32 C 446/2024

Plný text

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Zdeňkem Piskačem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Anonymizováno proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované , Anonymizováno o zaplacení 22.100 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se zamítá co do , částka, a co do zákonného úroku z prodlení 14,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni , částka, .

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení , částka, k rukám zástupce žalobkyně.

IV. Povinnosti uložené ve výrocích II. a III. tohoto rozsudku je žalovaná oprávněna splnit v pravidelných po sobě jdoucích měsíčních splátkách po , částka, , počínaje měsícem květnem 2025, splatných vždy do každého 25. dne v měsíci s tím, že nezaplacením, byť i jediné splátky řádně a včas nastává splatnost celého dluhu.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni , částka, spolu se zákonným úrokem z prodlení 14,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení – to vše z titulu smlouvy o úvěru č. , číslo, ze dne , datum, , na základě které žalobkyně poskytla žalované úvěr , částka, , který měl být splacen nejpozději do , datum, . Žalovaná úvěr vyčerpala, avšak řádně a včas jej nesplatila v dohodnutém termínu, a to ani přes výzvu žalobkyně k okamžitému splacení dlužné částky. Dlužná částka byla dle žaloby tvořena jistinou , částka, a smluvním úrokem , částka, . Žalobkyně se dále domáhala zaplacení úroků, úroků z prodlení v zákonné výši za období a z částky, jak je uvedeno výše.

2. Žalovaná se dostavila k jednání soudu dne , datum, a požádala o povolení splátek , částka, měsíčně, a to od , Anonymizováno, . Dále uvedla, že nepopírá, že by finanční prostředky přišly na její účet, pouze ji zarazilo, jakým způsobem to bylo. Finanční prostředky nicméně využila, dostala se do takového kolotoče, aby poplatila další úvěry, ale vyloženě o úvěr nežádala. U společnosti (žalobkyně) měla nějakou historii, společnost sofistikovaně bombarduje bývalé klienty a nabízí úvěry, pak stačí jen kliknout a peníze jsou na účtu, bez smlouvy. Ke konkrétnímu procesu sjednání úvěru uvedla, že jí přišla nabídka, že může mít až , částka, , klikla na to, protože jí to zajímalo, chtěla si to jen přečíst, a najednou přišly peníze. Nebyl to jediný případ. Dříve měla švýcarskou půjčku, asi dvakrát nebo třikrát, tyto vrátila včas, jednalo se o menší částky. Zřejmě z důvodu dobré historie jí byly nyní peníze vyplaceny automaticky, aniž by společnost zjišťovala, jestli má na vrácení. Nepožadovali ověření úvěruschopnosti. Při prvních úvěrech chtěli nahlédnout na účet, pak už to zřejmě brali jako dostatečné, doložené dobrou historií žalované. Žalovaná peníze použila, v lednu loňského roku si to rozpočítala a zjistila, že vyplácí jednu půjčku druhou, potřebovala to zastavit, splatit nějakou anuitou, aby se dostala do nuly. Proto se spojila se všemi společnostmi a požádala je o splátkový kalendář. , jméno FO, by byla schopna splácet. Měla by mít výplatu , částka, , zaplatí jen nájem tady, v , Anonymizováno, bude tam, bude mít zajištěno jídlo, bude proto schopna hradit splátky, možná to i zaplatit dříve. Na úvěrech dluží asi , částka, , nereagovala na dopisy k vymáhání, nechala to dojít až k soudu s tím, že spoléhala, že soud nenechá nějaké nesmyslné úroky a že se nějak domluví na splátkovém kalendáři. K aktuálním poměrům uvedla, že žije sama v nájemním bytě, kde hradí , částka, měsíčně, nyní je na úřadu práce, předtím pracovala téměř 30 let jako , Anonymizováno, to hezká práce, nicméně když , Anonymizováno, . , Anonymizováno, , Anonymizováno3. Skutkový stav byl v řízení zjištěn z důkazů listinných, AnonymizovánoOdpovědí banky , právnická osoba, . doručenou soudu dne , datum, měl soud za prokázané, že účet č. , č. účtu, patří žalované (na čl. 25) + Výpisem z běžného účtu žalované měl soud za prokázanou platbu od žalobkyně žalované ve výši , částka, dne , datum, – shodně vyplývá také z potvrzení o provedené platbě , částka, ze dne , datum, předloženého žalobkyní.Smlouvou o úvěru , číslo, dne , datum, , která byla údajně podepsána elektronickým kódem zaslaným na telefonní číslo , tel. číslo, ve smlouvě, neměl soud za prokázané uzavření této smlouvy, zejména s přihlédnutím k absenci vlastnoručního podpisu žalované, která k této smlouvě uvedla, že její kopii nikdy neobdržela, a to ani jakoukoli formou elektronické komunikace. Jistina úvěru činila , částka, , byla splatná do 30 dnů, tj. do , datum, , celkem k zaplacení bylo , částka, , úroková sazba činila 1 % denně a RPSN činila 2 334 %.Formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru měl soud za prokázaný obsah této listiny, neměl nicméně za prokázané, že se s touto listinou žalovaná před poskytnutím úvěru jakkoli seznámila.Výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne , datum, + Podacím lístkem ze dne , datum, měl soud za prokázané, že žalobkyně před podáním žaloby řádně vyzvala prostřednictvím svého zástupce žalovanou k dobrovolné úhradě dluhu, a že se tato výzva žalované dostala do dispozice.

4. Z výpisu řízení EXE a E je patrné, že proti žalované nebylo v době před poskytnutím finančních prostředků vedeno žádné exekuční řízení, žádné exekuční řízení nebylo zahájeno ani po poskytnutí finančních prostředků. Soud dále zjistil, že proti žalované bylo v minulosti vedeno insolvenční řízení, které bylo skončeno , datum, usnesením o splnění oddlužení a o osvobození dlužníka od placení dosud neuspokojených pohledávek.

5. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru o skutkovém stavu, kdy soud měl za prokázané to, že na účet č. , č. účtu, , který patřil žalované, byla poskytnuta částka , částka, , a to převodem na tento účet ze strany žalobkyně dne , datum, , a to na základě projeveného zájmu žalované o nabídku úvěru, kterou projevila jako bývalý klient žalobkyně. Úvěr byl poskytnut na základě nepodepsané smlouvy o úvěru, jejíž kopii žalovaná neobdržela. Žalobkyně před poskytnutím úvěru neověřila úvěruschopnost žalované, nijak se nezabývala její aktuální finanční situací, žalovaná přiznala, že žalobkyni poskytla v minulosti výpisy z účtu, tyto byly nicméně určeny pro předchozí úvěry, které si žalovaná sjednala u žalobkyně. Pro tento konkrétní úvěr nebylo požadováno žádné ověření úvěruschopnosti. Je zřejmé, že žalobkyně se vůbec nezabývala ověřením úvěruschopnosti žalované, spoléhala se na informace, které o žalované měla z minulosti, tyto nicméně nemusely být v době poskytnutí finančních prostředků, které jsou předmětem tohoto řízení, již aktuální. Žalobkyně si měla ověřit, že žalovaná je nadále úvěruschopná, a to ve vztahu ke každému konkrétnímu úvěru, úvěruschopnost spotřebitele nelze ověřit na základě jeho „dobré historie“ a starých informací o jeho finanční situaci. Žalobkyně, byť si neověřila aktuální finanční možnosti žalované, jí přesto poskytla finanční prostředky jakožto spotřebiteli, a to formou spotřebitelského úvěru.

6. Soud dospěl k závěru, že byť nebyla doložena písemná úvěrová smlouva, řádně podepsaná oběma smluvními stranami, tento nedostatek nemá za následek neuzavření nebo neplatnost úvěrové smlouvy jako takové (srov. § 104 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru).

7. Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C-679/18 zaujal stanovisko, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne , datum, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

8. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ze dne 25. 7. 2018 věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. Přestože uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu odkazuje na starý zákon o spotřebitelském úvěru, tak soud je toho názoru, že není sebemenší důvod nepostupovat obdobně i podle nového zákona o spotřebitelském úvěru.

9. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

10. Podle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb. platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. Rovněž chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Jelikož nebylo prokázáno, že žalobkyně jakýmkoli způsobem posoudila před uzavřením úvěrové smlouvy úvěruschopnost žalované, a i přes to jí poskytla finanční prostředky – spotřebitelský úvěr, dospěl soud k závěru, že toto právní jednání je neplatné.

13. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

14. S ohledem na shora uvedené dospěl soud k závěru, že žalovaná nemusela neplatnost namítat, naopak soud byl povinen k ní přihlédnout z úřední povinnosti. Podstatné je, že úvěruschopnost nebyla žalobkyní řádně posouzena před poskytnutím úvěru žalované, žalobkyně se vůbec nezabývala aktuální majetkovou situací žalované a nesplnila tak zákonnou povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele.

15. Soud proto věc posoudil podle ustanovení § 2991 až § 3005 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) o bezdůvodném obohacení, kdy podle § 2991 odst. 1 o. z. platí, že: „Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“. Podle § 2991 odst. 2 o. z., platí, že „Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“16. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022 ve věci sp. zn. 33Cdo 3675/2021, jímž byl posuzován nárok na úroky z prodlení z úvěrové smlouvy neplatné pro nedostatečné posouzení úvěruschopnosti, lze ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká poskytovateli teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (stanovené na základě dohody stran nebo na základě rozhodnutí soudu). Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.

17. Soud dospěl k závěru, že žalované bylo vyplaceno , částka, dne , datum, , žalovaná nevrátila ničeho. Soud proto uložil žalované zaplatit žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení , částka, , tedy částku, o kterou se žalovaná prokazatelně obohatila. Jelikož soud dospěl k závěru, že žalobkyně před poskytnutím úvěru řádně neověřila úvěruschopnost žalované, zamítl soud nárok žalobkyně na zaplacení zákonných úroků z prodlení, jak jsou vyčísleny ve výroku I tohoto rozsudku, neboť tento nárok vzniká až rozhodnutím soudu o přiznání jistiny z titulu bezdůvodného obohacení (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022 ve věci sp. zn. 33Cdo 3675/2021).

18. S ohledem na výši dlužné částky a zjištěnou majetkovou situaci žalované povolil soud úhradu dlužné částky ve splátkách po , částka, měsíčně. Důvodem pro toto rozhodnutí byla žádost žalované a situace ohledně vzniku závazku, který je přímým důsledkem porušení zákonné povinnosti žalobkyně, současně soud zohlednil okolnosti poskytnutí úvěru jako takového, jak je žalovaná popsala. Soud současně zohlednil aktuální situaci žalované, která rozhodně není schopna svůj závazek splatit v zákonné třídenní lhůtě. Soud žalované uvěřil, že její snaha o splacení dluhu je upřímná a nechce být tím, kdo žalovanou vystaví hrozbě exekuce, k níž by bez pochyby došlo za situace, kdyby buď povolil splátky vyšší než povolené, nebo kdyby určil lhůtu k plnění v zákonné třídenní lhůtě. Žalovaná má řadu závazků, tyto se nicméně snaží řešit a postupně splácet. Splátky , částka, měsíčně umožní splacení dluhu v přiměřené době a současně umožní žalované splatit dluh, aniž by došlo k jeho exekučnímu vymáhání. Soud takto rozhodl podle § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř. a určil dále, že nesplní-li žalovaná, byť i jedinou, splátku řádně a včas, stane se celý dluh splatný ihned. Soud má za to, že tento možný následek nesplacení bude pro žalovanou dostatečnou výstrahou, aby splátky plnila řádně a včas. Soud proto apeluje na žalobkyni, aby rozhodnutí o povolení splátek respektovala.

19. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého: Měl-li účastník řízení úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Pro posouzení úspěchu a neúspěchu účastníků řízení soud porovnával předmět řízení – jak byl uveden v žalobě (celkem do dne vyhlášení rozsudku , částka, ) a předmět řízení – který zůstal po částečném zamítnutí žaloby (celkem do dne vyhlášení rozsudku , částka, ). Přičemž předmětem řízení je vždy souhrn žalovaných částek a příslušenství, tj. zde úroků z prodlení. V daném případě měla žalobkyně úspěch pouze částečný, a to v rozsahu 68,25 %, neúspěch žalobkyně, a tudíž úspěch žalované, tak činil 31,75 %. Odečtením úspěchu žalované od úspěchu žalobkyně dospěl soud k procentuální výši nákladů řízení, které soud jako oprávněné žalobkyni přiznal ve výši 36,5 %, a to z celkových, tzn. ještě poměrně nesnížených nákladů řízení, které činily , částka, , tzn., že soud žalobkyni přiznal na náhradě nákladů řízení částku , částka, . Celkové (tedy ještě poměrně nesnížené) náklady řízení byly tvořeny: soudním poplatkem ze žaloby , částka, dle zákona o soudních poplatcích, odměnou za zastoupení advokátem , částka, za tři úkony právní služby po , částka, dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „AT“) ve znění účinném do , datum, , třemi paušálními náhradami po , částka, dle § 14b odst. 5 písm. a) AT ve znění účinném do , datum, a 21 % sazbou daně z přidané hodnoty z nákladů zastoupení , částka, dle § 137 odst. 3 o. s. ř. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaná povinna zaplatit náhradu nákladů řízení zástupci žalobkyně