32 C 429/2021

Plný text

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudcem titul titul Zdeňkem Piskačem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 14.172 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se zamítá co do kapitalizovaných úroků ve výši 2.910 Kč, dále co do nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 690 Kč a dále co do smluvní pokuty ve výši 2.172 Kč.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 12.000 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 490,93 Kč a dále spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 12.000 Kč od datum do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 884,14 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce.

1. Žalobce se původně domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 12.000 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 490,93 Kč a dále spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 12.000 Kč od datum do zaplacení a dále kapitalizované úroky ve výši 2.910 Kč, dále náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 690 Kč a dále smluvní pokuty ve výši 2.172 Kč – to vše z titulu„ Smlouvy o úvěru“ číslo kterou údajně uzavřel právní předchůdce žalobce, tj. právnická osoba, se žalovaným dne datum (v elektronické podobě), přičemž žalobce dále předložil soudu Smlouvu o úvěru téhož čísla ze dne datum znějící na tutéž částku, na základě které údajně právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 12.000 Kč. Žalovaný údajně úvěr vyčerpal, avšak řádně a včas jej nesplatil v dohodnutém termínu do 30 dnů od čerpání úvěru, splatnost úvěru nastala dle tvrzení obsažených v žalobě ke dni datum. Dlužná částka ve výši 14.172 Kč byla dle žaloby tvořena následujícími položkami: jistinou 12.000 Kč a smluvní pokutou 2.172 Kč.

2. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku:„ Věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).“. Podle § 1880 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku:„ Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.“. Postoupení pohledávky z původního věřitele na žalobce a tím i právní nástupnictví žalobce měl soud za prokázané následujícími listinami: Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum + Přílohy, Přílohou číslo – Společné prohlášení smluvních stran o postoupení pohledávek (Seznam postoupených pohledávek) – (na čl. 26 – 28), Oznámením o postoupení pohledávky ze dne datum + Podacím archem ze dne datum. Tím měl soud za prokázanou aktivní věcnou legitimaci žalobce – tzn., že žalobci svědčí práva z postoupené pohledávky.

3. Žalovaný se k věci nevyjádřil a svoji neúčast u ústního jednání soudu neomluvil.

4. Skutkový stav, který byl podrobněji popsán v odstavci prvém odůvodnění tohoto rozsudku, byl v řízení zjištěn z důkazů listinných: právnická osoba doručená soudu dne datum, měl soud za prokázané, že účet č. bankovní účet patřil žalovanému (na čl. 22) + Výpisem z běžného účtu žalovaného, měl soud za prokázanou platbu od právního předchůdce žalobce žalovanému ve výši 12.000 Kč dne datum (na čl. 23). Výpisem z účtu právního předchůdce žalobce, měl soud za prokázané odeslání částky 12.000 Kč dne datum na účet žalovaného. Smlouvou o úvěru číslo ze dne datum, která je nepodepsaná žalovaným tím pádem neměl soud za prokázané ani uzavření této smlouvy, konkrétně žalovaným a rovněž soud neměl za prokázané znění této smlouvy, protože soud netuší, s jakou smlouvou se ten, kdo smlouvu uzavíral, seznámil. Smlouvou o úvěru číslo ze dne datum, která je nepodepsaná žalovaným tím pádem neměl soud za prokázané ani uzavření této smlouvy, konkrétně žalovaným a rovněž soud neměl za prokázané znění této smlouvy, protože soud netuší, s jakou smlouvou se ten, kdo smlouvu uzavíral, seznámil. Obchodními podmínkami právnická osoba pro poskytování úvěrů splatných jednorázově měl soud za prokázané znění těchto podmínek, avšak nikoliv skutečnost, zda se s nimi ten, kdo smlouvu uzavíral, seznámil. Upomínkou ze dne datum + Opakovanou výzvou k úhradě ze dne datum + Předžalobní výzvou k okamžité úhradě dluhu ze dne datum měl soud za prokázané, že žalobce před podáním žaloby řádně opakovaně vyzval žalovaného k dobrovolné úhradě dluhu, avšak vzhledem k absenci podacích archů či jiných potvrzení o odeslání zásilek neměl soud za prokázané, že se tyto výzvy žalovanému dostaly do dispozice. Výzvou před podáním žaloby ze dne datum učiněnou zástupcem žalobce + Podacím archem ze dne datum měl soud za prokázané, že žalobce před podáním žaloby řádně vyzval žalovaného k dobrovolné úhradě dluhu, a že se tato výzva žalovanému dostala do dispozice. Dopisem od žalobce žalovanému ze dne datum + Dopisem zástupce žalobce žalovanému ze dne datum + Výpisem úkonů mimosmluvního vymáhání pohledávky datum měl soud za prokázané to, jaké úkony vymáhání dluhu činil žalobce před předáním věci svému zástupci.

5. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru o skutkovém stavu, kdy soud měl za prokázané pouze to, že na účet žalovaného č. bankovní účet byla poskytnuta částka 12.000 Kč, a to převodem na tento účet dne datum. Soud používá slovo údajně z toho důvodu, že soud nemá najisto postaveno, že tuto smlouvu o úvěru uzavřel se žalobcem skutečně žalovaný, neboť přístupové údaje k účtu mohly být zneužity třetí osobou, jak už se s tím soud ve své praxi opakovaně setkal, například osobou, která s majitelem účtu žije ve stejné domácnosti, stejně tak mohou být zneužity další doklady a jak tomu mohlo být i v tomto posuzovaném případě. Smlouva o úvěru nebyla žalovaným podepsána a soud tak neměl za prokázaný ani obsah smlouvy, se kterým žalovaný údajně souhlasil, to že žalobce tvrdil, že žalovaný podepsal smlouvu elektronicky, nepovažuje soud za prokázání toho, zda tento úkon – právní jednání žalovaný skutečně učinil. Soud tak nemá najisto postavené ani to, že žadatelem o úvěr byl skutečně žalovaný a najisto postavené měl pouze, že částka 12.000 Kč došla na účet, který byl veden na jméno žalovaného, to znamená, že žalovaný byla prokazatelně majitelem uvedeného účtu č. bankovní účet dne datum, jak soudu na dotaz sdělila právnická osoba ve své odpovědi na výzvu soudu došlé soudu dne datum jak vyplývá z bankou zaslaného výpisu z účtu žalovaného, z něhož byla rovněž patrna došlá platba od žalobce (na čl. 22 – 23 spisu). Jinak řečeno, není jisté, s kým byla smlouva o úvěru uzavřena, ale pouze to, komu byla vyplacena částka 12.000 Kč. Soud tak žalobci přiznal podle dále uvedených právních norem pouze jistinu dluhu ve výši 12.000 Kč a z ní zákonné úroky z prodlení tak, jak jsou uvedeny ve výroku II. tohoto rozsudku. Částku 12.000 Kč soud žalobci přiznal nikoliv z titulu smlouvy o úvěru, ale z titulu bezdůvodného obohacení na straně žalovaného. Z výše uvedeného tak vyplývá i to, že ostatní nároky žalobcem uplatněné, jak jsou vyčísleny ve výroku I tohoto rozsudku, soud jako nedůvodně uplatněné zamítl. Soud zjistil počet exekucí vedených proti žalovanému: 0 řízení EXE zahájena před uzavřením smlouvy o úvěru 1 řízení EXE zahájena až po uzavření smlouvy o úvěru 0 řízení E zahájena před uzavřením smlouvy o úvěru 0 řízení E zahájena po uzavření smlouvy o úvěru.

6. Hmotně právní posouzení věci spočívalo v ustanovení § 2991 až § 3005 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) o bezdůvodném obohacení, kdy podle § 2991 odst. 1 o. z. platí, že:„ Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“. Podle § 2991 odst. 2 o. z., platí, že„ Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“ 7. Právní posouzení věci ohledně úroků z prodlení spočívalo v ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku dle kterého:„ Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“ ve spojení s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k prvnímu dni prodlení s plněním peněžitého dluhu dle kterého:,,Výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů.“ Výše repo sazby je soudu známa z jeho činnosti. V této sazbě (dané shora uvedeným prováděcím předpisem) tedy soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci úroky z prodlení.

8. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší.

9. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého: Měl-li účastník řízení úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Pro posouzení úspěchu a neúspěchu účastníků řízení soud porovnával předmět řízení – jak byl uveden v žalobě (celkem do dne vyhlášení rozsudku 19.006,03 Kč) a předmět řízení – který zůstal po částečném zamítnutí žaloby (celkem do dne vyhlášení rozsudku 13.234,03 Kč). Přičemž předmětem řízení je vždy souhrn žalovaných částek a příslušenství, tj. zde úroků z prodlení. V daném případě měl žalobce úspěch pouze částečný, a to v rozsahu 69,63 %, neúspěch žalobce a tudíž úspěch žalovaného tak činil 30,37 %. Odečtením úspěchu žalovaného od úspěchu žalobce, dospěl soud k procentuální výši nákladů řízení, které soud jako oprávněné žalobci přiznal ve výši 39,26 %, a to z celkových, tzn. ještě poměrně nesnížených nákladů řízení, které činily 2.252 Kč (soud považuje za vhodné připomenout, že ohledně nákladů řízení aplikoval ustanovení § 14b advokátního tarifu vzhledem k tomu, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně, jímž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, v němž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50.000 Kč a úspěšnému žalobci, v němž byla přiznána náhrada nákladů řízení), tzn., že soud žalobci přiznal na náhradě nákladů řízení částku 884,14 Kč. Celkové (tedy ještě poměrně nesnížené) náklady řízení byly tvořeny: zaplaceným soudním poplatkem ze žaloby 800 Kč dle zákona o soudních poplatcích, odměnou za zastoupení advokátem 900 Kč za tři úkony právní služby po 300 Kč dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., třemi paušálními náhradami po 100 Kč, tj. celkem 300 Kč, dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. a 21 % sazbou daně z přidané hodnoty z nákladů zastoupení 252 Kč dle § 137 odst. 3 o. s. ř. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení zástupci žalobce. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím soudu podepsaného. Nebude-li plněno dobrovolně, co ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, lze se jeho splnění domáhat návrhem na nucený výkon rozhodnutí dle příslušných ustanovení občanského soudního řádu nebo řádu exekučního, zák. č. 120/2001 Sb.