32 C 420/2024

Plný text

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Zdeňkem Piskačem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 13.084,50 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se zamítá co do:, částka, ,kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení , částka, ,kapitalizovaného úroku , částka, ,zákonného úroku z prodlení 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení,úroku 18,37 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku , částka, .

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení , částka, .

IV. Povinnosti uložené ve výrocích II. a III. tohoto rozsudku je žalovaná oprávněna splnit v pravidelných po sobě jdoucích měsíčních splátkách po , částka, , počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž tento rozsudek nabude právní moci, splatných vždy do každého 25. dne v měsíci s tím, že nezaplacením, byť i jediné splátky řádně a včas nastává splatnost celého dluhu.

1. Žalobkyně se původně žalobou domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni , částka, spolu s úrokem a se zákonným úrokem z prodlení ve výši, z částek a za období, jak jsou uvedeny ve výrocích I. a II. tohoto rozsudku – to vše z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , číslo, , kterou uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, tj. , právnická osoba, , se žalovanou dne , datum, , na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši , částka, . Žalovaná úvěr vyčerpala, řádně jej však nesplatila v dohodnutém termínu, a to ani přes výzvu právní předchůdkyně žalobkyně. Dlužná částka byla dle žaloby tvořena jistinou úvěru , částka, a dlužným poplatkem , částka, . Žalobkyně se dále domáhala zaplacení příslušenství pohledávky, jak je specifikováno výše.

2. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku: „Věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).“. Podle § 1880 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku: „Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.“. Postoupení pohledávky z původního věřitele na žalobkyni a tím i právní nástupnictví žalobkyně měl soud za prokázané následujícími listinami: Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, , Seznamem postoupených pohledávek, Oznámením o postoupení pohledávky ze dne , datum, + Informacemi o zpracování osobních údajů ze dne , datum, + Podacím lístek ze dne , datum, . Tím měl soud za prokázanou aktivní věcnou legitimaci žalobkyně – tzn., že žalobkyni svědčí práva z postoupené pohledávky.

3. Žalovaná se nedostavila k jednání soudu, svou účast u ústního jednání dne , datum, omluvila, proto se soud se žalovanou spojil telefonicky, přičemž žalovaná uvedla následující: Žalovaná uvedla, že na odročení jednání netrvá a že jí šlo jen o to, aby mohla soudu říci, že je na , Anonymizováno, , stará se o , Anonymizováno, nezletilé děti ve věku , Anonymizováno, roky a necelý , Anonymizováno, , Anonymizováno, . Žalovaná dále uvedla, že má málo peněz, neboť je na , Anonymizováno, , Anonymizováno, a pobírá , Anonymizováno, , Anonymizováno, , částka, měsíčně, tento , Anonymizováno, bude pobírat do dvou let věku mladšího dítěte, tzn. ještě více než rok. Žalovaná byla v době uzavření smlouvy nezaměstnaná a narodil se jí první syn, neměla kde bydlet, a proto si vzala úvěr, aby měla na kauci za byt. Žije sama s dětmi, výživné nepobírá, neboť i otec dětí je nezaměstnaný. Žalovaná bydlí v nájemním bytě, za který platí , částka, měsíčně nájem, zálohu na plyn , částka, měsíčně a zálohu na elektřinu , částka, měsíčně. Žalovaná uvedla, že neví o tom, že by měla ještě nějaké dluhy. Žalovaná požádala o možnost splácení dluhu ve splátkách po , částka, měsíčně., právnická osoba, dotazu soudu, zda by žalobkyně souhlasila s tím, aby žalované bylo povoleno splácení dluhu ve splátkách po , částka, měsíčně, zástupce žalobkyně uvedl, že ještě neví, v jakém rozsahu by žalobě bylo vyhověno, ale obecně platí, že žalobkyně trvá na tom, aby dluh byl splacen nejpozději do dvou let.

5. Skutkový stav, který byl podrobněji popsán v odstavci prvém odůvodnění tohoto rozsudku, a který je zejména dále popsán níže, byl v řízení zjištěn z důkazů listinných:Smlouvou o spotřebitelském úvěru č. , číslo, ze dne , datum, měl soud za prokázaný obsah této smlouvy, zejména výši poskytovaného úvěru , částka, , celkovou cenu k zaplacení úvěru , částka, , tento měl být splacen v 6. splátkách. Celková dlužná částka byla tvořena jistinou , částka, , poplatkem za spotřebitelský úvěr , částka, , který byl tvořen úrokem , částka, a částkou za rozšířenou doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení , částka, . Dále že byly sjednány úroky z úvěru ve výši 52,95 % ročně a roční procentuální sazba nákladů úvěru (tzv. RPSN) činila 95,26 %. Jistina byla žalované vyplacena oproti podpisu smlouvy.Zákaznickou kartou – Žádostí o spotřebitelský úvěr ze dne , datum, měl soud za prokázané, že žalovaná požádala právní předchůdkyni žalobkyně o poskytnutí úvěru ve výši , částka, , zároveň vyplnila formulář, který právní předchůdkyně žalobkyně použila k prověření úvěruschopnosti žalované. Žalovaná uvedla, že žije s rodiči, je svobodná, nevlastní auto, jejím zdrojem příjmů je , Anonymizováno, , částka, měsíčně. Dále uvedla, že další čisté příjmy domácnosti jsou , částka, , neuvedla však žádné jiné výdaje, než , částka, měsíčně – tyto údaje však nebyly nijak doloženy soudu. Z výše příjmu je evidentní, že se jednalo pouze o sociální dávky. Další své příjmy neuvedla. Své výdaje odhadla částkou , částka, s tím, že nemá jiné závazky z úvěrů ani z kreditních karet. Již z toho je zřejmé, že výdaje žalovanou uvedené nemohou odpovídat skutečnosti, neboť uvedená částka nemůže pokrýt potřeby jediné osoby a už vůbec ne osoby s vyživovací povinností, výdaje byly zřejmě účelově poníženy tak, aby žalovaná dosáhla, vzhledem k uvedenému příjmu, alespoň nějakého disponibilního zůstatku a příjmy domácnosti byly účelově nadhodnoceny ze stejného důvodu.Tabulkou umoření, z níž se podává, že dne , datum, měl soud za prokázané, že byla žalované vyplacena částka , částka, , čímž byl celý úvěr vyčerpán a žalovaná z tohoto úvěru neuhradila ničeho.Výzvou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne , datum, + Podací lístek ze dne , datum, měl soud za prokázané, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce řádně vyzvala žalovanou k dobrovolné úhradě dluhu ještě před podáním žaloby, a že se tato výzva prokazatelně dostala do dispozice žalované.Rozsudkem KS v Českých Budějovicích čj. 5 Co 231/2020-97 ze dne 31. 7. 2020 (na čl. 29–31) měl soud za prokázané znění tohoto rozsudku.

6. Na základě zjištění učiněných z předložených listin soud dospěl k závěru o skutkovém stavu věci, který plně odpovídá žalobním tvrzením, jak byly podrobněji popsány výše, nicméně nebylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru dostatečně prověřila úvěruschopnost žalované. Právní předchůdkyně žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalované pouze na základě tvrzení žalované, která si žádným způsobem neověřila. Příjmy žalované byly údajně ověřeny výměry sociální dávky, tyto listiny soudu nicméně předloženy nebyly. Příjem žalované byl velmi nízký, žalovaná byla nezaměstnána, jiné příjmy neměla. Současně si právní předchůdkyně žalobkyně nijak neověřila tvrzení žalované o jejích výdajích, která jistě neodpovídají realitě, pokud žalovaná přiznala, že žije v pronajatém bytě. Dále nebylo nijak ověřeno ani tvrzení žalované, že nesplácí žádné další závazky. Soud zjistil z výpisu řízení EXE a E, že proti žalované bylo v době před uzavřením úvěrové smlouvy zahájeno 1 exekuční řízení a další 1 exekuční řízení bylo zahájeno po uzavření úvěrové smlouvy o úvěru. Z toho je evidentní, že žalovaná rozhodně úvěruschopná nebyla. V kombinaci s nízkým příjmem žalované z ní tyto závazky dělají osobu evidentně neúvěruschopnou. Je zřejmé, že údaje uvedené v Kartě zákazníka – Žádosti o spotřebitelský úvěr ze strany žalované nebyly úplné, neboť evidentně záměrně zamlčela své dřívější nesplacené závazky a současně podcenila své výdaje. Karta zákazníka byla vyplněna s jasným záměrem vytvořit žalované alespoň nějaký disponibilní měsíční příjem, ze kterého by byla schopna poskytnutý úvěr splácet, a v důsledku byl poskytnut úvěr osobě, která rozhodně úvěruschopná nebyla. Soud proto uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně neposoudila úvěruschopnost žalované.

7. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C-679/18 zaujal stanovisko, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

8. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ze dne 25. 7. 2018 věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

9. Přestože shora uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu odkazuje na starý zákon o spotřebitelském úvěru, tak soud je toho názoru, že není sebemenší důvod nepostupovat obdobně i podle nového zákona o spotřebitelském úvěru.

10. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

11. Podle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb. platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. Rovněž chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Jelikož nebylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně posoudila úvěruschopnost žalované, dospěl soud k závěru, že je smlouva o úvěru neplatná.

14. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

15. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

16. S ohledem na shora uvedené dospěl soud k závěru, že žalovaná nemusela neplatnost namítat, naopak soud byl povinen k ní přihlédnout z úřední povinnosti. Podstatné je, že úvěruschopnost nebyla žalobkyní, resp. právní předchůdkyní žalobkyně, řádně posouzena před poskytnutím úvěru žalované, právní předchůdkyně žalobkyně vycházela pouze z tvrzení žalované, tato nadto účelově posoudila tak, aby se žalovaná jevila jako úvěruschopná. Soud je nicméně přesvědčen, že osoba, jejímž jediným příjmem je rodičovský příspěvek, úvěruschopná být nemůže.

17. Soud proto věc posoudil podle ustanovení § 2991 až § 3005 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) o bezdůvodném obohacení, kdy podle § 2991 odst. 1 o. z. platí, že: „Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“. Podle § 2991 odst. 2 o. z., platí, že „Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“18. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022 ve věci sp. zn. 33Cdo 3675/2021, jímž byl posuzován nárok na úroky z prodlení z úvěrové smlouvy neplatné pro nedostatečné posouzení úvěruschopnosti, lze ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká poskytovateli teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (stanovené na základě dohody stran nebo na základě rozhodnutí soudu). Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.

19. Soud dospěl k závěru, že žalované bylo z titulu úvěrové smlouvy vyplaceno , částka, v den jejího uzavření, žalovaná na konto této smlouvy neuhradila ničeho. Soud proto uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení na základě neplatné úvěrové smlouvy částku , částka, , což je částka poskytnutá, avšak ani částečně neuhrazená. Jelikož soud úvěrovou smlouvu posoudil jako neplatnou pro nedostatečné prověření úvěruschopnosti žalované právní předchůdkyní žalobkyně, zamítl soud všechny ostatní nároky žalobkyně, jak jsou vyčísleny ve výroku II tohoto rozsudku, a to včetně nároku na zaplacení zákonných úroků z prodlení (k tomu srov. právní názor Nejvyššího soudu ČR vyslovený ve věci sp. zn. 33Cdo 3675/2021).

20. S ohledem na výši dlužné částky a zjištěnou majetkovou situaci žalované povolil soud úhradu dlužné částky ve splátkách po , částka, měsíčně. Důvodem pro toto rozhodnutí byla žádost žalované a situace ohledně vzniku závazku, který je přímým důsledkem porušení zákonné povinnosti právní předchůdkyně žalobkyně. Pokud by právní předchůdkyně žalobkyně skutečně důsledně prověřila úvěruschopnost žalované, musela by zjistit, že žalovaná úvěruschopná není a úvěr by jí neposkytla. Soud žalované uvěřil, že její snaha o splacení dluhu je upřímná a nechce být tím, kdo žalovanou vystaví hrozbě další exekuce, k níž by bez pochyby došlo za situace, kdyby buď povolil splátky vyšší než povolené, nebo kdyby určil lhůtu k plnění v zákonné třídenní lhůtě. Žalovaná nemá takové příjmy, jak bylo podrobněji vyloženo v odstavci 3. odůvodnění tohoto rozsudku, které by jí umožnily dlužnou částku uhradit ve splátkách vyšších, nebo v zákonné třídenní lhůtě. Splátky , částka, měsíčně umožní splacení dluhu v přiměřené době a současně neohrozí existenční potřeby žalované a jejích dětí. Soud takto rozhodl podle § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř. a určil dále, že nesplní-li žalovaná, byť i jedinou, splátku řádně a včas, stane se celý dluh splatný ihned. Soud má za to, že tento možný následek nesplacení bude pro žalovanou dostatečnou výstrahou, aby splátky plnila řádně a včas.

21. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého: Měl-li účastník řízení úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Pro posouzení úspěchu a neúspěchu účastníků řízení soud porovnával předmět řízení – jak byl uveden v žalobě (celkem do dne vyhlášení rozsudku , částka, ) a předmět řízení – který zůstal po částečném zamítnutí žaloby (celkem do dne vyhlášení rozsudku , částka, ). Přičemž předmětem řízení je vždy souhrn žalovaných částek a příslušenství, tj. zde úroků z prodlení. V daném případě měl žalobce úspěch pouze částečný, a to v rozsahu 51,81 %, neúspěch žalobkyně, a tudíž úspěch žalované tak činil 48,19 %. Odečtením úspěchu žalované od úspěchu žalobkyně, dospěl soud k procentuální výši nákladů řízení, které soud jako oprávněné žalobkyni přiznal ve výši 3,62 %, a to z celkových, tzn. ještě poměrně nesnížených nákladů řízení, které činily , částka, , tzn., že soud žalobkyni přiznal na náhradě nákladů řízení částku , částka, . Celkové (tedy ještě poměrně nesnížené) náklady řízení byly tvořeny: zaplaceným soudním poplatkem ze žaloby , částka, dle zákona o soudních poplatcích, odměnou za zastoupení advokátem , částka, za tři úkony právní služby po , částka, dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (soud pro určení výše odměny za zastoupení a režijního paušálu použil ust. § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, vzhledem k tomu, že žalobce žalobu podal ve formě návrhu podaného na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, přičemž předmětem řízení je peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje , částka, a žalobci v tomto řízení byla přiznána náhrada nákladů řízení) a za jeden úkon právní služby , částka, podle § 14b odst. 3 ve spojení s § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., třemi paušálními náhradami po , částka, dle § 14b odst. 6 písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb. a jednou paušální náhradou , částka, , tj. celkem , částka, podle § 14b odst. 5 písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb. a 21 % sazbou daně z přidané hodnoty z nákladů zastoupení , částka, dle § 137 odst. 3 o. s. ř. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaná povinna zaplatit náhradu nákladů řízení zástupci žalobkyně.