32 C 38/2023

Plný text

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudcem titul titul Zdeňkem Piskačem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 16.207 Kč s příslušenstvím <b>I. Žaloba se zamítá co do částky 9.284 Kč, dále co do kapitalizovaného úroku z úvěru ve výši 2.381,33 Kč, dále co do úroku z úvěru ve výši 28,2 % ročně z částky 8.000 Kč od [datum] do zaplacení, dále co do zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1.077 Kč od [datum] do zaplacení.</b> <b>II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 6.923 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 6.923 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobce se domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci celkem částku 16.207 Kč spolu s úrokem z úvěru ve výši 28,2 % ročně z částky 8.000 Kč od [datum] do zaplacení, dále spolu s kapitalizovaným úrokem z úvěru ve výši 2.381,33 Kč, dále spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1.019,33 Kč a dále spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 8.000 Kč od [datum] do zaplacení – to vše z titulu„ Smlouvy o spotřebitelském úvěru“ [číslo] kterou uzavřel právní předchůdce žalobce, tj. [právnická osoba], se žalovanou dne [datum], na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalované úvěr ve výši 10.000 Kč. Žalovaná úvěr vyčerpala, avšak řádně a včas jej nesplácela, poslední splátku uhradila dne [datum], celkem za dobu trvání smlouvy uhradila částku ve výši 3.077 Kč, splatnost celého úvěru nastala ke dni [datum], a proto právní předchůdce žalobce vyzval žalovanou k okamžité úhradě. Dlužná částka ve výši 16.207 Kč byla dle žaloby tvořena následujícími položkami: jistinou 8.000 Kč a poplatkem 8.207 Kč. Žalobce dále požadoval zaplacení úroků z úvěru a zákonných úroků z prodlení ve výši, z částek a za období, jak je specifikováno výše, jejichž část žalobce zkapitalizoval za období od [datum] do dne postoupení pohledávky.

2. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku:„ Věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).“. Podle § 1880 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku:„ Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.“. Postoupení pohledávky z původního věřitele na žalobce a tím i právní nástupnictví žalobce měl soud za prokázané: Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], Seznamem postoupených pohledávek, Oznámením o postoupení pohledávky učiněné přímo právním předchůdcem žalobce ze dne [datum] + Informacemi o zpracování osobních údajů ze dne [datum] + Podacím lístek ze dne [datum]. Tím měl soud za prokázanou aktivní věcnou legitimaci žalobce – tzn., že žalobci svědčí práva z postoupené pohledávky.

3. Žalovaná se k věci nevyjádřila a k ústnímu jednání soudu se bez omluvy nedostavila.

4. Žalobce na výzvu soudu doplnil svá žalobní tvrzení ohledně zjišťování úvěruschopnosti žalované právním předchůdcem žalobce ve svém podání doručeném soudu dne [datum] (na čl. 26 – 27 spisu), kdy uvedl, že právní předchůdce žalobce při uzavírání smlouvy se žalovanou vycházel při posuzování schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr z tvrzení žalované, která jsou obsažená v Kartě zákazníka – Žádosti o úvěr, a o kterých žalovaná prohlásila, že jsou pro tento účel dostatečná, úplná, pravdivá a přesná, a ke kterým údajně předložila právnímu předchůdci žalobce doklady, kterými svá tvrzení prokázala (tyto doklady nicméně žalobce nemá k dispozici, neboť byly v době uzavření úvěrové smlouvy právnímu předchůdci žalobce ze strany žadatelů o úvěr pouze předkládány k nahlédnutí). A dále žalovaná prohlásila, resp. potvrdila, že reálně disponuje použitelným příjmem, který uvedla v zákaznické kartě, a že nezamlčela žádný podstatný údaj. Žalobce navrhl důkazní prostředky k tomuto tvrzení, a to Kartu zákazníka – Žádost o spotřebitelský úvěr, rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích čj. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], složenky za [anonymizováno] [rok] a za [anonymizováno] [rok] a výměr [anonymizováno], které budou podrobněji rozebrány dále.

5. Soud provedl dokazování ve spisu založenými listinnými důkazními prostředky. Listinnými důkazy měl soud za prokázaný následující skutkový stav: Zákaznickou kartou – Žádostí o spotřebitelský úvěr ze dne [datum] měl soud za prokázané, že příjmy a výdaje žalované byly právním předchůdcem žalobce posuzovány na základě tvrzení žalované, která uvedla v žádosti o poskytnutí úvěru (kdy původně žádala o úvěr ve výši [částka]). Žalovaná uvedla, že je na [anonymizována dvě slova], je [anonymizováno], má [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] a žije v pronajatém bytě, dále uvedla, že má základní vzdělání a nevlastní automobil. Jediným ověřeným příjmem žalované byl [anonymizována dvě slova] ve výši [částka] měsíčně, který byl právnímu předchůdce žalobce doložen složenkou a informativním sdělením Úřadu práce, dále je v žádosti uveden další příjem domácnosti ve výši [částka], který ale není příjmem žalované, neboť ta má pouze příjem z [anonymizována dvě slova]. Přestože tento další příjem není žádným způsobem doložen, je promítnut do celkových měsíčních příjmů žalované. Své výdaje žalovaná odhadla na [částka] měsíčně a uvedla, že nemá zápůjčky u jiné společnosti, které by měla splácet. Již z tohoto výčtu je evidentní, že příjmy žalované byly přeceněny a její výdaje byly podceněny tak, aby žalovaná disponovala alespoň nějakým disponibilním příjmem, ze kterého bude schopna splácet poskytnutý úvěr. Právní předchůdce žalobce se zcela spokojil s tvrzením žalované, že má nějaký další příjem, který si dále neověřil, což v situaci, kdy žalovaná byla na [anonymizována dvě slova], tedy byla odkázaná pouze na výplatu [anonymizována dvě slova], který byl jejím jediným příjmem, nelze dle názoru soudu akceptovat. Řádně zjištěny nebyly ani výdaje žalované, právní předchůdce žalobce se spokojil pouze s prostým tvrzením žalované, že její měsíční výdaje činní pouze částku [částka], což je částka evidentně značně podhodnocená, neboť za tuto částku není reálně platit nájemné a veškeré osobní náklady jednoho dospělého člověka a [anonymizována dvě slova]. Právní předchůdce žalobce se dále spokojil pouze s tvrzením žalované, že nesplácí žádné předchozí závazky, a toto tvrzení žalované si dále již nijak neověřil. Již z tohoto výčtu je zřejmé, že žalovaná v době uzavření úvěrové smlouvy zřejmě úvěruschopná nebyla. Smlouvou o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne [datum] měl soud za prokázané, že žalobce na základě této smlouvy poskytl žalované hotovostní spotřebitelský úvěr ve výši 10.000 Kč, který se žalovaná zavázala splatit 52. týdenními hotovostními splátkami po 377 Kč, úroky z úvěru činily 56 % ročně, přičemž výše roční procentní sazba nákladů (tzv. RPSN) úvěru činila 263,12 %. Žalovaná měla podle smlouvy splatit celkem 19.554 Kč, konkrétně jistinu 10.000 Kč, úrok 3.103 Kč, poplatek za zpracování spotřebitelského úvěru 4.891 Kč a pojistné 1.560 Kč. Smluvní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru měl soud za prokázané znění těchto podmínek, nicméně neměl za prokázané, že se s nimi žalovaná před uzavřením smlouvy o úvěru skutečně seznámila, neboť listina není opatřena podpisem žalované, ani jiným projevem její vůle. Výzvou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne [datum] + Podacím lístkem ze dne [datum] měl soud za prokázané, že žalobce prostřednictvím svého zástupce řádně vyzval žalovanou k dobrovolné úhradě dluhu ještě předtím, než byla podána žaloba a rovněž fakt, že se tato výzva žalované dostal do její dispozice. Tabulkou umoření ze dne [datum] měl soud za prokázané, že žalovaná na konto smlouvy uhradila celkem 3.077 Kč, přičemž poslední splátku uhradila dne [datum]. Poštovní poukázkou B ze dne [datum] měl soud za prokázané, že touto poukázkou byla žalované poukázána dávka [anonymizována dvě slova] za [anonymizováno] [rok] ve výši [částka]. Poštovní poukázkou B ze dne [datum] měl soud za prokázané, že touto poukázkou byla žalované poukázána dávka [anonymizována dvě slova] za [anonymizováno] [rok] ve výši [částka]. Individuálním informativním sdělením od Úřadu práce ČR ze dne [datum] o možnosti změny výše rodičovského příspěvku volbou měl soud za prokázané, že žalovaná měla od [datum] možnost čerpat rodičovský příspěvek v maximální výši [částka] měsíčně. Rozsudkem KS v [obec] čj. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] měl soud za prokázané znění tohoto rozsudku. Informacemi o zpracování osobních údajů ze dne [datum] + Podacím lístek ze dne [datum] měl soud za prokázané, že žalobce zákonným způsobem poučil žalovanou o postupu při zpracování jeho osobních údajů.

6. Z obsahu spisu je zřejmé, že žalobce řádně nezjišťoval před uzavřením smlouvy o úvěru se žalovanou její úvěruschopnost. Z výpisu řízení E a EXE soud zjistil, že proti žalované nebylo v době před uzavřením smlouvy o úvěru vedeno žádné exekuční řízení, dvě exekuční řízení byla proti žalované zahájena až po uzavření smlouvy o úvěru. Z předložených listin je zřejmé, že právní předchůdce žalobce vycházel při posouzení úvěruschopnosti žalované pouze z tvrzení žalované a nečetných listin, které prokazují, že žalovaná měla v době uzavření úvěrové smlouvy příjem pouze z [anonymizována čtyři slova] ve výši celkem [částka] ve formě [anonymizována dvě slova], který pobírala na [anonymizováno], o [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]. Jako další příjem žalované byla započtena částka [částka], která nicméně nebyla žádným způsobem ověřena a která byla zřejmě uvedena účelově proto, aby žalovaná dosáhla alespoň nějakého disponibilního příjmu, ze kterého by mohla poskytnutý úvěr splácet. Dále byly zásadně podhodnoceny výdaje žalované, která je odhadla na částku [částka] měsíčně, což právní předchůdce žalobce nemohl žalované bez dalšího uvěřit, když tato částka zcela jistě nemůže stačit ani na uhrazení nájemného (když žalovaná uváděla, že žije v pronajatém bytě) a veškerých osobních nákladů žalované a [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]. Není patrné, proč si za této situace žalobce nevyžádal od žalované výpisy z běžného účtu žalované nebo jiné doklady, které by prokazovaly výši příjmů žalované (respektive prokazovaly, že žalovaná má také jiný pravidelný měsíční příjem, než pouze [anonymizována dvě slova]), i výši jejích výdajů. Žalovaná v žádosti zřejmě rovněž zamlčela, že má jiné nesplacené závazky, neboť po uzavření smlouvy o úvěru proti ní byla zahájena dvě exekuční řízení, což dále zpochybňuje její úvěruschopnost v době uzavření smlouvy o úvěru. V době uzavření smlouvy o úvěru byla sice žalovaná osobou bez exekucí, nicméně to nezbavuje právního předchůdce žalobce povinnosti si toto tvrzení žalované alespoň základně ověřit. Soud v daném případě dospěl k závěru, že žalovaná zcela jistě úvěruschopná nebyla, když jejím jediným příjmem byl nízký [anonymizována dvě slova] ve výši [částka], přičemž z této částky měla údajně hradit nájemné a veškeré potřeby své i svého dítěte, které bylo v její celodenní péči. I v případě, že by žalovaná byla schopna z tohoto příjmu své náklady hradit, jistě nedisponovala dostatečným disponibilním příjmem, z něhož by mohla úvěr splácet, aniž by sama sebe existenčně ohrozila, což je závěr, ke kterému mohl právní předchůdce žalobce na základě tvrzení žalované dojít a neměl poskytnout úvěr osobě, která evidentně nebude schopna jej splácet. Z výše uvedeného je zřejmé, že žalobce řádně neposoudil úvěruschopnost žalované.

7. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k závěru o skutkovém stavu ve věci samé, který zcela odpovídá žalobním tvrzením, na která soud v plném rozsahu odkazuje, avšak není nijak prokázáno řádné zkoumání úvěruschopnosti žalované před poskytnutím úvěru.

8. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:

9. Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne [datum] ve věci sp. zn. C [číslo] zaujal stanovisko, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 [číslo] ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady [číslo] musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

10. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ze dne 25. 7. 2018 věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

11. Přestože shora uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu odkazuje na starý zákon o spotřebitelském úvěru, tak soud je toho názoru, že není sebemenší důvod nepostupovat obdobně i podle nového zákona o spotřebitelském úvěru.

12. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

13. Podle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb. platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

14. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. Rovněž chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Jelikož nebylo prokázáno, že žalobce řádně posoudil úvěruschopnost žalované, neboť toto neprokázal, dospěl soud k závěru, že je smlouva o úvěru neplatná.

16. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

17. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

18. S ohledem na shora uvedené dospěl soud k závěru, že žalovaná nemusela neplatnost namítat, naopak soud byl povinen k ní přihlédnout z úřední povinnosti. Podstatné je, že úvěruschopnost nebyla žalobcem, resp. právním předchůdcem žalobce, řádně posouzena před poskytnutím úvěru žalované, žalobce vycházel pouze z tvrzení žalované, což soud nepovažuje za řádné posouzení úvěruschopnosti. Úvěrovou smlouvu soud vzhledem ke skutečnosti, že žalobce řádné nezkoumal úvěruschopnost žalované, posoudil jako neplatnou.

19. Hmotně právní posouzení věci spočívalo v ustanovení § 2991 až § 3005 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) o bezdůvodném obohacení, kdy podle § 2991 odst. 1 o. z. platí, že:„ Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“. Podle § 2991 odst. 2 o. z., platí, že„ Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“ 20. Právní posouzení věci ohledně zákonných úroků z prodlení spočívalo v ust. § 1970, podle kterého platí, že: Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., dle kterého: Výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. V této sazbě (dané shora uvedeným prováděcím předpisem) tedy soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci úroky z prodlení.

21. Soud dospěl k závěru, že žalované bylo vyplaceno 10.000 Kč v den uzavření smlouvy o úvěru (čímž byl celý úvěr vyčerpán), a že žalovaná uhradila na dluh 3.077 Kč, splatnost další splátky nastala dne [datum], a následujícího dne, tedy [datum], se proto žalovaná dostala do prodlení. Soud proto uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 6.923 Kč, ke které dospěl tak, že od částky poskytnutého úvěru 10.000 Kč odečetl žalovanou uhrazenou částku 3.077 Kč. Přičemž soud považuje za důležité zdůraznit i to, že soud neuznal započítání žalovanou zaplacené částky 3.077 Kč na jednotlivé nároky tak, jak je v žalobě žalobce označil, neboť tento zápočet vyplývá z neplatné úvěrové smlouvy. Uvedenou částku soud žalobci přiznal nikoli z titulu smlouvy o úvěru, ale z titulu bezdůvodného obohacení na straně žalované. Zároveň soud uložil žalované uhradit i úroky z prodlení od počátku prokazatelného prodlení dne [datum] (tak, jak tento den při výpočtu kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení žalobce v žalobě označil) z přiznané části jistiny. Soud ve zbytku žalobu zamítl, neboť zbylé nároky plynou z neplatné úvěrové smlouvy.

22. Shora uvedené právní posouzení je i v souladu s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. 14 Co 36/2020-63 ze dne 19. 5. 2020.

23. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší.

24. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého: Měl-li účastník řízení úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Pro posouzení úspěchu a neúspěchu účastníků řízení soud porovnával předmět řízení – jak byl uveden v žalobě a předmět řízení – který zůstal po částečném zamítnutí žaloby. Přičemž předmětem řízení je vždy souhrn žalovaných částek a příslušenství, tj. zde úroků z úvěru a úroků z prodlení. V daném případě měl žalobce úspěch pouze částečný, a to v rozsahu menším než 50 %, neúspěch žalobce, a tudíž úspěch žalované, tak činil více než 50 % – byla by to tedy žalovaná, kdo by měl nárok na částečnou náhradu nákladů řízení, žalované však dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly. Vzhledem k výše uvedenému rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.