32 C 42/2021

Plný text

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudcem titul titul Zdeňkem Piskačem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 145.344,56 Kč s příslušenstvím <b>I. Žaloba se zamítá co do částky 118.209,56 Kč, dále co do zákonných úroků z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 33.665 Kč od [datum] do zaplacení a dále co do smluvních úroků z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 50.472 Kč od [datum] do zaplacení.</b> <b>II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 27.135 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 27.135 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobce se původně žalobou domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 145.344,56 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 60.800 Kč od [datum] do zaplacení a dále spolu se smluvními úroky z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 50.472 Kč od [datum] do zaplacení – to vše jednak z titulu„ Smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru“ [číslo] kterou údajně uzavřel žalobce se žalovaným dne [datum] (smlouva o úvěru dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku – dále jen o. z.), na základě které žalobce údajně poskytl žalovanému úvěr ve výši 40.000 Kč tak, že 20.865 Kč mělo být vyplaceno na úhradu předchozího závazku, 8.000 Kč mělo být použito na poplatek na náklady spojené s vyřízením úvěru (z čehož si však žalobce ihned strhnul 8.000 Kč na tzv. náklady poskytovatele úvěru) a 11.135 Kč mělo být vyplaceno na účet žalovaného (přičemž vyplacení částky 11.135 Kč bylo skutečně žalovanému vyplaceno – poznámka soudu). Žalovaný údajně úvěr vyčerpal, avšak řádně a včas jej nesplácel v dohodnutých splátkách a proto žalobce využil svého oprávnění a pohledávku zesplatnil ke dni [datum] a vyzval žalovaného k úhradě celého dluhu. A dále z titulu„ Smlouvy o inkasní službě“, která dle sdělení žalobce na Žádosti o zřízení inkasní služby je součástí smluvní dokumentace, tzn., patrně měla tvořit součást výše uvedené„ Smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru“ [číslo]. Dlužná částka ve výši 145.344,56 Kč byla tvořena následujícími položkami: zbylá část jistiny 40.000 Kč, zbylá část úroků z úvěru 34.082,56 Kč, zbylá část inkasní služby 11.808 Kč, zbylá část doplňkové služby Podpora – odklad 8.712 Kč, zbylá část doplňkové služby Podpora – nemoc 14.976 Kč, zbylá část doplňkové služby Podpora – práce 14.976 Kč, náklady na upomínky k zaplacení 800 Kč, smluvní pokuta dle ustanovení V. Smlouvy o úvěru 81,01 Kč, smluvní úroky za prodlení inkasní služby dle II. Smlouvy o zřízení inkasní služby 6,72 Kč a smluvní pokuta dle ustanovení II. Smlouvy o zřízení inkasní služby 0 Kč a smluvní pokuta dle ustanovení V [číslo] smlouvy o úvěru ve výši 20.000 Kč. Žalobce dále požadoval smluvní úroky z prodlení a zákonné úroky z prodlení ve výši, z částek a za období, jak jsou uvedeny ve výroku I. tohoto rozsudku.

2. Žalovaný se k věci nevyjádřil a k ústnímu jednání soudu se bez omluvy nedostavil.

3. Skutkový stav, který byl podrobněji popsán v odstavci prvém odůvodnění tohoto rozsudku, byl v řízení zjištěn z důkazů listinných: První smlouva o úvěru, resp. v pořadí druhá údajně uzavřená smlouva o úvěru Odpovědí banky [právnická osoba] doručené soudu dne [datum], měl soud za prokázané, že účet č. [bankovní účet] patří žalovanému (na čl. 37) + Výpisem z běžného účtu žalovaného, měl soud za prokázanou platbu od žalobce žalovanému ve výši 16.000 Kč dne [datum] (na čl. 38). Odpovědí banky [právnická osoba] doručené soudu dne [datum], měl soud za prokázané, že účet č. [bankovní účet] patří žalovanému (na čl. 40) + Výpisem z běžného účtu žalovaného, měl soud za prokázanou platbu od žalobce žalovanému ve výši 11.135 Kč dne [datum] (na čl. 41). E-mailem od žalobce pro příjemce [email] ze dne [datum] s předmětem: Instrukcí k provedení verifikační platby (vůbec není jisté komu uvedený e-mail patří) měl soud za prokázané, že žalobce odeslal tento e-mail na uvedenou e-mailovou adresu, přičemž není jisté, komu tento e-mail patřil. Žádostí o poskytnutí spotřebitelského úvěru + žádostí, aby část spotřebitelského úvěru byla na základě spotřebitelské smlouvy použita na úhradu zůstatku nebo předchozího závazku celkem ve výši 20.865 Kč, který vyplývá ze smlouvy [číslo] ze dne [datum] – nepodepsaná – měl soud za prokázané, že ten, kdo na straně žalovaného jednal se žalobcem, požádal o použití částí spotřebitelského úvěru k úhradě zůstatku z předchozího úvěru. Žádostí o zřízení inkasní služby (není součástí smluvní dokumentace) + Žádostí o doplňkové služby [anonymizováno] ke Smlouvě o poskytnutí spotřebitelského úvěru – tyto žádosti jsou nedatované a nepodepsané – měl soud za prokázané, že ten, kdo žádal o poskytnutí úvěru, zároveň žádal o tyto služby, zároveň však soud nemá najisto postavené, že by to byl skutečně žalovaný. Smlouvou o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne [datum], která nebyla datována, ani vlastnoručně podepsána žádným z účastníků, údajně byla uzavřena formou SMS kódu, která nebyla datována, ani vlastnoručně podepsána žádným z účastníků, údajně byla uzavřena formou SMS kódu měl soud za prokázané, že tato smlouva čítá 29 stran, přičemž na straně 15 je příloha [číslo] Smlouva o inkasní službě, na straně 17 následuje příloha [číslo] Dotazník k posouzení bonity žadatele (spotřebitele), na straně 22 je příloha [číslo] Smlouva o zřízení Doplňkové služby [anonymizováno], a až na straně 27 následuje žádost o zřízení inkasní služby a na straně 27 následuje žádost o doplňkové služby [anonymizováno]. Na čl. 29 je uvedena žádost, aby část spotřebitelského úvěru byla na základě spotřebitelské smlouvy použita na úhradu zůstatku mého předchozího závazku celkem ve výši 20.865 Kč – tento závazek vyplývá ze Smlouvy [číslo] ze dne [datum]. Soud měl dále za prokázanou výši úvěru, která činila celkem 40.000 Kč tvořených částkou 11.135 Kč skutečně zaslanou na účet žalovaného a částkou 20.865 Kč, kterou žalobce zaslal z jednoho svého účtu na jiný svůj účet, přičemž dále součástí úvěru byla částka 8.000 Kč, která byla započtena ihned na náklady poskytovatele úvěru, přičemž smlouva o úvěru zněla na hotovostní úvěr v celkové výši 40.000 Kč. Detailem pohybu – Bezhotovostní platbou ve výši 11.135 Kč zaúčtovanou [datum] z účtu žalobce na účet žalovaného č. [bankovní účet] (toto je vyplaceno na základě smlouvy, ze které je žalováno [číslo]) měl soud za prokázané, že tohoto dne byla převedena částka 5.577 Kč z účtu žalobce č. [bankovní účet] na účet žalovaného č. [bankovní účet], jak již soud zjistil z prvního výše uvedeného důkazního prostředku, tj. Odpovědi [anonymizována dvě slova], a. s na dotaz soudu, patřil tento účet skutečně žalovanému. Detailem pohybu – Bezhotovostní platbou ve výši 16.000 Kč zaúčtovaná [datum] z účtu žalobce na účet žalovaného č. [bankovní účet] (toto je vyplaceno na základě smlouvy, ze které je žalováno [číslo]) měl soud za prokázané, že tohoto dne byla převedena částka 16.000 Kč z účtu žalobce č. [bankovní účet] na účet žalovaného č. [bankovní účet], jak již soud zjistil z prvního výše uvedeného důkazního prostředku, tj. Odpovědi [anonymizována dvě slova], a. s na dotaz soudu, patřil tento účet skutečně žalovanému. Detailem pohybu – Platbou převodem uvnitř banky ve výši 20.865 Kč zaúčtovanou [datum] z účtu žalobce na jiný účet žalobce měl soud za prokázané, že žalobce si z jednoho svého účtu zaslal na jiný svůj účet tuto částku, o které tvrdil, že jde o úhradu předchozího závazku – soud však o tomto závazku má naprosto stejnou pochybnost jako o závazku z titulu v tomto sporu posuzované smlouvy o úvěru, tzn., že soud netuší s kým byla tato smlouva uzavřena a už vůbec soud nemá jistotu v tom, zda se žalovaný seznámil se zněním smlouvy tak, jak ji žalobce k žalobě přiložil. Detailem pohybu – Bezhotovostním příjmem ve výši 10 Kč zaúčtovaný [datum] na účet žalobce z účtu žalovaného č. [bankovní účet] měl soud za prokázané, že z účtu žalovaného došlo 10 Kč na účet žalobce. Listinou nazvaná:„ Věc: Potvrzení o vyplacení úvěru a opakovaná platební instrukce“ ze dne [datum] (týkající se smlouvy [číslo]) soud zjistil, že listina byla adresována žalovanému na adresu [adresa žalovaného], tzn. na adresu, která je adresou trvalého pobytu žalovaného dle evidence v centrální evidenci obyvatel, k listině není přiložen poštovní podací arch, který by prokazoval předání této listiny k přepravě; a soud tak nemá na jisto postavené, zda žalobce žalovanému tuto listinu vůbec odeslal a zda se žalovanému případná zásilka žalobce vůbec do dispozice dostala. Listina nazvanou:„ Věc: Upomínka [číslo]“ ze dne [datum] + Podacím lístkem ze dne [datum] a Listinou nazvanou:„ Věc: Upomínka [číslo]“ ze dne [datum] + Podacím lístkem ze dne [datum] měl soud za prokázané, že se zásilky dostaly do dispozice žalovanému. Listinou nazvanou:„ Věc: Zesplatnění úvěru – možnost alternativního řešení“ učiněnou zástupcem žalobce ze dne [datum] + [příjmení] mocí pro zástupce žalobce ze dne [datum] (na č. l. 15) + Podacím lístkem ze dne [datum] měl soud za prokázané, že žalobce prostřednictvím svého zástupce řádně vyzval žalovaného k dobrovolné úhradě dluhu. Znaleckým posudkem [číslo] ze dne [datum] měl soud za prokázané znění tohoto posudku, a zejména jeho závěr dle kterého znalec [titul]. [jméno] [příjmení] míní, že:„ Úroková sazba i sazba RPSN, tak jak ji nabízí a používá [právnická osoba] u spotřebitelských úvěrů odpovídá situaci na trhu dalších nebankovních společností a v některých případech i bankovních domů. [příjmení] doplňkové služby nabízené společností jsou pro klienty spíše pozitivní a co do ceny i podmínek použití na trhu obvyklé. Sankční ujednání používaná společností jsou na tuzemském trhu obvyklá a zároveň i přiměřené ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru. [právnická osoba] posuzuje úvěruschopnost klienta řádně a obezřetně, v určitém ohledu i mírně nad rámec zákona. V případě zajištění úvěru nemovitostí společnost nepoužívá nemovitosti ve výrazném nepoměru vzhledem k poskytovaným částkám a ani nezajišťuje do celé hodnoty nemovitosti, ale pouze k poměrné části.“ S těmito závěry znalce soud kategoricky nesouhlasí, neboť celou smlouvou o spotřebitelském úvěru se jako červená nit vine evidentní snaha žalobce na úvěr na částku, zde 40.000 Kč (tvořených částkou 11.135 Kč skutečně zaslanou na účet žalovaného a částkou 20.865 Kč, kterou žalobce zaslal z jednoho svého účtu na jiný svůj účet, přičemž dále součástí úvěru byla částka 8.000 Kč, která byla započtena ihned na náklady poskytovatele úvěru, přičemž smlouva o úvěru zněla na hotovostní úvěr v celkové výši 40.000 Kč), nabalit množství nepřehledných nároků různě nazývaných a umně maskujících pravou podstatu věci, tj. absolutní jednostrannou výhodnost smluvních ujednání ve prospěch žalobce a v neprospěch žalovaného. Listinou nazvanou:„ Věc: Potvrzení o úhradě dluhu“ ze dne [datum] – potvrzující doplacení úvěru [číslo] měl soud za prokázané, že žalobce vydal toto potvrzení, ale vzhledem k tomu, že k listině není přiložen poštovní podací arch, který by prokazoval předání této listiny k přepravě; a soud tak nemá na jisto postavené, zda žalobce žalovanému tuto listinu vůbec odeslal a zda se žalovanému případná zásilka žalobce vůbec do dispozice dostala. Oznámením o provedení příkazu k úhradě na částku 10 Kč s datem zaúčtování [datum] + Oznámením o neprovedení platby 5.190 Kč z účtu žalobce na účet žalovaného + listinou ze dne [datum] + Potvrzením o podání ze dne [datum] měl soud za prokázané, že z účtu žalovaného byl proveden příkaz a to platba ve výši 10 Kč odešlá na účet žalobce dne [datum] a z výše uvedeného Oznámení měl naopak soud za prokázané, že z účtu žalovaného ve prospěch účtu žalobce nebylo dne [datum] provedeno inkaso ve výši 5.190 Kč. Druhá smlouva o úvěru, resp. v pořadí první údajně uzavřená smlouva o úvěru Žádostí o zřízení inkasní služby (není součástí smluvní dokumentace) + Žádostí o doplňkové služby [anonymizováno] ke Smlouvě o poskytnutí spotřebitelského úvěru – tyto žádosti jsou nedatované a nepodepsané – měl soud za prokázané, že ten, kdo žádal o poskytnutí úvěru, zároveň žádal o tyto služby, zároveň však soud nemá najisto postavené, že by to byla skutečně žalovaný. Smlouvou o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne [datum], která nebyla datována, ani vlastnoručně podepsána žádným z účastníků, údajně byla uzavřena formou SMS kódu, úvěr ve výši 16.000 Kč která nebyla datována, ani vlastnoručně podepsána žádným z účastníků, údajně byla uzavřena formou SMS kódu měl soud za prokázané, že tato smlouva čítá 27 stran, přičemž na straně 14 je příloha [číslo] Smlouva o inkasní službě, na straně 17 následuje příloha [číslo] Dotazník k posouzení bonity žadatele (spotřebitele), na straně 21 je příloha [číslo] Smlouva o zřízení Doplňkové služby [anonymizováno], a až na straně 26 následuje žádost o zřízení inkasní služby a na straně 26 následuje žádost o doplňkové služby [anonymizováno]. Soud měl dále za prokázanou výši úvěru, která činila celkem 20.000 Kč tvořených částkou 16.000 Kč skutečně zaslanou na účet žalovaného a částkou 0 Kč, kterou žalobce zaslal z jednoho svého účtu na jiný svůj účet, přičemž dále součástí úvěru byla částka 4.000 Kč, která byla započtena ihned na náklady poskytovatele úvěru, přičemž smlouva o úvěru zněla na hotovostní úvěr v celkové výši 20.000 Kč. Výpisem z úvěrového účtu k úvěru [číslo] ze dne [datum] měl soud za prokázané, že žalobce měl k dispozici tento výpis z účtu žalovaného. Správou úvěrů k úvěru [číslo] ze dne [datum] měl soud za prokázané, že tato listina je interním dokumentem žalobce a pouze rekapituluje parametry úvěru, které vyplývají z výše uvedeného smlouvy o úvěru. Listinou nazvanou:„ Věc: Potvrzení o vyplacení úvěru a opakovaná platební instrukce“ ze dne [datum] (týkající se smlouvy [číslo]) soud zjistil, že listina byla adresována žalovanému na adresu [adresa žalovaného], tzn. na adresu, která je adresou trvalého pobytu žalovaného dle evidence v centrální evidenci obyvatel, k listině není přiložen poštovní podací arch, který by prokazoval předání této listiny k přepravě; a soud tak nemá na jisto postavené, zda žalobce žalované tuto listinu vůbec odeslal a zda se žalované případná zásilka žalobce vůbec do dispozice dostala. Výpisem z běžného účtu žalovaného č. [bankovní účet] za období od [datum] do [datum] měl soud za prokázané, že ten, kdo elektronicky jednal se žalobcem, ať už to byl kdokoliv, disponoval tímto výpisem z běžného účtu žalovaného, což může být např. osoba spolubydlící v bytě se žalovaným, jak už se s ním soud ve své praxi častokrát setkal. Auditní zprávou produktu – spotřebitelský úvěr z pohledu ZSÚ [číslo] ze dne [datum] měl soud za prokázaný závěr této auditní zprávy, a to, že:„ V případě porušení závazku spotřebitelem společnosti (žalobci) nic nebrání, aby požadovala na základě smlouvy celkovou cenu poskytnuté doplňkové služby.“ Z tohoto je dle názoru soudu patrné, že společnost na sebe nebere za úplatu riziko, že klient nebude řádně splácet úvěr v případě nahodilé události, jako je nemoc, ztráta zaměstnání, smrt apod. Dle názoru soudu vlastně tyto tzv.„ služby“ žádnými službami, které by měly být jakkoliv honorovány ze strany žalované, nejsou a opět se zde jedná pouze o taktiku žalobce, která spočívá v tom nabalit množství nepřehledných nároků různě nazývaných a umně maskujících pravou podstatu věci, tj. absolutní jednostrannou výhodnost smluvních ujednání ve prospěch žalobce a v neprospěch žalovaného. Listinou nazvaná:„ Člověk v tísni zveřejnil velké srovnání poskytovatelů půjček – rozdíl v sankcích může činit pětinásobek“ ze dne [datum] měl soud za prokázané, že v tomto výzkumu alespoň dle žalobcem k důkazu předloženého článku vůbec nejsou zohledněny všechny následky případného neplnění smlouvy ze strany úvěrovaných, neboť nebyla odhalena taktika žalobce, která spočívá v tom nabalit množství nepřehledných nároků různě nazývaných a umně maskujících pravou podstatu věci, tj. absolutní jednostrannou výhodnost smluvních ujednání ve prospěch žalobce a v neprospěch žalovaného. 3 kusy certifikátu v oblasti poskytování spotřebitelských úvěrů měl soud za prokázané, že žalobce je držitelem těchto certifikátů vztahujících se k poskytování spotřebitelských úvěrů. Dopisem [obec] národní banky (ČNB) [právnická osoba] ze dne [datum] měl soud za prokázané, že rozsah zjišťovaných údajů a formu jejich doložení ohledně úvěruschopnosti žadatelů o úvěr určuje poskytovatel spotřebitelského úvěru na základě svého kvalifikovaného uvážení, přičemž je nutné vždy zohledňovat při posuzování úvěruschopnosti žadatele i životní náklady spotřebitele, přičemž při jejich zjišťování v rámci procesu posuzování úvěruschopnosti však není nezbytně nutné, aby poskytovatel zjišťoval konkrétní životní náklady v rozčlenění na jednotlivé skupiny (výdaje na dopravu, zdravotní pomůcky, léky, drogistické zboží). [příjmení] z insolvenčního rejstříku učiněný dne [datum] na rodné číslo žalovaného – počet nalezených dlužníků 0 – měl soud za prokázané, že žalobce zjišťoval úvěruschopnost žalovaného. Oboustrannou fotokopií občanského průkazu žalovaného [číslo] + Kontrolou [číslo obč. průkazu] v neplatných dokladech k číslu OP žalovaného ze dne [datum], z něhož se podává, že tento občanský průkaz nebyl nalezen v databázi neplatných dokladů, měl soud za prokázané, že ten, kdo elektronicky jednal se žalobcem, ať už to byl kdokoliv, disponoval občanským průkazem žalovaného, což může být např. osoba spolubydlící v bytě se žalovaným, jak už se s ním soud ve své praxi častokrát setkal. Fotokopií první strany Řidičského průkazu žalovaného, měl soud za prokázané, že ten, kdo elektronicky jednal se žalobcem, ať už to byl kdokoliv, disponoval řidičským průkazem žalovaného, což může být např. osoba spolubydlící v bytě se žalovaným, jak už se s ním soud ve své praxi častokrát setkal. Výsledkem lustrace z nebankovního registru ze dne [datum] – výsledek pozitivních lustrací 3 měl soud za prokázané, že žalobce zjišťoval úvěruschopnost žalovaného, přičemž tímto dotazem zjistil, že žalovaný má již 3 jiné úvěry. Licencí ČNB – Nebankovní poskytovatelé spotřebitelského úvěru, mezi nimiž je uvedena i [právnická osoba] měl soud za prokázané, že žalobce je společností vlastnící licenci ČNB jako nebankovní poskytoval spotřebitelského úvěru. Výsledkem lustrace ze dne [datum] – výsledek lustrace 0 (poznámka soudu: není jasné, v jakém registru tato lustrace proběhla) měl soud za prokázané, že žalobce zjišťoval informace o úvěruschopnosti žalovaného ještě v nějakém registru, není však jasné v jakém. 3 kusy e-mailové komunikace mezi [právnická osoba] a [email] ze dne [datum] a [datum] (vůbec není jisté komu uvedený e-mail patří) měl soud za prokázané, že někdo, kdo používá e-mailovou adresu výše uvedenou, komunikoval se žalobcem a rovněž obsah této komunikace, není však jisté, zda to byl žalovaný nebo nějaká třetí osoba. Výpisem z Katastru nemovitostí ze dne [datum], měl soud za prokázané, že žalovaný nabyl byt [číslo] na základě kupní smlouvy ze dne [datum] + Informací o jednotce, z níž soud zjistil, že v Katastru nemovitostí nejsou evidována žádná omezení vlastnického práva žalovaného k uvedené bytové jednotce + fotografie bytového domu na sídlišti soud zjistil, kde se uvedený byt nachází.

4. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru o skutkovém stavu, kdy soud měl za prokázané pouze to, že žalobcem na účet žalovaného č. [bankovní účet] byly poskytnuty částky 16.000 Kč a 11.135 Kč, a to převody na tento účet dne [datum] a [datum], které byly zaúčtovány na účet žalovaného dne [datum] a [datum] a to údajně z titulu Smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru [číslo] Smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru [číslo]. Soud používá slovo údajně z toho důvodu, že soud nemá najisto postaveno, že tyto smlouvy o úvěru uzavřel se žalobcem skutečně žalovaný, neboť přístupové údaje k účtu mohly být zneužity třetí osobou, jak už se s tím soud ve své praxi opakovaně setkal, například osobou, která s majitelem účtu žije ve stejné domácnosti, stejně tak mohou být zneužity další doklady a jak tomu mohlo být i v tomto posuzovaném případě. Smlouva o úvěru nebyla žalovaným podepsána a soud tak neměl za prokázaný ani obsah smlouvy, se kterým žalovaný údajně souhlasil, to že žalobce tvrdil, že žalovaný podepsal smlouvu elektronicky, nepovažuje soud za prokázání toho, zda tento úkon – právní jednání žalovaného skutečně učinil. Soud tak nemá najisto postavené ani to, že žadatelem o úvěr byl skutečně žalovaný a najisto postavené měl pouze, že částky 16.000 Kč a 11.135 Kč došly na účet, který byl veden na jméno žalovaného, to znamená, že žalovaný byl prokazatelně majitelem uvedeného účtu č. [bankovní účet] dne [datum] a [datum], jak soudu na dotaz sdělila [právnická osoba] ve své odpovědi na výzvu soudu dne [datum]. Jinak řečeno, není jisté, s kým byly smlouvy o úvěru uzavřeny, ale pouze to, komu byly vyplaceny částky 16.000 Kč a 11.135 Kč. Soud z uvedených důvodů žalobu zamítl v rozsahu uvedeném ve výroku I. tohoto rozsudku, tj. co do částky 118.209,56 Kč, dále co do zákonných úroků z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 33.665 Kč od [datum] do zaplacení a dále co do smluvních úroků z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 50.472 Kč od [datum] do zaplacení.

5. Protože na dluh z prokázaného bezdůvodné obohacení ve výši 27.135 Kč (16.000 Kč + 11.135 Kč) bylo uhrazeno žalovaným 0 Kč /tj. 0 x 0 Kč = 0 Kč - (přičemž údajně žalovaným žalobci zaslaných 10 Kč nebylo plnění, které by prokazatelně poslal žalobci žalovaný), tak v řízení bylo prokázáno pouze bezdůvodné obohacení na straně žalovaného na úkor žalobce ve výši 27.135 Kč, soud žalobě co do části jistiny ve výši 27.135 Kč vyhověl a žalobci rovněž přiznal zákonné úroky z prodlení 8,25 % ročně z částky 27.135 Kč od [datum] do zaplacení, které však soud přiznal až od [datum] (jak žalobce v žalobě požadoval) do zaplacení, a to z toho důvodu, že i předžalobní upomínka učiněná zástupcem žalobce byla žalovanému prokazatelně odeslána jako doporučená zásilka dne [datum], poslední den, kdy mělo být dle předžalobní upomínky hrazeno (uvedená lhůta v předžalobní upomínce je uvedena do [datum]) je [datum] a soud tak zákonné úroky z prodlení přiznal od data, které bylo uvedeno v žalobě, tj. od [datum] a to do zaplacení. Částku 27.135 Kč soud žalobci přiznal nikoliv z titulu smlouvy o úvěru, ale z titulu bezdůvodného obohacení na straně žalovaného. Z výše uvedeného tak vyplývá i to, že ostatní nároky žalobcem uplatněné, jak jsou vyčísleny ve výroku I tohoto rozsudku, soud jako nedůvodně uplatněné zamítl.

6. Podle ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) o smlouvě o úvěru platí, že:„ Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“ 7. Hmotně právní posouzení věci spočívalo v ustanovení § 2991 až § 3005 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) o bezdůvodném obohacení, kdy podle § 2991 odst. 1 o. z. platí, že:„ Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“. Podle § 2991 odst. 2 o. z., platí, že„ Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“ 8. Podle § 1813 o. z. platí, že:„ Má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.“ V projednávané smlouvě o úvěru (pokud ji vůbec uzavřel žalovaný) cena úvěru byla sjednána klamavým a nesrozumitelným způsobem. Úvěr byl sice prezentován jako úvěr s úrokovou sazbou 23 % ročně (resp. RPSN 38,90 % ročně), avšak žalobce do výše úroku bez zjevného důvodu nezahrnul složky tvořící cenu úvěru, tedy zejména tzv. náklady poskytovatele specifikované v článku IV. bodu 4. 8. smlouvy – ve výši 5.000 Kč v tomto ustanovení smlouvy uvedené a tzv. inkasní službu ve výši 102 Kč Toto soud však uvádí pouze na dokreslení celé situace ohledně poskytnutí spotřebitelského úvěru, neboť soud vůbec nemá za prokázané, zda to byl žalovaný, kdo se žalobcem tuto smlouvu elektronicky uzavřel.

9. Článek 1 odst. 2 směrnice [číslo] stanoví, že:„ Smluvní ujednání, která odrážejí závazné právní a správní předpisy a ustanovení nebo zásady mezinárodních úmluv, jejichž stranami jsou členské státy nebo (Evropská unie), zejména v oblasti dopravy, nejsou předmětem ustanovení této směrnice.“ 10. Podle článku 3 odst. 1 téže směrnice, platí, že:„ Smluvní ujednání, které nebylo individuálně sjednáno, je považováno za zneužívající, jestliže v rozporu s požadavkem poctivosti způsobuje významnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran, které vyplývají z dané smlouvy, v neprospěch spotřebitele.“ 11. Podle článku 4 odst. 2 uvedené směrnice, platí, že:„ Posouzení zneužívající povahy smluvních ujednání se netýká vymezení hlavního předmětu smlouvy, ani přiměřenosti mezi cenou a odměnou na straně jedné a službami nebo zbožím poskytovaným jako protiplnění na straně druhé, pokud jsou tato ujednání sepsána jasným a srozumitelným jazykem.“ 12. Podle článku 5 téže směrnice, platí, že:„ V případě smluv, v nichž jsou všechna nebo některá ujednání nabízená spotřebiteli předložena písemně, musí být tato ujednání sepsána jasným a srozumitelným jazykem. Při pochybnosti o významu některého ujednání se použije výklad, který je pro spotřebitele nejpříznivější. Toto pravidlo pro výklad se nepoužije v souvislosti s postupy stanovenými v čl. 7 odst. 2.“ 13. Článek 6 odst. 1 směrnice [číslo] stanoví, že:„ Členské státy stanoví, že zneužívající ujednání použitá ve smlouvě uzavřené prodávajícím nebo poskytovatelem se spotřebitelem nejsou podle jejich vnitrostátních právních předpisů pro spotřebitele závazná a že smlouva zůstává pro strany závaznou za stejných podmínek, může-li nadále existovat bez dotyčných zneužívajících ujednání.“ 14. Podepsaný soud dále připomíná, že podle ustálené judikatury vychází systém ochrany zavedený směrnicí [číslo] z myšlenky, že se spotřebitel nachází v nerovném postavení vůči prodávajícímu nebo poskytovateli z hlediska jak vyjednávací síly, tak úrovně informovanosti, což ho vede k tomu, že přistoupí k podmínkám předem vyhotoveným prodávajícím nebo poskytovatelem, aniž může ovlivnit jejich obsah (rozsudky ze dne [datum], [anonymizována tři slova] a [příjmení] [jméno], C [číslo] až C [číslo], [anonymizováno], s . I [číslo], bod 25, a ze dne [datum], [příjmení] [jméno], C [číslo], Sb. rozh. s . I [číslo], bod 25, jakož i výše uvedené usnesení Pohotovost’, bod 37). Soudní dvůr opakovaně zdůraznil, že k tomu, aby mohla být zajištěna ochrana zamýšlená uvedenou směrnicí, může být toto nerovné postavení narovnáno pouze pozitivním zásahem, který je vnějším ve vztahu k samotným smluvním stranám (výše uvedené rozsudky [anonymizována tři slova] a [příjmení] [jméno], bod 27; [příjmení] [jméno], bod 26, a [anonymizována dvě slova], bod 31, jakož i výše uvedené usnesení Pohotovost’, bod 39). V tomto ohledu možnost soudu přezkoumat zneužívající charakter určité klauzule z úřední povinnosti představuje prostředek vhodný zároveň k dosažení výsledku stanoveného v článku 6 směrnice [číslo], totiž zabránit tomu, aby byl konkrétní spotřebitel zneužívající klauzulí vázán, a přispět ke splnění cíle stanoveného v článku 7 této směrnice, jelikož takový přezkum může mít odrazující účinek napomáhající zabránění dalšímu používání zneužívajících klauzulí ve smlouvách uzavíraných mezi spotřebiteli a prodávajícími nebo poskytovateli (rozsudky ze dne [datum], [anonymizováno], C [číslo], [anonymizováno], s . I [číslo], bod 32, a výše uvedený rozsudek [příjmení] [jméno], bod 27, jakož i usnesení [anonymizováno], bod 41).

15. Výše uvedené soud uvádí pouze proto, aby bylo zjevné, že by nad rámec prokázaného bezdůvodného obohacení ve výši 27.135 Kč stejně žalobci nepřiznal jím požadované částky pro naprosto evidentní existenci zneužívajících ujednání obsažených ve smlouvě o úvěru.

16. Ani za situace, kdy by ujednání o úplatě za spotřebitelský úvěr bylo jasné i srozumitelné, nebylo by možné přiznat žalobci nárok„ náklady poskytovatele specifikované v bodu 4.8. smlouvy – ve výši tam uvedené“ a tzv.„ inkasní službu ve výši neuvěřitelných 4.000 Kč v případě smlouvy [číslo] ve výši neuvěřitelných 8.000 Kč v případě smlouvy [číslo]“, resp. jejich zbývající část, která činí 12.000 Kč.

17. Podle § 580 o. z., platí, že:„ Neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.“ 18. Podle § 577 o. z., platí, že:„ Je-li důvod neplatnosti (pozn. soudu: právního jednání) jen v nezákonném určení množstevního, časového, územního nebo jiného rozsahu, soud rozsah změní tak, aby odpovídal spravedlivému uspořádání práv a povinností stran, návrhy stran přitom není vázán, ale uváží, zda by strana k právnímu jednání vůbec přistoupila, rozpoznala-li by neplatnost včas.“ Přestože § 577 o. z., hovoří o nezákonném rozsahu, analogicky je nutné vztáhnout i na rozpor s dobrými mravy.

19. Podle § 588 o. z., platí, že:„ Soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.“ 20. Úroková sazba i u velmi rizikových úvěrů obecně v případě bank nikdy nepřesahuje úroveň 30 % ročně. Úroky ve vyšší částce považuje okresní soud za nepřípustné a je nutné zdůraznit, že úroky by ve smlouvě vypadaly jinak, kdyby do nich žalobce zohlednil i své ostatní požadované nároky, v takovém případě by vysoce převýšily úroky, které žalobce požadoval.

21. Dle smlouvy [číslo] činila celková výše nákladů spotřebitelského úvěru 74.083 Kč, což je při poskytnutém úvěru 40.000 Kč dle hlubokého přesvědčení soudu již zcela jednoznačně lichevní úrok, přičemž je nutné zdůraznit, že částka 40.000 Kč se rozpadá na skutečně žalovanému poskytnutou částku zaslanou žalovanému bezhotovostně na účet ve výši 11.135 Kč a údajnou úhradu předchozího úvěru 20.865 Kč. Dále žalobce požadoval náklady poskytovatele specifikované v článku IV. bodu 4. 8. smlouvy – ve výši 8.000 Kč a dále inkasní službu ve výši neuvěřitelných 11.808 Kč a úroky z úvěru 34.083 Kč.

22. Dle smlouvy [číslo] činila celková výše nákladů spotřebitelského úvěru 37.041 Kč, což je při poskytnutém úvěru 20.000 Kč dle hlubokého přesvědčení soudu již zcela jednoznačně lichevní úrok, přičemž je nutné zdůraznit, že částka 20.000 Kč se rozpadá na skutečně žalovanému poskytnutou částku zaslanou žalovanému bezhotovostně na účet ve výši 16.000 Kč. Dále žalobce požadoval náklady poskytovatele specifikované v článku IV. bodu 4. 8. smlouvy – ve výši 4.000 Kč a dále inkasní službu ve výši neuvěřitelných 5.904 Kč a úroky z úvěru 17.041 Kč.

23. Je třeba připomenout, že stanovením drastické sazby úroků není možné obcházet povinnost stanovenou ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

24. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že:„ Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.“ 25. Jinými slovy, pokud žalobce dostatečně nezkoumal schopnost žalovaného splácet úvěr (což zcela jistě nečinil vzhledem k tomu, že ani není jisté, s kým o uzavření smlouvy o úvěru skutečně jednal), a úvěr poskytl a své obchodní riziko kompenzoval ustanovením o zcela nepřiměřeně vysokých úrocích, pak podepsaný soud uvedený postup neshledal zákonný, legální a ani legitimní. K podrobnější argumentaci nepřípustnosti výše úroků sjednaných v předmětné smlouvě a žalobcem nyní požadovaných podepsaný soud rovněž plně odkazuje na odůvodnění nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3308/16.

26. Podle názoru podepsaného soudu se v tomto případě se jedná ze strany žalobce zcela zjevně o obchod s chudobou, kdy ve své podstatě z úvěru dle smlouvy [číslo] ve výši 40.000 Kč si ihned ponechá 8.000 Kč na náklady za poskytnutí úvěru a pouze 11.135 Kč je fakticky poskytnuto (převodem na účet) žalovanému a na údajnou úhradu předchozího úvěru 20.865 Kč, a z úvěru dle smlouvy [číslo] ve výši 20.000 Kč si ihned ponechá 4.000 Kč na náklady za poskytnutí úvěru a pouze 16.000 Kč je fakticky poskytnuto (převodem na účet) žalovanému. Ve skutečnosti se jedná o poměrně právně sofistikované navyšování dlužné částky o smluvní pokuty, které se v textu žaloby nenazývají smluvní pokutou, tedy o různé paušální částky smluvně dohodnuté, přičemž z koncipování smlouvy (respektive smluv) i žaloby je zcela zjevné, že žalobce od začátku počítal s tím, že žalovaný neuhradí řádně a včas úvěr, čímž žalobci vznikne na základě smlouvy možnost požadovat absurdní navýšení dlužné částky. To vše za situace, kdy obvyklá úroková sazba u spotřebitelských úvěrů u bank v té době činila zhruba 10 % ročně.

27. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší.

28. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého: Měl-li účastník řízení úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Pro posouzení úspěchu a neúspěchu účastníků řízení soud porovnával předmět řízení – jak byl uveden v žalobě a předmět řízení – který zůstal po částečném zamítnutí žaloby. Přičemž předmětem řízení je vždy souhrn žalovaných částek a příslušenství, tj. zde úroků z prodlení. V daném případě měl žalobce úspěch pouze částečný, a to v rozsahu menším než 50 %, neúspěch žalobce a tudíž úspěch žalované tak činil více než 50 % – byl by to tedy žalovaný, kdo by měl nárok na částečnou náhradu nákladů řízení, žalovanému však dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly. Vzhledem k výše uvedenému rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.