32 C 398/2021

Plný text

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudcem titul titul Zdeňkem Piskačem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 160.360,76 Kč s příslušenstvím <b>I. Žaloba se zamítá co do úroku z úvěru ve výši 5,24 % ročně z částky 160.360,76 Kč od [datum] do zaplacení.</b> <b>II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 160.360,76 Kč spolu s úrokem z úvěru ve výši 13,49 % ročně z částky 160.360,76 Kč od [datum] do [datum], dále spolu s úrokem z úvěru ve výši 8,25 % ročně z částky 160.360,76 Kč od [datum] do zaplacení a dále spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 160.360,76 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 44.475,55 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce.</b> 1. Žalobce se domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 160.360,76 Kč spolu s úroku z úvěru ve výši 13,49 % ročně z částky 160.360,76 Kč od [datum] do zaplacení a dále spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 160.360,76 Kč od [datum] do zaplacení – to vše z titulu„ Smlouvy o hotovostním úvěru [číslo]“, kterou uzavřel právní předchůdce žalobce, tj. [právnická osoba], se žalovaným dne [datum] (smlouva o úvěru), na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 150.000 Kč. Žalovaný úvěr vyčerpal, avšak řádně a včas jej nesplatil v dohodnutém termínu, respektive v dohodnutých splátkách a proto právní předchůdce žalobce od smlouvy odstoupil a pohledávku zesplatnil, splatnost úvěru nastala ke dni [datum], a proto právní předchůdce žalobce vyzval žalovaného k okamžité úhradě. Dlužná částka ve výši 160.360,76 Kč je tvořena následujícími položkami: jistinou 148.517,16 Kč, smluvní pokutou 1.500 Kč, úroky ke dni zesplatnění 8.040,43 Kč, pojistným 786 Kč a poplatkem za poskytnutí úvěru 1.517,17 Kč.

2. O právním nástupnictví bylo rozhodnuto samostatným usnesením Okresního soudu v Mostě ze dne 10. 12. 2021 č. j. 32 C 336/2021-26.

3. Žalovaný se k věci nevyjádřil a k ústnímu jednání soudu se bez omluvy nedostavil.

4. K dotazu soudu zástupce žalobce při ústním jednání dne [datum] uvedl, že v době poskytnutí úvěru neměl žalovaný dle výpisu z Centrální evidence exekucí žádné exekuce. <i>5. Soud zjistil počet exekucí vedených proti žalovanému:</i> 8 řízení EXE zahájena před uzavřením smlouvy o úvěru – jak bude vyloženo dále, všechny exekuce zahájené před uzavřením smlouvy o úvěru byly v době uzavření této smlouvy o úvěru již skončeny. 0 řízení EXE zahájena až po uzavření smlouvy o úvěru 1 řízení E zahájena před uzavřením smlouvy o úvěru – jak bude vyloženo dále, všechny exekuce zahájené před uzavřením smlouvy o úvěru byly v době uzavření této smlouvy o úvěru již skončeny. 0 řízení E zahájena až po uzavření smlouvy o úvěru. <i>Z obsahu spisu, jak je podrobněji popsáno níže, vyplývá, že právní předchůdce žalobce před uzavřením smlouvy o úvěru řádně zkoumal úvěruschopnost žalovaného.</i> 6. Skutkový stav, který byl podrobněji popsán v odstavci prvém odůvodnění tohoto rozsudku, byl v řízení zjištěn z důkazů listinných: Odpovědí banky [právnická osoba] doručená soudu dne [datum], měl soud za prokázané, že účet č. [bankovní účet] patří žalovanému (na čl. 45) + Výpisem z běžného účtu žalovaného, měl soud za prokázané, že na tento účet došla platba od právního předchůdce žalobce žalovanému ve výši 150.000 Kč dne [datum] (na čl. 44). Smlouvou o hotovostním úvěru ze dne [datum] měl soud za prokázané znění této smlouvy zejména výši úvěru 150.000 Kč, kterou se žalovaný zavázal s pevnou roční úrokovou sazbou ve výši 13,49 % ročně vrátit žalobci v pravidelných měsíčních anuitních splátkách jistiny úvěru a úroků ve výši 3.209 Kč. Roční procentuální sazba nákladů (tzn. RPSN) byla sjednána ve výši 15,16 %. Zároveň bylo sjednáno pojištění schopnosti splácet, a to ode dne následujícího po dni uzavření smlouvy do [datum], tedy do dne konečné splatnosti úvěru. Potvrzením o vyplacení úvěru [číslo] ze dne [datum] ve výši 150.000 Kč měl soud za prokázané, že žalobce tuto částku zaslal na účet žalovaného, jak vyplývá i z výše uvedené odpovědi banky. Předžalobní výzva k plnění ze dne [datum] učiněná zástupcem žalobce + Detailní informace k zásilkám ze dne [datum] měl soud za prokázané, že žalobce prostřednictvím zástupkyně řádně vyzval žalovaného k dobrovolné úhradě dluhu ještě před podáním žaloby, a že tato výzva nebyla žalovanému doručena, neboť na adrese svého trvalého pobytu se žalovaný nezdržuje, nemá zde ani poštovní schránku. Osobními informacemi žalovaného měl soud za prokázané, že před uzavřením smlouvy o úvěru zjistil právní předchůdce žalobce majetkové a osobní poměry žalovaného. V rámci schvalování úvěru vycházel z toho, že žalovaný je svobodný, má [anonymizováno] děti, žije v nájmu, je zaměstnaný s příjmem [částka] měsíčně a výdaje jeho domácnosti činí [částka] měsíčně. Oboustrannou fotokopií občanského průkazu žalovaného a Oboustrannou fotokopií řidičského průkazu žalovaného měl soud za prokázané, že před uzavřením smlouvy o úvěru si právní předchůdce žalobce opatřil kopii uvedených osobních dokladů žalovaného. Splátkovým kalendářem měl soud za prokázanou výši předepsaných splátek úvěru vždy ve výši 3.209 Kč měsíčně a rovněž rozpad jednotlivých splátek na úroky z úvěru a splátku jistiny. Úvěrovými podmínkami – Přílohou ke Smlouvě o hotovostním úvěru měl soud za prokázané znění těchto podmínek. Listinou nazvanou:„ Výzva před zesplatněním“ ze dne [datum] měl soud za prokázané, že právní předchůdce žalobce před zesplatněním úvěru upozornil žalovaného na možné následky, pokud nebude úvěr řádně splácet. Listinou nazvanou:„ Ztráta výhody splátek a zesplatnění úvěru“ ze dne [datum] + Detailní informace k zásilkám ze dne [datum] měl soud za prokázané, že právní předchůdce žalobce informoval žalovaného o zesplatnění úvěru a vyzval jej k okamžité úhradě celé dlužné částky, tato výzva nebyla žalovanému doručena, přestože byla řádně odeslána na adresu jeho trvalého pobytu. Výpisem z úvěrového účtu měl soud za prokázaný průběh čerpání a splácení úvěru žalovaným, který po dobu trvání smlouvy uhradil dvě splátky v celkové výši 6.418 Kč. Úvěrovou zprávou ze dne [datum] (také na čl. 73 – 76) měl soud za prokázané, že žalobce před poskytnutím úvěru žalovanému řádně zjišťoval úvěruschopnost žalovaného, přičemž zjistil, že žalovaný úvěruschopný v době poskytnutí úvěru byl. Výpisem z Centrální evidence exekucí (na čl. 91) měl soud za prokázané, že žalovaný neměl ke dni [datum] v Centrální evidenci exekucí evidovány žádné exekuce. Sdělením exekutora (na čl. 93) měl soud za prokázané, že exekuce vedená proti žalovanému pro oprávněného [příjmení] [anonymizována dvě slova], na částku ve výši [částka], byla skončena vymožením dlužné částky ke dni [datum]. Sdělením exekutora (na čl. 97) měl soud za prokázané, že exekuce vedená proti žalovanému pro oprávněného [právnická osoba], na částku ve výši [částka], byla skončena vymožením dlužné částky již v roce 2016. Sdělením exekutora (na čl. 99) měl soud za prokázané, že exekuce vedená proti žalovanému pro oprávněného [právnická osoba], byla skončena vymožením dlužné částky již v roce [rok]. Sdělením exekutora (na čl. 101) měl soud za prokázané, že exekuce vedená proti žalovanému pro oprávněného [právnická osoba], byla skončena vymožením dlužné částky již v roce [rok]. Sdělením exekutora (na čl. 104) měl soud za prokázané, že exekuce vedená proti žalovanému pro oprávněného [právnická osoba], byla skončena vymožením dlužné částky již v roce [rok]. Sdělením exekutora (na čl. 106) měl soud za prokázané, že exekuce vedená proti žalovanému pro oprávněného [právnická osoba], byla skončena vymožením dlužné částky již v roce [rok]. Sdělením exekutora (na čl. 108) měl soud za prokázané, že exekuce vedená proti žalovanému pro oprávněného [právnická osoba], byla skončena vymožením dlužné částky již v roce [rok]. <b>Těmito důkazy byla tvrzení žalobce zcela prokázána.</b> 7. Právní posouzení věci spočívalo v ust. § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku o smlouvě o úvěru, podle kterého:„ Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“. Zákonná úprava smlouvy o úvěru spočívá na principu smluvní volnosti. V praxi si proto strany závazku mohou dohodnout konkrétní práva a povinnosti, na něž zákon nepamatuje. V daném případě bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 150.000 Kč a zároveň bylo prokázáno, že žalovaný úvěr řádně a včas v dohodnutých splátkách nesplácel. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce svému závazku poskytnout žalovanému úvěr dostál řádně a včas a zároveň bylo prokázáno, že žalovaný svému závazku poskytnutý úvěr právnímu předchůdci žalobci vrátit řádně a včas nedostál. Vzhledem k výše uvedenému shledal soud nárok žalobce z titulu smlouvy o úvěru zcela oprávněným.

8. Nad rámec výše uvedeného soud považuje za vhodné ještě připomenout, že podle § 168 zák. 257/2016 Sb. účinného od 1. 11. 2016 platí, že: <i>„ Prodlení spotřebitele</i> <i>(1) Dostal-li se spotřebitel do prodlení s plněním povinností vyplývajících ze smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo ze smlouvy o zprostředkování spotřebitelského úvěru po dni nabytí účinnosti tohoto zákona, použijí se namísto příslušných ustanovení smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo smlouvy o zprostředkování spotřebitelského úvěru, pokud jsou s tímto zákonem v rozporu, ustanovení § 122 až 124 a § 132, i když byla smlouva uzavřena přede dnem nabytí jeho účinnosti.</i> <i>(2) Byl-li přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona sjednán úrok z prodlení, který převyšuje úrok z prodlení nejvýše přípustný podle tohoto zákona, považuje se rozdíl mezi uplatněným a nejvýše přípustným úrokem z prodlení pro účely § 122 odst. 1 písm. a) za náklady, které věřiteli vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; v rozsahu, v němž tento rozdíl převyšuje účelně vynaložené náklady, se tento rozdíl pro účely § 122 odst. 2 a 3 považuje za smluvní pokutu.“</i> <b>Soud tuto citaci považoval za vhodnou proto, aby bylo zjevné, že v souladu s judikaturou zákonodárce přistoupil od roku 2016 k výslovnému omezení výše úroků z prodlení, a to na zákonnou výši (která je specifikována v následujícím odstavci tohoto odůvodnění), s tím, že u spotřebitelských smluv je zásadně nežádoucí, aby úroky z prodlení byly vyšší, než jsou úroky zákonné.</b> Ohledně úroků z úvěru soud aplikoval ustanovení § 122 odst. 4 zák. 257/2016 Sb. účinného od 1. 11. 2016 podle kterého platí, že: <i>Omezení plateb souvisejících s prodlením spotřebitele</i> <i>(1) Věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze</i> <i>a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu,</i> <i>b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo</i> <i>c) smluvní pokutu.</i> <i>(2) Uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než 3 000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč.</i> <i>(3) Souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč.</i> <i>(4) U dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů, vzniká věřiteli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší.</i> <i>(5) Odstavce 1, 2 a 4 se použijí obdobně i na odloženou platbu, peněžitou zápůjčku, úvěr nebo obdobnou finanční službu, kde dlužník, který je fyzickou osobou, avšak není spotřebitelem, je v prodlení delším než 90 dnů s plněním peněžitého dluhu. Souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut v takovém případě nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše odložené platby, peněžité zápůjčky, úvěru nebo obdobné finanční služby.</i> Dle citovaného ustanovení proto soud zamítl úroky z úvěru ve výši přesahující zákonné úroky z prodlení, tj. ve výši 5,24 % ročně z částky 160.360,76 Kč od [datum] do zaplacení a přiznal tak úroky z úvěru od tohoto data do zaplacení ve výši 8,25 % ročně z částky 160.360,76 Kč od [datum] do zaplacení. K zamítnuté části úroků z úvěru 5,24 % ročně dospěl soud tak, že od požadovaných úroků z úvěru 13,49 % ročně odečetl výši zákonných úroků z prodlení 8,25 % ročně. Snížené úroky z úvěru ve výši 8,25 % ročně soud přiznal od 91. dne po zesplatnění úvěru, tj. od [datum] do zaplacení.

9. Právní posouzení věci ohledně úroků z prodlení spočívalo v ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku dle kterého:„ Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“ ve spojení s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k prvnímu dni prodlení s plněním peněžitého dluhu dle kterého platí, že:,,Výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů.“ Výše repo sazby je soudu známa z jeho činnosti. V této sazbě (dané shora uvedeným prováděcím předpisem) tedy soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci úroky z prodlení.

10. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší.

11. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy žalobci, který měl ve věci plný úspěch, přiznal plnou náhradu nákladů řízení ve výši 44.475,55 Kč Tyto náklady jsou tvořeny: zaplaceným soudním poplatkem ze žaloby 6.415 Kč dle zákona o soudních poplatcích, odměnou za zastoupení advokátem 30.160 Kč za čtyři úkony právní služby po 7.540 Kč, dle § 7 bod 5, § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., čtyřmi paušálními náhradami po 300 Kč, tj. 1.200 Kč dle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., [číslo] cestovného a [číslo] náhrady za promeškaný čas vzhledem k tomu, že se zástupce žalobce v den konání 1. ústního jednání dne [datum], zúčastnil celkem 11 ústních jednání, [číslo] cestovného připadajícího na toto jedno jednání činí 59 Kč (za cestu [obec] – [obec] a zpět osobním automobilem na vzdálenost celkem 180 km, při průměrné spotřebě 6,87 benzinu 95 oktanů na 100 km a při vyhláškové ceně 1 litru benzinu 37,10 Kč a při vyhláškové ceně amortizace 4,70 Kč na 1 km), [číslo] náhrady za promeškaný čas připadající na toto jedno jednání činí 36 Kč (celkem za 4 půlhodiny po 100 Kč) dle § 14 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a 21 % sazbou daně z přidané hodnoty z nákladů 6.605,55 Kč dle § 137 odst. 3 o. s. ř. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení zástupci žalobce.