32 C 415/2021

Plný text

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudcem titul titul Zdeňkem Piskačem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 14.398,03 Kč s příslušenstvím <b>I. Žaloba se zamítá co do částky 9.833,26 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 9.833,26 Kč od [datum] do zaplacení.</b> <b>II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 4.564,77 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4.564,77 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobce se domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 14.398,03 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 14.398,03 Kč od [datum] do zaplacení – to vše z titulu„ Smlouvy o revolvingovém úvěru“, kterou údajně uzavřel právní předchůdce žalobce, tj. [právnická osoba] se žalovaným dne [datum] (smlouva o úvěru dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku – dále jen o. z.), na základě které právní předchůdce žalobce údajně poskytl žalovanému úvěr ve výši 14.398,03 Kč, což však dle žalobcem doplněného„ Výpisu z evidence plateb“ není pravda, neboť žalovaný čerpal úvěr pouze ve výši 10.000 Kč, přičemž dle téže listiny žalovaný právnímu předchůdci žalobce vrátil částku 5.435,23 Kč. Žalovaný údajně úvěr vyčerpal, avšak řádně a včas jej nesplácel v dohodnutých splátkách, respektive v dohodnutém termínu, potažmo dohodnutým způsobem, splatnost nastala ke dni [datum] a proto právní předchůdce žalobce vyzval žalovaného k úhradě celého dluhu. Dlužná částka ve výši 14.398,03 Kč byla dle tvrzení žalobce tvořena následujícími položkami: čerpaným úvěrem v konečné výši 14.398,03 Kč, s tím, že tuto částku žalobce považoval za jistinu úvěru.

2. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku:„ Věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).“. Podle § 1880 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku:„ Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.“. Postoupení pohledávky z původního věřitele na žalobce a tím i právní nástupnictví žalobce měl soud za prokázané následujícími listinami: Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne [datum], Seznamem postoupených pohledávek, Oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum] + Podacím lístkem ze dne [datum]. Tím měl soud za prokázanou aktivní věcnou legitimaci žalobce – tzn., že žalobci svědčí práva z postoupené pohledávky.

3. Skutkový stav, který byl podrobněji popsán v odstavci prvém odůvodnění tohoto rozsudku, byl v řízení zjištěn z důkazů listinných: Odpovědí banky [právnická osoba] doručená soudu dne [datum], měl soud za prokázané, že účet č. [bankovní účet] patřil žalovanému (na čl. 22) + Výpisem z běžného účtu žalovaného, měl soud za prokázanou platbu od právního předchůdce žalobce žalovanému ve výši 2.000 Kč dne [datum] (na čl. 33) a dále platbu od právního předchůdce žalobce žalovanému ve výši 8.000 Kč dne [datum] (na čl. 35). Potvrzením o provedené platbě z běžného účtu právního předchůdce žalobce, měl soud za prokázanou platbu z tohoto účtu ve výši 2.000 Kč na výše uvedený účet žalovaného dne [datum] na čl.

52. Potvrzením o provedené platbě z běžného účtu právního předchůdce žalobce, měl soud za prokázanou platbu z tohoto účtu ve výši 8.000 Kč na výše uvedený účet žalovaného dne [datum] na čl.

53. Standardními informacemi o spotřebitelském úvěru – nepodepsanými žalovaným měl soud za prokázané, že právní předchůdce žalobce před uzavřením smlouvy o revolvingovém úvěru vytvořil tyto informace, avšak není jisté, zda tyto informace byly poskytnuty skutečně žalovanému, protože vůbec není jisté, zda smlouvu právní předchůdce žalobce uzavřel se žalovaným nebo s nějakou jinou třetí osobou. Smlouvou o revolvingovém úvěru ze dne [datum], která je nepodepsaná žalovaným měl soud za prokázané znění této smlouvy, avšak nikoliv fakt, že smlouvu v této podobě s právním předchůdcem žalobce uzavřel skutečně žalovaný – viz podrobněji následující odstavec odůvodnění. Obchodními podmínkami společnosti [právnická osoba] ke spotřebitelskému úvěru poskytovanému spotřebitelům s trvalým pobytem v České republice měl soud za prokázané znění těchto podmínek, avšak nikoliv fakt, že se s nimi v této podobě seznámil skutečně žalovaný – viz podrobněji následující odstavec odůvodnění. Listinou nazvanou:„ [jméno] application info“, z níž se podává platba ve výši 2.000 Kč ze dne [datum], měl soud za prokázané znění této interní listiny právního předchůdce žalobce. Platebními informacemi za období od [datum] do [datum] měl sice soud za prokázaný obsah této listiny, ale ne už validitu informací v listině obsažených, neboť ty vůbec nekorespondovaly s údaji obsaženými v listině„ Výpis z evidence plateb“, leč ani toto není pro soud překvapení, neboť všichni právní nástupci společnosti [právnická osoba], kteří podávají obdobné žaloby, se potýkají se zcela a identickými nebo velmi podobnými problémy s prokazováním tvrzených skutečností. Oboustrannou fotokopií OP žalovaného na čl. 50 – 51, Fotografií žalovaného i s OP na čl. 56 měl soud za prokázané, že ten, kdo jednal s právním předchůdcem žalobce při uzavírání smlouvy o úvěru, měl k dispozici občanský průkaz žalovaného i s jeho fotografií, avšak touto osobou mohla být například osoba žijící se žalovaným ve společné domácnosti, jak už se s tím ve své praxi soud mnohokrát setkal. Výpisem z evidence plateb na čl. 54, měl soud za prokázané, že žalovanému bylo celkem vyplaceno právním předchůdcem žalobce 10.000 Kč, dále že žalovaný na konto smlouvy uhradil 5.435,23 Kč, tzn. rozdíl těchto částek, činí 4.564,77 Kč – který představuje bezdůvodné obohacení na straně žalovaného. Výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne [datum] učiněnou zástupcem žalobce + Podacím lístkem ze dne [datum] měl soud za prokázané, že žalobce řádně vyzval žalovaného prostřednictvím svého zástupce k úhradě dluhu před podáním žaloby, a že tato výzva se dostala do dispozice žalovaného, neboť byla zaslána doporučenou zásilkou na adresu tehdejšího trvalého pobytu žalovaného.

4. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru o skutkovém stavu, kdy soud měl za prokázané pouze to, že na účet žalovaného č. [bankovní účet] byla poskytnuta částka 2.000 Kč, a to převodem na tento účet dne [datum] a dále částka 8.000 Kč, a to převodem na tento účet dne [datum] (že šlo o účet patřící žalovanému, soud zjistil z odpovědi banky na č. l. 22 spisu). Soud používá slovo údajně z toho důvodu, že soud nemá najisto postaveno, že tuto smlouvu o úvěru uzavřel se žalobcem skutečně žalovaný, neboť přístupové údaje k účtu mohly být zneužity třetí osobou, jak už se s tím soud ve své praxi opakovaně setkal, například osobou, která s majitelem účtu žije ve stejné domácnosti, stejně tak mohou být zneužity další doklady, jako je občanský průkaz a jak tomu mohlo být i v tomto posuzovaném případě. Smlouva o úvěru nebyla žalovaným podepsána a soud tak neměl za prokázaný ani obsah smlouvy, se kterým žalovaný údajně souhlasil, to že žalobce tvrdil, že žalovaný podepsal smlouvu elektronicky, nepovažuje soud za prokázání toho, zda tento úkon – právní jednání, žalovaný skutečně učinil. Soud tak nemá najisto postavené ani to, že žadatelem o úvěr byl skutečně žalovaný a najisto postavené měl pouze, že částky 2.000 Kč a 8.000 Kč došly na účet, který byl veden na jméno žalovaného, to znamená, že žalovaný byl prokazatelně majitelem uvedeného účtu č. [bankovní účet] dne [datum] a [datum], jak soudu na dotaz sdělila [právnická osoba] ve své odpovědi na výzvu soudu došlé soudu dne [datum] (na čl. 22 spisu). Jinak řečeno, není jisté, s kým byla smlouva o úvěru uzavřena, ale pouze to, komu byly vyplaceny částky 2.000 Kč a 8.000 Kč. Soud tak žalobci přiznal podle dále uvedených právních norem pouze jistinu dluhu ve výši 10.000 Kč Částku 5.000 Kč soud žalobci přiznal nikoliv z titulu smlouvy o úvěru, ale z titulu bezdůvodného obohacení na straně žalovaného. Z výše uvedeného tak vyplývá i to, že ostatní nároky žalobcem uplatněné, jak jsou vyčísleny ve výroku I tohoto rozsudku, soud jako nedůvodně uplatněné zamítl – soud tak zamítl konkrétně tyto nároky žalobce: poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 5.460,50 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 5.460,50 Kč od [datum].

5. Hmotně právní posouzení věci spočívalo v ustanovení § 2991 až § 3005 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) o bezdůvodném obohacení, kdy podle § 2991 odst. 1 o. z. platí, že:„ Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“. Podle § 2991 odst. 2 o. z., platí, že„ Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“ Právní posouzení věci ohledně zákonných úroků z prodlení spočívalo v ust. § 1970 zákona č. 89/2012, občanského zákoníku ve spojení s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

6. Právní posouzení věci ohledně úroků z prodlení spočívalo v ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku dle kterého:„ Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“ ve spojení s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k prvnímu dni prodlení s plněním peněžitého dluhu dle kterého:,,Výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů.“ Výše repo sazby je soudu známa z jeho činnosti. V této sazbě (dané shora uvedeným prováděcím předpisem) tedy soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci úroky z prodlení.

7. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší.

8. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého: Měl-li účastník řízení úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Pro posouzení úspěchu a neúspěchu účastníků řízení soud porovnával předmět řízení – jak byl uveden v žalobě a předmět řízení – který zůstal po částečném zamítnutí žaloby. Přičemž předmětem řízení je vždy souhrn žalovaných částek a příslušenství, tj. zde úroků z úvěru a úroků z prodlení. V daném případě měl žalobce úspěch pouze částečný, a to v rozsahu menším než 50 %, neúspěch žalobce a tudíž úspěch žalované tak činil více než 50 % – byla by to tedy žalovaná, kdo by měl nárok na částečnou náhradu nákladů řízení, žalované však dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly. Vzhledem k výše uvedenému rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.