32 C 427/2021

Plný text

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudcem titul titul Zdeňkem Piskačem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 50.065,69 Kč s příslušenstvím <b>I. Žaloba o zaplacení částky 50.065,69 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 50.065,69 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.</b> <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobce se žalobou domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 50.065,69 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 50.065,69 Kč od [datum] do zaplacení – to vše údajně z titulu„ Rámcová smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru“, kterou údajně uzavřel právní předchůdce žalobce, tj. [právnická osoba], údajně se žalovanou dne [datum], na základě které právní předchůdce žalobce údajně poskytl žalované úvěr ve výši 56.665,69 Kč (respektive poskytl úvěr do výše úvěrového limitu 35.000 Kč). Dle tvrzení žalobce dlužník neuhradil jistinu ve výši 50.065,69 Kč, přičemž toto tvrzení žalobce neodpovídá skutečnosti, jak bude podrobněji vyloženo dále.

2. Žalovaná se k věci nevyjádřila a k ústnímu jednání soudu se bez omluvy nedostavila.

3. Skutkový stav, který byl podrobněji popsán v odstavci prvém odůvodnění tohoto rozsudku, byl v řízení zjištěn z důkazů listinných: [právnická osoba] doručenou soudu dne [datum], měl soud za prokázané, že účet č. [bankovní účet] patří žalované (na čl. 21) + Výpisem z běžného účtu žalované, měl soud za prokázanou platbu od právního předchůdce žalobce žalovanému ve výši 1.000 Kč dne [datum] (na čl. 20). Rámcovou smlouvou o spotřebitelském revolvingovém úvěru ze dne [datum] – nepodepsanou účastníky, nepodepsanou žalovanou ani právním předchůdcem žalobce (z této smlouvy bylo dle žaloby žalováno) touto smlouvou měl soud za prokázané pouze to, že nebyla vlastnoručně podepsána žalovanou, ani nebyla opatřena zaručeným elektronickým podpisem žádného z účastníků. Soud však na druhou stranu neměl za prokázané, zda tuto smlouvu vůbec uzavřela žalovaná a vzhledem k tomu, že nebyla smlouva podepsána, tak soud neměl za prokázaný ani obsah této smlouvy, neboť netuší, s jakou smlouvou se žalovaná údajně při její údajném uzavírání seznámila, ani to, zda to byla skutečně žalovaná, kdo smlouvu uzavřel. Standardní evropské informace o spotřebitelském úvěru – nepodepsané žalovanou ani právním předchůdcem žalobce s úvěrovým limitem 25.000 Kč, neměl soud za prokázané, zda se s těmito podmínkami žalovaná vůbec seznámila za situace, kdy i na této listině chyběl jakýkoliv podpis žalované a rovněž právního předchůdce žalobce, přičemž ke smlouvě s úvěrovými limitem 25.000 Kč, z níž nebylo žalováno, již žalobce ani tyto standardní informace soudu nepředložil (z této smlouvy nebylo dle žaloby žalováno). Standardní podmínky smlouvy o úvěru, které se vztahují na zákazníky s pobytem v České republice platné od [datum] (v anglickém i českém jazyce) nepodepsané žalovanou ani právním předchůdcem žalobce, neměl soud za prokázané, zda se s těmito podmínkami žalovaná vůbec seznámila za situace, kdy i na této listině chyběl jakýkoliv podpis žalované a rovněž právního předchůdce žalobce. Listinou nazvanou:„ Platební informace“ za období od [datum] do [datum] – listina není datovaná – měl soud za prokázané sice znění této listiny, ale v této listině se neobjevil žádný výběr, pouze tzv.„ Zůstatek po poslední platbě“ ve výši 44.553,45 Kč, dvakrát„ Náhrada účelně vynaložených nákladů“ po 250 Kč,„ Úroky za období čerpání“ (přičemž vůbec není označeno období toho čerpání) ve výši 11.612,24 Kč a„ Celková dlužná částka k datu splatnosti“ ve výši 56.665,69 Kč. Co však soud vůbec nemá touto listinou za prokázané, je nejdůležitější věc, a to kolik vlastně žalovaná v době tvrzeného smluvního vztahu právnímu předchůdci žalobce uhradila, resp. vrátila z poskytnutých finančních prostředků. Z této listiny, která jistě nemůže být úplná, protože pak by jistě obsahovala všechny poskytnuté částky ve výši 50.065,69 Kč, které žalobce tvrdil. Touto listinou však soud neměl za prokázané, jak žalobce dospěl k žalované částce 56.665,69 Kč (která je v žalobě označena jako jistina úvěru), avšak tato částka dle této listiny není jistinou úvěru tak, jak by se mohlo zdát, ze slov, která použil žalobce v žalobě, kdy uvedl, že na základě smlouvy o revolvingovém úvěru žalovaná čerpala úvěr v konečné výši 56.665,69 Kč, přičemž z listiny rozebírané v tomto subodstavci je patrné, že částka 56.665,69 Kč obsahuje jak tzv. náhrady účelně vynaložených nákladů, tak úroky z úvěru za období čerpání a zejména tzv. zůstatek po poslední platbě 56.665,69 Kč – o němž soud vůbec netuší, co obsahuje, resp. z čeho se skládá a soud se tak může pouze dohadovat o tom, že se skládá z podobně nejasně tvořených částek tak, jak jsou i uvedeny v této listině„ Platební informace“, přičemž podle soudu je i velmi podivné, že tato listina neobsahuje datum jejího vydání, což je u právního dokumentu opravdu zcela neobvyklé a nestandardní. Listinou nazvanou:„ [jméno] application info“ ze dne [datum] znějící na částku 1.000 Kč měl soud za prokázané, že právní předchůdce žalobce měl ve svém interním dokumentu, neboť tato listina je pouze interním dokumentem právního předchůdce žalobce, že vyplatil žalované částku 1.000 Kč, k dotazu soudu [právnická osoba] uvedenou platbu neztotožnila jako platbu přímo od právní předchůdce žalobce, tj. [právnická osoba], avšak banka tuto platbu dohledala pouze s názvem protiúčtu [právnická osoba], přičemž vzhledem ke správnému datu i správné výši částky odpovídající listině„ [jméno] application in info“ soud nepochybuje o tom, že právní předchůdce žalobce skutečně žalované poskytl celkem částku 1.000 Kč – přičemž tato částka je jedinou částkou, kterou žalobce skutečně prokázal, že právní předchůdce žalobce žalované poskytl. Výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne [datum] + Podací lístek ze dne [datum] měl soud za prokázané, že žalobce řádně vyzval žalovanou prostřednictvím svého zástupce k úhradě dluhu před podáním žaloby, a že tato výzva se dostala do dispozice žalované, neboť byla zaslána doporučenou zásilkou na adresu trvalého pobytu žalované evidovaného v Centrální evidenci obyvatel.

4. Na výzvu soudu ve formě usnesení č. j. 32 C 427/2021-18 ze dne 24. 1. 2022, které bylo zástupci žalobce doručeno do datové schránky dne [datum], zástupce žalobce vůbec neodpověděl, přičemž v tomto usnesení byl vyzván, aby soudu sdělil následující informace – soud dále pro přehlednost uvádí celou výzvu adresovanou žalobci: <i>„ Soud vyzývá žalobce, aby do 15 dnů od doručení tohoto usnesení soudu doplnil svá tvrzení uvedená v žalobě o tom, jakým způsobem žalobce, případně jeho právní předchůdce, zkoumal úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy o úvěru a jaké získal informace o schopnosti žalované splácet úvěr, a aby v téže lhůtě označil a předložil důkazní prostředky (důkazy) k prokázání doplněných tvrzení, jinak může být žalobce se svojí žalobou částečně či zcela neúspěšný.</i> <i>Dále soud vyzývá žalobce, aby v téže lhůtě sdělil soudu přesně jaké částky a přesně v jakých termínech žalobce, resp. právní předchůdce žalobce, žalované z titulu tvrzené smlouvy o revolvingovém úvěru (resp. z titulu smlouvy o zápůjčce či půjčce) vyplatil a jakým způsobem a k těmto tvrzením předložil důkazní prostředky (důkazy) k prokázání doplněných tvrzení, jinak může být žalobce se svojí žalobou částečně či zcela neúspěšný.</i> <i>Dále soud vyzývá žalobce, aby v téže lhůtě sdělil soudu přesně jaké částky žalované na konto smlouvy v průběhu smluvního vztahu právnímu předchůdci žalobce, respektive po skončení smluvního vztahu žalobci (resp. jinému právnímu nástupci původního věřitele), uhradil a v jakých termínech, a na jaké přesně nároky byly tyto platby započteny a k těmto tvrzením předložil důkazní prostředky (důkazy) k prokázání doplněných tvrzení, jinak může být žalobce se svojí žalobou částečně či zcela neúspěšný.“</i> <b>Z výše uvedeného vyplývá i to, že žalobce byl řádně poučen, že v případě nevyhovění výše uvedené výzvě může být v řízení se svojí žalobou částečně či zcela neúspěšný.</b> 5. Žalobce na výzvu soudu viz výše, aby soudu sdělil, kolik žalovaná na žalobcem tvrzený úvěr celkem čerpala a zejména kolik splatila, nijak neodpověděl, přičemž věta použitá v žalobě:„ Celková výše nároků žalobce po zohlednění případných dílčích plateb ze strany (sic) činní celkem 50.065,69 Kč, nejpozději splatných dne [datum]“, soud tak vinou žalobce vůbec netuší, jaké„ případné dílčí platby“ žalovaná uhradila, pokud tedy vůbec nějaké částky uhradila (což je však velmi pravděpodobné vzhledem k tomu, že požadovaná částka je nižší než údajně celkem poskytnutá částka 56.665,69 Kč) a rovněž soud netuší na jaké„ údajné“ nároky byly tyto případné platby započítány a v jakých výších byly případně započítány.

6. Žalobce rovněž žádnými listinnými důkazními prostředky neprokázal svá tvrzení o posouzení úvěruschopnosti žalované právním předchůdcem, a tato jeho tvrzení zůstala tedy pouhými neprokázanými tvrzeními. Je zřejmé, že zejména výdaje a závazky žalované nijak prověřovány nebyly.

7. Z výše podrobněji rozebraných listinných důkazních prostředků nijak nevyplývá, že by to byla konkrétně žalovaná, kdo tvrzenou smlouvu uzavřel s právním předchůdcem žalobce. Při uzavírání tvrzené smlouvy nebyla nijak platně zjištěna (ověřena) totožnost žalované. Pouhé poskytnutí osobních údajů není řádným zjištěním a tím méně ověřením totožnosti. Údaje o čísle účtu a osobní údaje žalované mohly být zneužity třetí osobou, jak už se s tím soud ve své praxi mnohokrát opakovaně setkává, například osobou, která s majitelem účtu žije ve stejné domácnosti. Není tak vůbec nijak prokázáno, že právní předchůdce žalobce jednal při uzavírání smlouvy se žalovanou.

8. Smlouva nebyla žalovanou podepsána (ani nikým jiným a to včetně právního předchůdce žalobce) a soud tak nemá za prokázaný ani obsah smlouvy, o kterém žalobce tvrdil, že s ním žalovaná údajně souhlasila. Tvrzení žalobce, že žalovaná podepsala smlouvu elektronicky, nepovažuje soud nejen za prokázání toho, že tento úkon žalovaná skutečně učinila, ale ani neprokazuje obsah smlouvy, s níž údajně žalovaná souhlasila.

9. Soud tak nemá na jisto postavené ani to, že žadatelem o úvěr byla skutečně žalovaná, že smlouva byla uzavřena se žalovanou, ani že byla uzavřena v tvrzeném znění. Jinak řečeno, není jisté, zda a s kým byla smlouva o úvěru uzavřena a v jakém znění.

10. Soud se dále zabýval tím, zda byla jistina vyplacena žalované a zda se mohlo jednat o bezdůvodné obohacení na straně žalované.

11. Ohledně právního posouzení věci v části bezdůvodného obohacení soud vycházel z ustanovení § 2991 až § 3005 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) o bezdůvodném obohacení, kdy podle § 2991 odst. 1 o. z. platí, že:„ Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“. Podle § 2991 odst. 2 o. z., platí, že„ Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“ 12. Soud nemohl zjistit případnou výši bezdůvodného obohacení ani bezdůvodné obohacení samotné, neboť nebylo prokázáno, v jaké výši byly poskytnuty finanční prostředky žalované právním předchůdcem žalobce, respektive je tu pochybnost, zda šlo o jednu nebo více smluv o revolvingovém úvěru, a zejména nebylo prokázáno, a jak bylo již vyloženo výše ani tvrzeno, jaké případně částky byly ze strany žalované či kohokoliv jiného na konto smlouvy o revolvingovém úvěru, splaceny. Soud tak nemohl učinit žádný platný a jednoznačný závěr o výši případného bezdůvodného obohacení, případně závěr o tom, že k žádnému bezdůvodnému obohacení na straně žalované nedošlo a to pro případ, kdyby bylo na konto smlouvy o úvěru hrazeno více (ať už kýmkoliv) než bylo právním předchůdce žalobce poskytnuto na účet žalované, což jak soud rovněž zná ze své úřední činnosti je možnost pravděpodobná. Soud již rovněž výše vyložil, že dle sdělení banky nebylo žalované právním předchůdce žalobce poskytnuto tolik, co žalobce v žalobě tvrdil – v podrobnostech viz výše, a není jisté z jakého právního titulu.

13. Soud proto žalobu v celém rozsahu zamítl za situace, kdy nebylo prokázáno uzavření tvrzené smlouvy o revolvingovém úvěru a ani případné bezdůvodné obohacení na straně žalované, neboť nebylo prokázáno, v jaké výši byly finanční prostředky právním předchůdcem žalobce poukázány na účet žalované z titulu tvrzené smlouvy o revolvingovém úvěru. Z předložených listin nadepsané„ Platební informace“, nic o celkové výši poskytnutých finančních prostředků nevyplývá, neboť je zjevné, že byly žalované účtovány různé položky, kdy tato listina obsahuje jak tzv. náhrady účelně vynaložených nákladů, tak úroky z úvěru, ale neobsahuje žádné výběry (viz podrobněji u rozboru jednotlivých důkazních prostředků) a zejména tzv. zůstatek po poslední platbě 44.553,45 Kč – o němž soud vůbec netuší, co obsahuje, resp. z čeho se skládá, a soud se tak může pouze dohadovat o tom, že se skládá z podobně nejasně tvořených částek tak, jak jsou i uvedeny v této listině„ Platební informace“. A navíc, jak již bylo podrobněji vyloženo v odstavci 4. odůvodnění tohoto rozsudku žalobce na výzvu soudu k doplnění tvrzení a důkazních prostředků nijak nereagoval a zůstal v tomto směru zcela pasivní. <b>V další části rozsudku v odstavcích 14. až 22. se soud podrobněji vyjádří ke smlouvě, k jejímuž uzavření údajně došlo s využitím prostředků komunikace na dálku:</b> 14. Z ust. § 104 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen zák. o spotřebitelském úvěru) vyplývá, že smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.

15. Podle ust. § 561 odst. 1 o. z. se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

16. Podle ust. § 562 odst. 1 o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.

17. Podle čl. 3 bodu 10 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) [číslo] o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice 1999 [číslo] (dále jen eIDAS), se elektronickým podpisem rozumí data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena, a která podepisující osoba používá k podepsání.

18. Podle čl. 25 bod 1 eIDASelektronickému podpisu nesmějí být upírány právní účinky a nesmí být odmítán jako důkaz v soudním a správním řízení pouze z toho důvodu, že má elektronickou podobu nebo že nesplňuje požadavky na kvalifikované elektronické podpisy.

19. Soud se zabýval otázkou, zda dokument v elektronické podobě, v němž je zachycen obsah spotřebitelské smlouvy ze dne [datum] a v němž je uvedeno, že:„ …za písemný právní úkon považují i úkon učiněný prostřednictvím osobního účtu a prostřednictvím e-mailové komunikace, způsobem dle této (Rámcové) smlouvy, neboť takový úkon má písemnou formu, je podepsán elektronicky způsobem dle této (Rámcové) smlouvy, je zachycen obsah právního úkonu a určena osoba, která právní úkon učinila.“ Přičemž na Smlouvě chybí jakýkoliv podpis a to i odkazem například na SMS kód, či na jakýkoli jiný rámcovou smlouvou předpokládaný způsob podpisu, nahrazující fyzický podpis žalované.

20. Jak vyplývá ze shora cit. ust. § 562 odst. 1 o. z., jakož i z požadavků na právní jednání obecně, musí být při právním jednání učiněném elektronickými prostředky možné jednoznačné určení jednající osoby. Soud je přesvědčen, že v posuzovaném případě způsob vedení jednání o uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru neumožňoval jednoznačné určení osoby jednající jako žadatel o úvěr. Právní předchůdce žalobce neměl při uzavírání smlouvy k dispozici fotokopii občanského průkazu žalované ani fotokopii jiných dokumentů. Na základě těchto údajů zaslal na telefonní číslo uvedené v žádosti o úvěr, o němž však nebylo (a dosud není) zřejmé, zda patří žalované, SMS rozhodnutí úvěrujícího o poskytnutí úvěru, čímž byla dle tvrzení žalobce smlouva o úvěru uzavřena. Dle názoru soudu, nelze jednoznačně uzavřít, že osobou, která smlouvu o úvěru údajně elektronicky uzavřela, byla právě žalovaná. Při uzavření předmětné smlouvy pomocí elektronických prostředků komunikace na dálku tedy nebylo možno jednoznačně identifikovat osobu žadatele o úvěr. Na tom nemůže nic změnit ani skutečnost, že bylo soudem dodatečně, až v průběhu soudního řízení dotazem na příslušnou banku (viz v podrobnostech výše), zjištěno, že žadatelem uvedené číslo bankovního účtu označuje účet vedený bankou pro žalovanou. Vliv na toto zjištění nemá ani skutečnost, že žalovaná byla v průběhu řízení nečinná.

21. Dále je soud přesvědčen, že odeslání žádosti o úvěr osobou jednající s právním předchůdcem žalobce při sjednávání smlouvy o spotřebitelském úvěru nemá ani náležitosti prostého elektronického podpisu ve smyslu čl. 3 bodu 10 eIDAS. Z uvedeného ustanovení vyplývá, že aby bylo možno data v elektronické podobě považovat za elektronický podpis, musí být nejen připojena k jiným datům v elektronické podobě (či s nimi být logicky spojena), ale zároveň se musí jednat o data, která jednající osoba používá k podepsání. Pouhá skutečnost, že určitá data, např. autorizační kód, jsou připojena k elektronické zprávě, nemůže vést k závěru, že taková data podepisující osoba (obvykle) používá k podepsání. Proto nelze autorizační kód a tím méně prosté odeslání elektronické žádosti o úvěr, respektive SMS kódu, považovat ani za prostý elektronický podpis. Prostým elektronickým podpisem může být např. biometrický podpis, tedy elektronicky zachycený obraz vlastnoručního podpisu jednající osoby.

22. Soud je tak přesvědčen, že v daném případě nedošlo k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, neboť elektronické prostředky použité právním předchůdcem žalobce při sjednávání smlouvy neumožňovaly určení jednající osoby, a to ani na základě elektronického podpisu.

23. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého:„ Účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.“ V daném případě byl žalobce zcela neúspěšný – byla by to tedy žalovaná, kdo by měl nárok na náhradu nákladů řízení, žalované však dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly. Vzhledem k výše uvedenému rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.