32 C 395/2025

Plný text

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Zdeňkem Piskačem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného o zaplacení 20 000 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se zamítá co do zákonného úroku z prodlení 11,5 % ročně z částky částka od datum do zaplacení a co do nákladů spojených s uplatněním pohledávky částka.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částka do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení částka do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částka spolu se zákonným úrokem z prodlení 11,5 % ročně z částky částka od datum do zaplacení a náklady spojené s uplatněním pohledávky částka – to vše z titulu „Smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. hodnota“, kterou uzavřela žalobkyně se žalovaným dne datum, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši částka. Smlouva o úvěru byla sjednána elektronicky prostřednictvím klientské zóny žalobkyně, předem sjednaným způsobem. Žalovaný úvěr vyčerpal, avšak řádně a včas jej nesplácel v dohodnutých splátkách, žalovaný ničeho neuhradil, žalobkyně tak vyzvala žalovaného k úhradě dluhu. Dlužná částka byla tvořena jistinou nesplaceného úvěru částka a náklady spojené s uplatněním pohledávky částka.

2. Podáním doručeným soudu dne datum (na čl. 23 – 31 spisu) doplnila žalobkyně svá žalobní tvrzení, kdy uvedla, že žalobkyně si před uzavřením úvěrové smlouvy vyžádala od žalovaného dva doklady totožnosti, kompletní výpis z bankovního účtu za poslední 3 měsíce a dodatečný doklad o příjmech, dále si sama žalobkyně opatřila lustrace z dostupných databází. Na základě shromážděných informací posoudila úvěruschopnost žalovaného, přičemž vycházela z příjmu částka měsíčně i když žalovaný tvrdil příjem částka měsíčně, nákladů na bydlení částka měsíčně i když žalovaný tvrdil náklady na bydlení částka měsíčně, z pravidelných finančních závazků částka měsíčně, nákladů na potraviny a běžné zboží domácnosti částka i když žalovaný tvrdil náklady na potraviny a běžné zboží domácnosti částka a částka na sázení a hazardní hry. Žalobkyně dále uvedla, že žalovaný neuhradil na jistinu úvěru ničeho.

3. Oběma účastníkům bylo doručeno usnesení spolu s výzvou, aby se ve lhůtě 7 dnů od jeho doručení vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání, současně byli poučeni, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasila, žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil, soud proto dospěl k závěru, že jsou splněny podmínky pro rozhodnutí věci bez jednání podle § 115a o. s. ř.

4. Skutkový stav, který byl podrobněji popsán v odstavci prvém odůvodnění tohoto rozsudku, a který je zejména dále popsán níže, byl v řízení zjištěn z důkazů listinných: Odpovědí banky právnická osoba., doručenou soudu dne datum, měl soud za prokázané, že účet č. č. účtu patřil žalovanému + Výpisem z běžného účtu žalovaného měl soud za prokázanou platbu od žalobkyně žalovanému ve výši částka dne 5.

5. Shodně vyplývá i z detailů pohybu o provedených platbách doložených žalobkyní, z nichž vyplývá rovněž i verifikační platba částka z účtu žalovaného na účet žalobkyně dne datum. Z výpisů z účtu žalovaného je dále evidentní, že žalovaný čerpal další úvěru v řádu desítek tisíc korun od jiných poskytovatelů nebankovních úvěrů. Smlouvou o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. hodnota ze dne datum měl soud za prokázané, že žalobkyně se žalovaným uzavřely smlouvu pomocí SMS kódu a znění této smlouvy. Souhlasem se zpracováním osobních údajů měl soud za prokázané znění této listiny. Datovém výstupem z Credit Info CEE ze dne datum měl soud za prokázané, že žalovaný neprocházel insolvenčním rejstříkem, měl negativní záznam v registru SOLUS a neprocházel centrální evidencí exekucí. Kopií občanského průkazu žalovaného a průkazu zdravotního pojištění žalovaného měl soud za prokázané, že žalobkyně disponovala kopiemi těchto dokladů. Detailem pohybu – bezhotovostní platba měl soud za prokázanou platbu částka odeslanou z účtu žalobkyně na účet žalovaného dne datum. Detailem pohybu – okamžitá příchozí platba měl soud za prokázanou verifikační platbu částka došlou z účtu žalovaného na účet žalobkyně dne datum. Předsmluvními informacemi měl soud za prokázané, že žalobkyně žalovanému sdělila před uzavřením smlouvy o úvěru všechny informace vyžadované zákonem o spotřebitelském úvěru. Upomínkou č. hodnota, upomínkou č. hodnota a dvěma upomínkami zaslanými e-mailem na adresu žalovaného měl soud za prokázané, že žalobkyně opakovaně vyzývala žalovaného k řádnému splácení úvěru, e-mailové upomínky byly zaslány na e-mailovou adresu uvedenou ve smlouvě o úvěru. Předžalobní výzvou k zaplacení dlužné částky učiněnou zástupcem žalobkyně ze dne datum + Podacím lístkem ze dne datum měl soud za prokázané, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce řádně vyzvala žalovaného k dobrovolné úhradě dluhu ještě předtím, než byla podána žaloba.

5. Z výpisu řízení EXE a E soud zjistil, že proti žalovanému nebylo v době před ani po uzavření smlouvy o úvěru vedeno žádné exekuční řízení.

6. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru o skutkovém stavu, kdy soud měl za prokázané to, že na účet č. č. účtu, který patřil žalovanému, byla poskytnuta částka částka, a to převodem na tento účet ze strany žalobkyně dne datum, a to na základě jednání o uzavření úvěrové smlouvy. Je nesporné, že žalovanému byly finanční prostředky poskytnuty jakožto spotřebiteli ze strany žalobkyně, tj. podnikatelky, jejímž předmětem podnikání je poskytování spotřebitelských úvěrů, tedy že se jednalo o spotřebitelský úvěr. Žalobkyně se v rámci jednání o uzavření úvěrové smlouvy dostatečně nezabývala úvěruschopností žalovaného. Žalobkyně měla k dispozici čtyři měsíční náhledy výpisů z účtu žalovaného přímým přístupem do internetového bankovnictví žalovaného, z nichž vyplývá, že žalovaný čerpal další úvěry i v měsíci, kdy uzavřel smlouvu o úvěru se žalobkyní, jak soud zjistil z výpisu z účtu žalovaného, který soudu zaslala banka. Rovněž z výpisu z účtu je patrné, že žalovaný se hojně věnoval sázkám na internetu. Z toho je evidentní, že žalobkyně řádně neprověřila úvěruschopnost žalovaného, přesto mu poskytla finanční prostředky jakožto spotřebiteli, a to formou spotřebitelského úvěru.

7. Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne datum ve věci sp. zn. C-679/18 zaujal stanovisko, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

8. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. spisová značka, ze dne datum věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze právnická osoba), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

9. Přestože shora uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu odkazuje na starý zákon o spotřebitelském úvěru, tak soud je toho názoru, že není sebemenší důvod nepostupovat obdobně i podle nového zákona o spotřebitelském úvěru.

10. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

11. Podle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb. platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. Rovněž chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Jelikož nebylo prokázáno, že žalobkyně jakýmkoli způsobem posoudila při jednání o uzavření úvěrové smlouvy úvěruschopnost žalovaného, a i přes to mu poskytla finanční prostředky, které byly svou povahou spotřebitelským úvěrem, dospěl soud k závěru, že toto právní jednání, byť nedostatečné co do zákonem vyžadované písemné formy, je neplatné.

14. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

15. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

16. S ohledem na shora uvedené dospěl soud k závěru, že žalovaný nemusel neplatnost namítat, naopak soud byl povinen k ní přihlédnout z úřední povinnosti. Podstatné je, že úvěruschopnost nebyla žalobkyní řádně posouzena před poskytnutím úvěru žalovanému, žalobkyně se vůbec nezabývala majetkovou situací žalovaného a poskytla úvěr osobě, která evidentně úvěruschopná nebyla.

17. Soud proto věc posoudil podle ustanovení § 2991 až § 3005 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) o bezdůvodném obohacení, kdy podle § 2991 odst. 1 o. z. platí, že: „Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“. Podle § 2991 odst. 2 o. z., platí, že „Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“ 18. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne datum ve věci sp. zn. spisová značka, jímž byl posuzován nárok na úroky z prodlení z úvěrové smlouvy neplatné pro nedostatečné posouzení úvěruschopnosti, lze ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká poskytovateli teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (stanovené na základě dohody stran nebo na základě rozhodnutí soudu). Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.

19. Soud dospěl k závěru, že žalovanému bylo vyplaceno částka dne datum, žalovaný ničeho nevrátil. Soud proto uložil žalovanému zaplatit žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení částka, tedy částku, o kterou se žalovaný prokazatelně obohatil. Jelikož soud dospěl k závěru, že žalobkyně před poskytnutím úvěru řádně neověřila úvěruschopnost žalovaného, zamítl soud nárok žalobkyně na zaplacení zákonných úroků z prodlení, jak jsou vyčísleny ve výroku I. tohoto rozsudku, neboť tento nárok vzniká až rozhodnutím soudu o přiznání jistiny z titulu bezdůvodného obohacení (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne datum ve věci sp. zn. spisová značka).

20. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší.

21. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého: Měl-li účastník řízení úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Pro posouzení úspěchu a neúspěchu účastníků řízení soud porovnával předmět řízení – jak byl uveden v žalobě a předmět řízení – který zůstal po částečném zamítnutí žaloby. Přičemž předmětem řízení je vždy souhrn žalovaných částek a příslušenství, tj. zde úroků z prodlení. V daném případě měl žalobce úspěch pouze částečný, a to v rozsahu 87,6 %, neúspěch žalobce, a tudíž úspěch žalovaného, tak činil 12,4 %. Odečtením úspěchu žalovaného od úspěchu žalobce dospěl soud k procentuální výši nákladů řízení, které soud jako oprávněné žalobci přiznal ve výši 75,2 %, a to z celkových, tzn. ještě poměrně nesnížených nákladů řízení, které činily částka, tzn., že soud žalobci přiznal na náhradě nákladů řízení částku částka. Celkové (tedy ještě poměrně nesnížené) náklady řízení byly tvořeny: zaplaceným soudním poplatkem ze žaloby částka dle zákona o soudních poplatcích, odměnou za zastoupení advokátem částka za tři úkony právní služby po částka dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (soud ohledně nákladů řízení aplikoval ustanovení § 14b advokátního tarifu vzhledem k tomu, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech, v němž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje částka, a úspěšné žalobkyni v něm byla přiznána náhrada nákladů řízení), třemi režijními paušály po částka dle § 14b odst. 6 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., tj. celkem částka. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení zástupci žalobkyně. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím soudu podepsaného. Nebude-li plněno dobrovolně, co ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, lze se jeho splnění domáhat návrhem na nucený výkon rozhodnutí dle příslušných ustanovení občanského soudního řádu nebo podle řádu exekučního, zák. č. 120/2001 Sb.