32 C 404/2021

Plný text

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudcem titul titul Zdeňkem Piskačem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 17.445 Kč s příslušenstvím <b>I. Žaloba se zamítá co do kapitalizovaných úroků ve výši 150 Kč, dále co do nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 473 Kč a dále co do smluvní pokuty ve výši 2.445 Kč.</b> <b>II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 15.000 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 552,64 Kč a dále spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 15.000 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 1.545,32 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce.</b> 1. Žalobce se domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 15.000 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 552,64 Kč a dále spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 15.000 Kč od [datum] do zaplacení a dále kapitalizované úroky ve výši 150 Kč, dále náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 473 Kč a dále smluvní pokuty ve výši 2.445 Kč – to vše z titulu„ Smlouvy o úvěru“ [číslo] kterou údajně uzavřel právní předchůdce žalobce, tj. [právnická osoba], se žalovaným dne [datum] (v elektronické podobě) znějící na částku 7.000 Kč, přičemž žalobce dále předložil soudu Smlouvu o úvěru téhož čísla ze dne [datum] znějící na částku 15.000 Kč, na základě které údajně právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému úvěr v celkové výši 15.000 Kč. Žalovaný údajně úvěr vyčerpal, avšak řádně a včas jej nesplatil v dohodnutém termínu do 30 dnů, potažmo 60 dnů od čerpání úvěru, splatnost úvěru nastala dle tvrzení obsažených v žalobě ke dni [datum]. Dlužná částka ve výši 17.445 Kč byla dle žaloby tvořena následujícími položkami: jistinou 15.000 Kč a smluvní pokutou 2.445 Kč.

2. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku:„ Věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).“. Podle § 1880 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku:„ Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.“. Postoupení pohledávky z původního věřitele na žalobce a tím i právní nástupnictví žalobce měl soud za prokázané následujícími listinami: Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] + Přílohy, Přílohou [číslo] – Společné prohlášení smluvních stran o postoupení pohledávek (Seznam postoupených pohledávek), Oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum] + Podacím archem ze dne [datum] Tím měl soud za prokázanou aktivní věcnou legitimaci žalobce – tzn., že žalobci svědčí práva z postoupené pohledávky.

3. Žalovaný se k věci nevyjádřil a k ústnímu jednání soudu se bez omluvy nedostavil.

4. Skutkový stav, který byl podrobněji popsán v odstavci prvém odůvodnění tohoto rozsudku, byl v řízení zjištěn z důkazů listinných: Odpovědí banky [právnická osoba] doručená soudu dne [datum], měl soud za prokázané, že účet č. [bankovní účet] patří žalovanému (na čl. 23) + Výpisem z běžného účtu žalovaného, měl soud za prokázané platby od právního předchůdce žalobce žalovanému ve výši 7.000 Kč dne [datum], ve výši 5.000 Kč dne [datum], ve výši 1.500 Kč dne [datum] a ve výši 1.500 Kč dne [datum] (na čl. 24 – 27). Výpisem z účtu právního předchůdce žalobce, měl soud za prokázané odeslání částky 7.000 Kč dne [datum] na účet žalovaného. Výpisem z účtu právního předchůdce žalobce, měl soud za prokázané odeslání částky 5.000 Kč dne [datum] na účet žalovaného. Výpisem z účtu právního předchůdce žalobce, měl soud za prokázané odeslání částky 1.500 Kč dne [datum] na účet žalovaného. Výpisem z účtu právního předchůdce žalobce, měl soud za prokázané odeslání částky 1.500 Kč dne [datum] na účet žalovaného. Výpisem z účtu právního předchůdce žalobce, měl soud za prokázané přijetí částky 0,01 Kč dne [datum] z účtu žalovaného Smlouvou o úvěru [číslo] ze dne [datum], která je nepodepsaná žalovaným tím pádem neměl soud za prokázané ani uzavření této smlouvy, konkrétně žalovaným a rovněž soud neměl za prokázané znění této smlouvy, protože soud netuší, s jakou smlouvou se ten, kdo smlouvu uzavíral, seznámil. Smlouvou o úvěru [číslo] ze dne [datum], která je nepodepsaná žalovaným tím pádem neměl soud za prokázané ani uzavření této smlouvy, konkrétně žalovaným a rovněž soud neměl za prokázané znění této smlouvy, protože soud netuší, s jakou smlouvou se ten, kdo smlouvu uzavíral, seznámil. Obchodními podmínkami [právnická osoba] pro poskytování úvěrů splatných jednorázově měl soud za prokázané znění těchto podmínek, avšak nikoliv skutečnost, zda se s nimi ten, kdo smlouvu uzavíral, seznámil. Upomínkou ze dne [datum] + Opakovanou výzvou k úhradě ze dne [datum] + Předžalobní výzvou k okamžité úhradě dluhu ze dne [datum] měl soud za prokázané, že žalobce před podáním žaloby řádně opakovaně vyzval žalovaného k dobrovolné úhradě dluhu, avšak vzhledem k absenci podacích archů či jiných potvrzení o odeslání zásilek neměl soud za prokázané, že se tyto výzvy žalovanému dostaly do dispozice. Výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne [datum] učiněnou zástupcem žalobce + Podacím archem ze dne [datum] měl soud za prokázané, že žalobce před podáním žaloby řádně vyzval žalovaného k dobrovolné úhradě dluhu, a že se tato výzva žalovanému dostala do dispozice. Dopisem od žalobce žalovanému ze dne [datum] + Dopisem zástupce žalobce žalovanému ze dne [datum] + Výpisem úkonů mimosmluvního vymáhání pohledávky [datum] měl soud za prokázané to, jaké úkony vymáhání dluhu činil žalobce před předáním věci svému zástupci.

5. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru o skutkovém stavu, kdy soud měl za prokázané pouze to, že na účet žalovaného č. [bankovní účet] byla poskytnuta celkem částka 15.000 Kč, a to převodem na tento účet dne [datum] až [datum]. Soud používá slovo údajně z toho důvodu, že soud nemá najisto postaveno, že tuto smlouvu o úvěru uzavřel se žalobcem skutečně žalovaný, neboť přístupové údaje k účtu mohly být zneužity třetí osobou, jak už se s tím soud ve své praxi opakovaně setkal, například osobou, která s majitelem účtu žije ve stejné domácnosti, stejně tak mohou být zneužity další doklady a jak tomu mohlo být i v tomto posuzovaném případě. Smlouva o úvěru nebyla žalovaným podepsána a soud tak neměl za prokázaný ani obsah smlouvy, se kterým žalovaný údajně souhlasil, to že žalobce tvrdil, že žalovaný podepsal smlouvu elektronicky, nepovažuje soud za prokázání toho, zda tento úkon – právní jednání žalovaný skutečně učinil. Soud tak nemá najisto postavené ani to, že žadatelem o úvěr byl skutečně žalovaný a najisto postavené měl pouze, že částka 15.000 Kč došla na účet, který byl veden na jméno žalovaného, to znamená, že žalovaný byla prokazatelně majitelem uvedeného účtu č. [bankovní účet] dne [datum] až [datum], jak soudu na dotaz sdělila [právnická osoba] ve své odpovědi na výzvu soudu došlé soudu dne [datum] jak vyplývá z bankou zaslaného výpisu z účtu žalovaného, z něhož byly rovněž patrné došlá platby od žalobce (na čl. 23 – 27 spisu). Jinak řečeno, není jisté, s kým byla smlouva o úvěru uzavřena, ale pouze to, komu byla vyplacena částka 15.000 Kč. Soud tak žalobci přiznal podle dále uvedených právních norem pouze jistinu dluhu ve výši 15.000 Kč a z ní zákonné úroky z prodlení tak, jak jsou uvedeny ve výroku II. tohoto rozsudku. Částku 15.000 Kč soud žalobci přiznal nikoliv z titulu smlouvy o úvěru, ale z titulu bezdůvodného obohacení na straně žalovaného. Z výše uvedeného tak vyplývá i to, že ostatní nároky žalobcem uplatněné, jak jsou vyčísleny ve výroku I tohoto rozsudku, soud jako nedůvodně uplatněné zamítl.

6. Z obsahu spisu je zřejmé, že právní předchůdce žalobce řádně nezjišťoval před uzavřením smlouvy o úvěru se žalovaným jeho úvěruschopnost. Soud zjistil z Výpisu řízení EXE, že žalovaný měl 3 vedených řízení EXE a 2 řízení E, která byla zahájena před uzavřením smlouvy o úvěru, o kterou jde v tomto řízení a další 1 řízení EXE zahájená po uzavření uvedené smlouvy o úvěru. Za této situace je evidentní, že žalovaný fakticky úvěruschopný nebyl. <i>Soud zjistil počet exekucí vedených proti žalovanému:</i> 3 řízení EXE zahájena před uzavřením smlouvy o úvěru 1 řízení EXE zahájena až po uzavření smlouvy o úvěru 2 řízení E zahájena před uzavřením smlouvy o úvěru 0 řízení E zahájena po uzavření smlouvy o úvěru 7. Z výše uvedeného je zřejmé, že žalobce řádně neposoudil úvěruschopnost žalovaného.

8. Hmotně právní posouzení věci spočívalo v ustanovení § 2991 až § 3005 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) o bezdůvodném obohacení, kdy podle § 2991 odst. 1 o. z. platí, že:„ Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“. Podle § 2991 odst. 2 o. z., platí, že„ Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“ 9. Právní posouzení věci ohledně zákonných úroků z prodlení spočívalo v ust. § 1970, podle kterého platí, že: Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., dle kterého: Výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. V této sazbě (dané shora uvedeným prováděcím předpisem) tedy soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci úroky z prodlení.

10. Na smluvní pokutu soud aplikoval ustanovení § 2048 až § 2052 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dle § 2048 platí, že:„ Ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.“ Přičemž v daném případě soud smluvní pokutu rovněž žalobci nepřiznal, jak již bylo vyloženo výše a soud proto nárok na její zaplacení zamítl.

11. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší.

12. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého: Měl-li účastník řízení úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Pro posouzení úspěchu a neúspěchu účastníků řízení soud porovnával předmět řízení – jak byl uveden v žalobě (celkem do dne vyhlášení rozsudku 19.549,54 Kč) a předmět řízení – který zůstal po částečném zamítnutí žaloby (celkem do dne vyhlášení rozsudku 16.481,54 Kč). Přičemž předmětem řízení je vždy souhrn žalovaných částek a příslušenství, tj. zde úroků z prodlení. V daném případě měl žalobce úspěch pouze částečný, a to v rozsahu 84,31 %, neúspěch žalobce a tudíž úspěch žalovaného tak činil 15,69 %. Odečtením úspěchu žalovaného od úspěchu žalobce, dospěl soud k procentuální výši nákladů řízení, které soud jako oprávněné žalobci přiznal ve výši 68,62 %, a to z celkových, tzn. ještě poměrně nesnížených nákladů řízení, které činily 2.252 Kč (soud považuje za vhodné připomenout, že ohledně nákladů řízení aplikoval ustanovení § 14b advokátního tarifu vzhledem k tomu, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně, jímž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, v němž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50.000 Kč a úspěšnému žalobci, v němž byla přiznána náhrada nákladů řízení), tzn., že soud žalobci přiznal na náhradě nákladů řízení částku 1.545,32 Kč. Celkové (tedy ještě poměrně nesnížené) náklady řízení byly tvořeny: zaplaceným soudním poplatkem ze žaloby 800 Kč dle zákona o soudních poplatcích, odměnou za zastoupení advokátem 900 Kč za tři úkony právní služby po 300 Kč dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., třemi paušálními náhradami po 100 Kč, tj. celkem 300 Kč, dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. a 21 % sazbou daně z přidané hodnoty z nákladů zastoupení 252 Kč dle § 137 odst. 3 o. s. ř. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení zástupci žalobce.