32 C 424/2024

Plný text

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Zdeňkem Piskačem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 50.496,50 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba o zaplacení , částka, se zákonným úrokem z prodlení 14,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni , částka, spolu se zákonným úrokem z prodlení 14,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení – to vše z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru, kterou uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, tj. , Anonymizováno, ., se žalovaným dne , datum, , na základě které žalovaný čerpal úvěr v celkové výši , částka, , úvěr měl být splacen nejpozději dne , datum, . Žalovaný úvěr čerpal v platbách označených variabilním symbolem , var. symbol, , a to prostřednictvím svého bankovního účtu. Žalovaný úvěr nicméně řádně nesplácel v dohodnutých splátkách, po zohlednění dílčích plateb žalovaného činí dlužná částka , částka, Pro případ, že by soud neuznal žalobní nárok z titulu úvěrové smlouvy, navrhla žalobkyně přiznání dlužné částky z titulu bezdůvodného obohacení na straně žalovaného. Žalobkyně dále požadovala zaplacení úroků z úvěrů a zákonných úroků z prodlení z dlužné částky, a to za období a ve výši, jak je specifikováno výše.

2. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku: „Věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).“. Podle § 1880 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku: „Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.“. Postoupení pohledávky z původního věřitele na žalobkyni a tím i právní nástupnictví žalobkyně měl soud za prokázané: Smlouvou o opakovaném postoupení pohledávek ze dne , datum, , Dodatkem č. , hodnota, ke smlouvě o pokračující koupi pohledávek ze dne , datum, , Seznamem postoupených pohledávek, Oznámením o postoupení pohledávek ze dne , datum, , Podacím lístkem ze dne , datum, . Tím měl soud za prokázanou aktivní věcnou legitimaci žalobkyně – tzn., že žalobkyni svědčí práva z postoupené pohledávky.

3. Oběma účastníkům bylo doručeno usnesení spolu s výzvou, aby se ve lhůtě 7 dnů od jeho doručení vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání, současně byli poučeni, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasila, žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil, soud proto dospěl k závěru, že jsou splněny podmínky pro rozhodnutí věci bez nařízení jednání podle § 115a o. s. ř.

4. Skutkový stav, který byl podrobněji popsán v odstavci prvém odůvodnění tohoto rozsudku, a který je zejména popsán dále, byl v řízení zjištěn z důkazů listinných:Odpovědí , právnická osoba, ., doručenou soudu dne , datum, , měl soud za prokázané, že účet č. , č. účtu, patří žalovanému.Smlouvou o revolvingovém úvěru ze dne , datum, měl soud za prokázaný obsah této smlouvy, která byla údajně uzavřena elektronicky, neměl nicméně za prokázané, že tuto smlouvu uzavřel skutečně žalovaný, neboť není žalovaným podepsána, a to ani pomocí elektronického kódu či verifikační platbou. Listina působí spíše jako návrh smlouvy a soud proto neposuzoval ani její obsah.Listinou , Anonymizováno, měl soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně ve své interní listině evidovala osobní údaje žalovaného, jeho telefonní číslo , tel. číslo, číslo jeho bankovního účtu, další informace z listiny zjistit nelze.Standardními informacemi o spotřebitelském úvěru měl soud za prokázané znění této listiny.Obchodními podmínkami společnosti , Anonymizováno, . měl soud za prokázané znění těchto podmínek.Listinou „platební informace“ měl soud za prokázanou strukturu žalované částky, která sestávala z jistiny , částka, , náhrady účelně vynaložených nákladů , částka, a úroků , částka, .Výpisem z revolvingového úvěrového účtu měl soud za prokázané, že žalovaný načerpal částku v celkové výši , částka, , vrátil částku v celkové výši , částka, .Svazkem listin „, Anonymizováno, “ měl soud za prokázané jednotlivé výběry tak, jak vyplývají rovněž z výpisu z revolvingového úvěrového účtu.Výzvou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne , datum, + Podacím lístkem měl soud za prokázané, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce vyzvala žalovaného k dobrovolné úhradě dluhu ještě předtím, než byla podána žaloba, a že se tato výzva dostala do dispozice žalovaného.

5. Na základě provedeného dokazování měl soud za prokázané, že prostřednictvím účtu, který byl veden na jméno žalovaného, byl čerpán revolvingový úvěr, jehož poskytovatelem byla právní předchůdkyně žalobkyně. Soud nicméně neměl za prokázané, že předmětnou smlouvu o úvěru s právní předchůdkyní žalobkyně uzavřel skutečně žalovaný, neboť smlouva nebyla žalovaným podepsána, a to ani prostřednictvím elektronického kódu případně jiné formy elektronického podepisování. Žalovaný, respektive osoba s jeho účtem disponující, načerpala částku v celkové výši , částka, , vráceno bylo celkem , částka, . Žalobkyně dále neprokázala, že její právní předchůdkyně před uzavřením smlouvy o úvěru dostatečně prověřila úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně neprokázala své tvrzení, že před uzavřením úvěrové smlouvy lustrovala žalovaného v dostupných evidencích, ve své interní listině vedla pouze osobní údaje žalovaného a údaje o jeho bankovním účtu, nezabývala se ani jeho příjmy či výdaji, vyjma informace, že zdrojem příjmu žalovaného je mzda/plat. Právní předchůdkyně žalobkyně si dále nezjistila, zda nemá žalovaný jiné závazky, které by byl povinen splácet. Právní předchůdkyně žalobkyně v důsledku nedostatečného prověření úvěruschopnosti žalovaného poskytla úvěr osobě, o jejíž majetkových poměrech neměla prakticky žádné informace. Z výše uvedeného je zřejmé, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně neposoudila úvěruschopnost žalovaného.

6. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:

7. Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C-679/18 zaujal stanovisko, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

8. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ze dne 25. 7. 2018 věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

9. Přestože shora uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu odkazuje na starý zákon o spotřebitelském úvěru, tak soud je toho názoru, že není sebemenší důvod nepostupovat obdobně i podle nového zákona o spotřebitelském úvěru.

10. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

11. Podle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb. platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. Rovněž chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Jelikož nebylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného, dospěl soud k závěru, že je smlouva o úvěru neplatná.

14. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

15. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

16. S ohledem na shora uvedené dospěl soud k závěru, že žalovaný nemusel neplatnost namítat, naopak soud byl povinen k ní přihlédnout z úřední povinnosti. Podstatné je, že úvěruschopnost nebyla žalobkyní, resp. právní předchůdkyní žalobkyně, řádně posouzena před poskytnutím úvěru žalovanému, právní předchůdkyně žalobkyně neměla o majetkové situaci žalovaného prakticky žádné informace, a přesto mu poskytla úvěr. Současně nebylo prokázáno, že úvěrovou smlouvu uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně skutečně žalovaný.

17. Soud proto věc posoudil podle ustanovení § 2991 až § 3005 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) o bezdůvodném obohacení, kdy podle § 2991 odst. 1 o. z. platí, že: „Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“. Podle § 2991 odst. 2 o. z., platí, že „Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“18. Soud dospěl k závěru, že žalovaný, respektive osoba s jeho účtem disponující, načerpala celkem , částka, , vráceno bylo , částka, , to znamená, že žalovaný skutečně načerpanou jistinu úvěru přeplatil o , částka, . Z toho je evidentní, že na straně žalovaného nedošlo k bezdůvodnému obohacení, neboť částku, která mu byla ze strany právní předchůdkyně žalobkyně skutečně poskytnuta, téměř trojnásobně přeplatil. Soud proto žalobu v plném rozsahu zamítl, neboť žalobnímu nároku nebylo možné vyhovět z titulu úvěrové smlouvy, ani z titulu bezdůvodného obohacení na straně žalovaného.

19. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy vzhledem k tomu, že žalobkyně byla v řízení zcela neúspěšná, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, za situace, kdy žalovaný byl v řízení zcela úspěšný, avšak dle obsahu spisu mu žádné náklady řízení nevznikly.