32 C 38/2022

Plný text

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudcem titul titul Zdeňkem Piskačem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 37.500 Kč s příslušenstvím <b>I. Žaloba se zamítá co do jistiny ve výši 16.250 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 16.250 Kč od [datum] do zaplacení, dále co do kapitalizovaných úroků z úvěru ve výši 5.250 Kč, dále co nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 256 Kč a dále co do smluvní pokuty ve výši 12.500 Kč.</b> <b>II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 8.750 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 4.034,25 Kč a dále spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 8.750 Kč od [datum] do zaplacení.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> <b>IV. Povinnosti uložené ve výroku II. tohoto rozsudku je žalovaná povinna splnit v pravidelných po sobě jdoucích měsíčních splátkách po 500 Kč, počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž tento rozsudek nabude právní moci, splatných vždy do každého 25. dne v měsíci s tím, že nezaplacením byť i jediné splátky řádně a včas nastává splatnost celého dluhu.</b> 1. Žalobce se žalobou domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 37.500 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 4.034,25 Kč a dále spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 25.000 Kč od [datum] do zaplacení, dále kapitalizovaný úrok ve výši 5.250 Kč, dále náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 256 Kč a dále smluvní pokutu 12.500 Kč – to vše z titulu„ Smlouvy o úvěru“ [číslo] kterou uzavřel právní předchůdce žalobce, tj. [právnická osoba], se žalovanou dne [datum], na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalované úvěr ve výši 25.000 Kč. Žalovaná úvěr vyčerpala, avšak řádně a včas jej nesplatila v dohodnutém termínu, respektive v dohodnutých splátkách, splatnost úvěru nastala ke dni [datum]. Žalovaná na konto smlouvy v průběhu smluvního vztahu uhradila částku 16.250 Kč. Dlužná částka ve výši 37.500 Kč byla dle žaloby tvořena následujícími položkami: jistinou 25.000 Kč a smluvní pokutou 12.500 Kč.

2. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku:„ Věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).“. Podle § 1880 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku:„ Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.“. Postoupení pohledávky z původního věřitele na žalobce a tím i právní nástupnictví žalobce měl soud za prokázané následujícími listinami: Notářským zápisem sp. zn. NZ [číslo] 2018 ze dne [datum] – o koupi části závodu, Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] + Přílohy, Potvrzením o přijetí platby za postoupené pohledávky ze dne [datum], Seznam postoupených pohledávek, Oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum] + Podacím archem ze dne [datum] + Oznámením o postoupení ze dne [datum] učiněným žalobcem [příjmení] měl soud za prokázanou aktivní věcnou legitimaci žalobce – tzn., že žalobci svědčí práva z postoupené pohledávky.

3. Žalovaná při ústním jednání konaném dne [datum] k věci uvedla, že nemá na úhradu celého dluhu včetně příslušenství a nákladů řízení a žádá soud o povolení splácení dluhu včetně příslušenství a nákladů řízení ve splátkách po 500 Kč měsíčně. Žádost o splátky žalovaná odůvodnila tím, že je stále zaměstnaná v [nemocnice] v [obec], její průměrná čistá měsíční mzda činí po všech srážkách [částka], na exekuce je jí strháváno přibližně do [částka] měsíčně. Je [anonymizováno], má [anonymizováno] vyživovací povinnost k [anonymizováno] ve věku [anonymizováno] let. Manžel je zaměstnaný. Úvěr si brala ještě v době předchozího manželství s otcem dcery a již v té době na tom byla finančně špatně a před právním předchůdcem žalobce zamlčela existující závazky a exekuce a zejména hrozící exekuce. Bydlí v pronajatém bytě, za který platí [částka] nájem včetně služeb. Její manžel je v insolvenci a má povolené oddlužení plněním splátkového kalendáře, oddlužení údajně plní. Žalovaná nemá žádný nemovitý majetek ani movitý majetek větší hodnoty, auto nevlastní.

4. Skutkový stav, který byl podrobněji popsán v odstavci prvém odůvodnění tohoto rozsudku, byl v řízení zjištěn z důkazů listinných: Smlouvou o úvěru [číslo] ze dne [datum], která je podepsaná žalovanou měl soud za prokázané znění této smlouvy, zejména výši úvěru 25.000 Kč, celkové náklady spotřebitelského úvěru pro spotřebitele 20.500 Kč a celkovou dlužnou částku splatnou spotřebitelem 45.500 Kč. Dále počet 14 pravidelných rovnoměrných měsíčních splátek ve výši 3.250 Kč, kterými měl být celý úvěr splacen, poplatkem za správu úvěru 5.500 Kč, výši úroků v sazbě 24 % ročně, poplatkem za inkaso plateb v hotovosti v bydlišti úvěrované 8.000 Kč a tomu odpovídající roční procentuální sazbu nákladů (tzv. RPSN) 188,04 % ročně. Předpisem splátek ke smlouvě o úvěru [číslo] ze dne [datum], který je podepsaný žalovanou měl soud za prokázaný počet splátek odpovídající poskytnuté jistině 25.000 Kč, výši administrativního poplatku, dále výši měsíční splátky a rozpad jednotlivých měsíčních splátek na úroky z úvěru, úplatu a jistinu. Předáním do advokátní kanceláře ze dne [datum] měl soud za prokázané, že žalobce před podáním žaloby řádně vyzval žalované k dobrovolné úhradě dluhu, a že mu oznámil, že je zastoupen. Výpisem úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky ze dne [datum] měl soud za prokázané, že právní předchůdce žalobce vyzval k dobrovolné úhradě žalovanou i obyčejným dopisem a zároveň, že vykonal jednu cestu pověřeného terénního pracovníka věřitele na kontaktní adresu dlužnice v rámci dobrovolného vymožení dluhu ze strany žalované. Listinou nazvanou:„ [anonymizováno] [číslo]“ měl soud za prokázané znění této listiny, která je však pouze interní listinou právního předchůdce žalobce. Formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne [datum] – podepsaným žalovanou měl soud za prokázané, že právní předchůdce žalobce seznámil žalovanou se všemi parametry úvěru tak, jak byly uvedeny následně ve smlouvě o úvěru. Žádostí o poskytnutí spotřebitelského úvěru ze dne [datum], která je podepsaná žalovanou měl soud za prokázané, že žalovaná byla zaměstnána s průměrnou čistou mzdou [částka] měsíčně a tzv. jiné příjmy [částka] představované [anonymizováno] (tyto příjmy neměly být do příjmů žalované vůbec zahrnuty, neboť jde o výživné dítěte a nikoliv o příjem žalované) s tím, že průměrné měsíční výdaje byly tvořeny náklady na bydlení, energie [částka], stravování, výživné [částka], ostatní výdaje [částka] za telefony, tzn., že průměrné měsíční výdaje celé domácnosti činily [částka]. A z toho vyplývající použitelný měsíční příjem, který zde však není uveden. Vůbec se zde neobjevují závazky žalované, z nichž některé již byly vymáhány exekučně v době uzavření smlouvy. Výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne [datum] učiněnou zástupcem žalobce + Podacím archem ze dne [datum] měl soud za prokázané, že žalobce před podáním žaloby řádně vyzval žalovanou k dobrovolné úhradě dluhu, a že se tato výzva žalované dostala do dispozice. <b>Důkazy založené do spisu jako příloha B:</b> Finanční analýzou ze dne [datum] měl soud za prokázané obdobné vyčíslení příjmů a výdajů žalované doplněné ještě o paušální částky dle matematického modelu příjmů a výdajů s tím, že dle této, dle názoru soudu bezdůvodně optimistické analýzy vycházelo, že žadateli lze poskytnout úvěr s maximální výší měsíčních splátky [částka]. Zde je však nutné podotknout, že tzv. jiné příjmy [částka] představované výživným neměly být do příjmů žalované vůbec zahrnuty, neboť jde o výživné dítěte a nikoliv o příjem žalované a rovněž zde vůbec nejsou zmíněny závazky žalované, z nichž některé již byly vymáhány exekučně v době uzavření smlouvy. Smlouvou o nájmu bytu ze dne [datum] měl soud za prokázané, že žalovaná měla pronajatý byt od fyzické osoby. 3 kusy příjmového pokladního dokladu o úhradě nájemného pronajímateli vždy ve výši [částka] za měsíce červen až srpen 2018 měl soud za prokázané tyto platby nájemného pronajímateli bytu. Smlouvou o mzdě ze dne [datum] měl soud za prokázané, že žalovaná byla zaměstnána v [anonymizována dvě slova], a.s. se základní mzdou [částka] měsíčně, což byla zaručená mzda a dále pobídkovou – nezaručenou část mzdy [částka] měsíčně. Výplatními páskami za období březen 2018 až červen 2018 měl soud za prokázané, že čistá mzda v dubnu 2019 činila [částka] před srážkami, v květnu [částka] před srážkami a v červnu [částka] před srážkami. <i>5. Soud zjistil počet exekucí vedených proti žalované:</i> 1řízení EXE zahájena před uzavřením smlouvy o úvěru 6 řízení EXE zahájena až po uzavření smlouvy o úvěru 1 řízení E zahájena před uzavřením smlouvy o úvěru 0 řízení E zahájena po uzavřením smlouvy o úvěru. Na výzvu soudu zástupce žalobce doplnil tvrzení i některé důkazy o posuzování schopnosti žalované splácet úvěr. Žalobce však nijak nedoložil svoji vědomost o tom, že proti žalované byla v minulosti i v době uzavření smlouvy o úvěru vedena exekuční řízení. Vzhledem k výše uvedenému měl soud za to, že žalovaná fakticky úvěruschopná nebyla.

6. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k závěru o skutkovém stavu ve věci samé, který zcela odpovídá žalobním tvrzením, na která soud v plném rozsahu odkazuje, avšak není nijak prokázáno řádné a kompletní zkoumání úvěruschopnosti žalované před poskytnutím úvěru. Úvěruschopnost byla posouzena pouze z tvrzení žalované a výplatních pásek žalované. Exekuce zjišťovány nebyly.

7. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:

8. Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne [datum] ve věci sp. zn. C [číslo] zaujal stanovisko, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 [číslo] ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady [číslo] musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

9. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ze dne 25. 7. 2018 věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

10. Přestože shora uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu odkazuje na starý zákon o spotřebitelském úvěru, tak soud je toho názoru, že není sebemenší důvod nepostupovat obdobně i podle nového zákona o spotřebitelském úvěru.

11. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

12. Podle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb. platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

13. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. Rovněž chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Jelikož nebylo prokázáno, že žalobce řádně posoudil úvěruschopnost žalované, neboť toto neprokázal, dospěl soud k závěru, že je smlouva o úvěru neplatná.

15. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

16. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

17. S ohledem na shora uvedené dospěl soud k závěru, že žalovaná nemusela neplatnost namítat, naopak soud byl povinen k ní přihlédnout z úřední povinnosti. Podstatné je, že úvěruschopnost nebyla žalobcem, resp. právním předchůdcem žalobce, řádně posouzena před poskytnutím úvěru žalované, žalobce vycházel pouze z tvrzení žalované a výplatních pásek žalované, což soud nepovažuje za řádné posouzení úvěruschopnosti. Úvěrovou smlouvu soud vzhledem ke skutečnosti, že žalobce řádné nezkoumal úvěruschopnost žalované, posoudil jako neplatnou.

18. Hmotně právní posouzení věci spočívalo v ustanovení § 2991 až § 3005 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) o bezdůvodném obohacení, kdy podle § 2991 odst. 1 o. z. platí, že:„ Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“. Podle § 2991 odst. 2 o. z., platí, že„ Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“ 19. Právní posouzení věci ohledně zákonných úroků z prodlení spočívalo v ust. § 1970, podle kterého platí, že: Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., dle kterého: Výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. V této sazbě (dané shora uvedeným prováděcím předpisem) tedy soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci úroky z prodlení.

20. Soud dospěl k závěru, že žalované bylo vyplaceno 25.000 Kč v den uzavření smlouvy o úvěru, a že žalovaná uhradil pouze 16.250 Kč, splatnost dlužné částky nastala dne [datum] a dne [datum] se tak žalovaná dostala do prodlení. Z výše uvedeného vyplývá, že z tohoto nároku zbývá uhradit 8.750 Kč (tj. [číslo] – [číslo] = [číslo]). Přičemž soud považuje za důležité zdůraznit i to, že soud neuznal započítání žalovanou zaplacených částek v celkové výši 16.250 Kč na jednotlivé nároky tak, jak je žalobce označil v žalobě. Zbývající nároky soud jako vyplývající z neplatné smlouvy zamítl.

21. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší.

22. Shora uvedené právní posouzení je i v souladu s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. 14 Co 36/2020-63 ze dne 19. 5. 2020.

23. S ohledem na výši dlužné částky a nákladů řízení, rozhodl soud o povinnosti žalovaného zaplatit toto vše v pravidelných po sobě jdoucích měsíčních splátkách po 500 Kč. Důvodem pro toto rozhodnutí byla žádost žalované, jak byla podrobněji popsána výše. Soud při určení výše splátek zohlednil složitou finanční situaci žalované, rovněž celou situaci ohledně vzniku závazku žalované, tzn. situaci, do které se byť vlastní vinou dostala, neboť smlouvu o úvěru zcela jistě s právním předchůdcem žalobce uzavřela a musela si tak být vědoma následků neplnění povinností, k nimž se v této smlouvě zavázala – byt šlo dle názoru soudu, jak se později zjistilo, o smlouvu neplatnou. A dále soud splátku povolil proto, že nechce být tím, kdo automaticky žalovanou vystaví hrozbě exekuce, k níž by bez pochyby došlo za situace, kdyby buď povolil splátky vyšší než povolené, nebo kdyby určil lhůtu k plnění v zákonné třídenní lhůtě. Dále soud uvěřil žalované, že její snaha o splacení dluhu je upřímná. Soud při určení výše splátek zohlednil žádost žalované o povolení dluhu včetně příslušenství a nákladů řízení v pravidelných splátkách, jejichž výši žalovaná navrhla, přičemž soud zohlednil i narůstající úroky z prodlení a soud tuto splátku povolil ve výši 500 Kč měsíčně tak, aby ke splacení došlo v přiměřené době. Soud takto rozhodl podle § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř. a určil dále, že nesplní-li žalovaná byť i jedinou splátku řádně a včas, stane se celý dluh splatný ihned. Soud má za to, že tento možný následek nesplacení bude pro žalovanou dostatečnou výstrahou, aby splátky plnila řádně a včas. Soud apeluje na žalobce, aby akceptoval rozhodnutí soudu o povolení splátek.

24. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého: Měl-li účastník řízení úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Pro posouzení úspěchu a neúspěchu účastníků řízení soud porovnával předmět řízení – jak byl uveden v žalobě a předmět řízení – který zůstal po částečném zamítnutí žaloby. Přičemž předmětem řízení je vždy souhrn žalovaných částek a příslušenství, tj. zde úroků z prodlení. V daném případě měl žalobce úspěch pouze částečný, a to v rozsahu menším než 50 %, neúspěch žalobce a tudíž úspěch žalované tak činil více než 50 % – byla by to tedy žalovaná, kdo by měl nárok na částečnou náhradu nákladů řízení, žalované však dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly. Vzhledem k výše uvedenému rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.