postoupené pohledávky.

3. Žalobkyně na výzvu soudu doplnila svá žalobní tvrzení v podáním doručeném soudu dne , datum, (na čl. 29 – 30 spisu), v němž uvedla, že její právní předchůdkyně vycházela při posuzování úvěruschopnosti žalovaného z tvrzení žalovaného, jak jsou uvedena v Žádosti o úvěr – Kartě zákazníka, tvrzení žalovaného byla ověřena doklady předloženými žalovaným, v insolvenčním rejstříku bylo ověřeno, že žalovaný není v insolvenci. Listiny žalobkyně nemá k dispozici, neboť byly její právní předchůdkyni pouze předkládány k nahlédnutí. Žalobkyně k prokázání svých tvrzení navrhla listinné důkazy: kartu zákazníka, úvěrovou smlouvu a rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích, č. j. 5 Co 231/2020-97 ze dne 31. 7. 2020, které budou podrobněji rozebrány dále.

4. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, k jednání soudu se bez omluvy nedostavil.

5. Skutkový stav, který byl podrobněji popsán v odstavci prvém odůvodnění tohoto rozsudku, a který je zejména popsán dále, byl v řízení zjištěn z důkazů listinných:Smlouvou o spotřebitelském úvěru č. , číslo, ze dne , datum, měl soud za prokázaný obsah této smlouvy, zejména výši úvěru , částka, , délku poskytnutí úvěru, který měl být splácen ve 24. splátkách, dále celkové náklady zákazníka spojené se spotřebitelským úvěrem , částka, , tvořené jistinou , částka, , úroky z úvěru , částka, a poplatkem , částka, . Dále měl soud za prokázanou výši úrokové sazby 49 % ročně s tím, že roční procentuální sazba nákladů (tzv. RPSN) činí 110,57 %.Zákaznickou kartou – Žádostí o spotřebitelský úvěr ze dne , datum, měl soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně zjišťovala úvěruschopnost žalovaného prostřednictvím formuláře, který vyplnil sám žalovaný, který žádal o poskytnutí úvěru ve výši , částka, . Žalovaný ve formuláři uvedl, že žije v nájmu, má , Anonymizováno, vzdělání, vyživuje dvě nezaopatřené osoby, nemá auto, je svobodný. K příjmům uvedl, že je zaměstnaný na plný úvazek jako vlakvedoucí s příjmem , částka, měsíčně, další příjmy domácnosti uvedl částkou , částka, . Hlavní příjmy žalovaného byly údajně ověřeny pracovní smlouvou a výplatními páskami, tyto listiny soudu nicméně předloženy nebyly, současně nebyl nijak ověřen zdroj ani výše dalších uvedených příjmů. Své výdaje žalovaný odhadl částkou , částka, s tím, že interně splácí , částka, měsíčně a externě , částka, . Právní předchůdkyně žalobkyně se nijak nezabývala tím, jaká je výše dalších závazků žalovaného, kolik zbývá doplatit a zda tyto žalovaný splácí řádně.Tabulkou umoření ze dne , datum, měl soud za prokázané, že žalovaný za dobu trvání smluvního vztahu uhradil , částka, .Smlouvou zápůjčce – , Anonymizováno, v hotovosti č. , číslo, ze dne , datum, měl soud za prokázaný obsah této smlouvy, zejména výši zápůjčky (úvěru) , částka, , délku poskytnutí úvěru, který měl být splácen ve 24 splátkách, dále celkové náklady zákazníka spojené se spotřebitelským úvěrem , částka, , tvořené jistinou , částka, , úroky z úvěru , částka, , poplatkem za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení , částka, , poplatkem za službu komfortního splácení , částka, a pojištěním , částka, . Dále měl soud za prokázanou výši úrokové sazby 29 % ročně s tím, že roční procentuální sazba nákladů (tzv. RPSN) činí 95,45 %.Zákaznickou kartou – Žádostí o spotřebitelský úvěr ze dne , číslo, měl soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně zjišťovala úvěruschopnost žalovaného prostřednictvím formuláře, který vyplnil sám žalovaný, který žádal o poskytnutí úvěru ve výši , částka, . Žalovaný ve formuláři uvedl, že žije jako spolubydlící, má základní vzdělání, vyživuje jednu nezaopatřenou osobu, nemá auto, je svobodný. K příjmům uvedl, že je zaměstnaný na plný úvazek jako operátor výroby s příjmem , částka, měsíčně, další příjmy domácnosti uvedl částkou , částka, . Hlavní příjmy žalovaného byly údajně ověřeny pracovní smlouvou a výpisy z účtu, tyto listiny soudu nicméně předloženy nebyly, současně nebyl nijak ověřen zdroj ani výše dalšího uvedeného příjmu, který byl násobně vyšší než hlavní příjem žalovaného. Své výdaje žalovaný odhadl částkou , částka, s tím, že interně nesplácí žádné splátky, externě splácí , částka, . Právní předchůdkyně žalobkyně se nijak nezabývala tím, jaká je výše dalších závazků žalovaného, kolik zbývá doplatit a zda tyto žalovaný splácí řádně, současně se nezabývala tvrzením o výdajích, které se jevilo jako značně podhodnocené.Zařazením zákazníka do pojistného programu ze dne , datum, neměl soud za prokázané ničeho podstatného pro rozhodnutí.Tabulkou umoření ze dne , datum, měl soud za prokázané, že žalovaný za dobu trvání smluvního vztahu uhradil , částka, .Výzvou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne , datum, + Podací lístek ze dne , datum, měl soud za prokázané, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce vyzvala žalovaného k dobrovolné úhradě dluhů ještě předtím, než byla podána žaloba, neměl však za prokázané, že se tato výzva dostala do dispozice žalovaného, neboť byla odeslána na kontaktní adresu žalovaného uvedenou v Kartě zákazníka v roce 2019.Rozsudkem KS v Českých Budějovicích čj. 5 Co 231/2020-97 ze dne 31. 7. 2020 (na čl. 31–33) měl soud za prokázané znění tohoto rozsudku.

6. Na základě zjištění učiněných z předložených listin soud dospěl k závěru o skutkovém stavu věci, který plně odpovídá žalobním tvrzením, jak byly podrobněji popsána výše, nicméně nebylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením úvěrových smluv dostatečně prověřila úvěruschopnost žalovaného. Právní předchůdkyně žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného na základě jeho tvrzení, která si nijak neověřila, respektive jejich ověření neprokázala, údajně byl ověřen pouze hlavní příjem žalovaného, byť listiny soudu předloženy nebyly, nebyly nicméně nijak ověřeny další příjmy domácnosti, které minimálně v jednom případě zásadně zvyšovaly celkové spočtené příjmy žalovaného. Dále nebyly ověřeny výdaje ani další závazky žalovaného, byť žalovaný přiznal, že splácí externě další závazky. Žalovaným uvedené výdaje přitom rozhodně nemohly odpovídat skutečnosti, neboť částka , částka, , respektive , částka, , nemůže postačit na pokrytí nájmu, potřeb žalovaného a jedné další žalovaným vyživované osoby. Disponibilní příjem žalovaného byl spočten účelově tak, aby žalovaný splnil podmínky pro poskytnutí spotřebitelských úvěrů, tento výpočet nicméně neodpovídal skutečnosti. Z výše uvedeného je zřejmé, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně neposoudila úvěruschopnost žalovaného.

7. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C-679/18 zaujal stanovisko, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

8. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ze dne 25. 7. 2018 věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. Přestože shora uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu odkazuje na starý zákon o spotřebitelském úvěru, tak soud je toho názoru, že není sebemenší důvod nepostupovat obdobně i podle nového zákona o spotřebitelském úvěru.

9. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

10. Podle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb. platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. Rovněž chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Jelikož nebylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného, dospěl soud k závěru, že jak smlouva o úvěru, tak smlouva o zápůjčce, jsou neplatné. Smlouvu o zápůjčce soud za tímto účelem posoudil jako smlouvu o spotřebitelském úvěru, neboť z její povahy vyplývá, že jejím předmětem bylo poskytnutí finančních prostředků spotřebiteli za cenu poplatků a úroků, tedy spotřebitelský úvěr.

13. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

14. S ohledem na shora uvedené dospěl soud k závěru, že žalovaný nemusel neplatnost namítat, naopak soud byl povinen k ní přihlédnout z úřední povinnosti. Podstatné je, že úvěruschopnost nebyla žalobkyní, resp. právní předchůdkyní žalobkyně, řádně posouzena před poskytnutím úvěrů žalovanému. Právní předchůdkyně žalobkyně vycházela pouze z tvrzení žalovaného a neprokázala, že si tato jakýmkoli způsobem ověřila, samotná tvrzení žalovaného dále posoudila účelově.

15. Soud proto věc posoudil podle ustanovení § 2991 až § 3005 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) o bezdůvodném obohacení, kdy podle § 2991 odst. 1 o. z. platí, že: „Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“. Podle § 2991 odst. 2 o. z., platí, že „Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“16. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022 ve věci sp. zn. 33Cdo 3675/2021, jímž byl posuzován nárok na úroky z prodlení z úvěrové smlouvy neplatné pro nedostatečné posouzení úvěruschopnosti, lze ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká poskytovateli teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (stanovené na základě dohody stran nebo na základě rozhodnutí soudu). Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.

17. Soud dospěl k závěru, že žalovanému bylo z titulu úvěrové smlouvy č. , číslo, vyplaceno , částka, v den jejího uzavření, žalovaný na konto této smlouvy uhradil , částka, . Z titulu smlouvy o zápůjčce č. , číslo, bylo žalovanému vyplaceno , částka, v den jejího uzavření, žalovaný na konto této smlouvy uhradil , částka, . Soud proto uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení na základě neplatné úvěrové smlouvy částku , částka, a z titulu bezdůvodného obohacení na základě neplatné smlouvy o zápůjčce částku , částka, . K těmto částkám soud dospěl tak, že od jistiny úvěru a jistiny zápůjčky odečetl žalovaným uhrazené částky na konto příslušných smluv. Pro úplnost soud dodává, že neuznal zápočet žalovaným uhrazených částek na jednotlivé nároky, jak je žalobkyně v žalobě označila, neboť tento zápočet vyplývá z neplatné úvěrové smlouvy, respektive z neplatné smlouvy o zápůjčce. Jelikož soud obě smlouvy posoudil jako neplatné pro nedostatečné prověření úvěruschopnosti žalovaného právní předchůdkyní žalobkyně, zamítl soud všechny ostatní nároky žalobkyně, jak jsou vyčísleny ve výroku I tohoto rozsudku, a to včetně nároků na zaplacení zákonných úroků z prodlení.

18. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší.

19. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého: Měl-li účastník řízení úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Pro posouzení úspěchu a neúspěchu účastníků řízení soud porovnával předmět řízení – jak byl uveden v žalobě a předmět řízení – který zůstal po částečném zamítnutí žaloby. Přičemž předmětem řízení je vždy souhrn žalovaných částek a příslušenství, tj. zde úroků z úvěru a úroků z prodlení. V daném případě měla žalobkyně úspěch pouze částečný, a to v rozsahu menším než 50 %, neúspěch žalobkyně, a tudíž úspěch žalovaného, tak činil více než 50 % – byl by to tedy žalovaný, kdo by měl nárok na částečnou náhradu nákladů řízení, žalovanému však dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly.