32 C 40/2025

Plný text

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Zdeňkem Piskačem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované o zaplacení 22.890,82 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se zamítá co do:- , částka, ,- zákonného úroku z prodlení 11,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení,- úrok 30 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni , částka, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni , částka, spolu s úrokem 30 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a spolu se zákonným úrokem z prodlení 11,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení – to vše údajně z titulu Smlouvy o spotřebitelském úvěru Iplatba č. , číslo, , kterou uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, tj. , Anonymizováno, , Anonymizováno, se žalovanou dne , datum, , na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši , částka, formou disponibilního úvěrového limitu. Žalovaná úvěr vyčerpala ve výši , částka, , řádně jej však nesplácela dohodnutým způsobem, za dobu trvání smlouvy uhradila pouze , částka, . Z důvodu porušení smluvních ujednání žalovanou právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku ke dni , datum, zesplatnila a vyzvala žalovanou k dobrovolné úhradě. Dlužná částka byla dle žaloby tvořena jistinou úvěru , částka, a smluvní pokutou , částka, . Žalobkyně se dále domáhala zaplacení příslušenství pohledávky, jak je specifikováno výše.

2. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku: „Věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).“. Podle § 1880 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku: „Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.“. Postoupení pohledávky z původního věřitele na žalobkyni a tím i právní nástupnictví žalobkyně měl soud za prokázané následujícími listinami: Oznámením o postoupení pohledávky ze dne , datum, + Podacím lístkem, Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, , Seznamem postoupených pohledávek. Tím měl soud za prokázanou aktivní věcnou legitimaci žalobkyně – tzn., že žalobkyni svědčí práva z postoupené pohledávky.

3. Oběma účastníkům bylo doručeno usnesení spolu s výzvou, aby se ve lhůtě 7 dnů od jeho doručení vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání, současně byli poučeni, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasila již v žalobním návrhu, žalovaná se ve stanovené lhůtě nevyjádřila, soud proto dospěl k závěru, že jsou splněny podmínky pro rozhodnutí věci bez nařízení jednání podle § 115a o. s. ř.

4. Žalobkyně na výzvu soudu doplnila svá žalobní tvrzení v podáním doručeném soudu dne , datum, (na čl. 33 – 34 spisu). Žalobkyně uvedla, že její právní předchůdkyně vycházela při posuzování úvěruschopnosti žalované z tvrzení žalované, z těchto údajů získala informace o finanční situaci žalované. Žalobkyně k prokázání svých tvrzení navrhla listinné důkazy: Přehled transakcí u , právnická osoba, . zprávu o posouzení úvěruschopnosti – poskytovatel úvěru , právnická osoba, ., rozpis financování ze dne , datum, ve výši , částka, týkající se však jiné osoby , jméno FO, a výpisy z běžného účtu , jméno FO, za měsíc , Anonymizováno, , Anonymizováno, a , Anonymizováno, , Anonymizováno, , tzn. z období více než 10 let před uzavřením této smlouvy o úvěru.

5. Skutkový stav, který byl podrobněji popsán v odstavci prvém odůvodnění tohoto rozsudku, a který je zejména popsán dále, byl v řízení zjištěn z důkazů listinných:Smlouvou o spotřebitelském úvěru Iplatba č. , číslo, měl soud za prokázané, že se jedná o listinu nepodepsanou žalovanou s tím, že je zde uvedeno, že je podepsáno kódem SMS, prokázáno však to, že je tím nahrazen podpis žalované však nebylo. Touto smlouvou měl soud za prokázané, že obsahuje podrobnosti o spotřebitelském úvěru s následujícími parametry: celková výše úvěru činila , částka, , jednalo se o spotřebitelský úvěr ve formě disponibilního úvěrového limitu klienta, tzn. opakované čerpání až do výše shora uvedeného limitu, dále že úvěr měl být splácen ve 36 měsíčních splátkách po , částka, včetně pojistného , částka, měsíčně, celková částka splatná spotřebitelem (bez pojistného) , částka, , úroková sazba 32,53 % ročně a roční procentní sazba nákladů řízení zvaná RPSN 32,53 %, součástí smlouvy byly i podmínky.Sazebníkem poplatků měl soud za prokázané výše poplatků spojených s úvěrem.Potvrzením o provedení transakce na účet žalované ve výši , částka, dne , datum, měl soud za prokázanou tuto platbu.Listinou nazvanou: „Odstoupení o smlouvy o úvěru a výzvou k okamžité úhradě dluhu, oznámení o zániku pojištění“ měl soud za prokázané, že tuto listinu právní předchůdkyně žalobkyně vtvořila i její obsah, který odpovídal jejímu označení, ale vzhledem absenci dokladu o odestlání žalované, neměl soud za prokázané, že by se tato listina dostala do dispozice žalované.Výzvou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne , datum, + Podací lístek ze dne , datum, měl soud za prokázané, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce vyzvala žalovanou k dobrovolné úhradě dluhu ještě předtím, než byla podána žaloba, a že tato byla zaslána na adresu trvalého pobytu žalované.Přehledem plateb měl soud za prokázané, že z poskytnuté částky , částka, žalovaná uhradila v nepravidelných platbách celkem částku , částka, právní předchůdkyní žalobkyně.Přehledem transakcí u , právnická osoba, . měl soud za prokázané, že bylo financováno celkem , částka, , avšak jednalo se o hromadné financování, kdy jedním převodem bylo uhrazeno financování více smluv, přičemž z rozpisu financování vyplývá, že v předmětné smlouvě bylo čerpáno jenom , částka, .„Zprávou o posouzení úvěruschopnosti – poskytovatel úvěru , právnická osoba, .“ měl soud za prokázané, že se jedná o interní doklad právní předchůdkyně žalobkyně a že dle tohoto dokladu byla prověřována úvěruschopnost v registru SOLUS, v insolvenčním rejstříku a v registru CRIF – k tomuto však žalovaná nenabídla žádné důkazní prostředky. Tato listina obsahovala údaj, že žalovaná pobírá , Anonymizováno, , částka, za měsíc, náklady na bydlení – nájemné činí , částka, , má splátku jiných úvěrů , částka, za měsíc, z čehož právní předchůdkyně žalobkyně dovodila, že rozdíl příjmů a výdajů činí , částka, a možná splátka úvěru je , částka, . Z tohoto je patrné, že právní předchůdkyně žalobkyně se vůbec nezabývala dalšími výdaji žalované jako je ošacení a jídlo apod.Rozpisem financování ze dne , datum, ve výši , částka, týkající se však jiné osoby , jméno FO, a výpisy z běžného účtu , jméno FO, za měsíc , Anonymizováno, , Anonymizováno, a , Anonymizováno, , Anonymizováno, , tzn. z období více než 10 let před uzavřením této smlouvy o úvěru, dle sdělení žalobkyně se jedná o účet obchodníka , jméno FO, na jehož účet bylo financování ze smlouvy o úvěru právní předchůdkyní žalobkyně zasláno – toto bylo dále potvrzeno e-mailovou komunikací mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní za období od , datum, do , datum, .Přehledem plateb za období od , datum, až , datum, měl soud za prokázané, že žalovaná uhradila právní předchůdkyni žalobkyně v nepravidelných platbách celkem , částka, .

6. Na základě zjištění učiněných z předložených listin měl soud za prokázané, že na účet obchodníka byla ze strany právní předchůdkyně žalobkyně poukázána částka v celkové výši , částka, , a to údajně z titulu smlouvy o úvěru, která nebyla podepsána žalovanou. Soud tak nemá za prokázané, že k uzavření předmětné úvěrové smlouvy mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně vůbec došlo. Žalovaná vrátila celkem , částka, . Žalobkyně nicméně neprokázala, že její právní předchůdkyně před údajným uzavřením úvěrové smlouvy řádně prověřila úvěruschopnost žalované. Právní předchůdkyně žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalované na základě tvrzení žalované, soud nicméně dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně tato tvrzení posoudila účelově tak, aby žalované vytvořila alespoň nějaký disponibilní příjem, žalovaná měla reálný příjem pouze z nízkých dávek. Výdaje žalované byly uvedeny pouze na splácení předchozí úvěru a na bydlení. Tyto informace nebylo možné bez dalšího posoudit tak, že žalovaná je úvěruschopná. Dle názoru soudu bylo podstatné zjistit podrobnosti o dalších závazcích žalované. Z výpisu řízení EXE a E soud zjistil, že proti žalované nebylo v době před uzavřením úvěrové smlouvy vedeno žádné exekuční řízení, pár měsíců po jejím uzavření bylo nicméně proti žalované zahájeno 8 exekučních řízení pro nesplacené spotřebitelské úvěry. Z toho je zřejmé, že žalovaná skutečně nebyla schopna krátce po uzavření předmětné smlouvy o úvěru, či již v době jejího uzavření, dále splácet své závazky a dostala se do exekuce. Tomuto mohla právní předchůdkyně žalobkyně snadno předejít, pokud by s větší důsledností posoudila listiny, které si mohla snadno opatřit, například přehled závazků žalované. Z výše uvedeného je zřejmé, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně neposoudila úvěruschopnost žalované a v důsledku poskytla úvěr osobě, která úvěruschopná nebyla.

7. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:

8. Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C-679/18 zaujal stanovisko, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

9. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ze dne 25. 7. 2018 věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

10. Přestože shora uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu odkazuje na starý zákon o spotřebitelském úvěru, tak soud je toho názoru, že není sebemenší důvod nepostupovat obdobně i podle nového zákona o spotřebitelském úvěru.

11. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

12. Podle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb. platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

13. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. Rovněž chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Jelikož nebylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně posoudila úvěruschopnost žalované, dospěl soud k závěru, že je smlouva o úvěru neplatná.

15. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

16. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

17. S ohledem na shora uvedené dospěl soud k závěru, že žalovaná nemusela neplatnost namítat, naopak soud byl povinen k ní přihlédnout z úřední povinnosti. Podstatné je, že úvěruschopnost nebyla žalobkyní, resp. právní předchůdkyní žalobkyně, řádně posouzena před poskytnutím úvěru žalované, právní předchůdkyně žalobkyně účelově posoudila listiny, které měla k dispozici, aby žalované vytvořila nějaký disponibilní příjem, a v důsledku tohoto jednání došlo k poskytnutí (dalšího) spotřebitelského úvěru osobě, která již v té době byla evidentně předlužená, bez dostatečného příjmu ke splacení svých závazků.

18. Soud proto věc posoudil podle ustanovení § 2991 až § 3005 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) o bezdůvodném obohacení, kdy podle § 2991 odst. 1 o. z. platí, že: „Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“. Podle § 2991 odst. 2 o. z., platí, že „Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“19. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022 ve věci sp. zn. 33Cdo 3675/2021, jímž byl posuzován nárok na úroky z prodlení z úvěrové smlouvy neplatné pro nedostatečné posouzení úvěruschopnosti, lze ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká poskytovateli teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (stanovené na základě dohody stran nebo na základě rozhodnutí soudu). Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.

20. Soud dospěl k závěru, že žalované bylo (zřejmě) z titulu úvěrové smlouvy vyplaceno , částka, , žalovaná na konto této smlouvy uhradila , částka, . Soud proto uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení na základě neplatné úvěrové smlouvy částku , částka, , k níž dospěl tak, že od vyplacené jistiny úvěru odečetl žalovanou uhrazenou částku. Jelikož soud úvěrovou smlouvu posoudil jako neplatnou pro nedostatečné prověření úvěruschopnosti žalované právní předchůdkyní žalobkyně, zamítl soud všechny ostatní nároky žalobkyně, jak jsou vyčísleny ve výroku I tohoto rozsudku, a to včetně nároku na zaplacení zákonných úroků z prodlení (k tomu srov. právní názor Nejvyššího soudu ČR vyslovený ve věci sp. zn. 33Cdo 3675/2021).

21. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší.

22. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého: Měl-li účastník řízení úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Pro posouzení úspěchu a neúspěchu účastníků řízení soud porovnával předmět řízení – jak byl uveden v žalobě a předmět řízení – který zůstal po částečném zamítnutí žaloby. Přičemž předmětem řízení je vždy souhrn žalovaných částek a příslušenství, tj. zde úroků z prodlení a úroků z úvěru. V daném případě měla žalobkyně úspěch pouze částečný, a to v rozsahu menším než 50 %, neúspěch žalobkyně, a tudíž úspěch žalované, tak činil více než 50 % – byla by to tedy žalovaná, kdo by měl nárok na částečnou náhradu nákladů řízení, žalované však dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly. Vzhledem k výše uvedenému rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.