32 C 39/2024

Plný text

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Zdeňkem Piskačem ve věci žalobkyně: Anonymizováno ., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 139.185,28 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se zamítá co do , částka, a co do zákonného úroku z prodlení 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni , částka, se zákonným úrokem z prodlení 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku , částka, spolu se zákonným úrokem z prodlení 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení – to vše z titulu „Smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, “, kterou uzavřela žalobkyně se žalovaným dne , datum, , na základě které žalobkyně poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši , částka, . Smlouva o úvěru byla údajně sjednána elektronicky prostřednictvím klientské zóny žalobkyně, předem sjednaným způsobem. Žalovaný úvěr vyčerpal, avšak řádně a včas jej nesplácel v dohodnutých splátkách, dostal se do prodlení se splátkou splatnou , datum, , žalobkyně proto využila svého oprávnění, pohledávku zesplatnila ke dni , datum, a vyzvala žalovaného k úhradě celého dluhu. Dlužná částka byla tvořena pouze jistinou nesplaceného úvěru. Žalobkyně dále požadovala zaplacení zákonných úroků z prodlení ve výši, z částek a za období, jak jsou specifikovány výše.

2. Podáním doručeným soudu dne , datum, (na čl. 32 – 33 spisu) doplnila žalobkyně svá žalobní tvrzení, kdy uvedla, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne , datum, uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které žalobkyně půjčila žalovanému , částka, , z této částky žalovaný uhradil pouze , částka, (vratné verifikační platby), zbylá část úvěru byla uhrazena prostřednictvím smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , kterou uzavřela žalobkyně se žalovaným dne , datum, , na základě které žalovanému půjčila , částka, . Na tento úvěr měl žalovaný uhradit celkem , částka, , zbylá část byla údajně uhrazena ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, , z níž je v tomto řízení žalováno. Na konto smlouvy o úvěru, která je předmětem tohoto řízení, uhradil žalovaný celkem , částka, , způsob započtení plateb odpovídá doložené tabulce umoření a předsmluvním informacím. Žalobkyně dále uvedla, že při posouzení úvěruschopnosti žalovaného měla doložen jeho občanský průkaz, výplatní písky a potvrzení o bankovním účtu. Dále si obstarala výpis z insolvenčního rejstříku, výpis z centrální evidence exekucí, výpis z databáze neplatných dokladů a výpis z registru SOLUS. Žalobkyně takto měla doložen příjem , částka, , náklady na bydlení , částka, , nulové pravidelné finanční závazky, mikroúvěry s poznámkou „ano“ (v dalším posouzení je zřejmé, že některé z těchto úvěrů nebyly započítány, neboť měly být uvažovaným úvěrem údajně uhrazeny), sázky , částka, (kdy v následném vyhodnocení podkladů uvádí položku sázky jako „negativní“, což evidentně neodpovídá prve uvedené informaci).

3. Oběma účastníkům bylo doručeno usnesení spolu s výzvou, aby se ve lhůtě 7 dnů od jeho doručení vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání, současně byli poučeni, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasila, žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil, soud proto dospěl k závěru, že jsou splněny podmínky pro rozhodnutí věci bez nařízení jednání podle § 115a o. s. ř.

4. Soud zjistil z Výpisu řízení EXE a E, že proti žalovanému byla v době před uzavřením smlouvy o úvěru zahájena tři exekuční řízení, a to v roce 2019, 2020 a poslední v roce 2021.

5. Skutkový stav byl v řízení zjištěn z důkazů listinných:Odpovědí banky , právnická osoba, ., doručenou soudu dne , datum, , měl soud za prokázané, že účet č. , č. účtu, patřil žalovanému (na čl. 28) + Výpisem z běžného účtu žalovaného měl soud za prokázanou platbu od žalobkyně žalovanému ve výši , částka, dne , datum, (na čl. 25), poukázanou s variabilním symbolem , var. symbol, . Shodně vyplývá i z detailu o provedené platbě doloženého žalobkyní.Detaily o provedených platbách má soud za prokázanou platbu ve výši , částka, z účtu žalovaného na účet žalobkyně dne , datum, , a dále platbu , částka, ze dne , datum, , jež byla poukázána mezi dvěma různými účty žalobkyně vedenými u stejné banky.Smlouvou o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, , která nebyla vlastnoručně podepsána žalovaným, údajně byla uzavřena elektronickou formou v klientské zóně, neměl soud za prokázané, že tato smlouva byla skutečně uzavřena mezi uvedenými smluvními stranami, a neměl tedy za prokázaný ani její obsah.Přílohou č. , hodnota, – Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, měl soud za prokázané, že žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházela z informací, které jí žalovaný, případně jiná osoba nakládající s účtem a údaji žalovaného, poskytla. V listině je uvedeno, že žalovaný je svobodný, nevyživuje žádné děti, je zaměstnaný u , jméno FO, , s. r. o. s průměrným příjmem za měsíc , částka, , výdaje na bydlení byly kalkulovány částkou , částka, , , částka, měsíčně vynaloží na sázení, má mikroúvěry, u , právnická osoba, má závazek , částka, . Z listiny dále vyplývá, že žalovaný neprocházel v lustracích SOLUS, REPI, AML, insolvenčním rejstříku ani v databázi odcizených dokladů se žádným záznamem. V následném vyhodnocení prošel pozitivně s příjmem, pravidelnými finančními závazky, finanční bilancí, nefinančními parametry a ostatními finančními parametry, negativně prošel stran sázek a jednorázových závazků. Přesto byl vyhodnocen jako průměrně úvěruschopný. I pokud soud odhlédne od neprokázaných výdajů na bydlení a nezapočtených osobních výdajů, z výpisu řízení EXE je patrná řada exekucí, z nichž všechny byly proti žalovanému zahájeny již před údajným uzavřením smlouvy o úvěru. Z toho je zřejmé, že žalovaný, byť nebyl v insolvenci, měl více nesplacených závazků, a to závazků exekučně vymáhaných, které žalobkyni zamlčel.Přílohou č. , hodnota, – Smlouvou o zřízení doplňkové služby PODPORA + Žádostí o poskytnutí této doplňkové služby měl soud za prokázaný obsah těchto listin, neměl však za prokázané, že žalovaný o tuto doplňkovou službu skutečně požádal a že smlouvy o ní byla mezi smluvními stranami skutečně uzavřena, neboť listina není, stejně jako smlouva o úvěru, vlastnoručně podepsána žalovaným.Předsmluvními informacemi měl soud za prokázané, že žalobkyně disponovala číslem bankovního účtu žalovaného, dalšími jeho osobními údaji, jako je jméno, rodné číslo, trvalé bydliště, telefon a e-mail. Ani tato listina nebyla žalovaným vlastnoručně podepsána a soud tak neměl za prokázané, že žalovaný se s touto listinou skutečně seznámil.Kopií cestovního pasu a občanského průkazu žalovaného měl soud za prokázané, že žalobkyně disponovala kopiemi těchto dokladů.Potvrzením zaměstnavatele o výši pracovního příjmu zaměstnance + Výplatními páskami měl soud za prokázaný příjem odpovídající příjmu uvedenému v posouzení úvěruschopnosti.Výpisem z běžného účtu žalovaného za období od ledna 2023 do března 2023 měl soud za prokázané, že žalovaný disponoval tímto účtem, jež na konci zúčtovacího období leden 2023 vykazoval zůstatek , částka, , v únoru 2023 zůstatek , částka, a v březnu zůstatek , částka, . Již z tohoto je zřejmé, že žalovaný nedisponoval dostatečným disponibilním zůstatkem, z nějž by byl schopen poskytnutý úvěr splácet.Upomínkou č. , hodnota, , upomínkou č. , hodnota, a dvěma upomínkami zaslanými e-mailem na adresu , e-mail, měl soud za prokázané, že žalobkyně opakovaně vyzývala žalovaného k řádnému splácení úvěru.Předžalobní výzvou k zaplacení dlužné částky – učiněnou zástupcem žalobkyně , tituly před jménem, Liborem Chovancem dne , datum, + Podacím lístkem ze dne , datum, měl soud za prokázané, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce řádně vyzvala žalovaného k dobrovolné úhradě dluhu ještě předtím, než byla podána žaloba.

1. Žalobkyně dále doložila smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , včetně příloh a posouzení úvěruschopnosti, dále smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , včetně příloh a posouzení úvěruschopnosti, a dále detaily plateb, prokazující verifikační platby od žalovaného žalobkyni ve výši , částka, dne , datum, a dne , datum, , dále platby od žalobkyně žalovanému ve výši , částka, dne , datum, a ve výši , částka, dne , datum, , a dále platbu , částka, dne , datum, učiněnou interně mezi dvěma účty žalobkyně. Z těchto listin soud nezjistil ničeho podstatného pro rozhodnutí, vzhledem k tomu, že tyto listiny se vztahují k úvěrovým smlouvám, z nichž není v tomto řízení žalováno. To nic nemění na tom, že ani tyto úvěrové smlouvy nebyly žalovaným vlastnoručně podepsány, a soud tak nemohl považovat za prokázaný ani jejich obsah.

6. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru o skutkovém stavu, kdy měl za prokázané pouze to, že účet č. , č. účtu, patřil žalovanému, a že na tento účet byla dne , datum, poukázána částka , částka, ze strany žalobkyně, a to zřejmě na základě v žalobě uvedené smlouvy o úvěru, které odpovídalo i číslo smlouvy, uvedené jakožto variabilní symbol platby. Soud nicméně nemá najisto postaveno, že tuto smlouvu o úvěru uzavřel s žalobkyní skutečně žalovaný, neboť přístupové údaje k účtu mohly být zneužity třetí osobou, jak už se s tím soud ve své praxi opakovaně setkal, například osobou, která s majitelem účtu žije ve stejné domácnosti, stejně tak mohou být zneužity další doklady jako cestovní pas a občanský průkaz, jak tomu mohlo být i v tomto posuzovaném případě. Smlouva o úvěru nebyla žalovaným podepsána a soud tak neměl za prokázaný ani obsah smlouvy, se kterým žalovaný údajně souhlasil, to že žalobkyně tvrdila, že žalovaný podepsal smlouvu elektronicky, nepovažuje soud za prokázání toho, zda tento úkon – právní jednání, žalovaný skutečně učinil, stejně tak nepovažuje za prokázání totožnosti žalovaného ani verifikační platbu, neboť tato přímo souvisí s možným zneužitím účtu jinou osobou. Soud tak nemá najisto postavené ani to, že žadatelem o úvěr byl skutečně žalovaný a najisto postavené měl pouze, že částka , částka, došla na účet, který byl veden na jméno žalovaného, to znamená, že žalovaný byl prokazatelně majitelem uvedeného účtu č. , č. účtu, dne , datum, , jak soudu na dotaz sdělila , právnická osoba, . Soud současně nezohlednil ani další prokazované platby, neboť tyto byly učiněny před údajným uzavřením v žalobě uvedené smlouvy o úvěru, případně byly učiněny interně v rámci bankovních účtů žalobkyně. Jinak řečeno, není jisté, zda a s kým byla smlouva o úvěru uzavřena, ale pouze to, že v rozhodném období byla na účet, který patřil žalovanému, poukázána částka , částka, , pod variabilním symbolem, který odpovídá neplatně uzavřené úvěrové smlouvě. Současně soud vzal za nesporné tvrzení žalobkyně, že žalovaný vrátil celkem , částka, . Soud tak žalobkyni přiznal podle dále uvedených právních norem pouze částku , částka, , ke které dospěl tak, že od skutečně poskytnuté částky , částka, odečetl vrácenou částku , částka, . Z přiznané části jistiny soud žalobkyni přiznal i úroky z prodlení v zákonné výši, a to od počátku prokazatelného prodlení žalovaného. , adresa, .890 Kč soud žalobkyni přiznal nikoli z titulu smlouvy o úvěru, ale z titulu bezdůvodného obohacení na straně žalovaného. Z výše uvedeného tak vyplývá i to, že ostatní nároky uplatněné žalobkyní, jak jsou vyčísleny ve výroku I tohoto rozsudku, soud jako nedůvodně uplatněné zamítl, neboť vyplývají z neplatně uzavřené úvěrové smlouvy.

7. Pro úplnost soud dodává, že i pokud by žalobkyně prokázala řádné uzavření úvěrové smlouvy jako takové, na výsledku řízení by to ničeho nezměnilo. Žalobkyně prokázala, že se zabývala úvěruschopností žalovaného, nicméně její konečné posouzení soud vyhodnotil jako účelové. Žalobkyně nadto v posouzení nijak nezohlednila, že žalovaný měl tři exekučně vymáhané závazky. Přestože měla žalobkyně prokázáno, že žalovaný neměl ve dvou po sobě jdoucích měsících na bankovním účtu dostatečný disponibilní zůstatek, aby mohl splácet prakticky jakýkoli úvěr, že ze svého prokázaného příjmu vynakládá poměrně vysokou částku na sázky a současně že jde o osobu, která u žalobkyně v horizontu jednoho roku požádala již o třetí úvěr, dospěla přesto k závěru, že žalovaný je úvěruschopný. Soud z dostupných podkladů shledal, že žalovaný rozhodně úvěruschopný nebyl, neboť jeho příjem nemohl stačit na splácení všech závazků, které měl, a ještě jednoho závazku nového. Současně měla zohlednit i to, že žalovanému v posledním roce evidentně nezbývaly prostředky na splácení dvou předchozích úvěrů u žalobkyně, a situaci řešil dalším úvěrováním, s rostoucí jistinou poskytovaných úvěrů. V této situaci soud dospěl k jednoznačnému závěru, že posouzení úvěruschopnosti žalovaného ze strany žalobkyně nebylo řádné. Z výše uvedených důvodů by soud smlouvu o úvěru proto posoudil jako neplatnou i pokud by byla řádně podepsána žalovaným, a to podle ust. § 86 odst. 1, odst. 2 a § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve spojení s ust. § 580 odst. 1 a § 588 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku.

8. Hmotně právní posouzení věci spočívalo v ustanovení § 2991 až § 3005 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku o bezdůvodném obohacení. Právní posouzení věci ohledně zákonných úroků z prodlení spočívalo v ust. § 1970 zákona č. 89/2012, občanského zákoníku ve spojení s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

9. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší.

10. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého: Měl-li účastník řízení úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Pro posouzení úspěchu a neúspěchu účastníků řízení soud porovnával předmět řízení – jak byl uveden v žalobě a předmět řízení – který zůstal po částečném zamítnutí žaloby. Přičemž předmětem řízení je vždy souhrn žalovaných částek a příslušenství, tj. zde úroků z úvěru a úroků z prodlení. V daném případě měla žalobkyně úspěch pouze částečný, a to v rozsahu menším než 50 %, neúspěch žalobkyně, a tudíž úspěch žalovaného, tak činil více než 50 % – byl by to tedy žalovaný, kdo by měl nárok na částečnou náhradu nákladů řízení, žalovanému však dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly. Vzhledem k výše uvedenému rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.