32 C 378/2024

Plný text

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Zdeňkem Piskačem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 51.158,94 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se zastavuje co do úroku 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení.

II. Žaloba se zamítá co do:, částka, ,úroku 30 % ročně z jistiny , částka, od , datum, do , datum, , tj. ve výši , částka, ,úroku 15 % ročně z jistiny , částka, od , datum, do zaplacení,zákonného úroku z prodlení 15 % ročně z nové jistiny , částka, od , datum, do zaplacení.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni , částka, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se původně žalobou domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni , částka, spolu s úrokem 30 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a dále spolu se zákonným úrokem z prodlení 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení – to vše z titulu smlouvy o úvěru č. , číslo, , kterou uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, tj. , právnická osoba, ., se žalovanou dne , datum, , na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši , částka, . Žalovaná úvěr vyčerpala, řádně jej však nesplatila v dohodnutém termínu, a to ani přes výzvu právní předchůdkyně žalobkyně, za dobu trvání smlouvy uhradila , částka, , poslední splátku uhradila dne , datum, , splatnost pohledávky nastala , datum, . Dlužná částka byla dle žaloby tvořena novou jistinou úvěru , částka, a smluvní pokutou , částka, . Žalobkyně se dále domáhala zaplacení příslušenství pohledávky, jak je specifikováno výše.

2. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku: „Věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).“. Podle § 1880 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku: „Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.“. Postoupení pohledávky z původního věřitele na žalobkyni a tím i právní nástupnictví žalobkyně měl soud za prokázané následujícími listinami: Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, + Přílohami, Seznamem postoupených pohledávek ze dne , datum, , Oznámením o postoupení pohledávky ze dne , datum, + Informacemi o zpracování osobních údajů ze dne , datum, + Podacím lístek ze dne , datum, . Tím měl soud za prokázanou aktivní věcnou legitimaci žalobkyně – tzn., že žalobkyni svědčí práva z postoupené pohledávky.

3. Dříve než soud začal jednat ve věci samé, sdělila žalobkyně podáním doručeným soudu dne , datum, (na čl. 36 – 37 spisu), že žalobu bere částečně zpět v rozsahu uvedeném ve výroku I tohoto rozsudku. Současně na výzvu soudu doplnila svá žalobní tvrzení ohledně zjišťování úvěruschopnosti žalované její právní předchůdkyní, kdy uvedla, že její právní předchůdkyně vycházela z tvrzení žalované a z žalovanou předložených podkladů, žalovaná předložila výplatní pásky za , Anonymizováno, a výpisy z účtu – potvrzení o přijetí mzdy za , Anonymizováno, , Anonymizováno, ), výdaje byly spočteny životním minimem a normativními náklady na bydlení v částce , částka, . Současně si žalovanou prověřila v dostupných registrech. Informace promítla do listiny „hodnocení klienta“ a dospěla k závěru, že žalovaná je úvěruschopná. Žalobkyně k prokázání svých tvrzení navrhla listinné důkazy, které budou podrobněji rozebrány dále.Podle § 96 odst. 1, 2 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) může žalobkyně vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení (žalobu), a to zčásti nebo zcela. Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popř. v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Jestliže ostatní účastníci řízení se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, rozhodne soud, že zpětvzetí návrhu není účinné. To neplatí, došloli ke zpětvzetí návrhu dříve, než začalo jednání.Vzhledem k tomu, že žalobkyně vzala žalobu částečně zpět ještě před jednáním, postupoval soud v souladu s ust. § 96 odst. 2 o. s. ř. a řízení částečně zastavil, aniž zjišťoval stanovisko žalované, neboť by byl případný nesouhlas žalované se zpětvzetím neúčinný (§ 96 odst. 4 o. s. ř.).Předmětem řízení po částečném zpětvzetí žaloby a částečném zastavení řízení tak zůstaly nároky žalobkyně uvedené ve výrocích II a III tohoto rozsudku.

4. Skutkový stav, který byl podrobněji popsán v odstavci prvém odůvodnění tohoto rozsudku, a který je zejména dále popsán níže, byl v řízení zjištěn z důkazů listinných:Odpovědí banky , právnická osoba, . doručenou soudu dne , datum, , měl soud za prokázané, že účet č. , č. účtu, patří žalované (na čl. 29) + Výpisem z běžného účtu žalované měl soud za prokázanou platbu od právní předchůdce žalobkyně žalované ve výši , částka, dne , datum, (na čl. 30).Návrhem na uzavření smlouvy o úvěru/Smlouvou o úvěru č. , číslo, ze dne , datum, měl soud za prokázané znění této smlouvy, zejména výši úvěru , částka, , celkovou částku, kterou má klient zaplatit , částka, , dobu trvání úvěru 48 měsíců, celkovou výši splátky , částka, při počtu splátek 48, kdy se jednalo o splátku měsíční, které měly být hrazeny nejpozději 17. dne každého kalendářního měsíce, dále zápůjční úrokovou sazbu 83,56 % ročně, která byla dohodnuta jako pevná sazba na celou dobu splácení úvěru. Dále výši roční procentní sazby nákladů (tzv. RPSN) 124,3 % ročně. Dále soud měl touto smlouvou za prokázanou sjednanou výši smluvní pokuty , částka, za každou splátku, u které se úvěrovaný ocitl v prodlení o délce 30 dnů. Dále smluvní pokutu dle článku 6.5. smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, a to ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru až do jejího úplného zaplacení, jestliže klient po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká mu povinnost zaplatit poskytovateli úvěru uvedenou smluvní pokutu. Žalovaná smlouvu údajně podepsala jedinečným číselným kódem, u kterého nejsou uvedeny další podrobnosti.Hodnocením klienta ke smlouvě č. , číslo, ze dne , datum, měl soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalované vycházela z následujících informací: příjmy ze zaměstnání , částka, , výdaje , částka, (životní minimum + normativní náklady na bydlení) s tím, že žalovaná nesplácí jiné závazky, není ve výpovědní lhůtě a je zaměstnána na dobu neurčitou. Dále že žalovaná žije ve vlastní formě bydlení, má vysokoškolské vzdělání, nežije ve společné domácnosti s partnerem/partnerkou či manželem, je rozvedená.Oznámením o zesplatnění ze dne , datum, měl soud za prokázané zesplatnění úvěru, oznámení bylo adresována na adresu žalované, nebylo nicméně prokázáno, že bylo skutečně odesláno.Dokladem o vyplacení úvěru , právnická osoba, . částky , částka, dne , datum, měl soud za prokázané čerpání úvěru.Transakční historií – tabulkou umoření měl soud za prokázané, že žalovaná za dobu trvání smluvního vztahu uhradila , částka, .Výplatními lístky žalované za , Anonymizováno, měl soud za prokázané, že , Anonymizováno, bylo žalované vyplaceno na mzdě , částka, , , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, pak , částka, .Výpisem transakcí z běžného účtu žalované měl soud za prokázané, že v , Anonymizováno, měla žalovaná příjem ze zaměstnání , částka, , v , Anonymizováno, pak , částka, .Výpisy z , právnická osoba, . měl soud za prokázané, že na účet, jehož majitelkou byla , jméno FO, , došla , datum, částka , částka, , která souhlasí s výplatním lístkem žalované za období , Anonymizováno, a dne , datum, částka , částka, , která již není podpořena žádným výplatním lístkem – zástupkyně žalobkyně k tomuto uvádí, že si patrně nechala žalovaná poslat mzdu na tento účet.Výpisem záznamů z registru SOLUS ze dne , datum, + Výpisem z NRKI ze dne , datum, měl soud za prokázané, že žalované nemohlo být vypočteno skóre, prošla s příznakem 14, tzn. „klient je v registru příliš nový nebo má rozpracované žádosti“.Výzvou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne , datum, + Podací lístek ze dne , datum, měl soud za prokázané, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce vyzvala žalovanou k dobrovolné úhradě dluhu ještě předtím, než byla podána žaloba, a že tato byla zaslána na adresu trvalého pobytu žalované.

5. Z výpisu řízení EXE a E bylo zjištěno, že proti žalované bylo před uzavřením smlouvy o úvěru zahájeno 6 řízení E, tato jsou velmi stará a byla vedena pro neuhrazené jízdné, dále bylo proti žalované zahájeno 9 řízení EXE, z toho některé v době dvou let před uzavřením úvěrové smlouvy, po uzavření úvěrové smlouvy byla zahájena další 2 exekuční řízení (2023, 2024), a to pro neuhrazené spotřebitelské úvěry.

6. Na základě zjištění učiněných z předložených listin soud dospěl k závěru o skutkovém stavu věci, který plně odpovídá žalobním tvrzením, jak byly podrobněji popsány výše, nicméně nebylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru dostatečně prověřila úvěruschopnost žalované. Právní předchůdkyně žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalované na základě tvrzení žalované a několika listin, z nichž vyplýval poměrně nízký příjem žalované ze zaměstnání, který se nadto v některých měsících pohyboval pod úrovní minimální mzdy, výdaje počítala podle životního minima a normativních nákladů na bydlení. Byť žalovaná neprocházela s žádným skóringem v lustracích v NRKI, právní předchůdkyně žalobkyně si dále neověřila důvod – nezjistila tak, že proti žalované je vedena řada exekučních řízení. Právní předchůdkyně žalobkyně vyhodnotila podklady předložené žalobkyní a výsledky lustrací účelově tak, aby se žalovaná jevila jako úvěruschopná. Byť z těchto podkladů vyplýval nízký disponibilní příjem, neověřila si právní předchůdkyně žalobkyně, zda tento stačí nejen na splátky předmětného úvěru, ale také na splátky dalších závazků, kterých měla žalovaná celou řadu a v kombinaci s nízkým příjmem žalované z ní tyto závazky dělaly osobu evidentně neúvěruschopnou. Z výše uvedeného je zřejmé, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně neposoudila úvěruschopnost žalované.

7. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:

8. Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C-679/18 zaujal stanovisko, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

9. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ze dne 25. 7. 2018 věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

10. Přestože shora uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu odkazuje na starý zákon o spotřebitelském úvěru, tak soud je toho názoru, že není sebemenší důvod nepostupovat obdobně i podle nového zákona o spotřebitelském úvěru.

11. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

12. Podle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb. platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

13. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. Rovněž chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Jelikož nebylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně posoudila úvěruschopnost žalované, dospěl soud k závěru, že je smlouva o úvěru neplatná.

15. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

16. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

17. S ohledem na shora uvedené dospěl soud k závěru, že žalovaná nemusela neplatnost namítat, naopak soud byl povinen k ní přihlédnout z úřední povinnosti. Podstatné je, že úvěruschopnost nebyla žalobkyní, resp. právní předchůdkyní žalobkyně, řádně posouzena před poskytnutím úvěru žalované, právní předchůdkyně žalobkyně vycházela z tvrzení žalované a několika listin, které posoudila účelově tak, aby se žalovaná jevila jako úvěruschopná, což soud nepovažuje za řádné posouzení úvěruschopnosti.

18. Soud proto věc posoudil podle ustanovení § 2991 až § 3005 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) o bezdůvodném obohacení, kdy podle § 2991 odst. 1 o. z. platí, že: „Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“. Podle § 2991 odst. 2 o. z., platí, že „Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“19. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022 ve věci sp. zn. 33Cdo 3675/2021, jímž byl posuzován nárok na úroky z prodlení z úvěrové smlouvy neplatné pro nedostatečné posouzení úvěruschopnosti, lze ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká poskytovateli teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (stanovené na základě dohody stran nebo na základě rozhodnutí soudu). Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.

20. Soud dospěl k závěru, že žalované bylo z titulu úvěrové smlouvy vyplaceno , částka, , žalovaná na konto této smlouvy uhradila , částka, . Soud proto uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení na základě neplatné úvěrové smlouvy částku , částka, , k níž dospěl tak, že od vyplacené jistiny úvěru odečetl žalovanou uhrazenou částku. Pro úplnost soud dodává, že neuznal zápočet žalovanou uhrazené částky na jednotlivé nároky, jak je žalobkyně v žalobě označila, neboť tento zápočet vyplývá z neplatné úvěrové smlouvy. Jelikož soud úvěrovou smlouvu posoudil jako neplatnou pro nedostatečné prověření úvěruschopnosti žalované právní předchůdkyní žalobkyně, zamítl soud všechny ostatní nároky žalobkyně, jak jsou vyčísleny ve výroku II tohoto rozsudku, a to včetně nároku na zaplacení zákonných úroků z prodlení (k tomu srov. právní názor Nejvyššího soudu ČR vyslovený ve věci sp. zn. 33Cdo 3675/2021).

21. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší.

22. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého: Měl-li účastník řízení úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Pro posouzení úspěchu a neúspěchu účastníků řízení soud porovnával předmět řízení – jak byl uveden v žalobě a předmět řízení – který zůstal po částečném zastavení řízení v důsledku částečného zpětvzetí žaloby. Přičemž předmětem řízení je vždy souhrn žalovaných částek a příslušenství, tj. zde úroků z prodlení a úroků z úvěru. V daném případě měla žalobkyně úspěch pouze částečný, a to v rozsahu menším než 50 %, neúspěch žalobkyně, a tudíž úspěch žalované, tak činil více než 50 % – byla by to tedy žalovaná, kdo by měl nárok na částečnou náhradu nákladů řízení, žalované však dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly. Vzhledem k výše uvedenému rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.