32 C 369/2024

Plný text

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Zdeňkem Piskačem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 77.447,86 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se zastavujeohledně prvního nárokuco do úroku 9,36 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení,ohledně druhého nárokuco do kapitalizovaného úroku od , datum, do , datum, ve výši , částka, ,co do úroku 7,32 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení.

II. Žaloba se zamítáohledně prvního nároku co do:, částka, ,kapitalizovaného úroku , částka, ,kapitalizovaného úroku , částka, ,kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení , částka, ,úroku 15 % ročně z jistiny , částka, od , datum, do zaplacení,zákonného úroku z prodlení 15 % ročně z jistiny , částka, od , datum, do zaplacení,ohledně druhého nároku co do:, částkakapitalizovaného úroku , částka, ,kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení , částka, ,úroku 15 % ročně z jistiny , částka, od , datum, do zaplacení,zákonného úroku z prodlení 15 % ročně z jistiny , částka, od , datum, do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyniz prvního nároku , částka, ,ze druhého nároku , částka, .

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se původně žalobou domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni v prvním nároku , částka, spolu s kapitalizovaným úrokem , částka, , dále spolu s úrokem 24,36 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, dále spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení , částka, a dále spolu se zákonným úrokem z prodlení 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení – to vše z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , číslo, , kterou uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, tj. , právnická osoba, , se žalovaným dne , datum, , na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši , částka, . Žalovaný úvěr vyčerpal, avšak řádně a včas jej nesplácel v dohodnutých splátkách, poslední splátku uhradil dne , datum, , celkem uhradil částku , částka, , kterou právní předchůdkyně žalobkyně poměrně započetla na jistinu, poplatky a úroky. Žalovaná částka byla dle žaloby tvořena jistinou , částka, a poplatky , částka, . Žalobkyně dále požadovala zaplacení úroků z úvěru a zákonných úroků z prodlení z dlužných částek, a to za období a ve výši, jak je specifikováno výše.Ve druhém nároku se žalobkyně domáhala zaplacení , částka, spolu s kapitalizovaným úrokem , částka, , dále spolu s úrokem 22,32 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, dále spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení , částka, a dále spolu se zákonným úrokem z prodlení 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení – to vše z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , číslo, , kterou uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, tj. , právnická osoba, , se žalovaným dne , datum, , na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši , částka, . Žalovaný úvěr vyčerpal, avšak řádně a včas jej nesplácel v dohodnutých splátkách, poslední splátku uhradil dne , datum, , celkem uhradil částku , částka, , kterou právní předchůdkyně žalobkyně poměrně započetla na jistinu, poplatky a úroky. Žalovaná částka byla dle žaloby tvořena jistinou , částka, a poplatky , částka, . Žalobkyně dále požadovala zaplacení úroků z úvěru a zákonných úroků z prodlení z dlužných částek, a to za období a ve výši, jak je specifikováno výše.

2. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku: „Věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).“. Podle § 1880 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku: „Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.“. Postoupení pohledávky z původního věřitele na žalobkyni a tím i právní nástupnictví žalobkyně měl soud za prokázané: Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, , 2 x Seznamem postoupených pohledávek, Oznámením o postoupení pohledávek ze dne , datum, + Informacemi o zpracování osobních údajů ze dne , datum, + Podacím lístek ze dne , datum, . Tím měl soud za prokázanou aktivní věcnou legitimaci žalobkyně – tzn., že žalobkyni svědčí práva z postoupené pohledávky.

3. Dříve než soud začal jednat ve věci samé, sdělila žalobkyně podáním doručeným soudu dne , datum, (na čl. 31 – 32 spisu), že žalobu bere částečně zpět v rozsahu uvedeném ve výroku I tohoto rozsudku. Současně na výzvu soudu doplnila svá žalobní tvrzení ohledně zjišťování úvěruschopnosti žalovaného její právní předchůdkyní, kdy uvedla, že její právní předchůdkyně vycházela z tvrzení žalovaného, uvedených v zákaznické kartě, která si údajně ověřila z dokladů, které jí žalovaný předložil. Tyto doklady nemá k dispozici, neboť byly právní předchůdkyni žalobkyně pouze předloženy k nahlédnutí. Žalobkyně k prokázání svých tvrzení navrhla listinné důkazy: smlouvu o spotřebitelském úvěru, smluvní podmínky, zákaznickou kartu a rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích čj. 5 Co 231/2020-97 ze dne 31. 7. 2020, které budou podrobněji rozebrány dále.Podle § 96 odst. 1, 2 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) může žalobkyně vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení (žalobu), a to zčásti nebo zcela. Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popř. v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Jestliže ostatní účastníci řízení se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, rozhodne soud, že zpětvzetí návrhu není účinné. To neplatí, došloli ke zpětvzetí návrhu dříve, než začalo jednání.Vzhledem k tomu, že žalobkyně vzala žalobu částečně zpět ještě před jednáním, postupoval soud v souladu s ust. § 96 odst. 2 o. s. ř. a řízení částečně zastavil, aniž zjišťoval stanovisko žalovaného, neboť by byl případný nesouhlas žalovaného se zpětvzetím neúčinný (§ 96 odst. 4 o. s. ř.).Předmětem řízení po částečném zpětvzetí žaloby a částečném zastavení řízení tak zůstaly nároky žalobkyně uvedené ve výrocích II a III tohoto rozsudku.

4. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, k jednání soudu se, ač řádně předvolán, bez omluvy nedostavil.

5. Skutkový stav, který byl podrobněji popsán v odstavci prvém odůvodnění tohoto rozsudku, a který je zejména popsán dále, byl v řízení zjištěn z důkazů listinných:Smlouvou o spotřebitelském úvěru č. , číslo, ze dne , datum, měl soud za prokázaný obsah této smlouvy, zejména výši úvěru , částka, , délku poskytnutí úvěru, který měl být splácen ve 21 splátkách, dále celkové náklady zákazníka spojené se spotřebitelským úvěrem , částka, , tvořené jistinou , částka, , úroky z úvěru , částka, , poplatkem za poskytnutí úvěru , částka, , poplatkem za službu komfortního a flexibilního splácení , částka, a pojistným , částka, . Dále měl soud za prokázanou výši úrokové sazby 86 % ročně s tím, že roční procentuální sazba nákladů (tzv. RPSN) činí 139,47 %. Jistina úvěru byla žalovanému vyplacena oproti podpisu smlouvy.Zákaznickou kartou – Žádostí o spotřebitelský úvěr ze dne , datum, měl soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně zjišťovala úvěruschopnost žalovaného prostřednictvím formuláře, který vyplnil sám žalovaný, který původně žádal o poskytnutí úvěru ve výši , částka, . Žalovaný ve formuláři uvedl, že žije s rodiči, nevyživuje žádnou nezaopatřenou osobu, má , Anonymizováno, vzdělání, je svobodný a nemá žádné děti. Je zaměstnán na plný úvazek jako , Anonymizováno, příjmem , částka, čistého měsíčně, jako další příjmy domácnosti uvedl částku , částka, (příjmy žalovaného byly údajně ověřeny z pracovní smlouvy a z výplatních pásek, tyto listiny soudu nicméně předloženy nebyly, současně nebyl ověřen zdroj ani výše dalších příjmů domácnosti). Výdaje žalovaný uvedl částkou , částka, měsíčně (tato částka nicméně neodpovídá ani životnímu minimu jednotlivce) a dále přiznal, že splácí interní splátky , částka, .Tabulkou umoření ze dne , datum, měl soud za prokázané, že žalovaný za dobu trvání smluvního vztahu uhradil , částka, .Smlouvou o spotřebitelském úvěru č. , číslo, ze dne , datum, měl soud za prokázaný obsah této smlouvy, zejména výši úvěru , částka, , délku poskytnutí úvěru, který měl být splácen v 18 splátkách, dále celkové náklady zákazníka spojené se spotřebitelským úvěrem , částka, , tvořené jistinou , částka, , úroky z úvěru , částka, , poplatkem za poskytnutí úvěru , částka, , poplatkem za službu komfortního a flexibilního splácení , částka, a pojistným , částka, . Dále měl soud za prokázanou výši úrokové sazby 69 % ročně s tím, že roční procentuální sazba nákladů (tzv. RPSN) činí 107,04 %. Jistina úvěru byla žalovanému vyplacena oproti podpisu smlouvy.Zákaznickou kartou – Žádostí o spotřebitelský úvěr ze dne , datum, měl soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně zjišťovala úvěruschopnost žalovaného prostřednictvím formuláře, který vyplnil sám žalovaný, který žádal o poskytnutí úvěru ve výši , částka, . Žalovaný ve formuláři uvedl, že žije s rodiči, nevyživuje žádnou nezaopatřenou osobu, má , Anonymizováno, vzdělání, je svobodný a nemá žádné děti. Je zaměstnán na plný úvazek jako , Anonymizováno, s příjmem , částka, čistého měsíčně, jako další příjmy domácnosti uvedl částku , částka, (příjmy žalovaného byly údajně ověřeny z pracovní smlouvy a z výplatních pásek, tyto listiny soudu nicméně předloženy nebyly, současně nebyl ověřen zdroj ani výše dalších příjmů domácnosti). Výdaje žalovaný uvedl částkou , částka, měsíčně (tato částka nicméně neodpovídá ani životnímu minimu jednotlivce) a dále přiznal, že splácí interní splátky , částka, . Žalovaná popřel, že by splácel spotřebitelský úvěr u jiné společnosti.Zařazením zákazníka do pojistného programu ze dne , Anonymizováno, neměl soud za prokázané ničeho podstatného pro rozhodnutí.Tabulkou umoření ze dne , datum, měl soud za prokázané, že žalovaný za dobu trvání smluvního vztahu uhradil , částka, .Výzvou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne , datum, + Podací lístek ze dne , datum, měl soud za prokázané, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce vyzvala žalovaného k dobrovolné úhradě dluhu ještě předtím, než byla podána žaloba, a že tato byla zaslána na adresu trvalého pobytu žalovaného.Rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích čj. 5 Co 231/2020-97 ze dne 31. 7. 2020 (na čl. 33 – 35) měl soud za prokázané znění tohoto rozsudku.

6. Z výpisu řízení EXE a E bylo zjištěno, že proti žalovanému nebylo v době před uzavřením smlouvy o úvěru zahájeno žádné exekučních řízení, po uzavření smlouvy o úvěru byla zahájeno tři exekuční řízení.

7. Na základě zjištění učiněných z předložených listin soud dospěl k závěru o skutkovém stavu věci, který plně odpovídá žalobním tvrzením, jak byly podrobněji popsány výše, nicméně nebylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru dostatečně prověřila úvěruschopnost žalovaného. Právní předchůdkyně žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného pouze na základě jeho tvrzení, přičemž neprokázala, že by si tato tvrzení jakkoli ověřila. Mnohá z tvrzení žalovaného byla nadto evidentně nepravdivá, zejména pak tvrzení o výdajích, které neodpovídaly ani životnímu minimu jednotlivce. Právní předchůdkyně žalobkyně si dále neověřila tvrzení žalovaného, že nemá jiné závazky. Právní předchůdkyně žalobkyně měla v situaci, kdy neměla prokázané příjmy, výdaje ani existující závazky, vyžádat minimálně výpisy z účtů (a tyto mít k důkazu alespoň v kopii), z nichž by bylo patrné, že skutečně řádně posoudila reálný disponibilní zůstatek žalovaného, a tedy jeho schopnost poskytnutý úvěr splácet. Žalovaný disponoval (údajně ověřeným) příjmem ze zaměstnání pod úrovní zaručené minimální mzdy, další příjmy byly započteny z neznámého zdroje a výdaje žalovaného byly zásadně podceněny. Pokud byly do celkového příjmu započteny i další výdaje domácnosti, mělo být nutně počítáno s výdaji celé domácnosti, nikoli pouze jedné osoby – těmto pak částka , částka, rozhodně odpovídat nemůže. Právní předchůdkyně žalobkyně v důsledku nedostatečného prověření úvěruschopnosti žalovaného poskytla úvěr osobě, která zjevně úvěruschopná nebyla a karta zákazníka byla vyplněna s jasným záměrem vytvořit žalovanému alespoň nějaký disponibilní měsíční příjem, ze kterého by byl schopen poskytnutý úvěr splácet. Z výše uvedeného je zřejmé, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně neposoudila úvěruschopnost žalovaného.

8. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:

9. Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C-679/18 zaujal stanovisko, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

10. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ze dne 25. 7. 2018 věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

11. Přestože shora uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu odkazuje na starý zákon o spotřebitelském úvěru, tak soud je toho názoru, že není sebemenší důvod nepostupovat obdobně i podle nového zákona o spotřebitelském úvěru.

12. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

13. Podle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb. platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

14. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. Rovněž chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Jelikož nebylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného, dospěl soud k závěru, že smlouvy o úvěru jsou neplatné.

16. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

17. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

18. S ohledem na shora uvedené dospěl soud k závěru, že žalovaný nemusel neplatnost namítat, naopak soud byl povinen k ní přihlédnout z úřední povinnosti. Podstatné je, že úvěruschopnost nebyla žalobkyní, resp. právní předchůdkyní žalobkyně, řádně posouzena před poskytnutím úvěrů žalovanému, právní předchůdkyně žalobkyně vycházela pouze z tvrzení žalovaného, která si nijak neověřila, což soud nepovažuje za řádné posouzení úvěruschopnosti.

19. Soud proto věc posoudil podle ustanovení § 2991 až § 3005 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) o bezdůvodném obohacení, kdy podle § 2991 odst. 1 o. z. platí, že: „Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“. Podle § 2991 odst. 2 o. z., platí, že „Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“20. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022 ve věci sp. zn. 33Cdo 3675/2021, jímž byl posuzován nárok na úroky z prodlení z úvěrové smlouvy neplatné pro nedostatečné posouzení úvěruschopnosti, lze ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká poskytovateli teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (stanovené na základě dohody stran nebo na základě rozhodnutí soudu). Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.

21. Soud dospěl k závěru, že žalovanému bylo z titulu úvěrové smlouvy č. , číslo, vyplaceno , částka, v den jejího uzavření, žalovaný na konto této smlouvy uhradil , částka, . Z titulu úvěrové smlouvy č. , číslo, bylo žalovanému vyplaceno , částka, , žalovaný na konto této smlouvy uhradil , částka, . Soud proto uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení na základě neplatné úvěrové smlouvy č. , číslo, částku , částka, a z titulu bezdůvodného obohacení na základě neplatné úvěrové smlouvy č. , číslo, částku , částka, . K těm soud dospěl tak, že od vyplacených jistin úvěrů odečetl žalovaným uhrazené částky na konto příslušných úvěrových smluv. Pro úplnost soud dodává, že neuznal zápočet žalovaným uhrazené částky na jednotlivé nároky, jak je žalobkyně v žalobě označila, neboť tento zápočet vyplývá z neplatných úvěrových smluv. Jelikož soud úvěrové smlouvy posoudil jako neplatné pro nedostatečné prověření úvěruschopnosti žalovaného právní předchůdkyní žalobkyně, zamítl soud všechny ostatní nároky žalobkyně, jak jsou vyčísleny ve výroku II tohoto rozsudku, a to včetně nároků na zaplacení zákonných úroků z prodlení (k tomu srov. právní názor Nejvyššího soudu ČR ve věci sp. zn. 33Cdo 3675/2021).

22. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší.

23. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého: Měl-li účastník řízení úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Pro posouzení úspěchu a neúspěchu účastníků řízení soud porovnával předmět řízení – jak byl uveden v žalobě a předmět řízení – který zůstal po částečném zamítnutí žaloby a po částečném zastavení řízení v důsledku zpětvzetí žaloby. Přičemž předmětem řízení je vždy souhrn žalovaných částek a příslušenství, tj. zde úroků z úvěru a úroků z prodlení. V daném případě měla žalobkyně úspěch pouze částečný, a to v rozsahu menším než 50 %, neúspěch žalobkyně, a tudíž úspěch žalovaného, tak činil více než 50 % – byl by to tedy žalovaný, kdo by měl nárok na částečnou náhradu nákladů řízení, žalovanému však dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly. Vzhledem k výše uvedenému rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.